Dotkni se ran – Spiritualita nelhostejnosti
Tomáš Halík
https://www.databazeknih.cz/img/books/91_/9198/bmid_dotkni-se-ran-spititualita-nelhoste-Sgb-9198.jpg
4
48
48
Ve čtrnácti esejích autor vychází z evangelijního příběhu o „nevěřícím Tomášovi". Představy o Bohu, církvi a víře „bez zranění" autor považuje za iluze. Ke křesťanské víře patří odvaha vidět rány našeho světa a dotýkat se jich vírou, která sama je jimi zasažena, zraněna. Tváří v tvář „zraněnému Bohu" člověk může odložit „brnění, masky a šminky", jimiž před druhými a někdy sám před sebou zakrývá svá bolestná místa. Kniha obsahuje jak teologicko-filozofické meditace, dotýkající se mystických hloubek víry, tak překvapivé, ostré i místy humorné komentáře konkrétních událostí a typických znaků naší doby. Zdrojem autorovy inspirace je křesťanská i židovská mystika, Pavlova a Lutherova teologie kříže, současná postmoderní filozofie a teologie i poklady staré lidové velikonoční zbožnosti a umění a v neposlední řadě i autorovy vlastní zkušenosti z dlouholeté terapeutické i pastorační praxe.... celý text
Přidat komentář
Kniha od p. Halíka naplnila má očekávání ohledně otázek, ran, životních ran, ran každého z nás, božích ran. Kniha dává další odpovědi na otázky životní. Opravdu doporučuji. Velmi dobře se kniha čte a rozhodně se k ní dá vracet.
Býval jsem nevěřící Tomáš. Pak jsem uvěřil. Abych následně znovu upadl do pochyb. Toliko má cesta katolickou církví. Ve dvaceti letech jsem byl pokřtěn v kostele Neposkvrněného početí Panny Marie v Malackách páterem Augustýnem Drškou a mým přítelem, knězem Irenejem Ciuttim. Následně jsem vstoupil do třetího světského řádu Františkánů – dnes se nazývá Sekulární františkánský řád (SFŘ) – a stal se tak ze mě terciář. Ovšem církev jako taková mě bohužel přestala naplňovat tím, co jsem od ní očekával. Má víra se posunula do jiných dimenzí a do zcela jiných rovin.
Přesto občas bývá radost číst podobné texty, jako jsou ty Halíkovo. Je z nich cítit obrovský rozhled, znalost a schopnost propojovat myšlenky napříč různým věděním. Pohled na víru, která má bolet a zraňovat, a která se právě skrze utrpení zjevuje, není úplně tradiční a pro mnohé (věřící) vlastně asi i nepopulární. Není to lehké čtení. Musel jsem kdesi hluboko v hlavě znovu pátrat po kontextech.
Můj syn se jmenuje Tomáš. A minulé léto jsme vedli debatu na téma víra. A položil mi otázku, proč s nimi nechodím do kostela a jestli tedy vlastně věřím v Boha. No – ona to vlastně nebyla debata, protože jsem se odpovědi vyhnul oním klasickým dospěláckým: až trochu povyrosteš, promluvíme si o tom. Dnes mě tato laxnost mrzí. Když se zeptal, měl dostat odpověď. Když se zeptal, byl určitě připraven odpovědi porozumět. Jenomže zpětně si také uvědomuji, že jsem vlastně na odpověď spíše nebyl připraven já. A tak jsem si na základě jeho otázky začal odpověď teprve tříbit. Já jsem totiž odpověď na tuto otázku už trochu zapomněl. A na první dobrou by ze mě možná vypadly jen nějaké fráze… A tak je snad vše vše tak, jak má být. On povyroste a posbírá první životní šrámy. Já se skrze své momentální rány, kterých se intenzivně dotýkám, doberu té – z mého pohledu – nejlepší odpovědi. A zda bude z mého syna Tomáš věřící, či nevěřící se teprve uvidí…
Tomáš Halík je velmi plodný spisovatel, každý rok jedna knížka. Proto si ani nepamatuji, co všechno jsem již četla. Duchovní tematika je v každé z nich.
S tím, co píše Halík v esejích této knihy, do velké míry souhlasím. Zaujala mě myšlenka ran/nemocí/utrpení, kde můžeme Boha vidět. Bůh se neukazuje jen v kráse stvoření, dokonalosti, míru a pokoji ale i (a hlavně) v neštěstí, tam, kde něco chybí, kde není mír a pokoj, kde je utrpení fyzické i duševní, tam je místo pro to aby Bůh ukázal (skrze někoho třeba) jaký je. Všude tam kde byste si řekli, že Bůh není, tam přesně je, a kdo se dobře dívá a má otevřené srdce ho tam uvidí.
Určitě byla v knize i místa, která se mi až tak úplně nelíbila. Ale i tak je zajímavé podívat se na věci, z jiného úhlu pohledu.
Ač nejsem věřící, musím uznat, že kniha je plná úžasných, až mystických myšlenek o kterých se prostě má přemýšlet.
Pokud dokážete k těmto tématům přistupovat nezaujatě, mohu toto filosofické dílo jen doporučit.
Pro někoho kdo se ale o víru nikdy nezajímal, to může být poněkud složitý text.
Kniha velmi úzce spjatá s úvahami okolo Velikonoc, sv. Tomáše, utrpení a jeho smyslu. Myslím, že člověk, kdo hledá tuto tématiku, nebo i člověk mající rád smysluplné úvahy o problematice ne/lhostejnosti si zde přijde na své.
Štítky knihy
VelikonoceAutorovy další knížky
| 2012 |  Chci, abys byl |
| 2010 | Co je bez chvění, není pevné |
| 2009 | Noc zpovědníka |
| 2007 | Vzdáleným nablízku – Vášeň a trpělivost v setkání víry s nevírou |
| 2006 | Prolínání světů |
Při čtení jiné Halíkovy knihy jsem se dost zasekávala v cizích pojmech a jiných kulturách, složitějších souvětích - takže jsem dlouho neměla odvahu na další knihu. ALE - tato je psána jinak, jednodušeji (nevyhýbá se sice zcela složitějšímu názvosloví, ale zas ho tam není tolik, abych vůbec nechápala, oč jde, nebo musela opakovaně běhat ke slovníku cizích slov) a neodbíhá od hlavního tématu. Skvělá kniha. Jestli někdo chce lépe porozumět utrpení, bolesti a ranám - jak lidským, tak ranám společnosti a ranám země, ranám Kristovým; najít pochopení, úlevu a snad i více síly, aby mohl těžkosti lépe, s pokorou přijímat i nést - vřele doporučuji. Tuto si rozhodně ponechám na opakované čtení.