lenkaper komentáře u knih
O dracích a lidech od Terezy Kadečkové
Román O dracích a lidech je vcelku nenápadná knížečka, která v sobě ukrývá mnohé bohatství. Lebka s liliemi na šedém podkladu evokuje mnohé, při bližším pohledu i vidíme, že lebka není lidská.
Autorka nás zavádí do světa, kde vedle sebe žijí lidé a bestie, které nejsou lidmi uznávané jako plnohodnotné bytosti. Tyto bestie jsou zčásti zvířecí a lidské, mohou se i do svých zvířecích podob měnit. Není to ovšem přeměna, kterou známe například z knih o Harry Potterovi. Zde vyplynou na povrch pouze nejvýraznější atributy daného zvířete.
Život bestie Maca a bylinkářky Rose naruší příjezd jednoho z kněžích do vesnice. Muž, jménem Roderick, si přichází pro draka, se kterým hodlá opustit vesnici, ať po dobrém či po zlém a má k tomu vlastní důvody.
Draci jsou jedny z nejvzácnějších bestií a neměly by existovat. I přesto však války, které zemi sužovaly, přežili dva z nich. Mac… a jeho sestra, labilní dračice Jaina. S knězem však může odjet pouze jeden…
Plusy:
+ propracovaný svět, bohatá mytologie
+ promyšlené postavy, žádná není tak úplně kladná ani záporná
+ spousta nečekaných zvratů
+ Bestie (osobně jim roky říkám polobytosti a nikdy jsem ani nesnila, že je někdo převede do knih)
+ příběh utíká kupředu, 300 stran uteče jako voda
+ vnitřní ilustrace
+ Jaina, Roderick a vůbec zpracování charakterů
Mínusy:
- překlepy, které utekly
- kdy bude další díl? a bude tam víc o historii světa?
Souhrnně knihu hodnotím jako velice podařený počin. Do několika set stran zasadila autorka komplexní děj, který drží pohromadě a svižně utíká. Po dlouhé době jsem se setkala s příběhem, kdy jsem nemohla předvídat, jak dopadne a nechala se čistě unášet dějem a nastíněnými zvraty. O to více jsem si čtení užívala a pokud se autorka někdy rozhodne vrátit do tohoto světa za Macem a Jainou, velice ráda si další knihu koupím. Kniha je uzavřená a pro odolnější žaludky by to mohla být jednohubka pro nynější zimní večery.
Magnólie a démon se četla s lehkostí. Román se odehrává ve světě Asterionu, ale není to nijak na škodu, protože se dá číst jako klasická fantasy bez širších znalostí světa. Líbilo se mi převážně vykreslení postav a jejich charakterů, příběh mně vtáhl s naprostou samozřejmostí a musela jsem číst dál, až do konce. Jedinou výtku mám k autorčinu stylu, který je zde stále ještě nevypsaný, ale postupně se zlepšuje.
Kniha o telepatce Magnólii se dobře četla a dokázala jsem se vžít do kůže některých postav. Třeba k Jagodovi jsem ovšem cítila antipatie, ale to nemění nic na tom, že je výborně vykresleným charakterem, ač se jedná o padoucha. Vážně... už dlouho jsem neměla mrazení v zádech, naposledy snad z Bonharta ze Zaklínače. Kniha má velké plus v krásné obálce a tom, že se dá číst uceleně bez znalosti předchozích událostí, které se v knize mírně objevují. Autorka odvedla velký kus řemeslné práce, která je znát a kniha si zaslouží přečtení.
Četla jsem Drak bere vše už před nějakou dobou, ale postavy mně okouzlily i díky předchozím dílům Haniny Veselé s Magnólií. Zvláště postava Hajmóna mi byla sympatická. Jedině bych vytkla drobné překlepy, ale ty se najdou i v jiných knihách. Samotný příběh byl čtivý a poutavý. Je vidět, že i styl autorky se stále zlepšuje.