Littleraven komentáře u knih
Dojemná kniha s přece jen trochu jednodušším příběhem, který ovšem má své kouzlo. Není to kniha, bez které nemůžete žít. Ale je milá a příjemná a rozhodně neurazí.
No páni, ten konec!!!
Kniha není nijak náročná, stejně jako její první díl. Neznamená to však, že není dobře napsaná. Čte se sama. Občas jsem nevěděla, které postavy mi má být líto dřív.
Holly Blacková nám už v Krutém princi ukázala, že umí překvapit a vrchol a závěr knihy má pokaždé strhující a nečekaný. Nejspíše nebude kniha ani autorka patřit k mým TOP oblíbencům, ale takto skvělý konec jsem dlouho už nikde nečetla.
Doporučuji i těm, kteří nemají ve zvyku série číst celé!
Asi je to mými očekáváními, ale z knihy jsem byla celkem zklamaná. První polovina dobré, ale jak se pak jejich příběh rozdělil, to už mi nesedlo.
Doporučuji!
Jako neznalec Moorových knih jsem nevěděla do čeho jdu, ale nakonec jsem knihu četla mnohokrát a na můj popud ji četli i lidé v mém okolí - a nám všem se moc líbila! Humor Johna Moora je nezapomenutelný.
Byla jsem nadšená z příběhu Sophie. Tak moc, že když kniha přešla do roku 2006, znechuceně jsem ji musela odložit. Musela jsem se vyrovnat se ze začátku nesympatickou hlavní hrdinkou moderní doby. No. Zkousla jsem to a knihu vzala za týden do ruky zas. A světe div se, udělala jsem to nejlepší, co mohla. Kniha se konečně rozjela. Liv se dokonce zbrchala a já se díky jejímu zápřahu dozvídala víc a víc o příběhu francouzky.
Poučení do příště?! Nikdy to s knížkou od Moyesové nevzdávat.
Nebudu přehánět, věřte, či ne, když vám povím, že je to ta nejlepší fantasy, kterou jsem četla. (A že jsem jich přečetla.) Jak je možné, že na tolik stránek dokázal autor sepsat snad jen malý úlomek celého příběhu a ještě tak poutavě?! Hltala jsem knihu a obdivovala její kouzlo.
Líbí se mi, jak tato fantasy pracuje s hlavním hrdinou. Mluví se o něm mezi lidmi, ale když se dozvídáme Kvothovu verzi příběhu, dozvídáme se, že to celé nebyl až takový zázrak. (Viz Kvothe "Bezkrevný.")
Jen mi je líto jedné věci - proč jméno P. Rothfuss není slavnější? Talent na to má. Příběh na to má...
Je to opravdu kvalitní trilogie a já jen doufám, že co nejrychleji připraví třetí díl.
Tak jsem se i já dala do čtení tolik vychváleného scénáře. Neříkám, že to není čtivé. Přečetla jsem to za chvilku, avšak moje pocity jsou z toho trošku rozpolcené. Líbí se mi spíš ten nápad, než příběh. Líbí se mi, že si někteří dali tu práci a snažili se rozvíjet příběh Pottera dál. JKR stvořila nádherný a nenapadnutelný svět a je vskutku příjemné se do něj vrátit.
Jenže příběh - ten už pokulhává. Na rozdíl od hlavního sedmiknižního příběhu, který se odehrává se vším všudy, je tenhle příliš přímočarý.
Když je srovnám. Harry v Bradavicích zažíval opravdu mnoho. Má mnoho zážitků i mimo hlavní dějovou linku.
Naopak Prokleté dítě toto postrádá. Není tam nic navíc.
Vím, že se to dá pochopit - je to přece jen divadelní hra. Ale v knižní podobě se ukazují i nedostatky :) Alespoň za mě.
Tak mi to připadá, že by se některým měly zavřít pusinky. Kniha je totiž úchvatné dílko, čtivé, k zamyšlení, zábavné a láskyplné. Jediná výtka a to ne ke knize, spíše k lidstvu - PŘESTAŇTE O NÍ MLUVIT a vynášet ji do nebes. Kniha se mi líbí, jen mi to někteří zničili tím, že udělali z vína elixír života.
Kdyby mi přišla pod rukudřív než Drakie, asi bych ji zkousla. Ale...Drakie je Drakie, a nemůžu se vyrovnat s podobností těchto knih.