Lilithen komentáře u knih

Syn, ačkoli by k tomu měl mít dle povolání svých rodičů předpoklady, předmětu český jazyk příliš neholduje. Číst jej však baví a knihy Lenky Zemanové jej nenásilně přimějí procvičovat si pravopisné jevy, které mu dělají problémy. Díky knize Fi a Flo se výrazně zlepšil ve skloňování podstatných jmen.

2 02.01.2019

Zprvu jsem byla knihami od Chrise Cartera nadšená, s každou další knihou mi však více vadí autorův styl, který mi přijde takový povrchní a až moc okatě se snažící budit v čtenáři negativní emoce.

2 17.07.2018

Knihou jsem si chtěla zlepšit dlouhotrvající hlubokou depresi. Bohužel i ve stavu, kdy mi připadá zbytečné skoro i dýchat, mi kniha přišla jako naprostá ztráta času.

I když už jsem asi trochu mimo cílovou věkovou kategorii (a děkuji genům za to, že vypadám na 15, když vletím do dětského oddělení knihovny), knihy z "děsivých" sérií zbožňuji už od základky. Je to vtipné a je to poučné, což je skvělá kombinace, když si potřebuji oddechnout od studijní literatury.

2 23.07.2014

Při čtení mi vadilo nadužívání vykřičníků, ale v tomto případě hodnotím obsah mnohem důležitějším než formu. Už jsem něco málo o dění v koncentračních a vyhlazovacích táborech četla, ale bezprostřední živé vzpomínky jsou nenahraditelné (a také mnohem děsivější).

2 17.07.2014

Kniha předčila má očekávání. Je psána velmi čtivým a živým jazykem, takže jsem si chvílemi připadala, skoro jako bych četla nějaký román. Jak je avizováno v anotaci, autor se nezabývá jen popisem faktů a záhadou, čím vlastně ona bestie (či ony bestie) byla, ale především se věnuje tomu, jak vznikl samotný mýtus o gévaudanské bestii a proč se tak rozšířil. Byla jsem překvapená, když jsem se dočetla, jak obrovský byl každoroční počet obětí napadení vlků ve Francii - v tomto světle ještě více vyniká otázka, proč vlastně zrovna bestie z gévaudanského kraje získala takovou publicitu. Autor se na ni snaží zodpovědět tím, že problém analyzuje z různých úhlů. Díky tomu jsem opět o něco lépe pochopila, jak tehdejší společnost fungovala.

2 10.07.2014

Udělat ze Smrťáka vypravěče byl velmi zajímavý počin, bohužel samotné vyprávění, ačkoli bylo po většinu času velice čtivé, mi místy připadalo velmi zmatené a jakoby nedotažené. Líbila se mi postava inspektora Corva, hlavně jeho sarkasmus a černý humor. Fakt, že je kniha založena na skutečnosti, jí dodává děsivý nádech.

2 02.06.2014

Možná to tak zprvu nevypadá, ale tato hra je napsána jako oslava Stuartovců, konkrétně Jakuba I., který vládl Anglii po slavné Alžbětě I. Ony tři čarodějnice, které se mi mimochodem velmi zalíbily, skvěle odrážejí Jakubův panický (a historicky ověřitelný) strach z toho, že by jej někdo mohl očarovat. Ostatně Jakub I. vydal spis Daemonology, ve které zdůvodňoval vlnu honů na čarodějnice, kterou rozpoutal. Ale zpět k samotné hře. Obdivuji Shakespearea, že dokáže v divadelní hře tak dokonale nastínit prostředí a psychologii postav. Ta proměna Macbetha byla úžasná.

2 29.05.2014

Skvělý historický detektivní příběh, takto napjatá a pobavená jsem u žádné detektivky dlouho nebyla. Autor zápletku dotáhl do takové dokonalosti, že jsem do poslední chvíle nevěděla, kdo za tím vším stojí, což se mi obvykle nestává. A mám takový pocit, že jsem se zahleděla do Jaroše.

2 29.03.2014

Ačkoli mi vadily časté tiskové chyby, učebnici hodnotím jako velmi užitečnou. Přináší základní kostru informací o mezinárodních vztazích v Evropě v období od konce třicetileté války po počátek první světové války, na což může student "nabalovat" informace z odborné literatury.

2 05.03.2014

Skvělé doplnění k mému oblíbenému seriálu. Chvílemi jsem byla tak napjatá, až jsem přemýšlela o tom, že knihu odložím, abych si nepřivodila srdeční příhodu. :-D A to i když jsem ze seriálu rámcově věděla, co se v knize přihodí. Rozhodně si pořídím i další díly.

2 27.02.2014

Hobit je krásný pohádkový příběh. Již od prvních stránek je jasné, že je psán pro menší čtenáře, žádné krvavé řeže v něm tedy hledat nelze. A i přesto mě Tolkien na konci rozbrečel, když hned tři mé oblíbené postavy padly.

2 25.12.2013

Ze začátku vypadala kniha velmi slibně, jelikož když už nic jiného, alespoň zasazovala děj do zajímavého prostředí džungle. To však skončilo již po sto stranách a následovalo to, co je známo z Padesáti odstínů něčeho. Obyčejná holka potká superbohatého a superkrásného muže a společně se vypraví objevovat její submisivní a jeho dominantní sklony. Sjednají si smlouvu. On pro ni posílá vrtulníky, ona "depčí", že jí chce naplácat. Těch podobností s "Odstíny" je tam až trapně moc.

2 23.12.2013

Se čtením této knihy jsem nejprve otálela, protože mi kdovíproč scházela motivace se do ní pustit. Pak jsem si ji však s sebou vzala na kurz, abych se měla čím zabývat o přestávkách. O pár dní později jsem ji měla přečtenou. Kombinace takřka dekadentního prostředí, zajímavých charakterů, pozoruhodné zápletky (trochu mi to připomínalo film Bratrstvo vlků: Hon na bestii) a pro mě do velké míry nepředvídatelného děje způsobila, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli jde spíše o fantasy nebo o detektivní thriller. Nakonec, když byla záhada rozřešena, musela jsem nejvíce litovat samotné "bestie".

2 12.12.2013

Před čtením jsem byla mírně zklamaná, že z celé skupiny Lovců monster se v knize setkám jen s Harbingerem. Poté jsem byla po vydařeném začátku hodně rozčarovaná, když jsem se dostala k jednomu z hlavních dějových zvratů (Harbingerova "nehoda"... ti, co knihu budou číst, dozajista pochopí :-) ). A pak už jsem byla jen nadšená. Jelikož mám ráda vlkodlaky a zombíky, jinak to snad ani nešlo. Moje nadšení vystupňovalo velice efekt(iv)ní a kreativní použití sněžné frézy a zabijácké sarkastické poznámky, jež autor vkládal postavám do úst. Lovci monster je jedna z mých nejoblíbenějších fantasy sérií a třetí díl mi to jen potvrdil.

2 03.12.2013

Poté, co jsem si přečetla knihu Šest žen Jindřicha VIII. od téže autorky, rozhodla jsem se vyzkoušet, zdali mě zaujme i titul Pád Anne Boleynové. Rozhodně jsem nebyla zklamaná. Není to sice zrovna lehké čtení na dvě noci (knihu jsem četla po malých dávkách delší dobu) a historií nepolíbený čtenář by mohl dokonce říci, že místy jsou autorčina líčení až nudná a zbytečně dlouhá, přesto knihu hodnotím jako úžasné a přínosné čtení. Autorka prošla vskutku velké množství pramenů a literatury, aby čtenáři přinesla nové poznatky ohledně popravené královny a zároveň napadla zažité chybné mýty o její osobě. Přestože se mi občas zdálo, že autorka svůj objekt zájmu až příliš obhajuje (kdo však umí být 100% nestranný?), kniha se mi jevila v rámci možností objektivní. Rozhodně nejde o adoraci nebo naopak o dehonestaci osoby Anne Boleynové. :-)

2 26.11.2013

Chris Carter mě baví. Už u Popravčího jsem se nemohla odtrhnout od četby, Nočního lovce jsem měla přečteného za pár dní. Těším se na další knihu a již teď jsem hodně zvědavá, jaký sadistický psychopat se z autorovy mysli zrodí tentokrát. Psychopaty totiž Carter opravdu umí...

2 13.09.2013

Stejně jako všechny knihy od Dana Browna, které jsem zatím četla, i Pavučina lží pro mne byla velmi čtivou. Sice jsem už zhruba od poloviny knihy tušila, kdo za vším stojí, vlastně jsem téměř pokaždé uhodla, jaký dějový zvrat autor zamýšlí, ale i tak jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Pro mě byla Pavučina lží oddechovou četbou, na kterou jsem se každou noc po těžkém dni těšila. :-)

2 25.07.2013

Z knihy mám smíšené pocity. Na jednu stranu má autorka často zajímavé postřehy, na druhou stranu mi některé pasáže přišly jako snůška nějakých motivačních hesel. Obecně mi vadí autorčino až fanatické odkazování na covidovou situaci. Ano, bylo to těžké, hodně lidí bylo zbytečně vyhrocených a lze pochopit, že obtíže s cestováním v někom vyvolaly naštvání, ale byla to krizová situace. Autorka by mi byla sympatičtější, kdyby se neustále neplácala v zášti a odporu proti očkování apod. Ostatně to zní podivně v kontextu toho, že autorka velmi fandí alkoholu, který není bez rizika.

V českém jazyce je velmi obtížné sehnat odborné publikace o dějinách skandinávských zemích. Ano, máme tu edici Dějiny států od Lidovek, která obsahuje kvalitně zpracované Dějiny Islandu, Dějiny Finska a Dějiny Norska, ale dějiny Švédska jsou pořád ještě v nedohlednu. Navíc pokud se potřebujete seznámit v kratší době s dějinami Skandinávie, číst knihy o dějinách jednotlivých zemí je poměrně časově náročné. Dějiny Skandinávie od Budila sice nejsou vyloženě špatné, ale najdeme zde chyby - například altranstädtskou konvenci nemohl podepsat císař Leopold I., protože už byl tou dobou po smrti. No a pak tu máme Dějiny skandinávských zemí od Kana, která je prorostlá marxistickou terminologií a filosofií. Dost často je možné při troše šikovnosti v knihách z období před rokem 1989 marxismus od faktů oddělit, ale tady tvoří marxismus samotný základ autorových tvrzení, takže to možné není. Asi si zase budu muset něco objednat ze zahraničí. :-)