Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1395
1395
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla o historii příchodu Řeků k nám do Československa. Věděla jsem, že na severu Moravy žije řecká komunita, ale nevedela ksem proč , od kdy a kolik moc jich k nám přišlo. A po jak strastiplne ceste, co tu zažívají, že jsou v dětských domovech. Je to nádherný příběh zahrnující mnoho let, různá období našeho státu a proměny hlavních protagonistů. Každý den jsem se na všechny moc těšila. A chci se jet podívat do Poruby na ten pulkruhovy dům. A o místech v Řecku ani nemluvě...
Příběh jsem poslouchala jako audioknihu a tentokrát to není nic radostného. Těžký, smutný příběh v syrové formě bez "kudrlinek". Líbí se mi, že si paní Wilková vybírá neotřelá témata a nechá nás na pozadí příběhu poznávat (v tomto případě) Řecko, jeho kulturu a zvyklosti. Příběhem nás provází téma emigrace, uprchlíků, občanské války v Řecku, nejistoty a stesku po domově. Rodinná sága, se dvěma hlavními hrdinkami (děvčaty), ve které se skrývá mnoho kostlivců ve skříni. První třetina knihy moc neoslovila, na což nejsem u této autorky zvyklá, nicméně to vyvážil zbytek příběhu.
Poslechnuto jako audiokniha . Moc pěkně se poslouchala , jestli se o této knize napsat. Žádná odechovka to není , spíše smutný příběh o útěku Řeků do komunistického Československa . Doporučuji přečíst poznáte Řecko jinak , než jako destinací na dovolenou. Tohle nás ve škole určitě neučili.
Skvělé.
Setkání se Scarlett Wilkovou (i když její jméno si z českých magazínů pamatuji) pro mě bylo zážitkem.
Životní příběhy několika postav, vyprávěných neobvyklou syrovou formou, pro mě byl zážitek.
Vyprávění mne strhlo od prvních stránek a hlavní postava Sotirie pro mně byla tou správnou hlavní hrdinkou. Někdy navenek tvrdá, necitlivá a nečitelná, byla ve skutečnosti jen nejistou a zranitelnou holčičkou, pak ženou.
Pro mně ohromně statečnou bytostí, která utekla zubaté z řecké občanské války do totálně neznámého a vzdáleného Československa. Úplně sama, bez rodičů, či sourozenců, v 10 letech, se musela naučit česky a fungovat v naší zemi. Přežila strašná padesátá léta, založila rodinu a dožila se možnosti se do rodného Řecka vrátit. A jako holka z řeckých hor, pasačka ovcí, se dočkala krásného života na Kefalonii. U moře. O čem se nám, Čechům, může jen zdát.
Krásný, bohatý příběh.
Vyprávěný, místy až velmi naivním jazykem samotných postav.
Po přečtení knihy jsem opět ráda, že jsem se narodila v době, ve které jsem se narodila. Řecko miluju a jsem ráda, že je teď běžné do něj jezdit na dovolenou.
A jsem si jistá, že s tvorbou paní Wilkové se nevidím naposledy.
Nebylo to úplně lehké čtení.. téma bylo náročné a kniha byla napsaná pro mě zvláštním stylem a měla jsem trochu problém se skrze ni prokousat. Líbilo se mi ale, že jsme sledovali vývoj jedné postavy, který ještě více vykresloval vývoj postav vedlejších. Z naladění knihy a tématu jsem měla několikrát husí kůži. Co jsem opravdu nečekala je, že bych mohla komunisty ještě více opovrhovat.. tahle kniha to zařídila. Pocit po dočtení mi nedovolí jinak, než udělit knize 5 hvězdiček.
Ze začátku jsem se nemohla začíst a říkala jsem si, že to vzdám, ale pak mi došlo, že podobný pocit jsem měla u knihy Když přišli psi.
Pokračovala jsem ve čtení a kniha se mi moc líbila. Do revoluce mi přišlo, že děj se velice rychle hrnul, ale pak mi přišlo, že děj začal přešlapovat na místě.
Zajímavé téma, docela sympatické postavy.
Zážitek. Jak ostatně u této autorky vždy. Paní Wilková si vybírá pro mě neobvyklá témata, která umí podat naprosto bravurním stylem.
Příběh řeckých dětí, které ve 40-cátých letech utekly nebo byly odvezeny z občanskou válkou zmítaného Řecka do Československa a jejichž osudy se navzájem prolétají. Některé z nich se rozvíjí, jiné končí v šedivém komunisty ovládaném Česku.
Citlivé vyprávění o pocitu vyděděnosti a prázdnoty, kam člověk patří, kde je jeho domov. Uvádí se, že až 25 tisíc takto přemístěných dětí skončilo v Československu. Některé z nich jejich rodiče po válce vyhledaly, většinu z nich ne.
Nejprve se mi do tohoto tématu nechtělo pouštět, ale nakonec jsem ráda, že jsem knížku přečetla. Velmi poutavý příběh, zajímavé prostředí. Možná jsem někdy něco zaslechla o válce v Řecku a o řeckých obyvatelích v ČSR. Tento příběh mi vše přiblížil. Silné, čtivé. Doporučuji.
Tohle je opravdu krásná a zajímavá kniha. Řecko miluju, moře obzvlášť, a takhle jsem ho poznala zase úplně jinak. Poslechla jsem si i pár rozhovorů se Scarlett Wilkovou, které knihu krásně doplnily.
Knížku můžu jen doporučit!!
(SPOILER) Skvělá kniha! Tušila jsem, že autorka dokáže toto téma zpracovat poutavě, a to i na základě jejího zapojení do projektu Paměť národa, kde se s problematikou migrace Řeků do Československa nejspíš setkala poprvé. A nemýlila jsem se, kniha byla tak čtivá a osudy jednotlivých postav jsem prožívala, jako by to byly osudy mých přátel a známých. Někteří z vypravěčů mi byli sympatičtí více, jiní méně, co ale oceňuji, je časosběrný charakter vyprávění, baví mě s hlavními hrdiny prožít celý jejich život a vidět, jak se v čase mění a vyvíjejí. Sotiriu jsem zpočátku nechápala, ale čím byla starší, tím blíže jsem k ní měla. Byla vlastně velmi odvážná, zpočátku se snažila přijmout svůj osud a úděl v nové zemi, ale tak moc mě těší, že později pochopila, že to není nutné a že svůj život má ve svých rukách a může žít tak, jak si přeje. Příběh byl i plný bolesti, ať už z důvodu politických zvěrstev a bojů nebo tím, jak si jednotliví lidé navzájem způsobují (záměrně i nevědomky) tolik trápení. Už se nemůžu dočkat, až si přečtu další autorčiny knihy a doufám, že bude psát dál, a hodně! Děkuji moc, paní Wilková :)
Vyprávění je napsáno svižně a plynule – příběh nemá žádné hluché místo a nutí čtenáře obracet stránku za stránkou. Během dvou dnů ji zhltnete a zůstane ve vás pocit, že potřebujete další podobné čtení. Postavy jsou vykresleny s hlubokým pochopením lidské povahy; každá z nich je živá, autentická a snadno se do nich lze vcítit. Sama jsem v Porubě vyrůstala a tamní taverny dobře znám – právě proto se mě příběh tolik dotýká.
Scarlett Wilková nabízí vhled do života svých postav, činí je srozumitelnými a velmi lidskými. Až uvidíš moře je krásně napsanou knihou, která přináší víc než jen příběh – odhaluje svět, který čtenář nejen sleduje, ale skutečně prožívá.
Hned první větou, musím chválit.
Kniha je skvělá. Opravdu se mi moc líbila. Téma, zpracování, super napsané....
Tohle je moje první kniha od autorky, ale určitě ne poslední.
Díky knize jsem se dozvěděl opět něco nového a líbila se mi, ačkoliv jsem asi i kvůli velmi vysokému hodnocení čekal o trochu víc. Svým způsobem byl děj větší polovinu o ničem a zároveň o všem - příběh, který působí velmi lidsky a skutečně. Autorce se dobře povedlo popsat jednotlivé postavy (taky na to teda měla hodně prostoru..). Nemyslím si ale, že se jedná o knihu, která ve mně bude déle doznívat nebo si na ni za pár týdnů vzpomenu. Prostě mi tam chybělo něco, co můj zážitek ze čtení posune o trochu výš. Nedokážu ale říct, co by to mělo být.
Anotace od Mornštajnové na deskách knihy, že se dozvíme o nedávné historii Řecka víc než v učebnicích, je úplně mimo - o tom, co se v Řecku dělo, zde skoro nic nebylo. Navíc se to všechno týkalo jen několika horských vesniček a ty nepředstavují celé Řecko.
Velmi příjemné překvapení od mně dosud neznámé autorky, určitě si přečtu i další knihy... tedy kromě legend o Haně Z., to mě nezajímá. Každopádně rozsáhlá sága zahrnující téměř celou životní cestu hlavních hrdinů je čtivá, napínavá, postavy jsou propracované a jejich chování uvěřitelné. Až na pár méně pravděpodobných náhodných setkání v poslední cca třetině, které chápu jen jako berličku k dokončení vývoje postav, dobrá kniha.
Až uvidíš moře je nádherný a dojemný příběh o znovuobjevení naděje a odvahy. Autorka vtahuje čtenáře do života hlavní postavy, která čelí nelehkým životním situacím, a přitom nalézá sílu a útěchu v setkáních, která by si dřív neuměla představit. Kniha nabízí nejen krásně vykreslené prostředí a atmosféru moře, ale také hluboké zamyšlení nad tím, co nás v životě skutečně posouvá dál. Doporučuji všem, kdo hledají inspiraci a příběh, který přetrvá dlouho v paměti.
Tak tato kniha pro me byla obrovskym prekvapenim, necekala jsem od ni nic a moc se libila... Pribeh obycejnych lidi z obdobi valky me zaujal asi vic, nez pribehy znamych "postav"... Dlouho budu na knihu vzpominat a doufam, ze dalsi pribehy autorky budou stejne hezke..
První polovina knihy se mi moc líbila, hezké a zajímavé čtení. Že se něco takového dělo, jsem neměla vůbec tušení. Ke konci už to nebylo ono a už jsem to jen chtěla mít za sebou.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české rományAutorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Mám kamarádku která tohle bohužel zažila…Rok narození 1945 přijela bez rodičů…