Lenka747 komentáře u knih

Jak už tady někdo zmiňoval, původní vydání bylo podstatně rozsáhlejší. Já mám vydání z roku 1993, které jsem četla mnohokrát a kniha se začínala rozpadat. Nyní jsem četla vydání z roku 2016 a zjistila jsem, že velké kusy chybí. Bohužel nejen kusy o politice. Vůbec nechápu, proč to někdo takto okleštil. Také chybí původní doslov. Kniha mě vždy velmi bavila. I když mnohdy obsahuje velkou nadsázku. A k některým hrůzám jsme dospěli až o mnoho let později… Pokud chce ale někdo přečíst, určitě stojí za to, sehnat si původní verzi. Ne se vším budete možná souhlasit a souznít. Ale vytrhané z kontextu to prostě není ono.

Do čtení Stínů Valbone jsem se pouštěla už s úplně jiným očekáváním než u dílu prvního (Návrat do Valbone). Při hodnocení se nevyhnu srovnání obou knih.
Návrat do Valbone byl pro mě velkým zklamáním. Očekávala jsem od knihy úroveň a hloubku odpovídající závažnosti tématu a kromě temného příběhu také atmosféru albánských hor a nějakou znalost kultury a prostředí... Nic takového jsem tam nenašla. Kdyby se autor neprezentoval jako odborník na albánskou krajinu a poměry, kniha by byla jen nedomyšlená a poněkud naivní. (Ze všeho nejvíce připomínající sešity ze série "Žena v Nebezpečí ", které se prodávaly za mého mládí v trafikách.) Takto je to však více než trapné. Vlastně by to bylo i k smíchu. Jenže celá propagace se oháněla skutečnou tragédií a tak jsem byla opravdu znechucená. Samozřejmě, že kniha vždy bude obsahovat část fikce. Ale troufám si tvrdit, že tady je zřejmý nulový vztah autora k hlavnímu tématu i prostředí... A platí to i o druhém pokračování ve kterém už, možná na základě předchozích ohlasů, byla řada věcí "vylepšena".
Stíny Valbone jsem tedy brala do ruky se zvědavostí, co bylo zadáno autorovi tentokrát (první díl jednoznačně vyvolává dojem, že je psán na objednávku určité skupiny lidí) a co nám k tomu vymyslí. Velkou výhodou je, že příběh už se poněkud odklonil a daří se mi pustit z hlavy původní souvislosti... A tak namísto znechucení jsem se tentokrát docela bavila. Autor zjevně popustil uzdu své fantazii a pravděpodobně se také inspiroval ohlasy na první knihu. Takže musím pochválit jeho už poněkud detailnější popis krajiny (asi už ji viděl alespoň na videu a kouknul se do mapy) a genderovou vyváženost (jeden z hlavních zlounů je žena). Stejně tak "nezaujatě" přidal jednoho srbského záporáka. :-) Příběh je mnohem barvitější, Jana se nám mění pomalu ale jistě v sex symbol. Děj je sice stále minimálně podivný ale podstatně pikantnější než v prvním díle. S přibývajícími erotickými scénami rychle zašlápnu myšlenku, co na TOHLE asi řeknou rodiče studentů , pokud to budou číst. Naštěstí už je nic příliš nepřipomíná a já se můžu od reality oprostit a smát se naplno. Přichází akční scéna na dálnici v Maďarsku a (protože kniha v tomto místě chvilku neobsahuje scény ala Padesát odstínů šedi) já jí předčítám dcerám 16 a 11 let a válíme se smíchem všechny tři. Je to tak neuvěřitelně hloupé až je to fakt sranda. Jak se děj blíží ke konci, tak už se podobnost s červenou knihovnou stává nepopiratelnou. A "dílu" by opravdu docela slušel název Padesát odstínů Valbone. Nechybí SM scény ani osudová láska. :-)
Jednu hvězdičku dávám za ty hodiny smíchu až mě bolelo břicho a za skvělou záporačku, co šéfovala celému Kosovu. Ta se obzvláště povedla a její konec byl skutečně stylový. E. L. James se může jít zahrabat. :-D Vlastně si myslím, že kdyby se autor, namísto pokusů o scénáře k filmům, pustil raději do scénářů k pornografii, byli by všichni mnohem spokojenější. :-)

1 09.05.2021

SPOILER
Co na knihu říci. Asi nejlépe když přidám reakci od lidí, kteří o skutečné události, dle které je údajně napsána, něco vědí...

"Je to už víc jak 18 let co jsem spolu s kamarády ztracených studentů pátral po jejich stopách. Bohužel do dnešního dne jsme nenalezli konec tohoto smutného příběhu. Jako blesk na modré obloze se objevila kniha pana Urbana Návrat do Valbonë. Opakovaně jsem se chtěl s autorem spojit a zeptat se ho na fakta, které údajně získal. Mé zprávy jsou stále bez odpovědí. Smutné je, že jakékoliv příspěvky či dotazy na svych stránkách opakovaně mažou. Proto jsem se rozhodl uveřejnit text, který napsal Martin Dobes a byl správci stránek Návrat do Valbonë smazán.

Jako člověk, který se zajímá o historii Albánie, navštívil inkriminované oblasti několikráte a zná osobně některé postavy v příběhu jsem tuto knihu doslova protrpěl. Je mi líto, autor nejenže si většinu věcí vycucal z prstu, ale nestydí se na tragédii studentů, jejichž příbuzní a přátelé stále věci prožívají, vytěžit senzacechtivý scénář.
Tak tedy k věci, fakta (a jsem zvědav, jak dlouho to tu vydrží a zda autoři zareagují):
Verze příběhu s lidskými orgány měla od začátku velké díry a v r. 2010 byla zcela vyvrácena. Proč?1. Podle zpráv (Conte aj.) se tyto kriminální aktivity děly v Kosovu, což je - navzdory neustálému podsouvání autora - značně daleko od oblasti Thethi. Tato nařčení mluvila o jistém přesunu těl z Kosova do oblasti Kukes při hranicích s Kosovem a dále pak přes Tiranu mimo území Albánie. To má svou logiku, Přesto se pro takováto nařčení nenašly žádné důkazy. A i kdyby to byla pravda, rozhodně tento byznys nemohl probíhat v oblasti Thethu. 2. Daná oblast byla v době, kdy se příběh stal, velmi nedostupná. Do Thethu i do Valbone neexistovala asfaltová cesta, jen velmi obtížně sjízdná horská štěrkovka. Navíc v té době (r. 2001) tam jezdilo jen velmi málo turistů, jen hrstka). Žádný mafián, obchodník s orgány či já nevím kdo, by v takové oblasti nikdy neoperoval, to by musel být šílený. Na samém severním cípu Albánie, v těsném sousedství Černé hory? Kromě toho, v horách se naprosto nic neutají - takový "yellow house" by ve velmi krátké době odhalili místní a také na silnici byly pravidelné policejní kontroly. Pro takový mafiánský byznys je mnohem výhodnější město se svou anonymitou a blízkost Tiraně. 3. Samotné podezření ohledně orgánů tří Čechů bylo v r. 2010 policejně dementováno. 4. A především - na území severní Albánie nebyl jeden jediný případ takového byznysu, jediná zmínka - prostě to celé plave na vodě - ale zní to jako fajn spiklenecká teorie a spousta lidí tohle baví, že ano. Tuto možnost vyloučila i bývalá česká velvyslankyně v Tiraně, paní Fialková.

Kromě těchto závažných nedostatků kniha trpí ještě zásadnějšími neduhy. Podezřívám autora, že navzdory svým proklamacím nikdy v dané oblasti nebyl a nic si o ní nezjistil. V knize je obrovské množství chyb nebo vyložených faktografických nesmyslů. Kosovo opravdu neleží "hned za hranicí", jak se nám autor snaží vsugerovat, Priština je odsud přes 130km daleko a hranice cca 100km extrémně hornatým terénem. Dostat se z Theth do Kosova v té době trvalo po těchto horských silnicích déle než z Prahy do Paříže. Autor nejenže dané trasy neprošel, ale nepodíval se ani do mapy. Dvojice hrdinů sejde ze Zla Kolata a zázrakem se objeví nad Theth, přestože by museli projít skoro celým údolím Valbone. Cestou zpátky se zas po několika hodinách objeví na úpatí Kolaty, ačkoli daná trasa trvá nejméně dva dny (a nejspíš by se v té době mezitím 5x ztratili). Autor se úplně blamuje ve scéně v Kulle - proboha ona věž slouží od 20. let jako relikt, je přístupná turistům a provozuje jej místní rodina. A dle Kánonu se krevní msta nevztahovala na ženy a děti. Autor si jednoduše nenastudoval základní fakta. Také si mohl povšimnout, že severní Albánci jsou kulturně i nábožensky značně odlišní od kosovských Albánců (ostatně proto tam také turisty z Kosova nepříliš rádi vidí, mají daleko raději Čechy).
Většina popisovaných scén je z kategorie patetických pohádek ve stylu Trnky Brnky. Člověk se musí opravdu smát nad prostoduchostí scény ve věži, ale naprostým vrcholem lidové tvořivosti je pak akční scéna s vrtulníkem, v němž se nám poskládal sám generál US Army a špičky albánské mafie, jak si letí pro své úlovky nad albánsko-černohorskou hranicí. I ty nejdivočejší bondovky jsou proti tomuto hadr.

Nu a samozřejmě tendenčnost celé story, kde se vyskytují výhradně albánští zlouni zlí a srbští stateční dobráci, je do očí bijící. Já nezpochybňuji to, že v Kosovu fungoval po válce a stále funguje mafiánský obchod, který výrazně prorostl do tamní politiky, včetně Taciho atd. Ale černobílé vidění autora, který se chce vyloženě zavděčit prosrbským trolllům, je tak průhledné, až je to spíš sranda. Jakoby na srbské nebo bosenské straně konfliktu nebyla celá plejáda mafiánských podniků, které byly prokazatelně spřaženy s tehdejším režimem Miloševiče. Je mi líto obětí obou stran, ale vidět to takto černobíle je tedy smutné a bohužel k pravdě má velmi daleko.
Smutný příběh z r. 2001 zatím nemá jasné závěry. S nejvyšší pravděpodobností šlo o obyčejnou loupežnou vraždu, potvrzuje to řada indicií i dosavadní šetření. Ale to se autorovi holt nehodilo do příběhu."