lucianah komentáře u knih
Paní Mornštajnovou jsem objevila až nedávno a po přečtení této knihy vím, že to rozhodně nebude moje poslední a dle recenzí se mám na co těšit.
Tiché roky je neuvěřitelný příběh, i když vzhledem k době, ve které se odehrává až tak neuvěřitelný rozhodně ne. Bavil mě do poslední stránky, je to opravdu silný příběh rodiny, kde jsou vazby tak zpřetrhané, nutí až k zamyšlení.
Skvělý příběh, Atikus je výjimečný člověk a spoustu jeho vět jsem si přečetla hned několikrát, protože řídit se podle nich vám usnadní život a budete si přát, aby bylo na světě víc takových lidí.
Ze začátku mě příběh naprosto uchvátil - skvělé metafory, originální vypravěč a děj mě bavil, navíc to je úplně jiný způsob vyprávění průběhu 2. světové války. Ale ještě před půlkou přišla nuda, zbytečně zdlouhavé, kniha by byla mnohem záživnější, kdyby byla o půlku kratší. Nekoněčné zdlouhavé přehlídky toho samého (Max ve sklepě, noční můry Liesel, o kterých pak ani nebyla zmínka, že skončily??), zbytečné líčení těch samých událostí, které s dějem v podstatě vůbec nehýbaly a nic se nedělo a najednou v posledních stránkách rychlý konec.
Přestože je to téma a nápad na zpracování skvělé - myslím, že spousta jiných autorů by si s tím poradila lépe. Nadhodnocená kniha.
Myslím si, že knížka je především pro ty, kteří se opravdu chtějí dozvědět, jak Christiane dopadla a jak žije nyní. Je to jen výčet událostí jejího života od napsání knihy My děti ze stanice ZOO. Není to taková pecka jako první kniha, ale rozhodně mě to bavilo a splnilo to mé očekávání. Paní novinářka si s tím poradila velmi dobře, chytlo mě to a jsem ráda, že jsem si knihu přečetla.
Christiane mě opět utvrdila v tom, že opravdu není hloupý člověk, několik jejích názorů mi dává smysl. Rozhodně si je vědoma svého neuváženého jednání, ale nemá žádnou vůli s tím cokoliv dělat a vlastně už ani nikdy chtít nebude.
Tato kniha mě utvrdila v tom, jak významnou roli hraje princ Philip v královnině životě. Jeho uspořádané názory by měly být ještě více rozšířené. Především o důležitém vztahu mezi člověkem a přírodou, kdy člověk musí žít v symbióze s ostatním tvorstvem a nemá právo jej ničit. Neméně pak, že všechno začíná u jednotlivce, což hraje roli v nejbližších vztazích a nepochybně i v úspěšném vztahu mezi královnou a vévodou.
Pozoruhodné je, že si díky jejich celoživotní aktivitě udrželi duševní zdraví i tělesnou svěžest mnohem mladších lidí.
Osobně u prince Philipa obdivuji jeho silnou vůli.
Kdo se chce více zajímat nejen o královnu, ale zjistit i více o jejím manželovi, tato kniha je to pravé.
Naprostá srdcovka a jedna z nejoblíběnějších knih, která mě přivedla k dalším, které stojí za to si přečíst.