ledmed komentáře u knih
Celkem povedené :) V této knize se autorky trošku umírnili s neustálým opakováním, takže to získalo u mě na další hvězdičce. Afrodita je mi sympatická stále víc. Nelíbilo se mi, jak jiv předešlých dílech uráželi a ještě z ní dělali "běhnu", když tomu nic moc nenaznačovalo, spíše bych řekla, že hlavní postava k tomu má mnohem blíž.
Můj strýc miloval příběhy Káji Maříka, ve svých 80 letech, je dokázal číst stálě dokola. Vždy, když budu číst tuto knihu, si na něj vzpomenu a nejen samozřejmě tehdy. Chystám se mým dětem upéct rozpíčky, které půjdou přímo do ledvin a užívat každý den naplno a radovat se z drobností, právě tak jako Kája. Na knize mi vadila jen jediná věc, to že měl Kája sic hodné, ale taky hodně přísné rodiče. Na můj vkus dostával bito až moc, některé jeho lumpárny stály za to, ale kvůli některým věcem mi to přišlo přehnané. Ale taková byla možná doba.
Určitou představu jsem o knize také měla, než sem se pustila do čtení. Neměla jsem ji zařazenou mezi povinnou četbu na stření škole, tak sem si k ní našla cetu až teď. Opravdu bravurní dílo. Deprese na mě nepadala, ale také jsem si někdy povzdechla, jak je toto možné, že takové jednání někomu může v takové míře projít, že to tolik lidí kolem dovolí. Pro mě nejodpornější postavou byl nerudný dědek Josef, ostatní mi nepřišli nějak zlí, jen opravdu neš´tastní. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si starý pán nepřivezl domů Heathcliffa nebo se k němu ostatní chovali jinak.
Doporučuji povídku Sloupkové hodiny. Tato povídka mě oslovila asi nejvíce, tím jak byla "odjinud" ale zároveň tak přítomna v každé době. Jak se říká: " Dvakrát měř a jednou řež.". Kdo četl, bude vědět.
Tajemno, umění a Robert Langdon, co víc si přát. Kniha mě nadchla už na samém začátku a tento pocit nevyhasl ani na konci knihy. Neuvěřitelné detaily a krásně propracované postavy.
Krásná kniha, líbí se hlavně i mé tříleté holčičce, a to je pro mě směrodatné. Největší dojem dělají ilustrace, takže se krásně zapojí i nečtenář.
Bezvadný nápad napsat knihu z dopisů a článků z novin. Všechno tak krásně navazovalo a zapadalo do sebe. Nic strašidelného bych v knize nehledala, je to taková milá pohádka, kde jsou na sebe všichni hodní až na záporáky rodiče.
Mám stejný názor na knihu jako Neri, tak proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Ale detektivka byla velice propracovaná a obdivuji detaily z lékařského hlediska. Byla jsem nadšena.
Kdyby každý druhý v knize nebyl vynikající hypnotizér a trochu jinak by to bylo i s mužským osazenstvem, tak bych dala pět hvězdiček, takto zůstanu raději jen u čtyř.
Matyldin život byl po jedné stránce docela tvrdý,vale dokázala si ho náležitě vychutnat i s tím, co jí bylo nabídnuto. Pro mě hrdinka. Četla jsem jedním decheM. Naopak Jo, o které všichni prohlašovali, že je rozumná, tak byla docela zklamáním, i když dopadla o poznání lépe. Nejspíš, aby dostala druhou šanci na šťastný život.
Když Jo slíbila své babičce, aby si zajistila někoho jako dohled na noc, že prý lidí se najde, tak stejně volala Nickovi, i když věděla, že jí touží ubližit a už to několikrát udělal. To bych opravdu potřebovala, aby mi někdo takový hlídal spánek. Nebo se pomalu už nechá Samem zhypnotizovat po telefonu. A to že neustále doplňují záboby alhoholu, tovuž mi přišlo úsměvné.
V minulosti se to dalo pochopit, aleten chléb a pivo? :) Ale i přesto vásvkniha dokonale strhne.
Kiha je opravdu čtivá, pořád se něco děje, SPOILER: jen se nemůžu zbavit myšlenky, že by to mělo být něco tajného, mystického, tak jako třeba v Harry Potterovi, kdy tajný vchod na nádraží a vše je takové tajuplné. Tady je svět upírů zcela promíchán se světem lidí, upíři jsou filmové hvězdy, umělci apod. a lidé popisováni vesměs jen jako silně věřící nebo absolutní tupani. Zvláštní je i stále se opakující slovo mládě, ale dejme tomu. Tak kvůli tomu čtyři hvězdičky a ne pět, ale rozhodně si jdu přečíst další díl :)
Bree jako hlavní postavu jsem si hned oblíbila, škoda, že to s ní muselo tak smutě dopadnout. Rozhodně mi byla kolikrát sympatičtější než Bella se svým nízkým sebevědomím., rozhodně za přečtění tato novela stojí.
Na každé straně je možné shlédnout krásné ilustrace, ale hlavně vždy něco nového - volavky, aligátory apod. Nechybí u toho ani bohatý příběh, takže doporučuji. Příběhy čtu svým malým dětem, tak to beru i z jejich pohledu.
Nebylo to špatné, ale asi bych to nedoporučovala někomu, kdo je bez lásky a potřebuje trochu humoru nebo právě sáhnout po něčem, z čeho na něj zapůsobí pozitivní energie, aby se do nějakého toho vztahu vrhnul.
První příběh opravdu děsný - pozor může obsahovat spoiler. Dibabetik, který si třikrát za den píchá inzulín a věčně pod parou? No to jako vážně? To bych opravdu raději jedla třikrát týdně brokolici. A ten zbytek, to je jako kdybych četla příběhy na maminkovských servrech, jakože je čtu :), ale od knihy čekám trošku víc.
Knihu jsem zakoupila pro děti přes internet, aniž bych viděla obsah, nalákala mě velmi povedená první strana. Čekala jsem, že se děti naučí podle leporela známou českou písničku: Já jsem muzikant. Ale leporelo s touto písní nemá absolutně nic společného. Neobsahuje žádný text, ani nástroje nejdou v posloupnosti v návaznosti této písničky. Dva body dávám za obrázky uvnitř, které ale určitě mohly být povedenější.
Když pominu neustálé odkazy jako z něčí závěrečné práce :), tak je to velmi čtivá kniha. Rozhodně jsem se nenudila při čtení u žádné ze stran.
Příběh je zasazes do prostředí Paříže, škoda jen, že z tohoto prostředí jsem si nemohla vychutnat více popisků. Místo toho se autorka zcela zaměřila na vztah hlavních hrdinů, jejichž dialogy mi občas přišly až nereálné, ale v době,kdy byla kniha vydaná, tomu tak mohlo být. Bylo to vše na mě tak nějak rychlé, a přitom děj mi unikal od samého počátku, kdy se ti dva dali dohromady až po rozchod. Měla jsem pocit, jako kdybych trpěla mikrospánekem a vždy se vzbudila v rozečtené knize, ale na zcela jiné straně, tak na mě působil samotný děj. Ale čtení knihy jako takové jsem si opravdu užívala, kniha čtivá, výborně napsaná.
Úryvek z knihy Jeden úsměv od Ivo Fleischmanna: „Druhou zajímavou vlastností této knihy je její vysoká literární kvalita. Nejde jen o jazyk, jeho vytříbenost, rozmanitost a přesnost. Jde o logičnost,která je výsledkem autorčina přesného vidění skutečnosti."
Kniha nebyla špatná, jen mě zpočátku hrozně unavovalo číst některé pasáže stále dokola. Autorka se neustále vrací k prvnímu dílu, vše komentuje znovu a znovu pořád to samé. Aůe příběh mě zajímá, i když tedy někdy se musím nad některými věcmi pousmát. SPOILER, třeba rozdíl mezi téměř 17 a 21letým je zde popisován jako velice vysoký a hrdinka má 21 učitele (kluka) jako za dospělého muže a popisuje jaký je to borec. Nic proti, ale přeci jen je o pořád ještě kluk. A o jejich nápadnících se také raději nebudu vyjadřovat.
Moje první kniha od tohoto autora, ale jméno jsem již z dřívějška znala. Na příbězích se mi líbilo, že tak volně a nenásilně pokračovaly, ale každý ve svém duchu. No, co se týká sexu v příbězích , tak to asi bez komentáře :D, takové zajímavé pojetí. Možná si ještě někdy něco od tohoto autora přečtu.
Dávám bez hodnocení, jelikož jsem se nedostala přes třicet prvních stran. Knihu mám v knihovně a s chutí četbu přenechám až mým dvoum dcerám. Čtu některé knihy i pro mládež a ráda s mými holčičkami nyní i pohádky. Jsem ráda, když vím, co jim potom předložím :). Ale u této knihy jsem neměla chuť číst dál, styl mi nevyhovoval, neříkám, že je špatně napsaná, ale pro určitý druh čtenářů.
Podle názvu by jeden čekal červenou knihovnu nebo podobný žánr, ale mají v sobě skrýtý vzkaz. Aspoň tak jsem to brala já. Příběhy bych doporučila každému, třeba jen tak na zamyšlení, co je vlastně v tom životě důležité.