lawa komentáře u knih
Při čtení jiné Halíkovy knihy jsem se dost zasekávala v cizích pojmech a jiných kulturách, složitějších souvětích - takže jsem dlouho neměla odvahu na další knihu. ALE - tato je psána jinak, jednodušeji (nevyhýbá se sice zcela složitějšímu názvosloví, ale zas ho tam není tolik, abych vůbec nechápala, oč jde, nebo musela opakovaně běhat ke slovníku cizích slov) a neodbíhá od hlavního tématu. Skvělá kniha. Jestli někdo chce lépe porozumět utrpení, bolesti a ranám - jak lidským, tak ranám společnosti a ranám země, ranám Kristovým; najít pochopení, úlevu a snad i více síly, aby mohl těžkosti lépe, s pokorou přijímat i nést - vřele doporučuji. Tuto si rozhodně ponechám na opakované čtení.
Dostala jsem knihu jako dárek, ale to se nedalo... už i po předchozí zkušenosti s autorkou jsem si říkala, že v knize cos prohnilého... Zavádějící informace, neobjektivní, nesrovnávány s relevantními zdroji, neuvedená řada jiných studií, které neladí do názoru autorky... takže jsem hledala, jestli na tuto autorku nebyla nějaká recenze, reakce odborníků - a byla. Vidím, že tady v komentářích už taky jeden čtenář našel a jsem ráda za sdílení odkazu. Knihu nedoporučuji, leda že by se někdo chtěl naučit rozlišovat manipulátorsky laděné texty.
Pro mě skvělá kniha a skvělý autor. Podepsala bych a podtrhla dvakrát každé slovo. Jasně, stručně, výstižně... o pozici, vlivu a způsobu jednání některých (a bohužel u starších generací spíše většiny) rodičů s jejich potomky - a s dopadem tohoto chování na ně, na vztahy, na další život. Až mě z toho bolelo u srdce; pomáhá k poznání a pomáhá s dalším krokem, když si aspoň z části uvědomíme, jak jsme na tom my sami. Nečekejte mainstreamové příjemné úsměvné počteníčko k nedělnímu čaji, ale rozhodně stojí za přečtení.