le-se komentáře u knih
Když si nedáte pozor nevíte čí pohled zrovna čtete, leda podle rytmu vyprávění, ale je to jedna z mála knížek kde to nevadí, naopak to ještě přidá tajemna.
Záhadné případy, církev, orientace, sádrový trpaslík a uklízeč. Jako by to bylo cvičení na pět "slov."
Je to sakra zamotaná historie, kde se nikdo nestaral jestli je pravda pravdou, stačilo, že to zapadá do veřejného obázku o jednotlivcích. Viník bude potrestán ikdyž ne vždy světskou mocí, příčiny chorob nejsou vždy jen genetika.
Zkrátka zmíněný sádrový trpaslík zůstane jako memento lží: blízkým, vzdáleným, ale hlavně sobě sama.
Hezky vykreslené kulisy, nepříliš originální námět, pár napínavých stránek a jinak vlastně nic, co by stálo za řeč.
Přihodit do kufru jako nenáročné čtení by bylo fajn.
Může se vůbec něco, co osvětlí události z části časové osy prvního dílu označit jako díl druhý?
Samotnou informaci o shledání po 20letech už máme, ale co všechno tomu předcházelo a sem tam i konkrétní vysvětlení hezky dokreslí celý příběh.
Část odehrávající se v Paříži jako by říkala: tohle všechno se v dějinách světa stává, na jiném pozadí, včetně židovského původu s těžkostmi 20. století, může z toho být tragedie a často bývá.
Ale jestli je hloubka oboustranná...
Možná, když pominou závazky a všechny překážky společenských konvencí, můžeme toužit po chopení se znovunalezeného konce přetržené nitě emocí a citů. Možná ta nit nikdy přetržená nebyla a strach z překonávání nového uzlu pozbývá smysl, protože uzel není k nahmatání, nikdy nebyl, jen hladká struktura časů minulých přítomných a budoucích konstantně měnící okolní svět ale ne nás.
Hledání pozbývá význam, protože proč hledat někoho, kdo už čeká.
Stejně působivý překlad jako u prvního dílu.
No, do... háje!
Tak asi takhle jsem se cítila na konci, čekala jsem nenáročnou beletrii a světe div se 50. a 60. léta v přírodní verzi. Hned vysvětlím: přírodní verzi, myslím jako prosté konstatování situace tehdejší doby včetně všech pozdějších úskalí vlastních rozhodnutí "Tady a teď" se jediným gestem změní na "V jiném životě."
Zároveň vám ale autorka nedává návod, jak se k problematice postavit, jako by říkla "Tady jsou fakta, názor si udělejte vlastní."
Nestačí žít dobrý život a mít úspěch, protože ze dne na den budete nepřítelem státu a v lepším případě jeho dělníkem. Najít zalíbení v krutosti a netečnosti nestačí pro lepší život, stačí změnit kulisy vlastního života a nemáte nic. A vždycky se najdou jedinci až masy ochotné převléct kabát. Víra v ideologii se často zdá pevnější než je (setkala jsem se s teorií která ve zkratce říká 30 let diktátu a neznáš nic jiného, 50let svobody a vlastní odpovědnosti a zapomeneš na totalitu) a taková výra dokáže přijít příliš rychle.
Film byl fajn. Kniha mě vytáčela věčnou a četnou poznámkou o věcech které autorka rozebírat nebude, rozumím že se do některých rozborů nechce pouštět, ale tohle bylo jako by si potřebovala přesně označit místa kde se nic nedozvím (do toho momentu nevědíc, že bych chtěla).
Zůstává nedočtená, protože na mě udělala dojem jako pragmatické poznámky z vlastního duševního rozvoje, zkrátka styl mi nesedí k obsahu.
Obvylke nemám ráda pitvání citů a myšlenek na prvočinitele, ale tady autor dokáže čtenáře vtáhnout do zápletky skoro až neskutečným způsobem, skoro bych chtěla být na stejném pobřeží a prožít to s nimi. Do děje zapadá i cca dvě strany trvající explicitní část, bez které bych se já obešla, ale příběh nikoli.
Rozhodně nesmím zapomenout vyzdvihnout překlad, kdyby mu byla věnovaná menší péče, efekt by byl diametrálně odlišný. Našla jsem snad jediný překlep kolem strany 150, jestli jich bylo víc netuším tak moc mě dokázala kniha vtáhnout.
Za mě ne. Působí na mě zmateně a místy jsem nedokázala rozlišit, kdo co říká a jestli je to pořád řeč nebo už jen myšlenka. Od něčeho co "všichni" opěvují bych čekala víc.
Krásná pokojská? Podle anotace možná, ale Jess má své problémy a zásady. Někdy jí zásady přidělávají problémy, někdy její problémy formují zásady. Ale souhra náhod jí pošle na cestu, kde vychovává Eda, že peníze nejsou všechno a skromnost nezávisí na výši konta. Její sebeobětování mu uhrane, protože se nesetkává běžně s někým, kdo raději překousne vlastní nevoli k setkání s minulostí pro blaho svých blízkých. Naopak sám použil peníze aby někomu zacpal ústa, ne že by z toho potom neměl problémy, že?
Jejich osudy se na čas rozchází, ale náprava křivdy je dobrý důvod se znovu spojit.
Dům, nebo obraz? Darování, nebo krádež? A je to vůbec tak jednoduché?
Někdy stojí za to některé věci nevidět, jindy vás detailní pohled přesvědčí o nesprávnosti vlastních požadavků.
Líbí se mi postupné nastolování rovnováhy mezi dobrem a zlem, správným a špatným, loajálním a prodejným, láskou a nenávistí, to všechno během 2. světové války a 21. století. Z dvou stran mince je náhle poutavý příběh, který rozhodně stojí za přečtení.
Loajalita někdy sahá až za ustanovení pracovní smlouvy.
Stát za někým a nepovědět proč se něco událo může býd docela o ústa, nebo o práci.
Spolčování se starými dámami může být na hraně zákona, nebo i za ní.
Ale nakonec jsou pro osudová partnerství hranice států jen čarami v mapách a ne nepřekonatelným rubikonem.
Budou spolu? Kdo s kým?
To je složitější otázka, a rozhodně nemusí cílit na hlavní postavy.
Rozhodně stojí za přečtení jako předchozí dvě, ikdyby příběh někde váznul informace jsou spravedlivě rozložené a vynechávat se nevyplatí.
Velké plány na začátku vykrystalizují do polohy, kdy Louisa vlastně neví co se sebou. Lili jí přinutí myslet i na něco jiného a ze Sama by mohla být nová budoucnost, ale...
Líbí se mi jak autorka svým postavám dává máloco zadarmo. Příběh sice není tak silný jako první díl, ale i tak se mi líbí.
Jedna z mála věcí kterou jsem obrečela i na papíře i na plátně. Louisa doufala, že zvrátí rozhodnutí Willa, které ale bylo dané. Na konci je to pro jednoho tragédie, pro druhého vysvobození. Kniha je napsaná tak že to nemůžete vyčítat ani jednomu z nich.
Hezké uzavření příběhu, včeně doplnění posledních slepých míst.
Druhý pohled má tady něco navíc, takže proč ne?
Neočekávala jsem nějakou převratnou myšlenku, ale spíš pokračování oddechovky a to kniha splnila.
Šprtka a sígr? Ano prosím!
Ikdyž se příběh zlehka otírá o minulost obou hrdinů vlastně v něm nenajdeme nic pevratného, podobný motiv jsem skoro jistě někde četla, ale to nevadí. Jako lehké čtení na odreagování proč ne?
Prostřední díl ze tří je obvykle outsider, ale tady se podařilo zaujmot poutavým náhledem do osudů dávno minulých generací.
A důležité ponaučení znát datum nestačí.
Proplétání tří dějových linek, kdy má každá své tajemsví stojí za přečtení. Zápletka opřená o podobný motiv jako konec Mayského kalendáře zaujala.
Na konci mi některé nitky přišly nedokončené, ale kniha má dvě pokračování, která vše obstojně vysvětlí.
Informací o 2. Světové Válce je spoustu, obvykle snadno dostupných. Ale je dobré se začíst do podobných kusů, protože často nám uniknou souvislosti, jako třeba s Finskem. Ze školy jsem si odnesla kusou informaci jak se spolčili s Hitlerem raději než se Stalinem, ale tady mi došlo co všechno za tím bylo.
Líčení běžného života včetně jídla, představy o objemu a typu dárků a mezilidských vzathů hezky ilustruje válečné období v zemi která vlastně neválčí. Nejpřínosnější je asi její práce pro cenzuru, protože to je skoro jako by měla internet a informace z více zdrojů, tedy si může udělat ucelený obrázek a názor na situaci.
"Myslíte si že je horší neinformovanost, nebo nezájem?",
"Nevim a je mi to jedno"
Přesně tohle tady nehledejte.
Paralelní světy se mi nikdy dřív nezdály tak zajímavé, líbí se mi jak je v knize vysvětlená i většina skutečností, jako jména místa a podobně. Jako by se nám aurotky snažili říct ať nepromarníme šanci, a to zůsobem, který chytne a nepustí. Velké finále vlastně říká, že se nic z toho nestalo, nebo ne takovým zůsobem jak to vypadá zvenčí a možná je to celé o lásce na první pohled? U romance nepotřebuju vysvětlit každé písmenko.
S veškerým sebezapřením jsem jí dočetla. Nedala mi naprosto nic, krom dobré češtiny. Jako by hlavní hrdina nedokázal dost dobře pobrat, že někdo může "Převléknout kabát" a že se svět neustále mění.