LucieZLesa komentáře u knih

Za mě osobně je to jedna z nejzbytečnějších knih na téma vztahů a osobního rozvoje, jakou jsem kdy četla. Za veliké peníze a se spoustou PR se člověku nedostane do ruky nic víc, než jen obyčejné opakování toho, co už na toto téma bylo řečeno a napsáno. Navíc je to opakování neskutečně rozvláčné, povrchní, únavné a nudné.
Je to fádní, plytké a úmorné. Než se člověk probrodí močálem naprosto zbytečných slov k aspoň nějaké trochu nosné myšlence nebo smyslu, je tou rozvleklostí úplně vyčerpaný. Stojí to zatraceně hodně úsilí tuhle knihu číst. A za mě je to úsilí naprosto zbytečné, protože pokud už jste něco na toto téma četli nebo se zabýváte osobním rozvojem, kniha vám vůbec nic nedá.
Tahle kniha pro mě nebyla ničím víc, než rozbředlou kaší. Nemastnou, neslanou kaší... Kterou už před vámi navíc někdo jedl.
Autoři jen těžkopádně přežvykují myšlenky jiných.
Pravda, podařilo se jim rozjet vcelku velký byznys postavený na tom, že opakují to, co už jinak a lépe napsali jiní. A to je asi to jediné, co je na téhle knize fascinující... ta míra její obliby a velké PR, kterého se jí dostává. Za mě osobně nejen, že jde o naprosto zbytečný počin, ale je to zároveň i kniha, která jen jako pijavice parazituje na myšlenkách a dílech jiných.

Jak to říct... Už dlouho jsem nezažila takové zklamání. Knihy od Alison Weir jsou mojí srdeční záležitostí. Zbožňuju je, stojí na předním místě v mé knihovně a pravidelně se k nim vracím. Na tuhle jsem se těšila a nemohla se dočkat, až ji budu mít v rukách. Po několika prvních stranách mi ale zamrzl úsměv na rtech a každá další stránka potvrzovala neblahé tušení. Prostě a jednoduše, takhle zmršený překlad jsem už dlouho nezažila. Gramatické chyby by člověk ještě odpustil, záměnu jmen nebo pojmenování pro rodinné příslušníky snad taky. Ale takhle zprasit vyznění celého příběhu... Překlad je podivný, často naprosto nelogický, zarážející a neohrabaný... Věty bohužel dost často vůbec nedávají smysl nebo jsou seskládané dohromady podivně strojeně. Tu a tam pod tím vším zazáří původní příběh od Alison, ale ta mizérie překladu mu bere veškerou živost, krásu a barvitost.

Přitom překlady pana Zdeňka Hrona bývaly výborné- Šest žen Jindřicha VIII i Jindřich VII: Král a dvůr jsou famózní knihy. Netuším, co bylo příčinou, tak špatně odvedené práce u Alžběty z Yorku, ale zklamání je to obrovské.