Lea komentáře u knih

Pro někoho byl tenhle díl příliš natahovaný. Já za sebe musím říct, že se mi nezdál delší než kterýkoliv jiný, protože přímo hltám autorčin styl, a tak nebyla jediná stránka, kde bych si nepřišla na svoje. Nu, možná až na dlouhé debaty o nesmrtelnosti chrousta s Ramirezem. Oproti jiným jsem se taky naopak těšila, že se Anita vydává za dobrodružstvím mimo St. Louis, protože to věstilo míň sexu a víc pořádné akce. Navíc mám Edwarda ráda. Ale že se v Santa Fe chlapec vybarvil! A není velkým překvapením, že jsem tenhle tah autorky díky brilantní promyšlenosti psychiky postav zase bez protestů spolkla. Snad jen si dovolím tvrdit, že už podle mě Anita stála proti děsivějším nepřátelům než právě tady. Možná mi ten dojem zkazila poslední dramatická scéna. *maliličký spoiler* Jazyky, holobrádek, střívka tančící kolem pasu? Ta představa mě rozesmívá, ne děsí :) A Olaf nepřekvapil. Anita má ve zvyku chlapa buď dostat, nebo odpravit. Nebo spíš její stvořitelka :)

4 31.10.2012

Kniha, kterou jsem teď přesně potřebovala. Příběh, který mě od první chvíle zaujme tak, že vůbec nezáleží na tom, jak je napsaný, kde se co dalo napsat líp, kde je co špatně popsané. Během čtení jsem se neubránila husí kůži a to je dobře, protože kniha o drogové závislosti musí přesně takový dojem vyvolat. Já věděla o drogách dost. Potkávala jsem dost lidí, co s nimi přišli do styku nebo na nich stále byli závislí. Není to legrace a tato kniha mě na prvních stranách svou otevřeností a popisy slasti při jejich užívání poněkud šokovala. Následky byly ale dostatečné, aby člověk pochopil, kam až může mladické experimentování zajít. Odrovnaná játra, prostituce, krádeže - ve čtrnácti! A chvilkový svět dokonalosti, který splaskává jako duhová bublina a člověk zase klečí v šedi a ve sra*kách. Síla vůle už nepomůže, protože tělo si žádá přídavek a mozek s tím nic nenadělá. Příkladem toho byla už Christianina nutkání přepočíst každou utrženou minci na počet dávek. Neustále. Do roztrhání. I když překonala absťák. A přitom byl celý její drogový život jen sprostá iluze. Bez lásky, bez přátel, prázdno. Nejstrašlivější ale není samotný ten příběh, jak ho pánové Hermann a Rieck sepsali, protože konec nabízí čtenáři jistou malou naději. Zkuste si ale dát tu práci a hledejte, jak to s Christianne bylo dál, v jednadvacátém století.

4 27.08.2012

Co bylo na téhle knížce dokonalé? Že jsem i navzdory příšerným charakterům jednotlivých postav zavírala knížku s pocitem naplnění. Těch pár posledních vět ve mně na závěr vytvořilo hodně příjemné emoce.

4 26.08.2011

K sérii o Harrym se vždycky ráda vracím.

4 26.08.2011

Knížka se mi líbí hlavně kvůli autorčinu citu v používání přirovnání a metafor. Nečte se mi úplně jednoduše, ale kvůli té práci se slovíčky a atmosférou neodtrhnu oči. Humor a sebeironie taky na jedničku. Díl od dílu je to ještě lepší. Ale proboha, jak tohle někdo může nazývat YA sérií? :)

4 26.08.2011

Tak nevím, zda je to spíš tím, že se asi nikdy nestanu fandou severských detektivek, nebo detektivek všeobecně, ale u mě se za celou dobu žádný wow efekt nedostavil. Neříkám, že příběh není promyšlení. Nebavilo mě ale jeho podání. A především jsem si neoblíbila ani jednu postavu. Jen pro silné povahy to asi taky úplně není, protože už vyšlo tolik zvrácených thrillerů - ať už knižně nebo zfilmovaných -, že Vraní dívka zkrátka příliš nevybočuje. Nejhorší na tom celém je fakt, že se většina v příběhu zmíněných věcí opravdu dětem ve světě děje :-(
A kdo je pachatel? Je to jen první díl a já už v téhle sérii nevěřím ničemu, ale taky se mi zdá, že to bylo jasné téměř od začátku.
Stojím teď tedy před otázkou, zda se do dalších dílů pustit. Nechce se mi především kvůli tomu nezáživnému vypravěčskému stylu. Nechce se mi kvůli tomu neustálému, těžko sledovatelném přeskakování v čase. Když nečte člověk knihu jedním dechem, snadno se v tom zamotá. Nechce se mi kvůli postavám - do knih, kde mi alespoň jedna z postav nepřilne k srdci, se musím dost nutit. Přes to všechno mě zajímá, co může být dál. Podle komentářů níže se ale obávám nějakého super úžasně nic nevysvětlujícího konce.

3 29.08.2018

Za takzvaný vycpávkový díl Zrádné srdce rozhodně nepovažuju. Autorka si sice uzmula pěkných pár stránek, aby si připravila plochu pro velkolepý závěr ve třetím díle, ale jak jinak to taky měla udělat, že? :) Moc se mi líbilo vykreslení Vendy. Konečně nepřítel, jehož lid má stejně dobré srdce jako ve všech ostatních královstvích, jen oni zkrátka nemají tolik štěstí na podnebí... a na vládce. Komizar je tedy moc zajímavá postava. Celou dobu mě na jednu stranu odpuzoval svým chováním, na druhou stranu se pořád zdálo, že by v něm přece jen něco dobrého pod tou hroší kůží ještě mohlo být. No... dopadlo to tak, jak to dopadlo. V tomto díle se dostal do popředí víc Kaden. Přijde mi zajímavější postava než Rafe, ale Lie zkrátka přeju jejího prince. Ten koncept se mi moc líbí - láska dvou lidí, co se na začátku tak moc nechtěli brát, až je to zahnalo do pořádně temného dobrodružství. A jak už bývá u autorky zvykem, začátek dost pozvolný, v prostřední třetině děj stagnuje, sem tam se dozvíme něco nového, ale spíš rozjímáme, seznamujeme se, zoufáme. A konec, tak to je zase jízda. Stalo se tolik smutných událostí, ale přibude jich ještě víc v posledním díle, kdy už půjde doopravdy o všechno. Třetí díl už mám přečtený taky, takže vím, že to bude ještě velkolepé :)

3 10.07.2018

Nechala jsem si čas na hodnocení a udělala jsem dobře. Hororová sbírka povídek Ve špatný čas na špatném místě si tím vysloužila o hvězdičku navíc. A je to jednoduše proto, že jsem hned po této knize shodou náhod nakousla další povídkový sborník, a protože se v mnoha případech s žánrem fantasy prolíná, můžu říct, že tenhle je lepší. Může za to vyvážená úroveň povídek. Přestože jsou každá docela z jiného soudku než ta předchozí, nebyl žádný problém jednu ukončit a začíst se do další, aniž bych zaznamenala velký skok v kvalitě. Přesto... kdybych měla hodnotit jednotlivá díla v rámci toho nejlepšího z žánru hororu, moc by jich srovnání s opravdovými mistry pera neustálo. Někdo sázel na překvapivé rozuzlení, jiný na atmosféru. Některým se to naštěstí povedlo i skloubit. Moje top povídky: Minerální vody, Doktorovo dilema, Na prahu umírajícího léta, Služebnice. Musím zmínit i Ženu s pastelkami, která mi sice jako horor moc nepřišla, ale nevím proč, působila na mě od začátku čtení až do konce zvláštně sympatickým dojmem.

3 15.02.2018

Téma knihy, kde se řeší vegetariánství, mne velmi zaujalo, přestože jsem věděla, že nepůjde o žádné verbování pro rozšíření vegetariánské komunity. Začátek se mi četl z celé knihy asi nejlépe. Pak začal děj stagnovat, za což asi mohl fakt, že mi žádná postava nepřirostla k srdci. Přestože taky maso nejím, Jonghje jsem příliš nerozuměla. Její manžel mi vyloženě lezl na nervy a švagr na mě působil slizce a uboze. Na jednu stranu má kniha demonstrovat očekávání jihokorejské společnosti od žen, na druhou stranu sestra Jonghje vede s manželem život úplně opačný a nikdo to tolik neřeší.
Jak už tu někdo zmínil, při čtení mne taky napadlo, že je překlad názvu knihy nesprávný. Vždyť se hlavní hrdinka kromě masa z jídelníčku zbavila taky kožených bot a matně vzpomínám, že nepila ani mléko. V jednom nebo dvou případech ale bylo zmíněno, že jedla něco s vajíčky, takže tím se musím přiklonit s pravdou k názvu překladatelky. Vegetariánství má mnoho podob, veganství by ale bylo v tomto případě ještě striktnější.
Závěr? Určitě mi čtení Vegetariánky rozšířilo obzory. Téma mi ale připadalo depresivní a celkově v tomto zpracování ne příliš zajímavé, abych se ke knize vracela.

3 08.01.2018

Na českou autorku dost zdařilá práce. Kateřina píše jednoduše, ale přitom poutavě a moc se mi zamlouvaly její dialogy. Co se týče nápadu, musím říct, že mě zaujal, ale bála jsem se, že se dočkám jen další naivní love story. To se splnilo jen z části. Mikee jako dítě byl velice zajímavá postava. Musím říct, že autorce se dařilo vykreslit Michaelův charakter opravdu věrohodně! Místy jsem se přistihla, že si představuju malé dítě a musela si připomínat, že je to vzezřením dospělý chlap. Naštěstí to bylo v knížce často připomínáno. Bohužel po superlativech přichází i druhá stránka věci. A to je konkrétně část po Michaelově "probuzení". Proč bylo všechno najednou tak hrr, když potom následovaly zdlouhavé pasáže o ničem? Další věc se týká postav. Chápu, že není lehké dávat osobnost postavám, které jsou na vedlejší koleji, ale tak nějak na mě žádná nedýchala životem. Byly jako vhodně rozmístěné figurky. Drsnější starší bratr, bezdůvodně zlá matka, a co se vlastně stalo s expřítelem policajtem, když už tam musel dělat takové horké chvilky? No a pak ten konec. Kdo ho nečekal už od chvíle, kdy se Paige zhroutil svět, ten musel přeskakovat stránky. Sakumprásk povedený nápad, čtivé provedení, kde nechybí napětí, láska ani humor, a klišé jak stehno na závěr. Půl hvězdičky navrch za autorčinu upřímnost v choulostivých věcech a fakt, že z Paige neudělala typickou Mary Sue.

3 09.01.2015

Knížka se mi četla dobře, ale odtrhnout se od ní dalo. Líbilo se mi, že hlavní hrdinka nebyla žádná nedoceněná modelka ale normální holka obklopená nenormální společností. Tak to prostě v životě chodí a člověk si nemůže vybrat, komu a do jakých podmínek se narodí. V knížce se toho sice moc neděje - pár dalších zvratů by neuškodilo -, ale ve výsledku je napsaná poutavě. Kdo si rád užívá četbu zvolna a spíš na zamyšlení než akčně, mohla by se mu líbit.

3 19.10.2014

Po poutavém začátku se dostavilo obrovské zklamání. Úvod ale rozběhla autorka s grácií, to se musí nechat. A zbytek? Bohužel, bavilo mě to stále míň a míň. Trylle? No dobrá, to je vcelku originální námět. Zpracování už tolik ne. Připadalo mi to takové popisné, bez opravdových emocí, které od YA série zaměřené spíš na dívky bůhvíproč očekávám. Všechno se odehrávalo tradičně, bez nápadu, jedna předvídatelnost za druhou. Nejvíc mi lezl na nervy asi Matt. Čí bratr se chová jako hysterická žárlivka? Vždyť to bylo vůči jeho sestře skoro až perverzní! Finn byl celkem fajn, Rhys se mi líbil. Hlavní hrdinka moc ne. Z nenapravitelné rebelky jako mávnutím kouzelného proutku citlivá a lítostivá dívka? Nevěřím. Zbytek je alternace na Deník princezny s prvky fantasy. Číst se to dá, ale bez dalšího dílu to docela klidně vydržím.

3 24.11.2013

Temná horečka je v žánru zajímavá určitě svým světem. Myšlenka Dananů krásných a těch krásných jen na první nedbalý pohled je celkem neotřelá, ovšem představit si podle popisu jejich skutečnou podobu bylo občas těžší. Dojem mi bohužel během celého čtení kazila povrchní, nesympatická a neustále oponentská hrdinka a její několika odstavcové úvahy o nehtech a duhových barvách. Neříkám, že je Mac postava nereálná, jen jsme se během čtení ani na okamžik nestaly kamarádkami, což pro mě v příběhu takového druhu hraje důležitou roli. Být to psychologický román nebo cokoli, v čem námět a zpracování předčí všechno ostatní, moje hodnocení o stupínek vzroste. Takhle jen doufám, že druhý díl může nabídnout mnohem víc.

3 07.11.2012

Rozhodně poutavé a zase trochu jiné čtení. Nenudila jsem se ani chvíli, ani když se dalo odhadnout, co se bude dít dál. Knížka je napsaná jednoduše, ale najde se v ní pár zajímavých morálních dilemat a malá i větší tajemství čtenáře donutí nepustit Divergenci z ruky. Není tak drsná jako Hunger Games, neryje tolik do hloubky, přesto před mladinkou autorkou klobouk dolů. Má to v hlavě srovnané a s lehkostí se dovede vyjádřit. A Čtyřka je moc fajn. Konečně kluk, co hlavní hrdinku nezasypává přeslazenými slovíčky. Naopak se snaží vyždímat z Tris co nejvíc i za cenu, že to bude bolet. Pro svět, v němž žijí, je to pro ni mnohem přínosnější než klišoidní sliby lásky a bezmezné ochrany.

3 28.06.2012

Tohle je ovšem těžké čtení. Poprvé jsem si musela psát všechna jména s vysvětlivkami na papír, a stejně jsem musela číst první kapitolu na několikrát. Krásné, složité, Tolkienovské.

3 26.08.2011

Nejhezčí na celé sérii jsou ty obálky. Knížka je psaná jako slohovka, doslova smrdí výchovným textem pedagoga, děj se dá předvídat a příliš nepřekvapí. A kde by mohl překvapit, autorka/y z toho poměrně lacino vybruslí. Nevím... Docela mě mrzí, že naši nakladatelé raději sáhnou po dvou třech "osvědčených" světových trhácích, místo aby dali šanci originálnějším českých autorům.

3 26.08.2011

Po Kronikách pozůstalých jsem měla moc velká očekávání. Knížka se četla dobře, příběh se mi líbil, jen byl příliš předvídatelný. Hlavním postavám nemám co vytknout, bavily mě. Stejně tak zápletka. Trochu mě ale mrzela zvláštní odtažitost, s jakou se hovořilo o královně. Ani jednou jsem neměla pocit, že je to ta stará dobrá Lia. Jasně, utekly roky od chvíle, co jsme se s ní rozloučili, přesto je zatím její role v této sérii (ať už zprostředkovaně přes pohled někoho jiného, nebo osobně) na můj vkus chladná až cizí. No nic. Budu fandit Jasovi a Kazi, ti nám mají ještě do budoucna co nabídnout :)

2 15.08.2019

Stalo se to stejně jako v předchozím díle. Na začátku nám autorka naservíruje nějaké to napětí, ale pak děj ustrne a rozjímá se, plánuje, řeší se city (rodinné, milenecké, k přátelům i nepřátelům). Když jsem se ale překlenula přes zdlouhavější střed, rázem se mi podařilo zapomenout, co mě přimělo rozečítat poslední díl tak dlouho.
Bitva s Venďany se mi na rozdíl od většiny čtenářů líbila. Jsem už alergická na ty nekonečné souboje klaďase s největším padouchem. Tady to bylo vymyšlené celkem originálně. I když je pravda, že samotná bitva mohla být krapet delší, když už jsme ji vyhlíželi pomalu od prvního dílu.
Za mě celý příběh skončil tak, jak měl. Čekala jsem to, ale přesto jsem nad ránem musela dočíst knihu do poslední stránky - tak jsem byla napjatá, jestli se nepletu. Jen "odsunutí" druhého nápadníka mi připadalo poněkud unáhlené. Prostě mi to k těm postavám nesedělo, nemůžu si pomoct.
No... a je to tu. Konec jednoho obrovského dobrodružství se špetkou romantiky. Na jednu stranu jsem ráda, že už skončilo to věčné trhání otěžemi a boření pat do koňských slabin (to snad ani fyzicky není proveditelné, pokud chcete na tom koni taky někam dojet). Na druhou stranu je mi smutno, protože si mě celá trilogie neskutečně získala, přestože už nejsem nějaký ten pátek cílovou skupinou. A teď je konec.
Snad brzy vyjde něco dalšího od Mary Pearson. Já si to moc ráda přečtu :)

2 26.07.2018

Už z ukázky jsem byla nadšená. Tohle bylo vtipné, svěží a pro mě rozhodně se zajímavým potenciálem v tom, jak bude příběh pokračovat. A to mě ve finále zklamalo. Doufala jsem, že se hlavní hrdinka trochu poučí, když přijde ze dne na den o svůj bezstarostný blahobyt. Ale ne. Ona se válí na gauči v bytě, na který nemá, a láduje se hromadou bonbonů, místo aby si koupila aspoň něco normálního a možná i značně levnějšího k jídlu. Na začátku jsem to brala. Ta holka nikdy nic nemusela dělat, takže má trochu právo cítit se zrazená a trucovat, když ji vyhodili z baráku v sedmadvaceti, namísto aby ji od patnácti posílali aspoň na brigádu. Ke konci už ale její myšlenkové pochody a následná rozhodnutí byly k nevydržení. A někdy to bylo i proto, že se autorka za každou cenu snažila držet se linky nenapravitelného snoba, ač si neodpustila zároveň podotýkat, jak by to mělo být morálně správné. A závěr? Ten mě zklamal nejvíc, protože tohle já osobně za konec nepovažuju. Kniha by měla být ukončená aspoň nějak, přestože je jasné, že nutně potřebuje pokračování.
Další věc, kterou jsem nemohla přehlédnout, byla spousta chyb. Většinou se jednalo o překlep, chybějící písmeno, ale nejvíce snad špatně psané uvozovací věty. Přimhouřila bych oko u samonákladu nebo vydavatele, kde si korektury chudý autor řeší sám/s beta čtenáři. U tak velkého nakladatelství je to ovšem nepříjemná skutečnost.
Takže podtrženo sečteno, jsem teď na vážkách... Zajímá mě, jak to s Emou nakonec dopadne. Jestli přijde aspoň nějaký vývoj postav. Četlo se to dobře, to musím uznat. Ale trochu mě odrazuje právě ten okatý konec a čím dál nesnesitelnější hlavní hrdinka.

2 24.04.2018

A mně se to líbilo! Našlo by se tam sice pár mušek, ale celkově si na styl, jaký autorka zvolila, nestěžuju ani v nejmenším. Dokonce mě i mile překvapila svou odvahou, pustit se do vyprávění z pohledu chlapce. A pro jednou to nebyl tak úplně sentimentální kýč, do kterého většina ženských autorů nezadržitelně klouže a mně tím čtení znechutí. A taky přestanu příběhu věřit. To se tady nestalo, takže, Nikki, jen tak dál. Ráda si od tebe v budoucnu zase něco přečtu.

2 21.01.2015