lord-artoo
komentáře u knih

Vzhledem k svému rozsahu podává brožurka překvapivě dost informací, které jsou velmi čtivě poskládány, a to z ní činí dílko vpravdě ikonické - schopné nadchnout pro četbu původních zdrojů. Pro seznámení s tématem zcela doporučeníhodné.

Znamenitý úvod do fundamentální (nikoli speciální - na to pozor!) etiky s Arnovým šroubovaným stylem vyjadřování - ach, kdyby se tak od něj dokázal někdy oprostit.


Vynikající sborník k zabývající se u nás nepříliš řešeným traktátem mariologie. Oproti stohům přeslazených knih, jež nemají mnoho co nabídnout, je tato sada přednášek skutečně obohacující a inspirativní. Je však třeba přihlédnout k rozdílnosti autorů a jejich schopností - ne v každá mušle ukrývá perlu.


Kniha není vědeckým pojednáním o prorockých knihách a ve svém rozsahu ani nemůže být - mnohem spíše je úvodem do četby proroků a to nikterak obšírným. Spíše navádí na správnou cestu k pochopení tohoto nesnadného typu biblické literatury. Každé knize se věnuje zvlášť a vyzdvihuje její jádro, zaměřuje pozornost k hodnotám, které ničeho neztratily ani s nánosem času a ukazuje, jak číst prorocké knihy očima křesťana, tj. s pohledem na Krista a věci poslední.
Osobně jsem knihu četl poměrně dlouho a to proto, že jsem četbu kapitol doprovázel četbou celých knih proroků. Kniha sama však nabízí i vlastní způsob, neboť se na konci každé kapitoly nachází petitem psané odkazy na důležitá místa, jež je možné a doporučení hodné promeditovat. Ve své jednoduchosti, díky níž je hravě čitelná pro kohokoli, mi kniha byla dobrým pomocníkem v duchovním růstu. Má doporučení.


Kniha je dobrou sondou do života obyčejných lidí, kterým se dějí neobyčejné věci. To je ale asi tak všechno. Rozpracovat podobnou myšlenku do románové délky se mi jeví jako dosti zbytečné. Kdyby se jednalo o povídku, dám všechny palce nahoru. Špatné to však rozhodně není.


Dosud největší zklamání z Herbertovy tvorby. Román je špatně vystavěn jako slepenec dvou příběhů jedné postavy, což je patrné jednak na dvou dějových vrcholech - uprostřed a na konci knihy, jednak na dvou stylech - první vyprávěcí, druhý pseudointelektuálně diskurzivní. Právě druhá část je pro svou do mystična zahalenou myšlenkovou plytkost největším bolem celého díla. Kdyby Frank setrval v linii nastíněné první částí, udělal by mnohem lépe.


Solidní práce k danému tématu a dobrá učebnice. Pár výhrad bych měl k selekci historického exkurzu a špatné korektorské práci. Druhá část knihy však přináší krom užitečné sumarizace dosud platné legislativy i vtipné glosy autora, který nešetří s uštěpačností na soudobou politickou scénu, která blokuje narovnání stavu věcí.


Upřímně jsem po celou dobu četby přemýšlel, k čemu kniha slouží. Jako meditace nefunguje, jako informační médium taktéž ne. Ambros vytvořil prazvláštní kompilát úryvků z modliteb, citátů Otců a knihy Robert Tafta (k čemuž se otevřeně v úvodu hlásí). Ježto mám Pavla Ambrose rád a vím, že má na víc, svalím vinu na Refugium, které nejspíš potřebovalo stafáž pro svou ediční řadu.


Je to učebnice. Ne v klasickém slova smyslu, ale přesto učebnice. Byť mám ke způsobu, jakým je kniha napsána výhrady (v některých částech se kupením cizích slov zastiňuje význam; ve středu knihy cyklické vracení se k historickému přehledu jen s drobným posunem; opakování řečeného, po jehož vypuštění by se objem knihy zredukoval), nemůže se jí upřít inspirativnost a síla, jakou drtí zaběhaná schémata. Má doporučení přichází s přáním bystrého úsudku.

Ač napsána před téměř sto lety, neztrácí na své aktuálnosti. Pokud hledáte spisek pro meditaci, nemůžete si vybrat lépe.


Autor píše tak nějak zvláštně. Na jednu stranu se snaží pomoci začátečníkům, na stranu druhou chce, aby mu bylo souhlasně pokyvováno ze strany lidí znalých. Na jedné straně mnohé až do detailů zabíhající příklady, na straně druhé po povrchu klouzající věty. Na jedné straně pěkné myšlenky, na straně druhé zbožné plky. To vše zastřešuje snaha autora, dítěte Druhého vatikánského sněmu, předat čtenářům hlavní myšlenky Sacrosanctum concilium.


Návyk hledat ucelené analogie a vnitřně soudržná podobenství mi zpočátku bránil přijít na kloub textu, jenž už od počátku přese všechno působil velmi kouzelně. Saroyanovu dílu ona roztříštěnost sluší, protože nutí k té pravé nejistotě "pochopil jsem to docela?", která končívá v novém otevření knihy.


Turcan má zvláštní přístup ke čtenáři. Na jednu stranu podává základní informace o vzniku, vývoji, rozvoji a pádu mithraismu, na stranu druhou si knihu nemůže přečíst úplný laik, protože na mnoha místech je takříkajíc vhozen vod poznání a to ne u jejich pramene. Samozřejmě, informace je možné dostudovat (reálie antického řecko-římského světa), ale je to zbytečná zátěž na čtenáře. Pro člověka zběhlejšího věcí mi přijde kniha dost neúplná. Turcan se ku příkladu nikde nepouští do vztahu mithraismu a křesťanství a toto téma odbýva jen několika větami. Na obhajobu díla je však třeba říci, že je přehledné s jasně vytyčenými kapitolami a dobře se čte. Vzhledem k tomu, že se na českém trhu s knihami věnujícími se tomuto tématu nesetkáme, nelze ji než doporučit všem zájemcům.

Heidenstam píše romanticky o neromantických věcech, zbožně o věcech na pohled odpudivých a živě o situacích unylých. Pouť svaté Brigity je kniha k pohledání. Svými jazykovými kudrlinkami i podáním vás vtáhne do světa, z něhož se netoužíte vrátit do reality, dokud nezjistíte, jakže to s onou protivnou a opovrhovanou Švédkou dopadne.
