le-se komentáře u knih
Krásná pokojská? Podle anotace možná, ale Jess má své problémy a zásady. Někdy jí zásady přidělávají problémy, někdy její problémy formují zásady. Ale souhra náhod jí pošle na cestu, kde vychovává Eda, že peníze nejsou všechno a skromnost nezávisí na výši konta. Její sebeobětování mu uhrane, protože se nesetkává běžně s někým, kdo raději překousne vlastní nevoli k setkání s minulostí pro blaho svých blízkých. Naopak sám použil peníze aby někomu zacpal ústa, ne že by z toho potom neměl problémy, že?
Jejich osudy se na čas rozchází, ale náprava křivdy je dobrý důvod se znovu spojit.
Dům, nebo obraz? Darování, nebo krádež? A je to vůbec tak jednoduché?
Někdy stojí za to některé věci nevidět, jindy vás detailní pohled přesvědčí o nesprávnosti vlastních požadavků.
Líbí se mi postupné nastolování rovnováhy mezi dobrem a zlem, správným a špatným, loajálním a prodejným, láskou a nenávistí, to všechno během 2. světové války a 21. století. Z dvou stran mince je náhle poutavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Loajalita někdy sahá až za ustanovení pracovní smlouvy.
Stát za někým a nepovědět proč se něco událo může býd docela o ústa, nebo o práci.
Spolčování se starými dámami může být na hraně zákona, nebo i za ní.
Ale nakonec jsou pro osudová partnerství hranice států jen čarami v mapách a ne nepřekonatelným rubikonem.
Budou spolu? Kdo s kým?
To je složitější otázka, a rozhodně nemusí cílit na hlavní postavy.
Rozhodně stojí za přečtení jako předchozí dvě, ikdyby příběh někde váznul informace jsou spravedlivě rozložené a vynechávat se nevyplatí.
Velké plány na začátku vykrystalizují do polohy, kdy Louisa vlastně neví co se sebou. Lili jí přinutí myslet i na něco jiného a ze Sama by mohla být nová budoucnost, ale...
Líbí se mi jak autorka svým postavám dává máloco zadarmo. Příběh sice není tak silný jako první díl, ale i tak se mi líbí.
Jedna z mála věcí kterou jsem obrečela i na papíře i na plátně. Louisa doufala, že zvrátí rozhodnutí Willa, které ale bylo dané. Na konci je to pro jednoho tragédie, pro druhého vysvobození. Kniha je napsaná tak že to nemůžete vyčítat ani jednomu z nich.
Hezké uzavření příběhu, včeně doplnění posledních slepých míst.
Druhý pohled má tady něco navíc, takže proč ne?
Neočekávala jsem nějakou převratnou myšlenku, ale spíš pokračování oddechovky a to kniha splnila.
Šprtka a sígr? Ano prosím!
Ikdyž se příběh zlehka otírá o minulost obou hrdinů vlastně v něm nenajdeme nic pevratného, podobný motiv jsem skoro jistě někde četla, ale to nevadí. Jako lehké čtení na odreagování proč ne?
Prostřední díl ze tří je obvykle outsider, ale tady se podařilo zaujmot poutavým náhledem do osudů dávno minulých generací.
A důležité ponaučení znát datum nestačí.
Proplétání tří dějových linek, kdy má každá své tajemsví stojí za přečtení. Zápletka opřená o podobný motiv jako konec Mayského kalendáře zaujala.
Na konci mi některé nitky přišly nedokončené, ale kniha má dvě pokračování, která vše obstojně vysvětlí.
Informací o 2. Světové Válce je spoustu, obvykle snadno dostupných. Ale je dobré se začíst do podobných kusů, protože často nám uniknou souvislosti, jako třeba s Finskem. Ze školy jsem si odnesla kusou informaci jak se spolčili s Hitlerem raději než se Stalinem, ale tady mi došlo co všechno za tím bylo.
Líčení běžného života včetně jídla, představy o objemu a typu dárků a mezilidských vzathů hezky ilustruje válečné období v zemi která vlastně neválčí. Nejpřínosnější je asi její práce pro cenzuru, protože to je skoro jako by měla internet a informace z více zdrojů, tedy si může udělat ucelený obrázek a názor na situaci.
"Myslíte si že je horší neinformovanost, nebo nezájem?",
"Nevim a je mi to jedno"
Přesně tohle tady nehledejte.
Paralelní světy se mi nikdy dřív nezdály tak zajímavé, líbí se mi jak je v knize vysvětlená i většina skutečností, jako jména místa a podobně. Jako by se nám aurotky snažili říct ať nepromarníme šanci, a to zůsobem, který chytne a nepustí. Velké finále vlastně říká, že se nic z toho nestalo, nebo ne takovým zůsobem jak to vypadá zvenčí a možná je to celé o lásce na první pohled? U romance nepotřebuju vysvětlit každé písmenko.
S veškerým sebezapřením jsem jí dočetla. Nedala mi naprosto nic, krom dobré češtiny. Jako by hlavní hrdina nedokázal dost dobře pobrat, že někdo může "Převléknout kabát" a že se svět neustále mění.
Syrové hodnocení skutečností, budování nového patrnerského vztahu s někým stejně kyselým.
Vztah se synem a jeho partnerkou víceméně na bodu mrazu, možná protože se všichni měníme ve svou vlastní matku?
Opět sebereflexe nula, leda by byla v poslední třetině, kterou už jsem vzdala.
Hlavní hrdinka se nám snaží vnutit, že je vlastně chudák. Vzhledem k tomu, že je to (aspoň myslím) bývalá učitelka má zcela nepřehlédnutelný komplex vlastní neomylnosti, z kterého neustoupí, ať se polepší ostatní...
Vlastně to není vůbec špatně napsané, jen je ten příběh iritující.
Nevím co je na té knížce tak úžasného, že všude boduje. Stáří stojí za starou bačkoru? Asi, na to jsem moc čerstvý ročník.
Žabomyší války na vesnici, to tady máme taky.
Očividně nejsem cílovka, a to jsem si rovnou pořídila i pokračování, proboha proč?
Napadá mě jen citace z filmu " Nikdo, tě nemá rád. Všichni tě nenávidí. Usměj se č....u" ano Poslední skaut.
Nevidím žádnou sebereflexi a čistě na popis skutečnosti je to špatně stravitelné sousto.
Nejsem si jistá co jsem si z téhle knížky měla odnést, jak funguje módní průmysl z pozice prodavačky? A není to málo? Marně jsem hledala nějaký příběk, krom pozdějšího odchodu z firmy
Život ve vlastním vesmíru má jistě spoustu pozitiv, ale rozhodně vám nenabídne pohled zvenčí.
Když si všechny indicie vyložíte nejhoším možným způsobem, samozřejmě to vypadá narosto bezvýchodně.
Ale co když vás někdo v poslední chvíli konfrontuje a nabídne takovou změnu paradigmatu, až se z toho točí hlava? A co víc, zachránce má vlastní problémy se kterými žije a rozhodně se s nimi nevyrovnal lusknutím prstů.
Kniha hezky ilustruje jak je potřeba všímat si okolí, tady z pozice učitele, nabídnout vlastní pohled. Ne řešení jen nový úhel, hned ta situace není tak bezvýchodná.
Příliš mnoho basketbalu, ale možná tím autor dohání minimální počet stran? Příběh kamarádství, které ukončí nenapravitelný zvrat smrtelná nehoda.
Hledání sama sebe a vypořádání se s realitou vyústí do konfrontace se sokem, který ale možná není tak moc sok jako spíš spolutruchlící a na konci vlastně,... Ne přímo kamarád, možná spřízněná duše?
U romantiky není potřeba pátrat jestli jsou kulisy uvěřitelné, nebo dokonce příběh hlubokomyslný. Hlavní hrdinové jsou na sebe od začátku tak nějak napojení a dobře se to čte.
Nedomyšlená zápletka, kdy celou dobu čekáte na nějaký závěr velikosti jaderné pumy, ale místi toho dostanete jen nějaký malý obláček páry. První polovina je zajímavá, ale v druhé části už sám autor tápe...