Lokiz komentáře u knih

Tak treti kniha uzasneho Petra Cepka je konecne venku . Nova krimi kniha Taxikar ctenare opet vezme zpatky v case, ale tentokrat jen do roku 2011. Taxikar Vojacek prijde jako slepej k houslim k vysetrovani zahadnych vrazd v Praze a k nemu se pripoji bystra mlada tanecnice. Na pouhych 260 strankach privedl autor k zivotu desitky propracovanych postav a dej tak hutny a napinavy, ze by se dal krajet matecou. Vrazdy, lzi, podnikatele, drody, gangy, pravnici, dobra whiskey, bojova umeni, Praha a muzikaly tvori uzasnou smesici na jejimz konci ceka opet famozni rozuzleni. Holt Cepek opet zavalel. Druhe nejlepsi dilo jmenem Taxikar, co znam (Scorsese je stale cislo jedna ). 5 z 5ti hvezd.

4 28.03.2023

Snad nejlepsi kniha, kterou jsem letos cetl. Uzasne popsana prace tiskove mluvci kandidata na prezidenta a zaroven skvele vypraveny pribeh uspesne novinarky Dominiky Louckove, ktera stress novinarske profese vymeni za neskutecny stress pripravy volebni kampane. Neni to oddechova cetba, ctenari se vylozene stahuje zaludek z tlaku, kteremu musi hlavni postava celit a obcas se ani neubrani slzam. Realne podane politicke tema, vybrouseny styl psani a silna hrdinka. Jasnych 5 hvezd z peti. Lenka Pastorcakova je opravdu pani spisovatelka.

5 04.11.2022

Na deštivé víkendy jako stvořené. Nejde o žádný literární klenot, ale je to vtipné, sympaticky napsané a každý, kdo má rád turistiku, horolezectví a ideálně má děti, které neodlepí oči od mobilu, tak se v tom určitě najde :).

2 30.10.2020

Vytoužené volné pokračování jedné z mých nejoblíbenějších českých novinek roku 2019 Sametových iluzí. Příběh i samotný žánr knihy se od Iluzí dost liší, ale styl psaní je stále na skvělé úrovni, a to je hlavní. Rozdělení knihy na soudní proces viděný očima snad všech zúčastněných a následné pátrání po šesti letech byl skvělý nápad. Děj je hutný, postavy skvěle vykreslené, a hlavně se vracejí staří známí jako Seržant, Puťák a (bohužel) i blbec Slepička. Závěrečné rozuzlení je skvěle neočekávané a krásně zavřelo hubu mým případným výtkám o předvídatelnosti děje. Opět jde také o skvělé retro odehrávající se v roce 1999 a 2005. Je to zkrátka radost si přečíst něco co má promyšlený děj, oku lahodící jazyk psaní a hlavně, kde autor naprosto přesně ví, co dělá (pan Čepek je právník, a tak hlavně první část odehrávají se u soudu působí 100% autenticky). Po tomhle všem je 5 hvězd samozřejmost :).

9 29.09.2020

Celou dobu jsem měl pocit, že je kniha celkem plytká a nezajímavá a osudy postav jsou mi dost jedno, ale stejně se mi nějakým zázrakem nakonec líbila. Několikrát jsem se za těch 476 stránek nahlas rozesmál a párkrát měl i slzu v oku, takže méně než čtyři hvězdy dát nemohu (je to spíš tak 3,6 hvězdy) :). Rozhodně to není tak povedené jako Pražský erotikon, ale dobré to je.

3 21.05.2020

Tak tohle mi přijde opravdu jako zjevení. Je známo, že kvalitních nových románů českého původu je jako šafránu, o to více mě kniha Sametové iluze potěšila. Postav je tu veliké množství, děj sahá přes dvě dekády (od konce 70. let až do 1994), ale co je tu nejdůležitější je samotný příběh. Hned v úvodu strhne autor čtenáře skvěle popsaným osudem nadějného stolního tenisty, který byl po střední škole v roce 1979 odveden na vojnu. Postupně se takto kniha věnuje propleteným osudům mnoha spolužáků a vtahující vyprávění doplňují scény z roku 1994, kde zrovna probíhá třídní sraz. Tady opravdu není nic takové, jak se zdá a kniha často způsobí nutkání znovu nalistovat o 100 stránek dozadu a povšimnout si malého náznaku, který je důležitý pro rozuzlení děje. Jde opravdu o výborně napsanou knihu, do které dal autor mnoho ze sebe. Na ději je samozřejmě znát láska ke stolnímu tenisu a sportu obecně, ale vůbec to nepůsobí rušivě a rozhodně si knihu užije i naprostý ping-pongový a sportovní analfabet (jako třeba já). Postavy jsou sympatické i nesympatické, zlé i hodné, zkrátka nejsou černobílé a těžko zde můžete mít někoho stoprocentně rád nebo upřímně nenávidět. Jde zkrátka o úžasně napsané retro z dob komančů a raného kapitalismu, které se čte jedním dechem a lehce detektivní náboj se záhadnou smrtí jednoho spolužáka skoro znemožňuje knihu odložit.

12 07.10.2019

"I když někoho moc milujete, i když je někdo váš nejlepší přítel, tak o některé věci se s ním dělit nechcete. Třeba o rodinu."

Tak tato kniha mě opravdu dostala. Lucy Clarke jako autorku znám, ale tohle byla první knížka, kterou jsem od ní četl. Slyšel jsem o ní něco v tom smyslu, že pokud se vám líbila Zmizelá, budou se vám líbit i Stíny nad zálivem. Čekal jsem tedy precizně napsaný příběh o policejním pátrání s pořádnou dávkou psycha. Toho se mi nakonec skoro vůbec nedostalo a já jsem za to překvapivě moc rád. Neřekl bych totiž, že se jedná přímo o psycho thriller, ale spíše o příběh dvou žen, o jejich přátelství, o jejich rodinách, jejich synech a o malých lžích, které si lidi mezi sebou říkají pod heslem „chtěl jsem tě chránit“. Velmi se mi zamlouval styl vyprávění, kde se v jednu chvíli může divák dívat na aktuální dění očima Sáry (matky, jejíž sedmnáctiletý syn se pohřešuje) a hned v další kapitole může prozkoumávat osobní historii hlavních postav očima Isly (její nejlepší přítelkyně, jejíž syn před sedmi lety zmizel na moři). Hlavní silou knihy je postupné přibližování vyprávění z pohledu Isly, které začíná dějově asi před dvaceti lety. Závěrečná gradace, kdy se obě dějové linie dostanou do stejného dne je vskutku skvělá a v některých chvílích připomíná již zmíněný román Zmizelá.
Autorka dokáže bravurně budovat napětí tím, že nikdy neřekne vše a velmi postupně odkrývá další a další vrstvu zapeklitého příběhu, v kterém se skrývají mnohá nečekaná překvapení. Zároveň se ale skvěle dokázala vyhnout přehnané „ukecanosti“ a kniha má díky tomu spád a řadí se do té báječné skupiny románů, které prostě nemůžete odložit. Zmíněné policejní pátrání po pohřešovaném chlapci je v zájmu prokreslení postav přesunuto více méně na vedlejší kolej, ale atmosféře knihy to spíše prospívá.
Celkově je tedy rozhodně na místě plné hodnocení a řekl bych, že to není poslední kniha, kterou si od této autorky přečtu.

11 19.06.2018

Knihu jsem si vybral hlavně kvůli skotské tématice. Skotsko mám osobně velmi rád a tak mě historický román z této oblasti velmi zajímal. Knížka je psaná příjemným poměrně přímočarým způsobem, který v některých chvílích dá vzpomenout na Aghatu Christie (hlavní postava mi například velmi připomíná Arthura Hastingse). Ději a ani jednotlivým postavám příběhu nechybí zajímavost, ale na knize je rozhodně znát, že jde o autorovu prvotinu v oblasti beletrie. Postavy jsou tedy trochu ploché a charaktery nejsou až tak prokreslené, jak by mohly být, ale vzhledem k nevelké délce knihy to lze prominout. Celý děj provází vcelku příjemná atmosféra záhady a tajemna a díky tomu lze knize odpustit menší dějové zkratky a nedostatečnou motivaci postav. Historický kontext knihy je asi její nejsilnější stránkou (a závěrečný skotský epilog je jedna z nejzajímavějších částí a je z nát, že na tomto poli si je autor mnohem jistější). Knihu tedy celkově hodnotím rozhodně pozitivně. Jedná se o příjemné víkendové nenáročné čtení, po kterém budete mít chuť pustit si nějaký dobový britský film, nebo si znovu přečíst nějakého klasického A.C. Doyla.

3 13.06.2018