ledmed komentáře u knih
Moje první kniha od tohoto autora, ale jméno jsem již z dřívějška znala. Na příbězích se mi líbilo, že tak volně a nenásilně pokračovaly, ale každý ve svém duchu. No, co se týká sexu v příbězích , tak to asi bez komentáře :D, takové zajímavé pojetí. Možná si ještě někdy něco od tohoto autora přečtu.
Dávám bez hodnocení, jelikož jsem se nedostala přes třicet prvních stran. Knihu mám v knihovně a s chutí četbu přenechám až mým dvoum dcerám. Čtu některé knihy i pro mládež a ráda s mými holčičkami nyní i pohádky. Jsem ráda, když vím, co jim potom předložím :). Ale u této knihy jsem neměla chuť číst dál, styl mi nevyhovoval, neříkám, že je špatně napsaná, ale pro určitý druh čtenářů.
Podle názvu by jeden čekal červenou knihovnu nebo podobný žánr, ale mají v sobě skrýtý vzkaz. Aspoň tak jsem to brala já. Příběhy bych doporučila každému, třeba jen tak na zamyšlení, co je vlastně v tom životě důležité.
Záporáci rozšířili řady o jednoho "bramboráka". Velmi pěkné a úsměvné jako první díl.
Bezvadný nápad napsat knihu z dopisů a článků z novin. Všechno tak krásně navazovalo a zapadalo do sebe. Nic strašidelného bych v knize nehledala, je to taková milá pohádka, kde jsou na sebe všichni hodní až na záporáky rodiče.
Příběhy jsou velmi milé a obrázky krásné. Dětem se moc líbí, co víc chtít.
Při čtení této knihy jsem se opravdu moc nenasmála, i když jsem věděla, že jde o černou komedii. Bylo pro mě docela obtížné, dostat se přes samotný začátek. Zorientovat se, kdo je vlastně kdo a co běží. Za přečtení jsem ale ráda, nutí to člověka k přemýšlení. Číst znovu to už ale nechci.
Na každé straně je možné shlédnout krásné ilustrace, ale hlavně vždy něco nového - volavky, aligátory apod. Nechybí u toho ani bohatý příběh, takže doporučuji. Příběhy čtu svým malým dětem, tak to beru i z jejich pohledu.
Můj strýc miloval příběhy Káji Maříka, ve svých 80 letech, je dokázal číst stálě dokola. Vždy, když budu číst tuto knihu, si na něj vzpomenu a nejen samozřejmě tehdy. Chystám se mým dětem upéct rozpíčky, které půjdou přímo do ledvin a užívat každý den naplno a radovat se z drobností, právě tak jako Kája. Na knize mi vadila jen jediná věc, to že měl Kája sic hodné, ale taky hodně přísné rodiče. Na můj vkus dostával bito až moc, některé jeho lumpárny stály za to, ale kvůli některým věcem mi to přišlo přehnané. Ale taková byla možná doba.
Nebylo to špatné, ale asi bych to nedoporučovala někomu, kdo je bez lásky a potřebuje trochu humoru nebo právě sáhnout po něčem, z čeho na něj zapůsobí pozitivní energie, aby se do nějakého toho vztahu vrhnul.
První příběh opravdu děsný - pozor může obsahovat spoiler. Dibabetik, který si třikrát za den píchá inzulín a věčně pod parou? No to jako vážně? To bych opravdu raději jedla třikrát týdně brokolici. A ten zbytek, to je jako kdybych četla příběhy na maminkovských servrech, jakože je čtu :), ale od knihy čekám trošku víc.
Určitou představu jsem o knize také měla, než sem se pustila do čtení. Neměla jsem ji zařazenou mezi povinnou četbu na stření škole, tak sem si k ní našla cetu až teď. Opravdu bravurní dílo. Deprese na mě nepadala, ale také jsem si někdy povzdechla, jak je toto možné, že takové jednání někomu může v takové míře projít, že to tolik lidí kolem dovolí. Pro mě nejodpornější postavou byl nerudný dědek Josef, ostatní mi nepřišli nějak zlí, jen opravdu neš´tastní. Těžko říct, jak by to dopadlo, kdyby si starý pán nepřivezl domů Heathcliffa nebo se k němu ostatní chovali jinak.
Mám stejný názor na knihu jako Neri, tak proto jsem ubrala jednu hvězdičku. Ale detektivka byla velice propracovaná a obdivuji detaily z lékařského hlediska. Byla jsem nadšena.
Tento díl byl výborný a opravdu napínavý. Spoiler: hvězdičku jsem ubrala jen z toho důvodu, že se stále nerozlousklo znovuzrození Daria a nevím zda se toho vůbec dočkám. Ale povedené - moc.
Doporučuji povídku Sloupkové hodiny. Tato povídka mě oslovila asi nejvíce, tím jak byla "odjinud" ale zároveň tak přítomna v každé době. Jak se říká: " Dvakrát měř a jednou řež.". Kdo četl, bude vědět.
Opravdu vyvedené leporelo s krásnými ilustracemi a ještě povedenějšími říkankami.
Kniha Hvězda na mém nebi se ke mně dostala zcela náhodou. Vyřazovaly se knihy z mětské knihovny, tak jsem si ji zakoupila za opravdu symbolickou částku, ale říkala jsem si, že popřípadě si přečtu aspoň nějaký ten román z červené knihovny nebo něco podobného. Bohužel mě kniha hrozně zklamala. Nemá nic společného s červenou knihovnou, ani s detektivkou, postrádá humor, napětí, příběh je de facto o ničem. SPOILer: Jordan není ohrožována cizím mužem, dotyčný cizí muž se o cosi pokusí na samém konci knihy, ale uteče. Celé je to o nedůvěře, o vyprchání jiskry ve vztahu. Celou dobu je evidentní, že Ben Jordan vyloženě pohrdá. Jinak by se choval evidentně jinak. Celé dílo bylo nedotáhnuté, byly tam úlomky jako, že se někde stal zločin, ale tímto směrem se kniha neodebírala. Jiné postavy nedostaly absolutně šanci. Možná trochu Fred, který se také projevil jako přelétavý ptáček. Za mě opravdu kniha na vyřazení, hlavně tedy kvůli obsahu.
Tajemno, umění a Robert Langdon, co víc si přát. Kniha mě nadchla už na samém začátku a tento pocit nevyhasl ani na konci knihy. Neuvěřitelné detaily a krásně propracované postavy.
Knihu jsem zakoupila pro děti přes internet, aniž bych viděla obsah, nalákala mě velmi povedená první strana. Čekala jsem, že se děti naučí podle leporela známou českou písničku: Já jsem muzikant. Ale leporelo s touto písní nemá absolutně nic společného. Neobsahuje žádný text, ani nástroje nejdou v posloupnosti v návaznosti této písničky. Dva body dávám za obrázky uvnitř, které ale určitě mohly být povedenější.
Ilustrace připomínající dětskou kresbu jsou velmi povedené. Kniha je určena pro děti od pěti let, ale rozhodně může příběh zaujmout i menší děti, jako např. moji tříletou dceru.
Krásná kniha, líbí se hlavně i mé tříleté holčičce, a to je pro mě směrodatné. Největší dojem dělají ilustrace, takže se krásně zapojí i nečtenář.