Až uvidíš moře
Scarlett Wilková
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/491418/bmid_az-uvidis-more-uO1-491418.png
5
1368
1368
Cizincem ve vlastní zemi. Románový debut známé novinářky. V roce 1948 přijalo Československo tisíce uprchlíků, kteří za dramatických okolností opustili občanskou válkou rozdělené Řecko. S první vlnou emigrantů přichází i desetiletá Sotiria – neumí česky, o svých rodičích nemá zprávy a neví, co s ní bude. Roky plynou a na pozadí jejího osudu se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria řecké moře? Pokud se do své vlasti skutečně vydá, možná tam najde víc, než čekala… Dvě dcery řeckých uprchlíků, dva životy mezi dvěma zeměmi. Jaké to je, když se v deseti letech dítě ocitne samo v daleké cizí zemi, neumí jazyk, neví, kam se ztratili jeho rodiče, a vůbec nechápe, co se s ním stalo? Toto prožívaly v roce 1949 tisíce řeckých dětí, kterým po občanské válce v Řecku poskytlo Československo azyl. Mezi nimi byly i dvě osamocené holčičky Sotiria a Koula. Na pozadí jejích osudů se odvíjí rodinná sága plná tajemství a stesku po rodné zemi. Uvidí někdy Sotiria a Koula řecké moře? A kde jsou vlastně doma?... celý text
Přidat komentář
Být přistěhovalcem, uprchlíkem je vlastně bezvýchodná situace ve všech směrech. Nejdřív ty děsivé zážitky z útěku během nesmyslné války, pak život v nové zemi a věčné doufání a sny, jaké to bude, až se vrátíte domů. Jenže kde je to doma, když roky žijete jinde a místní vás za místní nepovažují, a tam doma, odkud odejdete, jste taky cizák… všechny tyto těžko uvědomitelné (dokud je asi nezažijete) pocity a situace skvěle popisuje na jednotlivých osudech několika Řeků přišedších do Československa tato kniha.
O tom, že tu v ČSSR byla tak početná řecká komunita, jsem netušila, a nahlédla jsem díky knize i do novodobých řeckých dějin, které jsem neznala. Třeba že 28. říjen je pro Řeky významný svátek, i když z jiných důvodů, než my slavíme ten český.
Postavy jsou uvěřitelné, je to taková rodinná sága, i když v komornějším provedení, než známe třeba od Morštajnové či Lednické, ale přesně jejich čtenářům se tato kniha bude líbit. Setkáváme se s několika generacemi, od války až po rok 2008.
Před četbou jsem měla jakési mlhavé povědomí o osudech Řeků, ale nic velkého. Příběh dvou děvčat, které se řízením osudu dostávají do Československa, stávají se v podstatě sestrami a musí se naučit žít v cizím prostředí. Sledujeme běh jejich životů v podstatě až do stáří, ale jejich přátelství přetrvává.
Jaké to je opustit rodnou zemi, kde zuří občanská válka a navíc být desetiletým dítětem, které neumí česky a je samo bez rodičů. Knihu jsem četla jedním dechem. Před přečtením této knihy jsem toho o řecké komunitě u nás moc nevěděla a tak jsem získala zajímavé informace. Se Satoriou jsem prožívala nejen její osudy, ale i celé její rodinné ságy. Při čtení se nutně člověk zamýšlí nad rozdílnými mentalitami Čechů a Řeků. Krásná obálka knihy a uvnitř poutavý příběh s náušnicemi. Samozřejmě jako i ve většině komentářů i já jsem zatoužila po řeckém moři.
O existenci řeckých komunit na severní Moravě jsem mlhavě věděla. Měla jsem spolužačku, jejíž otec byl Řek a další můj spolužák se s už tady narozenou Řekyní oženil a o pár let později se pak celá rodina odstěhovala do Řecka. Nikdy jsem však nepátrala a neměla tušení, kdy, proč a jak se tady tyto řecké menšiny objevily a o to víc mě teď tato čtivá a zajímavá knížka upoutala.
Hezká kniha. Příjemně se čte, i když je taková "zdlouhavá", hlavně ke konci. Ale zajímavá skutečnost, kolik Řeků se ocitlo v Československu, to jsem ani netušila. Miluju Řecko, takže se mi velmi líbilo vyprávění o této zemi, Kefalonii, kde jsem byla několikrát. Doporučuji k přečtení.
Poutavé čtení, netušila jsem, kolik Řeků skončilo po 2. sv. válce v Československu. Za první část knihy bych dala 3 hvězdy, druhá část mi přišla výrazně lepší díky velmi zdařilému vývoji postav.
No, doufám, že se na vlastní kůži žádné války nedožiju...
Romány Scarlett Wilkové jsem četl v opačném pořadí, než je napsala. Témata obou knih jsou daleko v minulosti a obě se zabývají z různých pohledů budováním socialismu a vztahy mezi lidmi.
Tato kniha mě bavila méně než Ty chladné oči, ale ten rozdíl není tak veliký, abych ji zavrhnul a nějak hanil. Jen mi to přišlo takové trochu utahané.
Téma přesídlených Řeků, kteří u nás našli svůj "nový domov" je zajímavé, pro mě spousta zajímavých a nových informací. Pokud autorka napíše další knihu, tak si ji rád přečtu.
Kniha mě zaujala obálkou, tématem, o kterém jsem nic nevěděla a vlastně i názvem. Kdo by nechtěl vidět moře?
Historie řecké komunity u nás je pro mě naprosto neznámá. Věděla jsem o ní, ale neměla jsem vůbec žádné povědomí, jak si ji zařadit.
Historie partyzánů bojujících proti Němcům, Bulharům a pak řeckému králi, jejich osudy, vlastně naivnost a hlavně životy dětí, které k nám utekly byly moc zajímavé. Kniha sama však byla spíš prostřední. Styl psaní je takový odosobněný, chybí větší spojení se čtenářem. Tak místo slziček, které by životní osudy hrdinů snad i zasloužily, přišel spíš jen jakýsi pocit prázdnoty. Přesto docela dobrá kniha.
Knihu jsem přečetla za necelé tři dny, Je opravdu čtivá, ale nějak mi neseděl závěr. Připadá mně, že to všechno moc dobře dopadlo. Ale i to se jednou za čas stane.
Po maturitě jsem dostala umístěnku na Statky Bruntál, obec Světlá Hora, kde také žila menší komunita těchto Řeků. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, co vlastně tito lidé prožili a dále prožívají a ani jsem se o to nezajímala. Prostě tam bydleli, zvláštně se oblékali, jinak se chovali slušně, prostě normální lidé.
Tato kniha mi otevřela alespoň částečně pohled na jejich osud.
Po knize jsem sáhla, protože jsem měla po čase zase náladu na nějaký hodně hluboký příběh, do kterého se úplně ponořím, zamiluji a na konci budu brečet jak želva. To se ale bohužel nestalo.
I když byla kniha pěkná, čekala jsem trochu něco jiného. V první řadě více přímé řeči, méně popisu. Rozumím tomu, že pak by byla kniha jednou, možná dvakrát delší, ale rozhodně bych se pak mohla lépe vcítit do jednotlivých členů rodiny řeckých uprchlíků.
Celkově se mi kniha líbila, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, ale určitě se nejedná o nějaký úkaz na českém literárním poli. Příběh je napsaný tak, že se bude líbit velkému množství standardních čtenářů, ale pro mě zůstane po přečtení tohoto románu Scarlett Wilková další českou autorkou v řadě píšící sice čtivě ale ne nijak přelomově.
Z vlastních pohnutek bych po knize s touto tematikou nikdy nesáhla. Ale jsem ráda, že jsem dala na doporučení kamarádky, a mohu vlastně touto cestou i dále doporučovat dalším případným zájemcům, kteří se jinak jeví (podobně jako já) jako historičtí ignoranti a kteří při slově "emigrace" rozhodně nemají chuť číst dál.
Nicméně kniha je opravdu skvělým románem, rodinnou ságou, a musím říci, že skrz výborně stvořený příběh ke mně i dříve odmítaná problematika našla cestu. Osudy spletité a jindy naopak až tragikomicky závisející na detailech a gestech (což mi trochu připomínalo mého oblíbeného Kunderu) si našly cestu do mé hlavy i do srdce. Chválím tedy formu a zároveň emocionální stránku věci, kdy se do mě kniha zakousla a nyní bude ještě nějakou dobu doznívat. Přičemž její sílu a dojemnost jsem pocítila v několika fázích, ale především na konci, kdy mě nenechala odejít bez slz - což se mi nestává zrovna často.
Krásný příběh, který nezačíná vesele, ale druhá půlka knihy je tak pozitivní! Líbila se mi Sotiria, jak se vypracovala, jaký měla krásný vztah s Makisem. Koula, která nebyla obecně až tak sympatická, ale jak po revoluci nasla sama sebe. Pavluv příběh je opravdu zvláštní, těžko říct, jak bychom se zachovali my v době 50. let, jestli statečně, nebo bychom přijali to, co je snadné. Ale předpokládám, že Pavla nějaké výčitky či černé svědomí netrápily. Jeho babička byla silná postava, škoda, že se Pavel zachoval tak, že by ji to zřejmě mrzelo.
Trochu mě trápily pasáže o tom, jak matka může opustit své dítě, to je pro mě nepochopitelné.
Styl psaní autorky je pro mě velice vyhovující, určitě do budoucna sáhnu po dalších jejích knihách.
Budu knihu doporučovat dále, krásný příběh, myslím, že by měla kniha patřit na pomyslný seznam knih, které je třeba si přečíst, aby se člověk poučil o další méně známé části našich dějin.
Zajímavá sonda do života řeckých uprchlíků v komunistickém Československu... jen škoda té příběhové zkratkovitosti a tím způsobené možná jakési emoční nedostupnosti... tohle vše bohužel vytlačilo nějaký můj hlubší zájem o všechny zúčastněné... takto silným tématům občas sluší drobná vybroušenost textu, která podtrhne fatálnost popisovaných událostí a zanechá alespoň malý šrám na chlopni... tento trošičku mornštajnovsky nenáročný způsob vyprávění zdál se mi zkrátka v tomto případě poněkud nešťastný... promiňte ;)
Musím hodnotit stejně, jak knihu Emilka od Ivany Fajnorové, dost mi jí totiž připomínala. Jde o takový popisný příběh několika lidí o průběhu jejich života, sice se zajímavým tématem (což určitě oceňuji originální námět), ale ničím víc mě kniha nepřekvapila.
Byla jsem unešená, nadšená, Příběh s velkým P. Jsem ráda, že příběh založený na faktech, také může dobře dopadnout. Vřele doporučuji!
Jak bouřlivě příběh začíná, tak vyrovnaně a smířeně končí. Čtivá kniha o osudech řeckých dětí i dospělých, kteří utíkali před občanskou válkou v roce 1948. Ráda jsem do této historie pronikla, doposud jsem o tom moc nevěděla. Hned bych se do Řecka vydala.
Okouzlující román, nejvíc mě bavilo, jak každý "velký průšvih" nakonec vlastně dopadne dobře :-)
O tom, že se u nás usadili lidé z Řecka jsem neměla tušení. Silný zážitek, všem doporučuji.
Dva a půl. Kniha se zajímavými informacemi o vlně řeckých uprchlíků, kteří zakotvili v Československu, u mě jako beletrie moc nezabodovala. Vyprávění mělo jakýsi až reportážní styl, který by se možná hodil do hlavního tématu nějakého periodika, ale mně tam chyběly emoce. Respektive děj by i emotivní byl, ale podaný je tak nějak odtažitě, že já jako čtenář jsem necítila žádnou účast. Jako bych se dívala z okna na naprosto cizí lidi. Od dobré knihy očekávám víc.
Štítky knihy
Řecko občanská válka Řekové přistěhovalci, imigranti ságy sirotci severní Morava podle skutečných událostí české romány
Autorovy další knížky
| 2022 |  Až uvidíš moře |
| 2023 | Ty chladné oči |
| 2024 | Když přišli psi |
| 2023 |  Desetkrát a dost |
| 2024 | Srdcová desítka |
Velmi pěkná rodinná sága. Bonusem jsou popsané historické události, o kterých jsem mnoho nevěděla. V roce 1948 přijalo Československo cca 25.000 řeckých uprchlíků, v Řecku byla občanská válka. Hlavní postavou je dívka Sotiria a její rodina, vypráví o svých pocitech, životě řecké komunity v ČSSR, životních snech, ideálech. Kniha je velmi dobře napsaná, osobně miluji řecké ostrovy, při čtení jsem se úplně přenesla do Řecka. Děkuji paní spisovatelce.