LucaEx. komentáře u knih

“Panenko skákavá, to bylo dlouhé!
To by možná zvolala sama hlavní hrdinka Joy Delaneyová po dočtení tohoto románu.
Prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, dalších 200 mě bavilo a posledních 80 mi přišlo až zbytečných.
Autorka nás zavede do domácnosti ústředního páru, čerstvých důchodců Joy a Stana, kteří milují a celý život hrají tenis. Ten je i živí.
A tihle dva mají čtyři děti, ty mají bývalé i současné partnery, sousedy, spoluhráče z tenisu, kamarády. A všem je v knize věnováno více či méně stránek, včetně dvou dějových linek.

Jak už jsme u Moriarty zvyklí, její příběh je zajímavý, v něčem smutný a krutý, ale ukazující pevné a láskyplné manželství i problémy současných mladých párů.
Za mě mohla mít kniha o polovinu méně postav i stránek, to bych byla spokojenější.

3 14.01.2024

Pokračování Hry na druhou mě potěšilo. Ráda jsem se vrátila za Nelou a jejími skvělými syny a doufala, že se jí do života zase vrátí i Ben.
Jenže ta holka mě zklamala. Tak, jak jsem jí v prvním díle rozuměla, tak mě v pokračování vážně štvala. Až jsem měla chuť jí nějakým imaginárním klackem pošťouchnout, ať se probere.
Kam se podělo její sebevědomí?
Byla to zdravá, nejspíš i velmi hezká žena v nejlepších letech a navíc měla dvě úžasné děti, které jí byly oporou. No a pálil za ní skvělý mladý kluk se srdcem na dlani. A ona se pořád někde zakopávala a z každé nové situace nebo překvapení byla hned úplně vedle.
Život si nechávala protéct mezi prsty.
No a pak se musela pořádně uhodit do hlavy, aby se jí rozsvítilo a uvědomila si, že žije jen jednou a konečně začala žít život, který si zaslouží.

Pokud to byl záměr autorky, vyvolat tyto emoce, malinko čtenáře rozladit, aby měli chuť hlavní hrdinku popohánět jistým směrem, tak u mě se jí to povedlo na jedničku.

Milé čtení na dvě odpoledne, které naznačuje, že rozvodem ani blížící se čtyřicítkou život rozhodně nekončí.

Moc děkuji za příležitost si knihu přečíst jako recenzní výtisk a těším se na další Zuzčiny knihy, protože má co nabídnout.

1 13.09.2023