Vařit medvěda
Mikael Niemi
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/414569/mid_varit-medveda-ViO-414569.jpg
4
58
58
V létě roku 1852 se z vesnice uprostřed hlubokých lesů v severním Švédsku začaly ztrácet mladé dívky. Jedna je nalezena mrtvá, jiná těžce poraněná. Místní rychtář má podezření, že v okolí se potuluje krvežíznivý medvěd, a vypíše na jeho ulovení odměnu. Ale mrtvou dívku našel pastor Laestadius (skutečná historická postava) a ten má jiný názor: podle něho násilí páchá mnohem krutější bestie, která chodí po dvou nohou.... celý text
Literatura světová Romány Historické romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Koka björn, 2017
více info...
Přidat komentář
Snad moje první detektivka, a opravdu jsem si nemohla vybrat lépe. Na svou dobu jsou postavy inteligentní a nápadité. Kniha je místy trochu drsnější, ale to v detektivkách bývá. A na to, že jedou z hlavních postav je probošt (něco jako kněz), tak se v knize pasáže na téma BŮH A VÍRA neobjevovaly tak často. Samotný konec mě překvapil (a nejen v odhalení vraha).
Vařit medvěda. Vskutku zajímavý název knihy. Vlastně i trochu zavádějící, kdybych si nepřečetla anotaci o čem vlastně je. Klidně by to dle názvu, mohla být i kuchařka na ,,exotičtější jídla." V dnešní době, je možné vše...
Každopádně příběh není z dnešní doby. Právě naopak. Jedná se o temnou, místy až hutnou historickou detektivku, kterou jsem díky své zvědavosti nemohla pustit z ruky dřív, dokud jsem se nedozvěděla, kdo je tím údajným zabijákem, který svému okolí nahání takový strach.
Ač jsem se to ve finále dozvěděla..., nebylo to tak velké a silné finále, které jsem očekávala. ,,Možná, že by polévka z opravdového medvěda byla silnější..."
Tak za ten konec, dávám o jednu hvězdičku méně.
Vynikající: po několika neslaných nemastných až hrozných detektivkách a thrillerech mi tohle zase konečně zlepšilo náladu. Skvělá kombinace detektivky, historické až duchovní literatury, fakta jen mírně zaobalená čtivou fabulací (ani snad ne fikcí, vyjma několika vytržení a jednoho exorcismu, ale to stejně bylo spíš o nějakém posunutém vnímání jednotlivce).
Konečně jsem se dozvěděla o tom, odkud se vzali tak často v moderních severských knihách zmiňovaní Laestadiáni, a seznámila se samotným zakladatelem (Lars Levi Læstadius 1800-1861), průkopníkem severského náboženského probuzení (a potlačení zakořeněného pijáctví). Krom hlásání víry, studia Bible se velice zajímal o přírodu a vůbec chod světa, takže byl vlastně velice přirozeným vnímavým a přemýšlivým detektivem. Zajímavé byly propletence národnostní a jazykové, v místě se mluvilo finsky a laponsky, velmi málo se rozumělo švédsky, přesto to měl být sever Švédska. Krom toho měli také vazby na Norsko a občas i nějací odborníci z Kodaňské univerzity se objevili (aby zkoumali lebky Laponců, zda nemají negroidní rysy...). Překvapilo mne, co všechno se i v tak odlehlém koutě už dozvěděli (parní stroj, daguerrotypie) a co zase překvapivě neznali (knihu mnozí viděli prvně: "Z čtení se zešílí!", brambory jabysmet, skoro by se nepoučeně otrávili plody namísto vaření užitečných hlíz, s máslem...).
Příběh samotný je vcelku očekávaně drsný (i ten konec a předpovědi ještě temnějších věcí budoucích), čtivý, napínavý a velmi dobrý. Zajímavé bylo, že ač se děj odehrával na polárním kruhu, přírodní chlad, zima a mráz z knihy nečišel (chladno bylo jen v něčích očích, srdcích a duších).
"Probošt totiž dával od samého začátku najevo, proti čemu hodlá bojovat:
'Finové a Švédové si klekají před soudkem s kořalkou, lezou po čtyřech, poněvadž jsou tak opilí, že se neudrží na nohou, a shlavou plnou chlastu pláčou na počet Boha.'"
"Zkušenosti knih jsou větší, než jaké kdy získá jednotlivý člověk. Jejich myšlenek je víc, než si kdy stihneme myslet během celého lidského života. Člověku z toho jde hlava kolem, když si představí velké domy, kde se nachází víc knih, než kolik jich kdy stihneme přečíst.
'Takové domy existují,' upozornil mne probošt. 'Říká se jim knihovny.'
'To snad ne. ... To musí být příšerné. Tolik času. Nikdo je nikdy nestihne přečíst všechny.'
'Hm, to asi nestihne.'
'Jen ... Bůh.'
'Ano, Bůh, samozřejmě. Možná právě to je smysl knihoven, že tam prožíváme Boží velikost.'
'Ale pokud existují knihovny, potřebujeme v tom případě kostely?'
Probošt se odmlčel. Obával jsem se, že se rozzlobil. Když se však ke mně obrátil, v jeho pohledu bylo cosi jiného. Cosi těkavého, neurčitého. Připomínalo to strach."
Ze začátku slušné a čím více se to blížilo konci, tím méně mi to přišlo přesvědčivé. Normálně mám tendenci si knihy syslit, ale tuhle jsem s klidným svědomím poslal dál.
Autentické severské prostředí, velmi dobrý příběh, originální zpracování a napínavá detektivka k tomu.
(SPOILER) Úžasná kniha. Probošt byl zajímavá postava, kterou jsem si oblíbila. Molh být klidně i detektivem. Po celou knihu jsem si myslela, že je vrah Brahne, protože je to detektiv ten by neměl být tak blbej,ne?! Vyprávění Jussiho bylo hezké, jak shlížel k proboštovi, jak popisoval první setkání s bramborami a ta proboštova reakce. Ta byla fascinující, zatím co já si u čtení říkala: "jsou to jenom brambory, přeci", tak jsem četla jaký je brambora zázrak. Doporučuji si knihu přečíst
Moc hezký! Dva týdny jsem nečetla a potřebovala jsem se nastartovat něčím jiným, účel tato kniha splnila.
Postava probošta je hrozně zajímavá, a o to víc s ohledem na to, že je reálná. Probošt v knize odkrývá první krůčky daktyloskopie a myslí mu to lépe než jakémukoli detektivnímu komisaři dnes. Jussiho mi bylo prakticky celou knihu líto, být "jiný" v roce 1850 prostě nebylo ani trošku dobrý. A popravdě konec mě moc neuspokojil, ale to je můj problém. Popisy seveřanů a přírody super.
Kniha mi trochu pripomínala Meno ruže, avšak bavila ma viac, nakoľko tu nebolo toľko historických odbočiek. Detektívna časť bola pomerne zaujímavá, nemôžem však povedať, že by ma identita vraha nejako prekvapila. Každopádne pár prekvapení sa v knihe nájde. Záver ma moc nepresvedčil a nenadchol, ale celkovo je to príjemná kniha, ktorá približuje aspoň sčasti život jednej historickej postavy.
Zvláštní temná a krutá kniha, ovšem plná poetiky. Bohužel je taková nějaká samá náhoda a konec je úplně jiný, než by si, podle mého názoru, tato kniha zasloužila.
Milé překvapení. Milovníci detektivek asi budou zklamaní, o to tam fakt nejde. Ani žádný mystery horor. Spíš detailní obrázek lidí žijících na severu v 19.století. Styl psaní přesně co mě baví - neumím to popsat, ale je to prostě jednoduché čtení, soustředěné, zaměřené na jednoduché věci. A přitom to čtenáře chytne a připoutá.
Kniha se mi líbila, i když místy byla dost popisná a psaná volnějším tempem. Jen úplný závěr mě zklamal. Jak mohl Jussi jen tak vyměnit zrádnou ženskou za jinou blízkou osobu? Láska nezná hranic? Tento závěr se k celé knize příliš nehodil...
Kniha zajímavá, i když se k ní asi nebudu vracet. Kladně hodnotím vykreslení atmosféry s částečným přesahem do dobových reálií, atmosféra budována postupně, násilí tak akorát, až ke konci se to trochu vystupňuje. Ale právě konec mě nějak nepřesvědčil, proto nedávám plný počet hvězdiček. To, jak to dopadne, mi přijde hodně přitažené za vlasy.
Kniha mě moc příjemně překvapila. Chválím zejména výborný překlad ze švédštiny. Kdo má rád popisnější a poetické knihy s hlubším přesahem, ten si při jejím čtení určitě přijde na své. Jen škoda zbytečně překombinovaného a těžce uvěřitelného závěru.
Velký zážitek! Obdivuji se tomu, jak autor dokáže udělat z popisu obyčejných věcí i činností a to i těch negativních (čtení, malování, pití alkoholu, psaní....) báseň. Zajímavě pojaté a poučné byly i rozhovory pastora s Jussim o víře i o knížkách.
Kniha se nečte zrovna lehce, je hodně ponurá, je v ní hodně utrpení a násilí, ale pořád je psána krásným jazykem. Od zatčení obviněného z vražd jsem ji už nemohla odložit. A za konec autorovi moc děkuji.
Název knihy je možné brát jako synonymum, ale má i své reálné opodstatnění- chudáci si chtěli skutečně uvařit chyceného medvěda, aby ho mohli sníst.
--------------------------------------------------------------------------------------------------------
Několik dní jsem četl, kdykoli jsem měl volnou chvilku. Vždycky jsem knihu vyndal z látkového obalu a pak vybíral slovo po slovu. Bylo to, jako bych chodil po rozlehlém lese. Po dlouhém putování jsem dospěl k poslední straně, stromy končily a desky se zavřely. Upřel jsem na knížku pohled, zvedl ji a potěžkal v prstech. Byla ošuntělá, poškozený hřbet se odchlipoval. Když jste na bílé stránky položili dlaň, připadaly vám podivně chladné, studenější než dřevo. Svou stříbřitou hladkostí připomínaly březovou kůru. Teď, když jsem dočetl, byly opět úplně zticha. Prohlédl jsem si knížku ze všech stran, přiložil k ní ucho a zaposlouchal se. Ale mlčela. Jenže já jsem věděl, co je uvnitř a co se stane, když ji otevřu a začnu znova číst. Nešlo mi to na rozum. Copak ta knížka žije? A pokud ne, kde se berou všechny ty výjevy a hlasy?................... Třeba se ta knížka uvnitř četla sama? Slova a písmena v ní bzučela jako čmeláci. Nebo možná spíš jako semínka? Klíčky, které potřebovaly půdu, aby mohly růst, které chtěly zakořenit v mokré prsti, jež člověku zaplňovala hlavu.
..............
"Chci číst,"poprosil jsem. "Ještě".
Drsná kniha, mohlo by se zdát, že zbytečně krutá, ale život na severu Švédska roku 1852 nejspíš nebyl nijak malebný a romantický. Navíc stejnou pozornost věnuje autor popisu vaření medvědí hlavy, rozkladu těla v močále, bohoslužbě či malování portrétu.
Poslední kapitolu bych vymazala, do děje a nálady knihy se absolutně nehodí a zbytečně snižuje hodnotu předchozích cca 380 stran.
Za mě dobré seversky temné čtení povětšinou o životě a bez zbytečných krimi zápletek (kdo si vybral knihu na základě anotace, bude nejspíš zklamán).
"Většina lidí se chová jako sobi. Ti chtějí být dohromady s ostatními, pohybovat se vpřed ve stádu. Když jedna sobí kráva zachrochtá, začnou chrochtat i ostatní. Když sobí býk vydá varovný zvuk, všichni se rozeběhnou, i když sami neviděli žádné nebezpečí. Soba řídí jeho strach."
Vařit medvěda bych nezařadila mezi horory, maximálně mezi historické detektivky, ale rozhodně patří k náročným románům. Místy se nečte lehce.
Vypravěčem je mladý muž Jussi, Laponec, kdysi nalezenec, kterého se ujal místní probošt. Společně pátrají po zabijákovi, kterým podle probošta nebude medvěd...
Děj se odehrává v polovině 19. století na severu Švédska. Atmosféra místa i doby je temná a ponurá. Autor se hodně věnoval vykreslení těžkého života prostých lidí. Příroda je podrobně a místy až poeticky popsaná.
Kniha se mi těžko hodnotí. Je zvláštní, temná, rozvláčná a pomalá, ale svým způsobem zajímavá. Za mě jsou to silnější 3 *, hodnocení se blíží 70 %.
Ne, tak tato knížka mi nesedla... těžkopádné, zvláštní, nečte se to snadno, bohužel zklamání. Chválím alespoň námět a obálku.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Vařit medvěda |
| 2003 |  Popmusic z Vittuly |
| 2010 | Muž, který zemřel jako losos |
| 2014 | Vodní apokalypsa |
| 2013 | Ďáblík |
Tento příběh bych za detektivku ani nepovažoval. Je to drsný severský příběh z krajiny, o které mi středoevropané nic nevíme. Nic nevíme o tamějších lidech, z nichž někteří mluví dánsky, jiní švédsky a další laponsky. Zpočátku se mi teto příběh četl lehce, ale čím více vrcholil děj, tak jsem si musel dávat častější oddech.
Opravdu pěkný příběh, a co oceňuji má nepříliš šťastný a realistický konec. Epilog je také dobrý, protože celý příběh dostává do nových souvislostí.