LucaBrasi komentáře u knih
Myslím, že každá z povídek této knihy mě chytila a vtáhla do sebe, nevnímal jsem tu žádná hluchá místa. Vždy na tom bylo něco posmutnělého, ale podáváno s takovým zvláštním nadhledem, díky němuž čtenář chtě nechtě vidí tu banalitu svých vlastních "zamilovaností".
Jsem rád, že jsem před čtením o knížce ani o ději nic nevěděl. Myslím si, že by mě to možná dopředu odradilo a to by byla veliká škoda. Čte se to velmi rychle a příjemně, tahle novelka má jenom asi 100 stránek textu, kterými jsem proletěl za jedno odpoledne. A ten konec mě tak rozesmutněl, že jsem si pak ještě dlouho s knížkou pohrával v ruce a listoval v předchozích kapitolách. Možná mě závěr tak zasáhl, protože jsem opravdu nečekal, co přijde. Hořkosladké, melancholické a samozřejmě moc dobře napsané. Místy mi to připomínalo i povídky od Čechova, které mám hodně rád.
Narazil jsem na to při probírání staré knihovničky po prarodičích a doteď nechápu, co mě přimělo knížku otevřít. Poezii běžně nečtu a už vůbec ne takto otevřeně ideologickou. Bylo to jako nahlížet zpátky do doby, kterou jsem nikdy pořádněn epoznal, ale takto nějak jsem si ji vždycky představoval. Jako sonda do minulosti dnes zpětně zajímavé, jako kniha... No to už by bylo horší.
Jedna z mých nejoblíbenějších povídkových sbírek. Člověka z některých příběhů až mrazí, přitom je to celé takové lidové a uvěřitelné.