lucakuca komentáře u knih
To bylo miloučké :-) Holčičí romanťárna plná humoru, zásadních rozhodnutí a dobrých konců. HEPÍK jak má být!
Kam se nám všude můžou zatoulat voskovky? Kde je zapomínáme? Proč se rozhodnou přímo od nás "zdrhnout?" Dá se to napravit? Určitě :-)
Amálčin příběh plný lásky, kdy stránky jsou načichlé omamně hnilobnou vůní maminky, pro tatínka je "pijavička má odporná" a přátelé se objímají, až ztrácí dech, ale to neva, Chmuroš je přece smrtka, ta dejchat nemusí a... A mohla bych pokračovat. Takže si to raději přečtěte :-)
Takovej a podobnej je prostě život. Kniha se mi líbila. Koukám do křišťálové koule a vidím z této knihy film natočený - tatínka by měl hrát Bohumil Klepl :-) :-)
Roním slzy, trhám oděv! Slovenský Forrest Gump je zde! A tak žalostně málo stránek! Úžasně prdlá, letně bláznivá a dovolenkově oddechová! Díky za etapové hlučné noční příchody, mí zlatí sousedé! Trhaný spánek mi hrál do noty a musela jsem číst, číst až dočíst.
Perfektní čtení. Vtipné, tajemné, svižné (zní to sice jako bych popisovala zážitek s týden odleželým tatarákem), ale opak je pravdou. Na co jsem tak dlouho čekala, než jsem se do toho pustila?
Příběh či spíše rozklad jedné rodiny. Můj subjektivní pocit je pocit rozčarování. Kniha mě vábila svou duchařskou stránkou a vylezl z ní psychologický rozbor aktérů. Četla jsem ji dlouho, velice dlouho.
Parodie s úžasným slovíčkařením. "V Beďarách jako v ženách, ne?" "Ne. vzor pro Beďary se na každý pád mění. Beďary jako hrady, bez Beďar jako bez žen, Beďarům jako předsedům, Beďary jako Velvary, o Beďarech jako o kostech, s Beďary jako s pány, hrady, lesy nebo kuřaty. Na Beďary nikdy nevoláme ani je neoslovujeme, protože jsou neživotné a podle kolegyně Brkové jsou navíc pomnožné!"
„Otevřel jsem oči. Bylo mi to ale hovno platný. Žádný jsem neměl. Zvedl jsem dokonce levou ruku. Radost z toho ale trvala jen chvíli, protože mi upadla.“
Byla to síla. Božsky násilný, černě humorný a sexu nečekaně pomálu. No jo, když ta Petra furt někde lítá…
Trošku slabší než oba předchozí díly, ale úžasný konec, s Fredem Channonem „po boku“, to napravil.
Lehké jako salát, oddechové jako vinný střik, zajímavé jako z „Mástršéfa.“ O ztrátě, nálezu, změně a objevu zalité hustou, kořeněnou omáčkou.
Čtivé, zábavné i motivační (už mám nakoupená semínka). Nikdy jsem netušila, že návody na pěstování zeleniny můžou být tak vtipné :-) "Od pohledu poznáte, kdy váš salát potřebuje zalít. Kdy je povadlý a unavený, dejte mu kapku napít, hned se vzpamatuje. Ledaže je vážně v depresi, v tom případě u něj poseďte, dokud se nebude cítit lépe."
Nepříjemné čtení...
Co všechno se tají před námi obyčejnými lidmi?
Vláda, tajné služby, armáda...
Cítím bezmoc.
Jako prdět v bouři.
Ajajaj!
Kam zmizel humor? Dva fórky mě rozesmály. To je málo!
A to se u této série neodpouští! To musí být vyvážené (jako vždycky přeci).
Násilí sex humor! Svatá trojka! To už je legendarně zažité do kotletovskosněgoňské krve jako třeba TŘI přání, TŘI vlasy děda... TŘI princezny, TŘI hádanky, TŘI synové atd atd.
V tomto díle je rovnováha narušena a momentálně jsem zklamaná.
Ne však natolik, že bych zbytek série odhodila do poličky se slovy: "Trp, ty svině nečtená, pod nanosem prachu leptaná!"
Ze severu ke mně doputovaly Odložené případy... Čiší z nich studeno a chlad. Nejen popisem sněhových vánic, ale i všech zúčastněných. Příběh je (podle mě) studený, neosobní, snadno zapomenutelný, ničím výjimečný...
Stačí, víc dílů k životu nepotřebuji.
Dost jsem se nadřela, než jsem knihu dočetla. Čtivé to je, ale nějak mně to nebavilo. Matka s dcerou obě na J, a pořád jsem je pletla, že Jana je matka a Jitka je dcera a ono obráceně...
Nervozita stoupá, tragédie vrcholí a tajemství Jany tak nějak přejdu pokrčením rameny, že bych to asi od ní čekala.... Čím víc ten konec nabíral grády, tím míň mě to bavilo, asi takhle: "Už neee, už žádný odbočky, zásahy osudu, už mě to nech proboha dočíst!
Pouze cca 270 str., ale trápila jsem se přes týden.
Žili, byli v pohodě, pak se něco stalo a šli. Šli a šli a došli. Něco se stalo, vrátili se a něco udělali a žili a byli v pohodě.
To jen ve zkratce.
Chvíli jsem se bavila a chvíli se nudila. To je tak zvláštní kniha.... Líbí se mi, budu ji doporučovat, a přitom jsem ráda, že jsem ji konečně dočetla. A stejně vím, že na ni budu dlouho vzpomínat.
Je vtipná, je geniální, je láskyplná, je k zamyšlení, a je otravně nudná. Chápete?
Chmurná Lhota je pěkně pošmourné místo! A tam bydlí malá bláznivá Hrozálka, která chce být čarodějkou. Tahle divoška si upraví, ohne a vylepší pravidla a způsobí takřka převrat mezi čarodějnicemi.
Zábavné, originální a laskavé a ty úžasné obrázky!
Konečně bezvadný gamebook! Když se čtenář špatně rozhodne, tak holt nese následky. A tady teda to byla jízda! Nejdřív jsem se utopila v bažině, pak mě sejmuli šípem elfové a taky....
Jen si to přečti :-) Krásné obrázky a jednoduchý příběh a jinak podaný gamebook.
Juu to bylo super! Napínavé, lehounce děsivé a přitom i laskavě humorné. Jak vyléčit nečtení. :-)
"" Haf, "stálo tam. A následoval nečekaný zvrat:" Grr. "
Víc takových knih. A ty obrázky jeeee
Lovestory no, maji se rádi, pak nějaké překážky a..
Čtivé, oči zůstaly suché.