lindino komentáře u knih

Nemohla jsem se odtrhnout. Ale téma je těžké, hutné...k zamyšlení. Autorka šla velmi do hloubky, až takové, kterou si mnoho žen podle mně neumí přiznat, nebo to uchopit...Uff. Nicméně: strhující kniha.

2 26.01.2023

Kniha je neuvěřitelně čtivá, nedala se odložit. Stránku po stránce jsem se nořila do příběhů ženských, které to nemají jednoduché a které vůbec netuší, jaký obrat v jejich životě může nastat. Moc se mi líbilo, jak je celá kniha postavena a jak do sebe nakonec všechno zapadlo. Postavy knihou létají doslova jako bumerang.

3 13.11.2020

Druhý díl Deník raka je obsáhlý. Mapuje autorčinu cestu v post fázi. V jejím vyprávění se mísí i příběhy jiných onkologických pacientů. Chvíli jsem přemýšlela nad tím, proč to tam autorka zařadila. Ale dává to smysl. Přežijete zákeřnou nemoc, ale zároveň možná cítíte, že vůči ostatním, kteří to štěstí neměli, cítíte pocit viny a mrzí vás, že už se s nimi neuvidíte. Autorka si v nich zjevně reflektovala to, co by se potencionálně mohlo stát i jí - zemřít ve velmi mladém věku. Díky těmto lidem si uvědomujete blízkost smrti a tu nepředvídatelnost, s jakou lidské osudy navštěvuje. Můžete se uzdravit a za rok tu nemusíte být. To je na Deník raka 2 opět velmi mrazivé. Celé toto uvědomění rozbíjí Terezino výprávění, kterému deníková forma dává na intenzitě. Jakobyste sledovali dvě televize najednou. To vše doplňuje Filip Topol s jeho básněmi. Svým způsobem je to jedinečná kniha - jak formou tak obsahem. Záleží, jak ji přijmete.

14.08.2020

Deník raka je fenomén. Mapuje cestu ženy, která si jednoho dne vyslechla dost nepříjemnou diagnózu. Její vyprávění je na dřeň, mrazilo mne to, co jsem se dočetla...pocity se ve mne mísily. V autorce jsem si reflektovala svoje sebedestruktivní myšlenky a líbí se mi, jak dneska mluví o mýtech, které rakovinu obklopují. Sama jim v počátku podlehla a velmi se jimi ničlila. Nahlížela do sebe, dávala si vše za vinu...Sledují její cestu už dlouho a její blog čtu od začátku. Knihu jsem si nedávno přečetla znovu. Má své čestné místo v mé knihovně, protože je v ní zaznamenána obrovská cena života. Terezu sleduji i dnes, i když psaní blogu Deník raka již ukončila. Líbí se mi, jak se postupem času prokousala k sebevědomé ženě, která vše přehodnotila a rakovinu zařadila na svůj shit list. Na novém blogu na mne působí velmi svěže. Volně. Jde si za svým. Je to velmi inspirativní. I přesto věřím, že snový život také umí bolet. Ta post fáze vážně asi není růžová.

1 14.08.2020