Lenka0007
komentáře u knih

Hlavní postava mě strašně štvala svojí naivitou, navzdory tomu, že byla v práci považována za génia. Předvídatelný děj už od dvanácté strany. Přeskočila jsem na konec, abych si s pokrýváním hlavy ověřila, co bylo zřejmé od začátku. Nebavilo, nuda, ale respektuji vysoké hodnocení a věřím, že kniha si své příznivce najde.


Zajímavý námět i čtivé to bylo, jen z toho konce jsem byla rozpačitá. Snaha autorky být originální u mě moc nezabrala. Já bych si představovala závěr ve stylu hraběte Monte Cristo.


Krátké kapitoly, svižné tempo, ale žádné wow. Policistka má vztah se svým kolegou, zázračnou intuici pro odhalování zločinů a nerudného šéfa. Těšila jsem se, až konečně dočtu a jsem si jistá, že za pár dní si na tuhle knihu ani nevzpomenu.


Půjdu proti proudu. Knihu jsem měla přečtenou rychle, protože jsem vynechávala pasáže líčící starosti detektiva- otce o tři nezbedné dcery. Pátrání spočívalo většinou v tom, že detektiv vrazil ječící dítě do ruky jinému policistovi a sám se vrhal střemhlav nebezpečí, většinou neúspěšně. Další díl si nepřečtu a nedozvím se, kdo detektivovi unesl manželku, ale tolik mě to zase netrápí.


Kniha s dvěma dějovými linkami, které se na konci propojí. Dočteno, ale…… přeskakovala jsem dlouhé pasáže o ničem, přivítala oči nad nelogickým chováním postav a ten závěr? OK, kvůli množství psychothrillerů jsou na autora kladeny vysoké nároky, zápletka musí být originální, konec nečekaný. Další kniha čtená v karanténě, takže vlastně zaplaťpánbůh za ni.


Označení “thriller” rozhodně nevystihuje tuto knihu, nebo alespoň prvních 350 stran. Je to příběh o lidech v klidné části města. Sympatická mi byla pouze ta postava, která na konci zamíchala kartami, žádný klaďas. Vzhledem k tomu, že mě všichni štvali, ho vlastně trochu chápu a díky němu i celkem vysoce hodnotím.


Kniha, ve které se prolíná minulost a současnost, příběh jednoho přátelství a dne, kdy se vše tragicky zvrtne. Pominu-li fakt, že policistka v sedmém měsíci těhotenství jde nebezpečí naproti tím, že leze do hořících stodol, rádoby opuštěných domů, zatuchlých sklepů a jeskyní, aniž by cokoli vypátrala, to docela šlo.


Stačilo prvních patnáct stran, abych věděla, jakým směrem to půjde. Styl psaní mi přišel dost rozvláčný, takže jsem přeskočila na stranu 340 a s pokyvováním hlavy přečetla závěr. Kdybych neměla v záloze zajímavější knihy, asi bych se tím prokousala, ale takhle…..


Příběh, který se inspiroval skutečnou událostí Dee Dee Blanchardové, matky s Münchhausenovým syndromem. Opravdu pouze inspiroval, což bylo na škodu. Nevadilo mi, že žádná postava není kladná, ale jejich nelogické chování, závěr pro mě rozhodně nebyl “nečekaný” ani “šokující”. Za mě nic moc.


Autorkou příběhu je žena, hlavními postavami matky a jejich dcery, v závěru se objevují dvě policistky- to bude thriller pro ženy, na prázdniny ideální. Hlavní hrdinka blbka, příběh laciný a předvídatelný. Abych nebyla jen kritická, ano, je to čtivé a závěr překvapil.


OK, proč ne? A třeba se najdou čtenáři, kteří budou překvapeni, kdo za tím vším stojí. Já takové štěstí neměla. A ten konec?!


Stříbrná cesta mě bavila, Pustina byla zklamáním, ztrácela jsem se v postavách, topila v pomalu ubíhajícím ději. Když jsem zjistila, že čtu, aniž bych věděla o čem, knihu jsem odložila. Věřím ale, že si své čtenáře najde.


Netřeba šokovat za každou cenu, motiv pochybný, jen násilí, šokující popisy- to vše na úkor děje. První moje kniha od autorky byla Vlk, to byla pecka, pak jsem četla Pečovatele a Ptáčníka, vytvořila si představu o dalších a děkuji, stačí.


Příběh o iluzích a následném rozčarování z adopce. Stejně jako v knize Boučkové Rok kohouta. Pokud si kočka domácí vezme na vychování kotě pumy, jak to asi dopadne....


Thriller spíše pro ženy, zajímavý námět, trochu překombinované. Neurazí, nenadchne.


Rozhodně doporučuji. A ačkoli nedá odpověď na otázky, které si čtenář klade, závěr nezklame.


Aha, začala jsem čisté domnění, že půjde o promyšlený psychologický thriller. A ona je to romantika. Jasně, na konci je “nečekané rozuzlení a závěr potěší opět všechny milovníky červené knihovny. Já jdu lovit do jiných vod

Příjemné překvapení, které si zaslouží plný počet a místo na seznamu školní povinné četby.


(SPOILER) Dobrý námět i rozuzlení a zbytečných asi tak 300 stran, kde se opakují stále ty stejné věty. Vyšetřující policistku týrá její manžel a ona vlastně ani nic nevypátrá, protože se to tak nějak celé vyřeší samo. Za mě žádná pecka, ale čtivé to vlastně docela bylo, napínavé taky, takže tři hvězdičky.


Vysoké školy sice uchazečům o studium baští eseje o mimořádných úspěších a překonávání těžkostí, ale já jsem si říkala, že by nejspíš nebylo v mém zájmu psát o tom, že jsem vražedkyně a nemám sebemenší pocit viny, a tak jsem se rozhodla popsat, jak jsem brala drogy.Tak tohle byla hlavní hrdinka a s ní i kniha podle mého gusta.
