LucaEx.
komentáře u knih
Mademoiselle Coco a vůně lásky
Michelle Marly
Další z řady beletrizovaných životopisů, tentokrát o Coco Chanel a její cestě k parfému Chanel no. 5.
Autorka se věnuje jen několika letům z života Coco, kdy zahyne její láska, přítel a rádce v jedné osobě Boy Chapell. Jak ona truchlí a objeví světýlko na konci tunelu v podobě svého vlastního parfému. A jaká klikatá cesta k jeho objevu vedla a kteří muži Coco na jejím pátrání doprovázeli.
Milé a nenáročné čtení mě donutilo si další informace o této módní ikoně vyhledat. A v jaké společnosti významných lidí se Coco pohybovala, mě moc bavilo.
Tento příběh z edice Významné ženy řadím k těm povedenějším. Čtení jsem si užila.
Tři
Valérie Perrin
Poslední týden jsem strávila ve společnosti TŘÍ. A i když má román bez mála 600 stran, byl to čas strávený příjemně, s příběhem, který měl hlavu a patu a nebyl nijak natahovaný.
Tři desetileté děti - Nina, Etiénne a Adrien, se potkají na školním dvoře a jsou společně přiřazeni do jedné školní třídy. A tady začíná celý příběh, který postupně mapuje jejich život více než třicet let. Přeskakujeme v čase ze současnosti do budoucnosti a zase zpět. Sledujeme jejich rodiny, lásky, vztahy, bolesti, nemoci.
Opět moc krásně napsaný příběh z Francie, kde podle mě, nechybí vůbec nic.
Valérie Perrinová mi opět potvrdila, že její tvorbu se vyplatí sledovat.
Hory zpívají
Nguyễn Phan Quế Mai
Po přečtení Hory zpívají si opět říkám, že jsem vděčná, kdy a kde žiju, protože to, co popisuje tato rodinná sága o životě ve Vietnamu v minulém století bych opravdu zažít nechtěla. Hrůzy války, strach, hladomor, boj s komunismem. Brrr, je to příběh plný drsných životních situací, boj o holý život nejen hlavní hrdinky, ale i jejích malých dětí, zároveň představuje obrovskou lásku k rodině i jejich předkům.
Pro mě hodně poučné, protože jsem dosud žádnou knihu od vietnamské autorky nečetla a o Vietnamu nic moc nevěděla.
Ze začátku jsem měla trochu zmatek ve vietnamských jménech, ale zorientovala jsem se a příběh hltala.
Dvě časové linky, dvě hlavní hrdinky, vnučka a babička a jejich strastiplný život ve Vietnamu.
Formulista
Michaela Schmiedlová
Přiznám se, že ač jsem o Formulistovi věděla z Instagramu a četla několik nadšených recenzí, tak jsem se ho trošku bála.
Romantický příběh z prostředí F1, to je přece přesně pro mě! Jenžejá formule sleduju, byla jsem na závodě, sleduju týmy i jezdce, mám o tom specifickém prostředí nějaké povědomí. Takže jsem se bála, že v knize budou nepřesnosti, které mě budou štvát a já se nebudu moct soustředit na třeba i hezkou romantickou linku.
Nooo obavy stranou, Formulistu jsem zhltla za dva dny a čtení si moc užila. Skvěle napsané, při čtení jsem si musela několikrát uvědomit, že čtu knihu české autorky, že to, co čtu, není překlad, ale originál, protože některé výrazy mi přišly opravdu trefné.
A hlavní postavy? On mrzout a závodník Anthony a ona éterická kráska Vanessa (knihomolka!).
Oba si nesou na zádech nějaké zatížení z minulosti, nelehké situace v rodině, mají svá tajemství. A tleskám autorce za wow efekt, kdy . Ale to si přečtete sami. Rozhodně doporučuju. A hvězdičku přidávám i za krásnou obálku a grafické zpracování.
S miliardářem v síti
Max Monroe
Čtivý, ale pro mě až moc zdlouhavý příběh, kde je jedinou zápletkou zatajená pravda, kterou mohli hlavní aktéři vyřešit za pět minut dvěma větami.
Ale abych nebyla moc kritická. Ona byla správně střelená a on někdy k sežrání.
Něco jsem jim někdy ani nevěřila a toho sexu, broskviček, mušliček a kolíků bylo občas až moc.
Na dovolenou na přeplněné pláži, kdy se na čtení nezvládnete pořádně soustředit asi dobrý, ale já si další díly série nechám nejspíš ujít.
Představa o tobě
Robinne Lee
To se povedlo! Fanfikce pro trochu dospělejší holky, co už mají něco odžito, ale stále nevyrostly ze sladkého snění. Ruku na srdce, kdo z vás nikdy platonicky nemiloval nějakého fešného herce nebo zpěváka? Hmmm? Já tedy ano.
Autorka krásně vystavěla příběh o vztahu muže a ženy, kde velkou roli hraje značný věkový rozdíl, který by byl v opačném případě téměř normální, ale tady je žena starší a to se neodpouští. Proč?
Navíc on je členem mega slavné chlapecké kapely a platonicky ho miluje její třináctiletá dcera a s ní miliony dalších děvčat.
Ona, Soléne, bojuje sama se sebou, svým okolím, fanynkami, aby si udržela zdravý rozum, lásku, jejíž sílu dosud nezažila a bojuje, aby udržela svou dceru v bezpečí.
On, Hayes, je okouzlující mladík, zmítaný slávou a šoubyznysem, je pod obrovským tlakem veřejnosti a bulváru.
Upřímně jsem cítila jejich bolest, když se jim celá společnost snažila zničit vzájemnou lásku. A bylo mi jich líto.
K zamyšlení je, jak dokáže být společnost krutá a nespravedlivá a cena za slávu, obdiv a život na výsluní někdy až příliš vysoká.
Příjemné čtení s prvky erotiky, podle mě tak akorát.
A už se moc těším na film.
Majonéza k snídani
Markéta Lukášková
Od Markéty už jsem něco málo četla, slyšela pár epizod jejího podcastu a baví mě i její příspěvky na Instagramu. Mám její projev ráda a Majonéza k snídani mě rozhodně nezklamala.
Hlavní hrdinku Emu vykreslila skvěle, ta holka mě bavila. Takový Sheldon (z Teorie velkého třesku) v sukních a toho miluju.
I když to byl příběh ze života osmnáctileté holky, životní příběhy jejích dospělých blízkých ho přibližovaly i k nám, dříve narozeným.
Dobře se četl a mě bavil. Další, i ty starší dílka Markéty Lukáškové si nenechám ujít.
Audrey Hepburnová a její zářivá hvězda
Juliana Weinberg
I další kniha z edice Významné ženy mi rozšířila obzory. O Audrey Hepburn jsem toho před přečtením tohoto beletrizovaného životopisu moc nevěděla.
Autorka se nás snaží seznámit s celým jejím životem. Od malé šestileté holčičky vyrůstající v Holandsku, přes dospívající slečnu snící o kariéře primabaleríny až po zářící hvězdu filmového plátna. Popisuje ji jako velice skromnou, milou, místy až nesebevědomou ženy, toužící hlavně po lásce a mateřství.
Příběh je čtivý, vystihuje Audreyiny problémy v manželství, se kterými se potýkame i my všichni, komplikovanější vztah s matkou i mateřskou lásku k vlastním dětem.
Bohužel mi hodně vadil překlad, některá slova jako by vypadla ze středověku a postavy spolu v přímé řeči mluvili jako v 18. století. Škoda.
Ale na Prázdniny v Římě se ráda brzy podívám, právě díky této knížce.
A co bylo dál
T. L. Swan
Pátý díl mé oblíbené série Milesův klub byl “must have. Ale epilog epilogů? No, není to náhodou trošku zbytečné provětrání našich peněženek?
Ve čtyřech částech věnovaných každá jednomu z bratrů Milesových a jejich ženám se nedozvíme nic převratně nového. Dva nejstarší se množí kosmickou rychlostí, Elliot ten má s Kate opačný problém a Christopher teprve zjišťuje, co je život na farmě vůbec zač.
V oblíbenosti u mě vede i nadále miláček Tristan a všem, kdo četli celou sérii můžu jedině doporučit i tento díl. Je to takové last good bye Milesovic kluků.
Paříž pro jednoho a jiné povídky
Jojo Moyes
Milé a příjemné čtení od mé oblíbené Jojo. I když je to kniha povídek, tento formát mě bavil. Některé příběhy byly přímo z Paříže, některé z Londýna a všemi se jako provázek proplétala láska.
A má krásnou barevnou ořízku, jen tak mimochodem.
Kéž bys tu byl
Jodi Picoult
Knížky od Jodi mám moc ráda a proto mě mrzí, že tato mi úplně nesedla.
První půlka byl klasický příběh o turistce na Galapágách s nádechem lockdownu a romantiky, druhá půlka připomněla dobu nedávnou. Covid, lockdown, strach o své blízké.
Určitě bylo v knize pár velmi zajímavých momentů a určitě se jí nedá upřít čtivost, ale četla jsem od autorky i lepší kousky.
Buď jako řeka
Shelley Read
To byla nádhera.
Kniha, která mě bez milosti pohltila a prvních 200 stran vůbec nechtěla pustit. Představila mi bolestný příběh z údolí řeky Gunnison ve státě Colorado pár let po válce, kde čas plynul pomalu ve stále stejném rytmu, narušeném rodinnou tragédií. A mladá Torie se s tím musí nějak popasovat, potkat svou první velkou lásku a zažít věci, které nechce zažít žádná z nás.
Je to příběh o síle jedné ženy, kterou jsem v mnoha okamžicích obdivovala, cítila její smutek i zoufalství. Příběh o souznění jedné ženy s krásnou a drsnou přírodou a hlavně příběh o lásce, k jednomu klukovi, rodinnému dědictví, dítěti.
A navíc krásně napsaný, který mě nenudil ani vteřinu a na jehož konci jsem litovala, že nám autorka nedopřála ještě pár stránek navíc.
Dýchej za mě
Eva Střihavková
Podle anotace jsem čekala trošku něco jiného. Doufala jsem více v možnosti vcítit se do bohémského života umělkyně ze začátku minulého století, ale víc než to na mě ze stránek knížky dýchalo zoufalství, chudoba a hlad lidí v období 1.světové války. Což jsem nečekala. Neříkám, že život sestry Gusty, učitelky Milady byl nezajímavý, naopak. O celibátu učitelek v té době jsem nevěděla a její oddanost starší sestře umělkyni byla až ohromující, ale v příběhu mi vadilo pár věcí, které mi neseděly a z dopisů od Gusty mi chyběly momenty, které by zacloumaly s mými emocemi.
Co musím vyzdvihnout je nesporně jazyk s jakým tak mladá autorka dokázala popsat dobu dávno minulou. Ten mi přišel naprosto autentický.
Doslov vylepšil stránky závěrečné části, která se mi moc nelíbila.
Každopádně kniha určitě splnila svůj účel a přinutila mně si o malířce Augustě Nekolové vyhledat podrobnější informace.
Princezna a hráč
Ilsa Madden-Mills
Dostala jsem, co jsem potřebovala.
Milou oddechovku, nad kterou nebudu muset přemýšlet, milostnou zápletku, pár hot scén a pohled na život v New Yorku.
Druhý díl série se mi líbil víc, než první. Jak Tuck, tak i Francesca mi byli velmi sympatičtí, stejně tak i jejich “rodina a práce.
Jo, bylo klišé i happyend, ale to je přesně to, proč teď po téhle knížce sáhla.
Oddechovka na víkend nebo dovolenou.
Vyměnit vodu květinám
Valérie Perrin
Krásná obálka je jen začátek.
Mnohavrstevný román mě obejmul jako teplá deka. Ze začátku jsem si jím nebyla úplně jistá, ale pak mě omotal a několik dní nepustil.
Po dočtení cítím smutek nad celým příběhem, zadrnkal mi na emoce, ale i naději, kterou autorka nešetřila. Stejně jako smrtí, jako nedîlnou součástí života.
Hlavní hrdinku Violette jsem si zamilovala a nejraději bych ji v průběhu čtení adoptovala, nebo aspoň obejmula.
Krásný román z nevšedního prostředí, kdy ani za půlkou netušíte, o čem budou další stránky.
Maria Callasová: Největší pěvkyně své doby a drama její lásky
Michelle Marly
Pro někoho jako já, kdo věděl o Marie Callas pouze to, že to byla věhlasná operní diva, byla tato kniha velmi milým a zajímavým překvapením.
Další z řady beletrizovaných biografií mi představil dámu s velkým hlasem i srdcem, které bylo plné její milované hudby a také citu k jednomu velmi významnému muži. Aristotelu Onassisovi. A právě jejich komplikovaný vztah máme možnost sledovat ve dvou časových rovinách. Život v luxusu, s vysokými nároky okolí i pod drobnohledem paparazzi.
Velmi se mi líbilo zpracování, kdy Maria nebyla jen vykreslena jako zářící hvězda, ale i vzteklá, panovačná a sebestředná žena. Která, když nebylo po jejím, dokázala rozpoutat pořádné peklo.
Čtení jsem si moc užila, i když fanoušek opery ze mě asi nikdy nebude.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Nejsem cílovka, ale i tak jsem byla zvědavá, co za zázrak Ali Hazelwood napsala. A jsem spokojená.
Jasně, četla jsem spoustu podobných i lepších romanťáren, ale bavilo mě to. Knize se nedá upřít čtivost, zajímavé vědecké prostředí a hlavní hrdinka, která by už pomalu mohla dospět.
Zato její protějšek, Adam, uf, ten byl skvělý.
Příjemná oddychovka, která mladší čtenáře má čím okouzlit.
Zapomeňte na neděli
Valérie Perrin
Moje první setkání s Valerií Perinovou a musím říct, že jsem z něj nadšená.
Příběh i styl psaní mi ze začátku přišel trošku zvláštní a hlavní hrdinka Justine vyjímečná. Už jen tím, že pracovala v domově důchodců a ráda.
Vyprávění plynulo jemně až křehce a ukazovalo nám nejen životní příběh Helén, o kterou Justine pečovala, ale příběh jejích vlastních prarodičů, včetně tragických okamžiků, které život všem nachystal a tu a tam nechala vyznít myšlenku, která by stála za zapsání.
Nádhera, na Zapomeňte na neděli budu ještě dlouho myslet a doporučovat na každém kroku.
Velké naděje
Ava Reed (p)
Ava Reed nezklamala a připravila skvělý koktejl romantiky z lékařského prostředí.
I já zapadám do škatulky milovníků seriálů o doktorkách a doktorech, takže jsem se na Velké naděje moc těšila. A jsem spokojená.
Knížka, která mě hned upoutala krásnou obálkou, uvnitř potěšila stejně hezkou grafickou úpravou a příběhem Laury a Nashe, pracujících v nemocnici Whitestone ve Phoenixu. Oba velmi sympatičtí hlavní hrdinové vyprávějí příběh ze svého úhlu pohledu, přitahují jeden druhého, ale jsou kolegové a to je trochu brzda.
Laura je tvrdohlavá a odvážná, stejně jako křehká a zranitelná. A Nash? Prostě k sežrání.
Autorka nešetří odbornými lékařskými termíny, ale v míře snesitelné a pro úplného laika přikládá i slovníček.
A když už máte pocit, že bude vše jen růžové a zamilovaná dvojice se chytne za ruce a odtančí do západu slunce, tak bum a je tu hodně otevřený konec. A je jasné, že druhý díl prostě musíte mít.
Jablka ze stromu nepadají
Liane Moriarty
“Panenko skákavá, to bylo dlouhé!
To by možná zvolala sama hlavní hrdinka Joy Delaneyová po dočtení tohoto románu.
Prvních 200 stran jsem se nemohla začíst, dalších 200 mě bavilo a posledních 80 mi přišlo až zbytečných.
Autorka nás zavede do domácnosti ústředního páru, čerstvých důchodců Joy a Stana, kteří milují a celý život hrají tenis. Ten je i živí.
A tihle dva mají čtyři děti, ty mají bývalé i současné partnery, sousedy, spoluhráče z tenisu, kamarády. A všem je v knize věnováno více či méně stránek, včetně dvou dějových linek.
Jak už jsme u Moriarty zvyklí, její příběh je zajímavý, v něčem smutný a krutý, ale ukazující pevné a láskyplné manželství i problémy současných mladých párů.
Za mě mohla mít kniha o polovinu méně postav i stránek, to bych byla spokojenější.
