Lidudu komentáře u knih
Zajímavé je, že když se mi knížka líbí a vím, že se k ní budu chtít znova vrátit, není to například kvůli dobrému příběhu či skvělým recenzím, ale především kvůli pocitům, které ve mě zůstávají, když dočtu. Labyrint jsem přečetla za jediný den, což se mi od prvního Pottera nepovedlo, a když jsem obrátila poslední stránku byla to pecka. Zůstalo elektrizující napětí sedící kdesi na hrudi a v hlavě vířící tornádo otázek a možných pokračování. Měla jsem pocit, že exploduju. Dobré pocity při dočtení knížky.
Přesto... nemám pocit, že by to bylo na pět hvězd. Neco je tam špatně. Na konci mi přebývá mrtvý Gally a nemůžu uvěřit, že ty děti uvěřily rádoby zachráncům po tom všem, čím si prošly.
Jsem totálně zmatená!!!!! Vůbec nevím, co si teď myslet. Tak je Teddy mešuge nebo není????? Možná má tahle knížka dvě vysvětlení. Může nám popisovat jak to dopadá, když má někdo problém, neřeší ho a on vygraduje do monstrózních rozměrů, a jak jsou hodní páni cvokaři ochotní udělat cokoliv, aby ten problém vyřešili. Anebo... nebo nám autor předvádí, že máte-li ty správné pilule, můžete udělat cvoka prakticky z kohokoliv. No anebo jsen taky úplně mimo mísu já.
Ať tak či tak nebo tak, tahle knížka byla fakt bomba!!!! Mám oči navrh hlavy a ještě teplou jí nesu dědovi ať si taky zamlsá :-)
Ježkovy voči tam je ale postav!!!!!!! Jestli si je autor všechny pamatuje, tak musí mít hlavu jak pátrací balon.
Tanec s draky patří do celku, který se mi velmi líbí. George Martin vytvořil moc hezký svět s moc zajímavými postavami a člověku je moc dobře, když o tom čte. Ale mám takový vtíravý pocit, že si ten člověk naplánoval, že na tom vyrejžuje těžký prachy, protože jinak nechápu z jakého důvodu jsou ty knížky tak tlusté, když spousta kapitol je vlastně úplně zbytečná.
Naproti tomu jsou tam ale kapitoly, které sviští jako rychlovlak, čtenář na konci kapitoly zírá s otevřenou pusou a nehty má okousaný pomalu až na maso z toho, jaký je to nervák. Na další díl se těším a pevně věřím, že některému z dosud přeživších Starků konečně dojde, že ta jejich čest a spravedlnost je dovede akorát tak do hrobu
Znám jednu vesnici, fakt úplně malou, a jak to tak často bývá na malých vesnicích, i tamní mládež zaníceně vyznává Satanismus. Když jsem tam jezdila na prázdniny, chrlili na mě místní borci moudra o satanistické filosofii a ačkoliv jsem věděla o Satanismu velmi málo, jejich blábolení bylo fakt směšné. Sehnala jsem si Satanskou bibli, abych teda zjistila, co to uctívají, a po dočtení, mi to přišlo ještě směšnější.
Anton Szandor LaVey si vybral nějakou víru a možná (ale fakt jen možná) o ní i přemýšlel, blbý je, že toho jeho Satanismu se chytá mládež a vykládá si to po svém, vybírá si z toho to, co se jim takzvaně hodí do krámu. Takže to dopadá tak, že po světě lítá spousta pomýlených blbců, kteří dělají všechno naopak a mávají kolem sebe obrácenými pentagramy s hlavou Bafometa. Potom člověku, který má v hlavě něco jiného než piliny, nezbývá nic jiného než bezmocně pokrčit rameny a nechat je spokojeně žít v jejich debilitě.
Myšlenky v Satanské bibli jsou k zamyšlení (což je u knížky dobře, že jo), ale jinak je to potřeba brát s rezervou. Ostatně jako všechny druhy víry
P.S. LaVey s těmi psychickými upíry fakt nekecal!!!!!!!!!!
Byla to povinná četba. To mi neva, díky povinné četbě se dostanete k mnoha zajímavým knížkám, které byste si třeba ani sami od sebe nepřečetli. Ale tohle..... tohle bylo peklo. Nejradši bych Stingovi nakopala tu jeho egocentrickou zadnici a naložila ho na nejbližší rychlík na konec světa!!!! Co se ale Sophiina příběhu týče, bylo to krásné. Ona byla strašně týraná vlastním životem. Volbamezi jejími dětmi nebyla jediná beznadějná volba v jejím životě. Vlastně prakticky veškeré její rozhodování pro ní mělo v každém případě špatný výsledek. Takže pokud překousnete Stinga, přečtete si něco úžasného, já už to ale znova nedám. Pěthvězdiček nahoru pro silnou Sophii, dvě hvězdy dolů za toho blbečka
Tohle mi maminka koupila někdy v roce cvak k svátku. Mám jí dodnes, pečlivě ochraňovanou a uloženou, protože se mi fakt děsně líbí. Není to náročné ani kdovíjak úchvatné dílo, ale tak krásně se u toho čtenář bojí, že nelze nemít to rád. Doporučuji číst to u babičky na půdě za děště, atmosféra super :-)
Tuhle kuchařku mi před lety ze zoufalství (chápejte, já jsem ten typ, co jde radši natírat plot než abych vařila) koupila maminka. Pravila, že podle tohodle zvládne uvařit i debil. Tak jsem to zvládla =)
Čtu-li knížky z prostředí koncentračních táborů a ghett, samozřejmě nad nimi přemýšlím. Ptám se, jak je možné, že to nacistům mohlo procházet tolik let než jim konečně někdo natrhnul zadek, říkám si, jak je neuvěřitelné, kolik toho lidská bytost dokáže vydržet a přežít a tak dále, běžné otázky. U Jiskry života mě ale napadla další, úplně nová myšlenka. Pro přeživší bylo šíleně těžké vrátit se do normálního života. Ne-li nemožné. V táborech sice trpěli, ale zároveň byli na spoustu let zbaveni zodpovědnosti. Nekonalo se žádné "tak jo, konec války je tady, tak jdem domů a dáme si řízek". Často se neměli kam vrátit. Rodiny mrtvé, domovy obsazené někým jiným nebo srovnané se zemí. Konec války byl jen začátek další bitvy o přežití.... Žeru tuhle knížku, ale fakt!!!!
Máte-li rádi Brama Stokera, pravé upíry a pěkné obrázky, je tohle to pravé
Nooooo díky Dane Browne, teď vidím Ilumináty i v sámošce na náměstí....
Hned po "To" pro mě nejparádnější knížka od Kinga, ani nedokážu přesně říct proč. Vím jen, že jsem četla při chůzi, místo spaní, při vaření i žehlení, a když jsem dočetla, strašně jsem chtěla, aby konec ještě nebyl
Tyyyyy jo, můj první horor. Četla jsem to na ZŠ jako povinnou četbu a dodneška mi v hlavě zní "-a tělíčko bez hlavy". Parádní čtení
V Terezíně žila moje babička a dodnes tam mám část rodiny, takže ho znám jako svoje boty a tudíž přesně vím, kde jsou místa, která jsou v knížce popsaná. Navíc znám vnučku pana Kolmera, takže tahle knížka pro mě byla velice osobní. Díky knížce vím, co bylo tehdy a díky známosti můžu z první ruky vědět jaké to má následky dnes. Opravdu zajímavé čtení
Budu muset začít číst znova, protože vím prd, co se tam stalo, když jsem sérii Temná věž odložila. Tohle rozhodně není čtení jen tak ke kafíčku. Člověk se musí pořádně soustředit, aby mu nic neuteklo, a aby se orientoval.
Z téhle knížky plyne úžasné ponaučení pro šikanátory. Budete-li šikanovat divná děvčata může se vám stát, že zemřete brutální a velmi bolestivou smrtí
Holocaust mě velmi zajímá. Mívám období, kdy to zajímání se hraničí až s posedlostí. Knížky a jiné materiály s touto tématikou vyhledávám a to co se v nich dozvím dokážu zvládnout. Lékaři hanby jsou ale něco tak brutálního, že to bylo moc i na mě. Přečetla jsem jí bez přestávek, a pak jsem jí uložila do knihovny pěkně dozadu, abych na ní neviděla, protože už jen pohled na tu knížku ve mě vyvolává úzkost. Knížka je to příšerná, strašná a hrozná, nikdy na ni nezapomenete, možná si řeknete "tohle jsem fakt číst neměl", ale přečtěte si ji! Jak už jsem psala v komentáři u Deníku Anne Frankové, tyhle události nesmí nikdy upadnout v zapomněnía lidé, kteří tehdy trpěli a umírali se musí stále připomínat a jmenovat. Takže ČTĚTE!!!!
Dřív si lidi vyprávěli, že se po Praze prohání bezhlavý rytíř, dnes si vyprávíme, že čivavu za čtyřicet papírů odnesl jestřáb =)
Každá doba má to svoje. Černá sanitka je pěkná a přehledná sbírka novodobého folkloru. Lidé vymýšlí příběhy, kterými se straší (například právě černá sanitka, nebo o lomu Amerika a vojáku jménem Hagen) nebo uklidňují a dávají si naději (ta verze o Pérákovi, co dával nacistům na frak). Mě se to líbí moc
Když se na to koukám jen jako na příběh, tak je to paráda. Nervák jak blázen. Když se na to.ale.koukám.jako na.historickou událost, jsem trochu na rozpacích. Všichni víme, že teorie o tehdejších událostech jsou dvě a na obou něco je. Jožo Nižnánsky to bere jednostraně a žádnou jinou verzi nepřipouští. Ale možná mu křivdím a on prostě jen popsal jak to mohlo být, kdyby Alžběta skutečně byla vraždící pošuk.
Mám někde ještě audio kazetu a na té mám Tři sestry a jeden prsten a Hrbáče z Damašku. Každý den jsem to poslouchala, když jsem se vrátila ze školy a nikdy se mi to neomrzelo. Pak mi tchýně půjčila knížku, a když jsem si jí četla, slyšela jsem v hlavě hlas pana Wericha. Teď máme v autě CD a posloucháme s dětmi Fimfárum, když jedeme na výlet a máme to všichni strašně rádi. Je to k zamyšlení i pobavení, s kozelnou češtinou, kterou ovládá tímto způsobem snad jen Jan Werich