Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1368
1368
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Nejprve se mi do tohoto tématu nechtělo pouštět, ale nakonec jsem ráda, že jsem knížku přečetla. Velmi poutavý příběh, zajímavé prostředí. Možná jsem někdy něco zaslechla o válce v Řecku a o řeckých obyvatelích v ČSR. Tento příběh mi vše přiblížil. Silné, čtivé. Doporučuji.
Tohle je opravdu krásná a zajímavá kniha. Řecko miluju, moře obzvlášť, a takhle jsem ho poznala zase úplně jinak. Poslechla jsem si i pár rozhovorů se Scarlett Wilkovou, které knihu krásně doplnily.
Knížku můžu jen doporučit!!
(SPOILER) Skvělá kniha! Tušila jsem, že autorka dokáže toto téma zpracovat poutavě, a to i na základě jejího zapojení do projektu Paměť národa, kde se s problematikou migrace Řeků do Československa nejspíš setkala poprvé. A nemýlila jsem se, kniha byla tak čtivá a osudy jednotlivých postav jsem prožívala, jako by to byly osudy mých přátel a známých. Někteří z vypravěčů mi byli sympatičtí více, jiní méně, co ale oceňuji, je časosběrný charakter vyprávění, baví mě s hlavními hrdiny prožít celý jejich život a vidět, jak se v čase mění a vyvíjejí. Sotiriu jsem zpočátku nechápala, ale čím byla starší, tím blíže jsem k ní měla. Byla vlastně velmi odvážná, zpočátku se snažila přijmout svůj osud a úděl v nové zemi, ale tak moc mě těší, že později pochopila, že to není nutné a že svůj život má ve svých rukách a může žít tak, jak si přeje. Příběh byl i plný bolesti, ať už z důvodu politických zvěrstev a bojů nebo tím, jak si jednotliví lidé navzájem způsobují (záměrně i nevědomky) tolik trápení. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další autorčiny knihy a doufám, že bude psát dál, a hodně! Děkuji moc, paní Wilková :)
Vyprávění je napsáno svižně a plynule – příběh nemá žádné hluché místo a nutí čtenáře obracet stránku za stránkou. Během dvou dnů ji zhltnete a zůstane ve vás pocit, že potřebujete další podobné čtení. Postavy jsou vykresleny s hlubokým pochopením lidské povahy; každá z nich je živá, autentická a snadno se do nich lze vcítit. Sama jsem v Porubě vyrůstala a tamní taverny dobře znám – právě proto se mě příběh tolik dotýká.
Scarlett Wilková nabízí vhled do života svých postav, činí je srozumitelnými a velmi lidskými. Až uvidíš moře je krásně napsanou knihou, která přináší víc než jen příběh – odhaluje svět, který čtenář nejen sleduje, ale skutečně prožívá.
Hned první větou, musím chválit.
Kniha je skvělá. Opravdu se mi moc líbila. Téma, zpracování, super napsané....
Tohle je moje první kniha od autorky, ale určitě ne poslední.
Díky knize jsem se dozvěděl opět něco nového a líbila se mi, ačkoliv jsem asi i kvůli velmi vysokému hodnocení čekal o trochu víc. Svým způsobem byl děj větší polovinu o ničem a zároveň o všem - příběh, který působí velmi lidsky a skutečně. Autorce se dobře povedlo popsat jednotlivé postavy (taky na to teda měla hodně prostoru..). Nemyslím si ale, že se jedná o knihu, která ve mně bude déle doznívat nebo si na ni za pár týdnů vzpomenu. Prostě mi tam chybělo něco, co můj zážitek ze čtení posune o trochu výš. Nedokážu ale říct, co by to mělo být.
Anotace od Mornštajnové na deskách knihy, že se dozvíme o nedávné historii Řecka víc než v učebnicích, je úplně mimo - o tom, co se v Řecku dělo, zde skoro nic nebylo. Navíc se to všechno týkalo jen několika horských vesniček a ty nepředstavují celé Řecko.
Velmi příjemné překvapení od mně dosud neznámé autorky, určitě si přečtu i další knihy... tedy kromě legend o Haně Z., to mě nezajímá. Každopádně rozsáhlá sága zahrnující téměř celou životní cestu hlavních hrdinů je čtivá, napínavá, postavy jsou propracované a jejich chování uvěřitelné. Až na pár méně pravděpodobných náhodných setkání v poslední cca třetině, které chápu jen jako berličku k dokončení vývoje postav, dobrá kniha.
Až uvidíš moře je nádherný a dojemný příběh o znovuobjevení naděje a odvahy. Autorka vtahuje čtenáře do života hlavní postavy, která čelí nelehkým životním situacím, a přitom nalézá sílu a útěchu v setkáních, která by si dřív neuměla představit. Kniha nabízí nejen krásně vykreslené prostředí a atmosféru moře, ale také hluboké zamyšlení nad tím, co nás v životě skutečně posouvá dál. Doporučuji všem, kdo hledají inspiraci a příběh, který přetrvá dlouho v paměti.
Tak tato kniha pro me byla obrovskym prekvapenim, necekala jsem od ni nic a moc se libila... Pribeh obycejnych lidi z obdobi valky me zaujal asi vic, nez pribehy znamych "postav"... Dlouho budu na knihu vzpominat a doufam, ze dalsi pribehy autorky budou stejne hezke..
První polovina knihy se mi moc líbila, hezké a zajímavé čtení. Že se něco takového dělo, jsem neměla vůbec tušení. Ke konci už to nebylo ono a už jsem to jen chtěla mít za sebou.
28/2024
Co si vzít na dovolenou do Řecka než knihu o osudu Řeků, kteří utekli ve 40.letech do Československa?
Román je krásně napsaný, líbí se mi vyprávění o jednotlivých postavách a hlavně i ten progres, jak se postupem času vyvíjely. V první půlce mi vlastně byla dost nesympatická Sotiria, to se v druhé půlce změnilo, Janis mi celou dobu přišel divnej. A je fakt, že ta řecká nátura je pro mě v mnoha ohledech těžko uchopitelná.
Ale jedno poselství pro mě z téhle knihy opět vyčnívá - aby spolu lidi mluvili, i o těch nepříjemných věcech, protože pak si to desítky let syslíme a ve výsledku zjistíme, že to ve skutečnosti bylo třeba úplně jinak...
Bavilo mě to a rozhodně je zajímavý vhled do osudů Řeků v Čechách. Moc doporučuju tuhle knihu přečíst :-)
Dávám 4 hvězdy a 85 % :-)
Přesně můj panák ouza! Jamas!
Našla jsem v knize vše, co mám ráda.
Příběh několika generací, odehrávající se na faktickém pozadí, vše do sebe zapadlo, uzavřelo se...
Jako dítě jsem měla v paneláku "tetu" sousedku Evdokiu, které jsme říkali Eva... táta mi říkal, že je z Řecka, říkala jsem si, kdo z Řecka by chtěl k nám? Hmmm tak ted už díky knize vím, jak to asi bylo s rodinou "tety" Evdokie.
Knížka mi je tuze blízká, život hrdinů románu, přesto, že se odehrává v jiné době, je tak blízký dnešním životům, až se v tom musí najít každý. V každé fázi máte pochopení pro chování jednotlivých postav, chvilku vám je bližší jeden a pak zase další.
Navíc miluji Řecko, na dovolené nejzdíme jinam, mám přítele Janise, co žije na Syrosu a mé jméno je hodně podobné Janisově příteli z knihy, až mě ta paralela vyděsila. Bylo moc hezké říkat si při čtení to je pravda, a jo tam jsme byli a tady taky a tohle mi taky chutnalo... knížky nečtu 2x, ale tuhle možná někdy zase do ruky vezmu...
Děkuji autorce
Miluji historické ságy! A tato je jedna z nich! To bylo tak krásné! Tolik zajímavých událostí, o kterých jsem zhola nic nevěděla. Jak to, že jsme se o tom neučili ani ve škole?! Mluvila jsem o řecké historii s maminkou a ona říkala, že o řekách žijících v čechách ví, ale překvapilo jí, jak těžké to měli, když se chtěli vrátit domů. Nikdo je tam nechtěl. Nikdo na ně nečekal, vše jim zabavili. Úřady vytrhali stránky z matrik, z katastrálních úřadů, jako by neexistovali. Velmi smutné.
Děkuji za tuto knihu. Příběh Sotirie byl fascinující. Úžasná dívka, silná žena v nevydařeném manželství i úspěšná podnikatelka. Klobouk dolů u takto silných a inspirativních žen.
Je opravdu úžasné, když se autor díky poutavému románu zasadí o zviditelnění méně známých či pro někoho úplně neznámých historických událostí. Za mě výuka dějepisu končila druhou světovou válkou, takže co bylo potom, musel člověk zažít nebo si načíst. Občanská válka v Řecku a následný příliv emigrantů do Československa je pro mne dalším objeveným střípkem z historie, o kterém jsem neměla ponětí.
Druhá od autorky a opět výborná. Není třeba se rozepisovat - zkrátka si ji přečtěte.
Přečteno díky Výzvě. Jinak bych asi na tuhle knížku nenarazila.
Začátek moc zajímavý, nedokážu si představit, jaké to musí být ocitnout se jako dítě v cizí zemi, nerozumět ani slovo...
Pak to nabralo trochu spád, ale i tak si myslím, že některé pasáže byly trochu moc zrychlené.
O tom, že Československo přijalo uprchlíky z Řecka, jsem měla jen velmi slabé povědomí. Až diky této knížce jsem si zjistila víc informací.
Rozhodně stojí za přečtení.
"Ve válce, kdy proti sobě stojí lidé stejné národnosti, sousedé, bratranci, někdy i bratři, není žádné rozhodnutí správné."
Román Scarlet Wilkové o řeckých přistěhovalcích do Československa mě zaujal svou tematikou, protože i v mém městečku o několika tisíci obyvatelích žila nejedna řecká rodina. Do Československa odešli hned po 2. sv. válce. Coby dítě si pamatuji paní učitelku s řeckým jménem. Pak jsem se dočetla, že u nás byl kvůli blízkosti hranic po válce zřízen tábor běženců, odkud posléze odešli jinam. Tato rodina zůstala tam u nás, i když dnes nevím, jestli tam opravdu ještě žijí. Díky Scarlett Wilkové jsem si tuto řeckou stopu v mém životě vybavila a dohledala dostupné informace a přímá svědectví příjezdu řeckých dětí na přelomu 40. a 50. let. A nutno taky poznamenat, že jsem v té době vůbec neuvažovala o tom, jak to muselo být pro mnohé z nich těžké, odejít do cizí země bez dokumentů a mnohdy i bez znalosti data svého narození nebo celých jmen svých blízkých, kteří se tam v Řecku prostě oslovují křestními jmény nebo jenom maminko a tatínku. Dohledat potom své kořeny a rodinu, pokud žili, muselo být hodně obtížné. Řecké děti sem přece tehdy přijely jen dočasně, než se situace u nich doma zklidní... další smutnou kapitolou je pak samotný návrat do míst, kde je nejen nikdo nečekal, ale ani nechtěl. Aspoň do určité doby. Absolutní vykořeněnost, pokud se tomu člověk poddal...
Wilková dala románovou podobu osudu vybrané řecké rodiny, kterou rozdělila řecká občanská válka, téma v literatuře ne neznámé, ale především ve faktografii. Wilková z historických dat, análů a vzpomínek přímých účastníků věrně vychází, což velmi oceňuji. Připomíná, že 20. století v Evropě postihla nejen fašistická Hitlerova vražedná mánie, ale rovněž komunistické revoluční vraždění pod taktikovou Stalina, které zasáhlo řadu zemí ve východní a střední Evropě, ale i v Řecku, kde vyvolalo občanskou válku. Dílo nese výrazný ženský rukopis a nebýt tragického kontextu a skutečných reálií, na nichž stojí, bylo by zcela určitě v kolonce romány pro ženy. Nadto z jedné z hlavních hrdinek, Sotírie, která dle popisu projevovala ve škole nadprůměrnou inteligenci, Wilková v některých ohledech udělala nevědomou a nedůvtipnou pipku, což postavu lehce znevěrohodňuje. Na druhou stranu zas velmi dobře zachytila rozdílnost řecké a české kultury, mentality a lidskou povahu. Román za přečtení určitě stojí.
"Člověk si přece nemůže vzít něco, co mu nepatří? To u nás také kdysi platilo..."
Dlouho dlouho jsem měla připravenou knížku k přečtení, ale vždy jsem ji odložila pro nějakou jinou. Asi jsem od ní čekala něco jiného, proto jsem četla jiné knížky místo ní. Ale, tak mě vtáhla do děje, tak moc hezky se četla že bych mohla číst další a další příběhy všech Řeků v Čechách. Sice jsem měla povědomí, že kdysi přišli Řekové k nám do republiky, ale co tomu předcházelo a jak se tady posléze cítili už jsem nevěděla. Když jsem knížku dočetla, došlo mi, proč se člověk tak rád vrací tam, kde měl kořeny, vždy, když jsem v cizí zemi, i když se mi tam líbí, moc ráda se vracím domů, a tak to cítí téměř všichni. Proto jel Miltiadis zemřít do Řecka, stejně tak i Zacharula a Elpida, tam měli své kořeny.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Zážitek. Jak ostatně u této autorky vždy. Paní Wilková si vybírá pro mě neobvyklá témata, která umí podat naprosto bravurním stylem.
Příběh řeckých dětí, které ve 40-cátých letech utekly nebo byly odvezeny z občanskou válkou zmítaného Řecka do Československa a jejichž osudy se navzájem prolétají. Některé z nich se rozvíjí, jiné končí v šedivém komunisty ovládaném Česku.
Citlivé vyprávění o pocitu vyděděnosti a prázdnoty, kam člověk patří, kde je jeho domov. Uvádí se, že až 25 tisíc takto přemístěných dětí skončilo v Československu. Některé z nich jejich rodiče po válce vyhledaly, většinu z nich ne.