Livien komentáře u knih
Opravdu mě ta knížka bavila. Viewegh spojil jednu z politováníhodných částí naší historie s nadhledem, humorem a ironií, proto je to tak čtivé a zábavné.
Hodně silné dílko. Zanechá ve vás hluboký dojem...
Humorově zatím nejchudší dílko Úžasné Zeměplochy, které jsem četla. Přesto to pro mě byla odpočinkovka k báječnému uvolnění, a proto je podle mě zcela zcesné nazvat ji jako knihu "mizernou". :)
Řekněme, že Jeden den Ivana Děnisoviče nejsou povídky, které si potrpí na přehnaně dobré konce.
Někdy je dobré podívat se na svět dětskýma očima, už jen proto, že to mnozí z nás dávno zapomněli.
V mém devatenáctém roce života mě upřímně fascinuje také. Jde o jednu z Kerouacových prvotin bez jakéhokoli vyvrcholení či vysvětlení, ale možná právě v tom spočívá celé kouzlo.
Konečně se dovídáme jak to s proslulou hlídkou začalo. A víte co? Já je naprosto zbožňuji! :D
Mnohé už zde bylo řečeno, proto stačí, když dodám - opět jsem nebyla zklamaná a jen díky Pratchettovi jsem zapomněla na běžné starosti a potíže a strávila pár hodin v naprosto dokonalém světě. :)
Guliverovy cesty - knížka, kterou jsem si půjčila v dětském oddělení a jediné, co se mi furt a stále honí hlavou je, že druhou takovou by mělo mít i oddělení pro dospělé naší malé vesnické knihovničky.
Jako malá jsem jí nečetla. Až teď ve svých osmnácti letech, kdy mi poskytla nejen zajímavé vyobrazení fantastických krajin, ale také velice silný námět k přemýšlení o lidské společnosti a jejím vývoji.
Tím a mnohým dalším je tato kniha hodně cenná.
Terryho Pratchetta zbožňuju, stejně jako jeho knihy. Pokud tahle slova nestačí, tak snad ještě doporučuji všem, kteří se rádi smějí :))
Jde o rozsáhlé dílo a byla bych lhářka, kdybych nepřiznala, že mi činilo obrovské potíže jej dočíst. Teď, když je kniha položena a zavřena na stole a není stránka, po které bych nepřejela očima, chápu.
Chápu, proč jde o klenot světové literatury, chápu její hloubku a význam. Alespoň tak, jak jsem ho dokázala vstřebat,
Přesto - není to kniha pro každého čtenáře. Naopak!
Bílá velryba obsahuje spoustu krásných a nadčasových myšlenek a já teprve po jejím úplném dočtení (leč se přiznávám dost problémovém) chápu pravou hodnotu této knihy.
Tohle jsem dočetla dnes ve škole a naprosto ohromeně jsem při čtení poslední stránky vykřikla tak hlasitě, že jsem se rázem stala středem pozornosti. Co dodat - závěr mě naprosto odzbrojil. Šlo o úžasnou a zajímavou hru, plnou myšlenek, do které se mi původně vůbec nechtělo a v závěru jsem se nemohla odtrhnout.
Kdyby mě neuvěřitelně nenudily dlouhé a nezáživné popisy Prahy, v které já (jakožto vesnický balík) mám problém orientovat se i dnes, kdyby mi nebyl neuvěřitelně odporný a nepříjemný hlavní hrdina, kdyby...
Nee, nelíbilo se mi to. Pravý výlet Pana Broučka do Měsíce byl lepší, tam mi hlavní hrdina až tak nevadil a bylo nastolené zajímavé prostředí :)
Narazila jsem na obrovské množství lidí, kteří Sophiinu volbu zavrhli z důvodu, že byla zdlouhavá a nudná, a upřímně? Neprokouše-li se čtenář začátkem ani jiný názor mít nemůže.
Začátek je poněkud zdlouhavý a nicneříkající. Ovšem za dočkání se chvíle, kdy se mladý Stingo poprvé setká s Nathanem a Sophii, to přelouskání stojí, a pak už strhující děj střídá strhující děj.
Pro mě osobně jde o dokonalou a nádhernou knihu, která ve mě zanechala hlubokou rýhu a mnoho pohnutek k zamyšlení. Myslím, že právě Sophiina volba ve mě radikálně změnila názor na bezduché knihy typu Twiligh ságy a podobně.
Styron má mou poklonu a veliký obdiv...