Luciluc
komentáře u knih
Třída špiónů - Záhada strašidelného hradu
Petra Martišková
Knížka čtená dětem. Narazila jsem na ni náhodou v knihovně, respektive na druhý díl, což jsem zjistila až doma, takže jsem se za pár dní vracela pro Záhadu strašidelného hradu a po přečtení prvního dílu jsme alespoň mohli hned navázat Velkou hradní loupeží.
Příběh mě mile překvapil. Výtek jsem měla jen pár, např. že hlavní postava Klárka, která nastupuje teprve do druhé třídy si pro sebe říká, že nebude plakat, že už je velká holka. Postavy dětí z 2.A. byly vykresleny dobře, děti měly záliby, chovaly se k sobě hezky, líbilo se mi i přátelství Klárka-Janek. A jejich paní učitelka byla fajn, žádná protivná megera. :)
Mě osobně to nepřipadalo zas tak špiónské, ale věřím, že malí čtenáři to zřejmě budou vnímat jinak. Moje děti se naučily nové slovo „kastelán“ a jeho význam, oceňuji i tematiku hradů a historie a aktivní snahu dětí zachránit hrad Zlobín.
Kapitoly jsou tak akorát dlouhé, většinou jsme četli dvě až tři za sebou, protože dětem se příběh zalíbil, ilustrace Marie Koželuhové jsou pěkné.
Za nás doporučuji a pokračujeme druhým dílem.
Vánoce v Bradavicích
Joanne Rowling
Před vánoci jsem uvažovala, zda si knihu pořídit či nikoliv (viděla jsem ji ale jen v internetovém knihkupectví), nakonec jsem si ji nekoupila a po novém roce si ke mně stejně našla cestu sama, objevila jsem ji náhodou v knihovně v dětském oddělení. Neměla jsem od ní velká očekávání, je to spíš „prohlížecí kniha“, pro potěchu oka, ilustrace hezky vyniknout díky většímu formátu knihy. Pro fanoušky Harry Pottera to možná bude hezký sběratelský kousek. Profesorku McGonagallovou si představuji trochu jinak než byla nakreslena, ale každý máme svou verzi fantazie. :) Dokonce jsem příběh přečetla i dětem, i když kouzelnický svět ještě neznají (ale těším se, až je s ním seznámím!), a zjistila, že při předčítání nahlas a při čtení v duchu to je prostě jiné. :D Za mě fajn, i když jsme četli až po vánocích.
Nádherné úterý čili Slečna Brambůrková chodí po světě
Daisy Mrázková
Knížka čtená dceři. Bylo to naše první knižní setkání s Daisy Mrázkovou. Na autorku a její knihy jsem dostala doporučení již před časem a konkrétně tato kniha si nás vlastně našla úplně sama (ležela v hromadě knih k rozebrání u nás v domě, asi sousedé třídili knihovnu :D). Příběh je to krátký a originální, Úterý si povídá s babičkou, která mu vypráví o panence, kterou jí ušila maminka, o panence Slečně Brambůrkové, která se ale jednoho dne ztratila. Je to příběh o tom, jak jeden okamžik, jedna událost zapříčiní kaskádu dalších situací. Ilustrace jsou nevšední. Celkově hodnotím jako průměr. Když jsem se dcery ptala jak se jí kniha líbila, říkala, že vlastně ani neví. Nejspíš necháme knihu putovat do dalších rukou.
Kamarádi z lesa aneb Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá
Jitka Vítová
(SPOILER) Knížka čtená dětem. Jen na přání dcery jsme se pustili do čtení druhého dílu, který nese podtitul Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. V první kapitole se zde objevuje nová postava lišky, která zpočátku třem kamarádům (ježku Bodlinkovi, zajíci Ušáčkovi a prasátku Rochátku) škodí. Po jedné nevydařené léčce se z nich však stanou přátelé. Dokonce si spolu začnou ve druhé kapitole stavět domeček, ale zase je tu problémová liška, i když ne všechno je ve skutečnosti tak, jak to na první pohled vypadá. V poslední třetí kapitole se objevuje postava kocourka Kostičky, který se k nim do domečku zatoulá, protože nemůže najít cestu zpět k holčičce Haničce a zvířátka mu poskytnou dočasný azyl.
Tento díl mi drásal nervy podstatně méně než předchozí, ale nebyla jsem z něho nijak nadšená, za pár týdnů si nejspíš na příhody ani nevzpomenu. Dceři se naopak líbil první díl více. Jsem ráda, že u nás v knihovně třetí díl série ani nemají.
Kamarádi z lesa aneb V nouzi poznáš přítele
Jitka Vítová
(SPOILER) Knížka čtená dětem. Od autorky jsme přečetli sérii o Květušce a tesaříkovi, která se nám líbila. Proto jsem chtěla vypůjčit i další knihy od Jitky Vítové. Tentokrát jsem vybrala sérii Kamarádi z lesa, u nás v knihovně mají pouze první dva díly. Kniha je určena dětem od sedmi let a je z edice „šikovný čtenář“, pro žáky druhých tříd. Obsahuje pouze tři kapitoly, ty jsou psány většími písmeny. Na každé straně je buď menší ilustrace nebo jedna velká na dvoustraně. Ani nevím, zda se mi obrázky Marcely Konárkové líbí či nikoliv. Každá kniha ze série přináší v podtitulu přísloví, první díl má podtitul v nouzi poznáš přítele.
První kapitola je o neposlušném ježečku Bodlinkovi. Co k tomu napsat…Jako vážně?! Něco tak hrozného jsem nečekala. U rodiny ježků se zničehonic objeví medvěd, který nemá rád zlobivá mláďata a navrhne rodičům Bodlinky, že si ho vezme k sobě na převýchovu. Ti hned souhlasí, prý je to pro jeho dobro (jasně, svěřím svoje dítě někomu úplně cizímu, kdo se zrovna zjevil ve dveřích, aby se ujal mé rodičovské role a vychoval mi dítě). Počkají až Bodlinka usne, a medvěd si ho odnese k sobě do brlohu (super komunikace rodič-dítě - neřeknou mu ani slovo a nechají ho ve spaní odnést pryč z domova). Po probuzení se ježek diví kde je a naříká, že chce domů (logická reakce), dostane se mu odpovědi „Teď budeš bydlet u mě a budeš mě i poslouchat! A žádné fňukání!“ Pak následuje série příkazů, malý ježek medvědovi otročí a nedostává ani moc najíst (výchova hadr!). Ježkovi se stále stýská po domově a je smutný. Dny utíkají…a najednou začne být medvědovi ježka líto (co ten náhlý obrat?), dozná, že se Bodlinka dávno polepšil a že ho vrátí zpátky jeho rodině. Takže potom co ježeček jednoho večera usne ho medvěd odnese zpět domů (proč to dělají když spí?!). Dochází ke šťastnému rodinnému shledání, ježeček pomáhá v domácnosti a rodiče vidí, že se z něho stal poslušný a hodný kluk a mají z něho obrovskou radost. Medvěd se pak stane SKUTEČNÝM (to snad ne..) kamarádem celé ježčí rodiny, dokonce i malého Bodlinky. A zároveň funguje jako odstrašující případ pro další neposlušné ježky, stačí jen zabručet a všichni hned poslouchají maminky a tatínky. Za mě tohle opravdu ne!
Druhá kapitola je o zajíčku Ušáčkovi, který je smutný, protože nemá kamarády kvůli tomu, že je menší než ostatní a nemá tolik síly. Spřátelí se však s prasátkem Rochátkem a jejich přátelství se stane trvalým.
Třetí kapitola má název Jak zajíc zachránil ježka a propojuje postavy z prvních dvou kapitol. Ušáček zachrání uvězněného Bodlinku, seznámí ho i s Rochátkem a ze všech tří se stanou kamarádi.
Druhá a třetí kapitola už nejsou tak hrozné, ale ani tak mě nezaujaly. Dceři se to však líbilo a vyžádala si k přečtení i druhý díl. Doufám, že bude lepší než tento.
Obrázkové čtení – Malé hrátky se zvířátky
Stanislava Bumbová
Knížka čtená dceři. Obsahuje pět tematických okruhů – na louce, v lese, na poli, na zahradě, na statku a u vody. V každé části jsou pak krátké příběhy, básničky a hádanky, tu rozmanitou formu textu oceňuji. Některé příběhy se mi ale vyloženě nelíbily, některé se snažily o ponaučení, tak alespoň nějaká malá přidaná hodnota. Jako celek mě však knížka neoslovila a upřímně jsem byla ráda, když jsme knihu dočetly.
Nejkrásnější české hádanky
Ladislava Pechová
Knížka čtená dceři. Měla jsem radost, když jsem ji objevila náhodou v knihovně, protože dcera hádanky miluje. Ale tato kniha ji vůbec nezaujala. Ilustrace jsou docela hezké, hádky těžší i lehčí. Za mě průměr.
Zbrklík a čaroděj Kazičas
Sandra Dražilová Zlámalová
(SPOILER) Knížka čtená dětem. Líbil se mi námět, seznámit děti s časem a přestupným rokem. Na začátku čtení jsem si říkala, že zápletka s časem, který začal jít pozpátku je skvělý nápad, stejně tak spojení sil čtyř živlů, které byly nutné k tomu, aby se otevřela Země Věků. Líbilo se mi tedy i propojení s postavami z dalších autorčiných příběhů (kouzelnice Bordelína, vodní víla Xenie a andílek Lukášek – ještě jsme nečetli třetí díl série Zbrklík a pekelné Vánoce, předpokládám, že tam se objevil Lukášek, takže to pro nás byla nová postava). Škoda, že nebyla více propracována postava čaroděje Kazičase. Dětem se líbili numíci, Vteřík a Minutka, nebo název ostrokuk či čertovské „belele“. Ilustrace nám byly již známé, jen postava anděla mi přišla nakreslená „jinak“ a k ostatním mi vizuálně nějak nepasovala. Příběh to byl hezký, s myšlenkou, ale pořád mi tam něco chybělo, nedokáži přesně říct co, ale celkově knihu hodnotím kladně a doporučuji ji k přečtení.
Jak Fiškus poňoukal Pettsona k zapeklitostem
Sven Nordqvist
Knížka čtená dětem. Ano, opravdu to není klasický příběh o kocourku Fiškusovi a jeho vylomeninách, jak se píše v anotaci. Překvapila mě i změna formátu knihy. Ta je tentokrát určena dětem už od dvou let a příběh je tomu uzpůsoben, je hodně jednoduchý. Fiškus chce po dědovi, aby předváděl různé „vylomeniny“ (snožmo doskákat do domku, běhat rychleji než on, běhat do osmičky kolem jeho pacek, napodobit krkolomný kousek apod.), syna (2,5 roku) nejvíc rozesmál obrázek, kdy se děda Pettson snaží (neúspěšně) vyjukat slepice. Ale nakonec děda přeci jen něco dokáže a kocourek bude spokojený. Je to jednohubka na jedno přečtení, myslím, že malí čtenáři budou spokojení.
Dárek pro Ježíška
Stjepan Lice
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Zaujal mě název a ilustrace. Vypůjčila jsem ji v knihovně. Je to takový „putovní příběh“. Jak se píše v anotaci, na Štědrý den se ztratí chlapeček Benjamin, hledají ho rodiče s malou sestrou a dědečkem, postupně se k nim přidávají další lidé z města (sousedka, prodavačka, policista, metař, kněz, žebrák). Příběh je proložen několika moudry, líbila se mi zmínka o znakové řeči, ale celkově jsem od toho čekala asi víc.
Štědrý kluk z hračkářství bratrů Svátků
David Litchfield
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Je to vlastně příběh/komiks o tom, jak se zrodila myšlenka dávat dárky všem dětem na světě, proces nadílky (sobi, komín) a Santa samotný. Mě se líbilo grafické zpracování knihy. Nebylo to špatné, ale asi to více ocení děti, kterým nosí dárky právě Santa. Líbila se mi použitá jména: strýčkové Alois, Johan a Antonín Svátkovi, Mikuláš a Lotka. „Tenhle dobrý konec byl vlastně teprve začátek.“ 3,5*
Sněhová víla
Daniela Krolupperová
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Od autorky jsme již četly několik knih, teď přišel čas na vánoční pohádku. S prvními letošními vločkami jsme se začetly do příběhu o sněhové víle Apolence, který doprovází moc hezké ilustrace Lucie Dvořákové a kterých je v knize dostatek. Příběh je to jednoduchý, vílu začaruje čert, kouzlo způsobí, že je Apolence zima, to se ale sněhovým vílám nikdy nestává. Když se dostane do tepla, roztaje, když zůstane venku v mrazu, umrzne. Zimní mudrc výr Vladimír Apolence sdělí, že ji může zachránit jen petrklíč, kytička, která po zimě odemyká jaro, že petrklíč je její jediná naděje. Jak to dopadne si přečtěte sami, má to vcelku hezkou pointu a nápad.
„Člověk s velkým srdcem dokáže uvidět nevídané. Když člověk nevidí vílu, neznamená to, že víla nevidí jeho.“
Mistr datel spisovatel: Básničky s hádankou
Zdenda Palkoska
Knížka čtená dětem. Viděla jsem ji jako novinku u nás v knihovně a protože jsme dlouho básničky nečetli, půjčila jsem je. Formát knihy je poměrně velký, každá dvoustrana obsahuje na jedné straně velkou ilustraci od Zdeňky Študlarové, na druhé straně je básnička s hádankou, děti doplňují do básně jedno slovo, nápovědou jim může být obrázek. Kniha je z jihočeského vydavatelství Art Design, a v básničkách se můžete setkat právě s jihočeskými místy – zámek Hluboká, Nová Pec, Jelení, šumavské pláně či vesnice Vitějovice, to mi jako Jihočešce připadalo hezké. Ale celkově mě bohužel básničky vůbec neoslovily. Slabé 3*.
Příběhy malého indiána
Werner Färber
Knížka čtená dceři. Respektive čtená s dcerkou :-) Vybrala si ji sama v knihovně, překvapilo mě, že ji zaujali zrovna indiáni. Bylo to pěkné čtení. Ze čtyř kapitol se mi nejvíce líbila ta s názvem Kouřové signály, byla vtipná, ale i Kůň pro Winnotamiho byla hezká. Celkově hodnotím kladně a doporučuji nejen fanouškům malých indiánů.
Jezevec Chrujda zakládá pěvecký sbor netopejrů
Petr Stančík
Knížka čtená dětem. Od prvního dílu jsme přeskočili rovnou k sedmému (náhodný výběr v knihovně). Jméno tchoře pobavilo, Smradolf. Díky příběhu jsme si povyprávěli i o netopýrech obecně. Ilustrace se mi líbí, nechybí opět pár vtípků (např. hluchý tetřev hlušec), ale nebylo to nic, z čeho bychom byli extra nadšení, hodnotím jako průměr.
Artur: Příběhy veselého pejska
Jindřiška Kratschmarová
Knížka čtená dceři. Měly jsme půjčeno z knihovny. Dcera se psů bojí, tak si o nich alespoň čteme. Kniha je z edice Šikovný čtenář, je určena dětem od sedmi let a je psána většími písmeny. Na zhruba padesáti stranách se díky šesti kapitolám čtenáři seznámí s drsnosrstým foxteriérem Arturem, kterého si pan Chleborád přinesl z útulku a dal mu nový domov v oboře sychrovského zámku, kde pracuje jako zahradník. Příběhy jsou „neočtené“, to se mi na tom líbilo, pár drobných výtek bych možná měla, ale celkově hodnotím kladně. Ilustrace jsou pěkné (mě nejvíc padl do oka obrázek parku na deskách), dceři se čtení ze zámeckého prostředí líbilo. Za plus považuji i seznámení se s dalšími rasami (francouzský buldoček Piškot a vlčák Max) a pár francouzských slovíček. Doporučuji.
P.S. překvapil mě ročník narození paní spisovatelky
Jedlička se narodila
Oksana Bula
Knížka čtená dceři. V knihovně jsem ke knize Jak tukoni zachránili strom rovnou přibrala i druhý díl série Jedlička se narodila, protože mi bylo jasné, že to bude záležitost na pár přečtení, tak abychom měly k dispozici rovnou pokračování. Z prvního dílu jsem měla rozpačité dojmy, tento se mi líbil o něco více. Opět tedy anotace prozradí skoro celý příběh dopředu, což je škoda. Čtení obohatilo dceřin slovník o hranostaje a bělokury, mě se hodně líbila ilustrace oblohy se souhvězdími („Zima je neobyčejný čas – v lese i na obloze.“). Celkově se mi tyto knihy špatně hodnotí, ilustrace jsou moc krásné, malý čtenář u nich může rozvíjet svou fantazii, mě schází více textu a dějovosti.
Jak tukoni zachránili strom
Oksana Bula
Knížka čtená dceři. Po přečtení Vřesové můrky, která se nám líbila, jsme se pustily i do četby o tukoních a začaly jsme příběhem o záchraně stromu. Ilustrace jsou bezesporu povedené, ale děj skoro celé knihy víte už předem z její anotace. Na dvoustraně je jedna až dvě věty, takže textu opravdu poskrovnu, dceru ale bavilo popisovat obrázky, co se na nich děje, jaké jsou tam postavy apod. Hlavní myšlenka a konec příběhu mohl být rozvinutější, pro menší děti mi to připadalo těžko uchopitelné.
Kniha džunglí - Maugli a opice
Walt Disney
Knížka čtená dceři. Sama si knihu ulovila v bazarovém prodeji „kniha za cenu zmrzliny“ v jedné naší kavárně. Je to čtenářská jednohubka s hezkými ilustracemi. Příběh nás obě bavil a obsahuje i ponaučení. Za mě milá oddechovka, kterou doporučuji k přečtení.
„Mauglí si uvědomil, že Balú má pravdu. Nechal se unést představou, že naučí své zvířecí přátele dovednostem z vesnice. Neuvědomil si však, že vesnice a džungle jsou dva úplně rozdílné světy. To, co funguje v jednom, může v druhém způsobit pohromu.“
Jak měl Fiškus pifku na kohouta
Sven Nordqvist
(SPOILER) Knížka čtená dceři. Když jsem zjistila, že mají v knihovně díl, který jsme ještě nečetly, měla jsem radost a těšila jsem se na další příhodu kocourka Fiškuse a dědy Pettsona. Po přečtení ale musím říct, že mě tento díl příliš neoslovil. I těch vtipných (a skrytých) ilustrací mi tu přišlo méně a děj mě nebavil. Poznámka: pokud vaše děti ještě neví jak vzniká nový život a vám se nechce vysvětlovat proč všechny slepice po odchodu kohouta čekají kuřátka, četbu raději odložte na později :)