Livien komentáře u knih
Můžu jen souhlasit. Neskutečně se to dotklo tam někde uvnitř mé maličkosti a velice mě to inspirovalo. Asi proto, že jsem nikdy neměla možnost zažít s někým z rodiny něco obdobného. Jde o mile naivní knížku z pohledu dítěte a to mi v mém začínajícím dospěláckém životě velice chybí.
Mladá Livak se mi stala v mnohém velikou inspirací, tím a mnohým dalším se celá série knih stala součástí mojí knihovničky, na kterou nedám jen tak dopustit. Dle mého názoru jde o nadějnou a zase trošku jinak pojatou fantasy.
(SPOILER) Já to přečetla za čtyři dny. Nevím, ale i přes zdlouhavé pasáže a odskoky od příběhu, které tam dle mého vůbec nemusely být, mě poslední tři dny života Roberta Jordana naprosto pohltily. Přináší totiž velmi silné poselství o tom, že i ve třech dnech se dá prožít celý život. Někteří z nás totiž přežívají ze dne na den, aniž by si toto uvědomili.
Jedna z mnoha dalších teorií na to, jak "správně žít". Některé body by si mělo lidstvo vyrýt do hlavy, aby se na ně nezapomínalo, s jinými zrovna nesouhlasím. Občas jsem se nad vsuvkami zkušeností autorky pro lepší znázornění i pousmála. V poslední době si však říkám, že by se obsahy podobných knih daly jednoduše shrnout do věty: "Mějte se rádi a dívejte se na svět s úsměvem." Ušetřilo by se tím dost papíru. :)
Dle mého názoru jde o jasný příklad toho, kdy se dá kniha naprosto zmršit filmem. Zatímco u knížečky jsem se opravdu pobavila, film je natáhlá romanťárna plná klišé hrající tak akorát na city. Volím jednoznačně knížku. :)
Když jsem v knihovně sahala po Dobrodružství Huckleberryho Finna, vůbec jsem nečekala, že se tak nasměju. Musím jedině souhlasit - některé příběhy časem prach nepokryje a budou obohacovat jednu generaci za druhou, aniž by se omrzely. :)
Pro mě byla Válka s mloky neskutečně silným zážitkem. Na jedné straně fascinující stavba celého díla - počínaje příběhem, pokračuje úryvky z novin, vědeckými pasážemi a takřka dějepisným zápisem událostí, na straně druhé dílo naprosto dokonale reflektující tendence společnosti od počátku věků, ke kterým se bez sebemenšího poučení uchylujeme zas a znova. Obyčejný člověk se pak cítí naprosto bezmocný. Co dodat víc - geniální dílo. Pro mě rozhodně!
I pro mě se Pohádky pro kulíšky staly naprosto obdivuhodnou knížkou ztvárňující společné snažení a chuť udělat něco pro jiné, což je v dnešní době o tolik obdivuhodnější, o kolik méně se s tím setkáváme.
Jsem natolik rozmazlená jednoduchostí dnešní četby, že jsem byla v jednu chvíli opravdu na pochybách, zda Markétu Lazarovou dočtu. Povedlo se a jsem na sebe náležitě hrdá. Jde o příběh, který si v dějinách české literatury vydobyl (právem) své stálé místo a tak by si ho dle mého názoru měl každý milovních literatury přečíst.
Jsem další z těch "maniaků", kteří tuto knihu dokázali přečíst za jediný den. Jde o svědectví jednoho života, který nebyl zrovna snadný a myslím, že je dobře, aby se s ním (zvláště pak v dnešní době) seznámilo co nejvíce lidí.
Tato kniha obsahuje naprosto strhující kousky. Příběhy, které neobsahují Holmese (tak proslule známého) jasně utvrzují o velikém talentu a nadání. Takový Parazit nebo John Barrington Cowles mě zcela pohltili. Můžu vážně jen dodat - palec nahoru a více takových spisovatelů v budoucnosti.
Od samého začátku jsem očekávala od knihy něco, co stále nepřicházelo (a nepřišlo). V půlce jsem to vzdala a více se zaměřila na postavy samotné, jejich pohnutky, myšlenky, činy. Začala jsem nad nima přemýšlet a celá kniha mě naprosto uchvátila. Ačkoli jiným způsobem, než bylo původně v plánu. :)
Odpoledne jsem začala číst, nyní jsem s vlhkostí v očích dočetla. Přiznávám, že tento příběh se mě dotkl někde hluboko uvnitř a velice silně.
Na mém žebříčku se Těžké melodično také vyšplhalo do kolonky s názvem "nejoblíbenější". Opět jsem se neskutečně nasmála, takže - palec nahoru. :)
Když jsem dočetla první dvě povídky a pouštěla se do třetí, drkla do mě sestra, zvedla obočí a řekla: "Uvědomuješ si, že máš otevřenou pusu?" Název hravé příběhy je totiž vcelku příhodný. Hrají si s vaší fantazií, různě jí tvarují a formují, lákají na určitou cestu a nakonec bum - závěr je úplně jiný, než byste čekali.
Můžu jen doporučit. Za dvě hodinky máte sice přečteno, ale řekla bych, že jde o nadějný kousek české literatury.
Myslím, že tak závažná choroba jako je deprese, se nedá nikdy zcela postihnout. Pro někoho jako jsem já, člověka, který ji nikdy nezažil, se to nepovedlo ani Styronovi. Začala jsem Viditelnou temnotu číst, abych pochopila - Styrona, své přátele, mnohé jiné. Nevím, zda se mi to podařilo, ale jedno je jisté - Viditelná temnota přináší naději a to je důležité.
Úplně první hodinu filosofie zahájil můj nejoblíbenější profesor četbou Agathon čili O moudrosti. Do konce života už asi nezapomenu na hrobové ticho ve třídě a jeho starý, hluboký a vědoucí hlas, který tuto krásnou věc předčítal. Málokdo z nás v té chvíli potlačil v očích slzy. Neváhala jsem a ihned si knihu sehnala. Myslím, že jde o dílko, které by nemělo chybět v žádné domácí knihovně - je totiž dokonalé, krásné a někdy až bolestně pravdivé.
Naprosto úžasná kniha. Myslím, že jsem našla dalšího autora, kterým stojí za to obohatit knihovničku.
Já teda nebyla zklamaná. Četlo se to velmi lehce a konec mě opravdu překvapil, snad jen, že hlavní hrdinka mi byla opravdu něčím nepříjemná, ale knize to nic neubralo. :)