lordchaos
komentáře u knih

Líbí se mi, že nad některými obrázky je třeba se chvilku zamyslet. Úvodníky O. Neffa sice neurazí, ale působí spíše jako textová vycpávka, která má veselým způsobem (diskuze otce s desetiletou dcerou) uvést jednotlivé tematické okruhy kreseb. Ale proč ne, nijak vyloženě otravné to není. Vlastně jen hodně smutné, když si člověk uvědomí, jaký blbý osud potkal dceru pana Neffa o nějakých cca 20 let později:-(


Traband mám moc rád, ale tohle mi, kromě jednoho příběhu (Historka z podsvětí), přišlo nějaké odfláknuté. Kresby zřejmě měly působit umělecky, ale spíše vypadaly (ty povedenější) jak z hodiny výtvarné výchovy na základní škole. Škoda, některé texty určitě komiksový potenciál mají.


Příběh a jeho „logika“ mě moc neuchvátily. Myšlenkově to není nijak hluboké a vlastně také ani eroticky. Což by samozřejmě samo o sobě ničemu nemuselo vadit. Kresba je hezká a linie hlavní hrdinky smyslně kopírované jejím upnutým oblečením slibují mnohé… A tak hltavě čtu stránku za stránkou a těším se na chvíli, kdy i sporý šat zmizí... Leč jsem zklamán… Chápu, že ve světě celebrit (a hlavně mainstreamového porna) představuje v současnosti silikonové poprsí takřka nezbytný standard, ale proč musí být i v komiksu, který se navíc stylizuje někam do 19. století?:-(


Tohle se mi líbilo ještě více než první kniha, ve které bylo občas cítit, že je to někdy dřina. Pohodový výlet s chlápkem, co si to užívá. My máme naštěstí možnost užít si to spolu s ním. "Map of Tassie" mě hodně pobavila a jako bonus jsem zas hned o něco chytřejší!


Na knihu jsem se těšil, dočkal jsem se a byl jsem spokojen! Libí se mi, jak to autor pojal. Chlap, co bez velkýho divadýlka předvede pořádnou českou premiéru. V motorce se vyzná, vždycky si poradí a jen tak mimochodem rozsekne letitou otázku. Ke konci knihy byla cítit únava. Když jsem později zjistil, proč, byl jsem moc rád, že to Pavel taky dal a jede dál!


Originální nápad! Útlá knížka plná fotografií, která jistě potěší každého, kdo se zajímá o motocykly.Mám i předchozí dvě autorovy knihy, takže když jsem narazil na jeho nejnovější počin, neváhal jsem.
Máte-li v oblibě kultovní hlášky z Červeného trpaslíka či originální příměry Zdeňka Pohlreicha, zjistíte, že i Sucháč umí!
Např.:
Je to podobné, jako když si sjedař namísto lyží připne na nohy dva plováky z hydroplánu...
Ano, umístit tyrbínu z vrtulníku do motorky a současně zajistit, aby nevypadala jako sousedovic jezevčík, je težko řešitelný úkol. Proč ale ten jezevčik navíc vypadá jako postižený downových syndromem?!


Není to tak úplně "zblízka", ale nějaké ty perličky, které můžete dát k dobru u piva, se najdou. Pokud, ale máte Jana Wericha trochů více pod kůží, asi tam nenajdete moc informací, které byste už před tím nepotkali jinde.


Důvěrně známá publikace pro každého, komu v životě zkřila cestu Informační studia a knihovnictví. Je zajímavé se zpětně ohlédnout, kde jsme byli před "pár" lety a kde jsme, díky neuvěřitelnému rozvoji IT, dnes.
Koho by podrobněji zajímala situace v Čechách, může se, spolu s autorem, ponořit (celkem 21x) do jeho vzpomínek: https://ikaros.cz/informacni-systemy-a-sluzby-v-cechach-jak-vstoupily-do-pocitacoveho-veku-a-jak-se-vyvijely


Mám rád Cashe, mám rád komiks a líbí se mi způsob, jakým Kleist vypráví své příběhy!


Ze začátku slušné a čím více se to blížilo konci, tím méně mi to přišlo přesvědčivé. Normálně mám tendenci si knihy syslit, ale tuhle jsem s klidným svědomím poslal dál.


Nejsou to Tři muži ve člunu, ale je to české a je to hezké. Ničím to neurazí a člověk si u čtení odpočine. Navíc jsme kdysi embéčko měli. A potkáte-li v knize známá místa, přes která pravidelně jezdíte (ev. je objíždíte, jsou-li trovna v přestavbě), je Vám hned kniha o něco bližší.
Pro mě to byla strana 21 a 22:
Ta silnice je navíc sympatická i tím, že má smysl pro humor. Vybrala si k tomu účelu jedno místo těsně před vesnicí jménem Babice, kde postavila sloupek s velkou cedulí, na níž je napsaáno přibližně tohle:
"Řidiči upozorňujeme vás, abyste vzhledem k přestavbě silnice použili ve vlastním zájmu objížďky přes Týnec nad Sázavou."
Je toho tam naspáno možná ještě víc a je to hezký a neobvykle zdvořilý proslov. Má jen jednu chybičku. Bojím se, že ani při nejlepší vůli si to nikdo nestačí přečíst celé.


Druhý díl cestopisu, který (z mého pohledu) v některých pasážích nevyznívá pro autora tak úplně lichotivě. Ten motocykl v názvu je spíše jen pojmenování dopravního prostředku, nečekejte blížší pomazlení s duchem stroje.


První díl cestopisu, který (z mého pohledu) v některých pasážích nevyznívá pro autora tak úplně lichotivě. Ten motocykl v názvu je spíše jen pojmenování dopravního prostředku, nečekejte blížší pomazlení s duchem stroje.


Jako klukovi se mi to líbilo. Opojení rychlostí i vůní benzínu...


Pro mě to byla zajímavá inspirace k další četbě. Tak nějak by mohly vypadat učebnice literatury. Dokáže navnadit, vzbudit zájem... Někteří autoři mě pak sice ve výsledku tolik neoslovili, ale to není chybou knihy. Naopak jsem díky Horníčkovi našel a přečetl poklady (např. Ota Pavel), které jsem doposud znal jen ze školní lavice (a asi i z toho důvodu se jim vyhýbal).


Pokud hledáte Voskovce (jako jsem hledal já), tak v této knize ho moc, kromě kopií dopisů, nenajdete. Je totiž tak nějak ztracený.
