LibriProhibiti komentáře u knih
Chvílemi z té knihy velmi nepřijemně mrazí. Autor mistrně ukazuje, co je skutecná osamělost, i když když se v podstatě o nicem takovém celou dobu nikdo ani nezmíní.
Dlohou dobu jsem přemýšlela, jak tuto knihu charakterizovat. Došla jsem k zavěru, že dlouhé recenze nemají smysl, postačí konstatovaní, že se jedná o naprosto epické dílo. Pozornost si zaslouží i jeho další svazky.
Velmi čtivá kniha...spíš odpočinková záležitost (pokud tedy od odpočinkové knihy člověk nečeká něco úplně přeslazeneho a romantického).
Jednou bych si chtěla něco od tohohle člověka přečíst a říct si, že to byla blbost... Takhle mě jen vytáčí, že někdo může psát tak geniálně...
I kdybych jednou zapomněla o čem ta kniha byla, čemu jsem se smála a co mi třeba přišlo smutné, nikdy nezapomenu na termín resp. dokonalý fonetický přepis: "Hajtla!" Podle mě je to jedno jediné slovo, které dokáže definovat jak hloupost celé války, tak humor celé této knihy.
Dlouhou dobu jsem měla za to, že japonská kultura se dělí na to pěkné staré a Pokémony. Tahle kniha mě přesvědčila, že tomu tak naštěstí není. Nádherné...
No... tak vypadá to pěkně... jen si nejsem jistá, jestli to i někomu pomůže, aby taky vypadal pěkně... nebo žil pěkně... nebo se pěkně procházel po Paříži...
Pro studenta historie bestseller. Prostě odpočinková literatura ideální na zkouškové období, když už člověk neví, co by toho seznamu literatury ještě rychle dopsal.
Římanka, jedna z mála knih, která ve mně vyvolala skutečně silné emoce... Adriana je jedna z mála postav, kterou jsem kdy v životě skutečně nenáviděla. Vážně, celou dobu jsem jí chtěla profackovat. Ale po literární stránce je to velmi dobrá kniha.
Kdyby to bylo bývalo skončilo nějak úplně jednoduše asi bych byla nadšená... Nemám prostě ráda "velké" věci a konec téhle knihy mi připadal přímo obrovský... Tak obrovský, že jsem měla nutkání se po dočtení jen ušklíbnout a sdělit mojí imaginární představě autora něco jako: "UFO! Proč na konci raději nepřiletělo UFO?" Na druhou stranu to prostředí, ta atmosféra, ta Praha! Tím si mě Urban získal.
Zajímavé a stále velmi aktuální téma, profesionálně zpracované. Mám jen (osobní) problém celkově se zpracováním "oral history", ale to by vydalo na román.
Existují určitá velmi specifická prostředí, v kterých se pohybují velmi specifičtí lidé a to je velmi vděčné téma... Od první stránky člověk ví, jak kniha dopadne (i když de facto vlastně nedopadne), ale i tak si to se zájmem přečte, protože tahle kniha je prostě svým způsobem ze života...ze života určité (úzké) skupiny lidí. Tím mi trochu připomněla Amisova Šťastného Jima, ale ten nezvratný konec (který nepřijde), to je "depka" hodná Kavky.