LucaEx. komentáře u knih

Všechno má svůj čas a o knize Vlastiny Svátkové to platí dvojnásob. Pro některé čtenáře totiž ten čas na tuto knihu nikdy nepřijde a někdo jiný se jí může chytit jako tonoucí záchranného kruhu. A s tím by k jejímu čtení i měli přistupovat.
Já jsem ten druhý případ. Nejen, že se mi líbila, ale v mnohém mi i pomohla. Pomohla mi v nelehké životní etapě. V mé vlastní momentální tmě. Otevřela mi oči a řekla, že v tom nejsem sama.
Každý si v ní najde to svoje a pro mě byly některé pasáže až drtivě pravdivé. Kdo nezažil toxický vztah, toxického partnera a jeho narcistickou poruchu osobnosti na vlastní kůži, nepochopí.
Já pochopila a Vlastině děkuji.

1 03.10.2024

Abych pravdu řekla, byl to pro mě takový lehký příběh z nelehké doby.
Asi nejspíš autorčiným stylem psaní, někdy až moc strohým. Žádné velké emoce, snad jen odtržení mladé maminky od několika měsíčního miminka mnou trochu zacloumalo.
Komunisti, esembáci, Rusáci. Do téhle doby se už ani v knížkách moc ráda nevracím. Četlo se dobře a rychle, ale nevím, jestli si na Hájovnu za pár dní ještě vzpomenu.

1 03.10.2024

O knihách Miriam Blahové už nějakou dobu vím, ale zatím jsme se vzájemně míjely, až do teď.
Po Příběhu akvamarínu jsem v naší knihovně sáhla hned, jak jsem do ní po letních prázdninách opět vkročila. Byla to ta správná chvíle.
Příběh se mi moc líbil a ač nejsem velkým fanouškem fantasy, trocha záhadna a nadpřirozena mi vůbec nevadila.
Do Jasmíny jsem se úplně nedokázala vžít, ale chápala jsem její ostýchavost a introvertnost. V závěru se mi líbilo její odhodlání se svým životem něco udělat a někam se posunout, protože to bych do ní na začátku knihy neřekla.
A informace o její nemoci pro mě byly opravdu zajímavé.
Život Joachima mi učaroval, jeho čistá a prostá duše byla balzám. Ráda jsem se dozvěděla, jak se žilo na Jablunkovsku před 200 lety.
Moc povedené a čtivé dílko. Čtení jsem si moc užila a doufám, že mi do cesty brzy přijdou i zbylé autorčiny knihy.
Těším se.

3 28.09.2024

Právě jsem dočetla a musím říct WOW!
Takový příběh jsem nečekala, anotaci jsem si úplně zapomněla přečíst a postupem doby jsem si při čtení říkala, že mi kniha sedí jak pr… na hrnec.
Padesátileté Marii jsem naprosto rozuměla, i když úplně nesouzním s jejím řešením “krize, nebo slepé uličky, jak chcete, tak jsem obdivovala její odvahu k danému řešení. Klobouk dolů.
Prostřední pasáž knihy, kdy se do knihy vkrade pandemie covidu mi přišla lehce zdlouhavá, ale asi to tak mělo být, abychom pochopili smýšlení i život hlavní hrdinky.
Autorce rozhodně tleskám za velmi čtivý styl psaní, sympatické postavy a krásně bohaté a barvité popisy Paříže i bretaňského pobřeží. Chvílemi jsem měla pocit, že se tam toulám spolu s Marií.
Nemůžu jinak než knihu doporučit. Na dlouhé podzimní i zimní večery.

3 23.09.2024

Pan Masters mě dost zklamal.
Styl autorky je skvělý a v ničem nepokulhává za výbornou sérií Milesův klub, ale celý ten příběh má dost trhlin.
Samotný soudce Masters byl možná sexuální bůh, ale za některé výroky vůči hlavní hrdince a za chování k vlastním dětem by sám zasloužil soudit.
A ženská hlavní hrdinka? Holka z Austrálie s inženýrským titulem? To jako vážně? Chovala se jako puberťačka, nechala sebou zametat a vůbec byla hooodně submisivní. Jen její vztah k dětem byl okouzlující.
Zkrátka jsem měla co dělat, abych knihu dočetla a nevím, jestli se k téhle sérii ještě vrátím.

4 19.09.2024

Jedním slovem parádní.
Kniha má přesně to, co si pod pojmem psychothriller představuji.
Hlavní hrdinka Grace není žádná superhrdinka. Žije v Londýně, stará se o mladší sestru s Downovým syndromem a pomalu se vzdává naděje na vážný vztah a vlastní děti. Ve své naivitě, okouzlení a zamilovanosti sedne na lep prvotřídnímu psychopatovi Jackovi, který jí dostane do smyčky, ze které už chudinka nemůže ven. A já trpěla s ní, nenáviděla toho odpornýho magora a byla napnutá, jak to dopadne.
Moje první kniha od autorky a hned se mrknu po další. Snad budou taky tak vydařené.

12 08.09.2024

Oddechovka s lehounkým napětím, která se dobře čte.
Knihy Larse Keplera mají úplně jiné grády a s Až najdu klíč bych je vůbec neporovnávala. Přijde mi, že i samotní autoři si chtěli oddechnout a napsat něco klasického.
Já jsem si čtení užila a ráda strávila pár večerů ve Švédsku s vyšetřovatelkou Julií, jejím parťákem Sidem a jednou hodně zvláštní rodinou.

1 07.09.2024

Neklidná růže se mi naprosto trefila do nálady i životní etapy. Potěšila mě a dala naději.
Prvotina Moniky J. Čapkové se hned od prvních stránek jako prvotina rozhodně netváří. Autorka má neuvěřitelnou slovní zásobu, se slovíčky, slovními obraty i přirovnáními umí doslova kouzlit. A vytvořila hrdinku, která baví.
Evelína.
Je jiná, je zvláštní, ale zároveň úplně stejná jako my. A tím my myslím ženy po čtyřicítce a víc. Ukazuje, že život ve čtyřiceti fakt nekončí, že pořád toužíme po lásce, něze, vášni. Chceme si užívat života a hledáme souznění.
Neklidná růže je pro mě krásně ženská, sexy a smyslná, někdy hodně bolavá, ale i vtipná.
Pokud se nebojíte při čtení zamyslet a občas se i zasmát, tak směle do toho. Utrhněte si Neklidnou růži.
Tleskám a gratuluji autorce k její krásné první knížce a přeji jí spousty spokojených čtenářů a čtenářek.
A děkuji za poskytnutí knihy k recenzi. Moc jsem si čtení užila a myslím, že jsem ji nečetla naposled.

2 30.08.2024

Páni, to bylo dobré. Čtivé, svižné, napínavé.
Příběh o záměně novorozenců v Anglii, kdy jeden z rodičovských párů záměnu odhalí až ve dvou letech dětí. Úřední mašinérie, sociálka soudy a navrch jeden prvotřídní okouzlující psychopat.
Co víc si přát na udolání čtecí krize. Já jsem si čtení užila a doporučuji.

6 23.08.2024

První kniha Michelle Obama Můj příběh mě oslovila a moc se mi líbila. Světlo v nás je trošku jiná, víc motivační a na její čtení i pochopení musí mít čtenář už něco za sebou. Nějaké ty životní kopance, uvědomění a hlavně tu správnou náladu.
Mě se načasování povedlo, protože neprožívám zrovna nejrůžovější životní období a snaha motivovat u mě momentálně padla na úrodnou půdu.
Michelle umí vyprávět a povzbuzovat, nenásilně a laskavě přenášet nejen svoje životní moudra na čtenáře. Pokud sám čtenář chce.
Pouští nás do svého života, ukazuje všechny jeho aspekty, pochyby, lásku, rodinné vazby a snahu měnit svět k lepšímu. Má můj obdiv, na tom se po přečtení i její druhé knihy nic nemění.

19.08.2024

Za mě čtivé a svižné, když si zrovna potřebuji odpočinout od romantických příběhů.
Tarryn Fisher nám naservírovala příběh vyprávěný z pohledu dvou žen. Winnie, která žije v krásném domě, má hezkou rodinu, jedno nepěkné tajemství a běžné starosti.
Juno je bezdomovkyně, bývalá psychoterapeutka, která také žije v krásném domě, ale pod podlahou, s Winnie a její rodinou. Je to žena, která vždycky až moc strkala nos do cizích záležitostí, což se jí mnohdy nevyplatilo. Ale nepoučila se a tak začala čmuchat i kolem rodiny, se kterou na chvilku žila, aniž by to oni věděli.
Oddychovka s lehounkým napětím. Nezklamala.

1 12.08.2024

Předem musím uvést, že rozhodně nejsem cílovka, i když mám romantické příběhy ze školního prostředí velmi ráda, Laura Kneidl tuto knihu určitě nepsala pro mou věkovou kategorii.
I když první dva díly jsem opravdu hltala, třetí je pro mě velkým zklamáním a dost jsem se s ním trápila. Ráda jsem se vrátila za Lucou a Sage z prvních dvou dílů, kteří zde byli ale jen okrajově a těšila se na vyprávění April. Ale pro mě to bylo hodně YA, naivňoučké, ploché, nezajímavé. Ale znovu opakuji, nejsem cílovka. Mladším čtenářkám se určitě Nezapomeň na mě bude líbit víc. Mě příběh neoslovil, mezi April a Gavinem jsem necítila žádnou chemii. Sorry.

2 10.08.2024

Knihy Jodi mám ráda, vždy má skvělý styl a vždy si s knihou dá nesmírnou práci, aby téma dokonale zpracovala. Tentokrát to ale bylo těžké čtení.
Pro mě to byl hlavně vhled do fanatické americké společnosti, do potratové politiky USA a ukázka toho, jak Američané dokáží lehce sáhnout po zbrani a jít zabíjet nevinné.
V knize snad nebyla jediná normálně fungující rodina a pro mě, jako ateistu, byla nepochopitelná role církve, která je určitě reálně vykreslená.
Právo na život, právo volby, dvě strany proti sobě, protestující a bojující za svůj názor.
Kniha je vyprávěná odzadu s vysvětlujícím epilogem. Postav je tu hodně a každá se svým více či méně smutným příběhem. Donutí vás k zamyšlení a mě i k pocitu, že jsem ráda, že žiju tam, kde žiju.

Po každé nové knize od CoHo sáhnu hned, jak u nás vyjde a ani u této to nebylo jinak.
Čtivý příběh o Sloan, Asovi a Carterovi, vyprávěný z pohledů všech hlavních hrdinů nás zavede do toxického vztahu, k psychopatickému chování, závislosti na toxické osobě a prostředí drogového dealera, kde vládnou špinavé peníze.
Jako vždy Colleen vykreslila zoufalství hlavní hrdinky na jedničku, jen některé situace byly až těžko uvěřitelné. Někdy se to až těžko četlo, před čímž ale autorka na začátku varuje.
Asi to nebude kniha, na kterou si v budoucnu vzpomenu, řadím ji spíš k autorčinu průměru, ale čtení rozhodně nelituji.

Pokračovat ve čtení téhle série se vyplatilo a musím říct, že třetí díl o Royalech jsem téměř vdechla.
Měl spád, zápletku, emoce i nějakou tu žhavější scénku. Vyprávění navazuje na předchozí díl a my opět sledujeme Ellu a Reeda z pohledů obou hlavních postav.
A víc psát nebudu, protože nechci nic prozrazovat.
Za mě asi zatím nejlepší díl

1 08.07.2024

Tahle série mě vážně zabije!
Když se pustíte do čtení, nedá se přestat. Autorky si evidentně libují v otevřených koncích a to dost.
Celou dobu při čtení druhého dílu jsem si říkala, že dobrý, ale na první díl to úplně nemá. Posledních dvacet stran to změnilo.
Vracíme se k Elle a Reedovi, tentokrát je vyprávění okořeněno i pohledem Reeda, což je fajn. Oba jsou sympatičtí a šikana na jejich škole je brutáln, fuj. Ella mi už trošku lezla na nervy, ale dalo se to. No a pak ten konec? Wtf?!
Já nemůžu začít číst druhý díl, mám jiné plány milí Royalové, jak to mám asi udělat?!
Ok, jdu na třetí díl.
Takže info pro vás, počítejte, že se od téhle série jen tak neodtrhnete.

No do háje! Jen tak jsem to zkusila, ale je to tak návykové a navíc s takovým cliffhangrem, že jsem se musela okamžitě vrhnout na druhý díl.
První díl je klasika a podle data vydání byl (a celá série asi taky, ale nevím) určitě dobrou inspirací i pro ostatní autorky romantických sérií. Takže je to tak nějak o tom, jak chudá, ale statečná a hrdá holka ke štěstí a bohatství přišla. Je donucena stát se členkou jedné ukrutně bohaté rodiny, která čítá hned několik velmi přitažlivých kluků a mužů. Taky se tu motají nějaké ty ženské mrchy, prostředí prestižní školy pro boháče a celkově luxusní život. Ale nic bez starostí a skrývané bolesti.
A vyjde z toho začátek série jako víno, který baví. A hlavní hrdinka se mi líbila, stejně jako její vyvolený z rodiny Royalů, Reed.
Hned jsem musela otevřít druhý díl, jinak to nešlo a smekám před autorkami, jak to navlíkly. Dobrý

Moje druhá kniha od autorky a opět skvělé čtení.
Potom, co jsem přečetla Hory zpívají pro mě už nebyly tolik překvapivé hrůzy války ve Vietnamu. Díky ní jsem měla větší představu o celém tom hrůzném válečném konfliktu a to, jaký obrovský dopad to mělo na tamní nevinné civilní obyvatelstvo.
Tentokrát se autorka věnuje jinému důsledku války, než je bída, hladomor a smrt vojáků. Nastiňuje nám krutý osud “válečných dětí. Dětí, které se narodily z prchlivých vztahů většinou velmi mladých a naivních vietnamských děvčat a amerických vojáků, žijících za války ve Vietnamu. Protože většinou tyto děti nikdo nechtěl. Jejich matky neměly jak se o ně postarat, samy byly ještě dětmi a obrovská hanba před jejich rodinami je hnala do sirotčinců, kde děti nechávaly. A děti se musely protloukat životem samy, mnohdy na hraně života a smrti, vyřazeni ze společnosti. Protože vypadaly jinak. A každému vietnamcovi bylo po válce na první pohled jasné, kdo jsou jejich rodiče.
Děti prachu - nechtěné, ale bojující o přežití.
Skvělý román, který moc doporučuji.
Styl autorky mě opět vtáhl do čtení a o krůček mi opět rozšířil obzory o tomto vzdáleném koutě světa.

3 26.06.2024

Jooo, tak tenhle díl opět bavil. A Dean docela dost.
Bezstarostný krásný, bohatý sportovec, který svůj život dělí mezi školu, hokej a holky. Hodně holek. No a světe div se, on se vážně zamiluje. Do Allie. Ambiciózní talentované herečky ze stejné školy.
Opepřeno velkou dávkou sexu, sem tam nějaký problémek, který má řešení a na konci si říkáte, že to bylo celkem fajn čtení na odreagování. Na dovču ideál.

Asi se budu opakovat, ale ani druhý díl série o sestrách Callaghanových není pro každého.
Tohle je knížka se spoustou vtipných a úsměvných, někdy až absurdních situací, ale zároveň nastiňuje bolest, kterou dokáže samotný rozvod způsobit. O nevěře ani nemluvě.
Je to boj lékařky Emmy nějak prokličkovat životem jako matka, doktorka, sestra a teď už i ex- manželka.
Já jsem se nasmála i cítila smutek, vztek a bezmoc hlavní hrdinky. A samozřejmě jsem jí držela palce. Milé čtení nejen na léto, prostě ze života.
Jen tu obálku bych asi chtěla jinou.