Luciluc komentáře u knih

Na Řeky Londýna jsem se moc těšila. Kniha mě na první pohled upoutala krásnou obálkou, zajímavým názvem a po přečtení komentáře na obálce "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie." jsem si říkala, že tuto knihu nemůžu vynechat, ale..bohužel jsem skončila už na straně 70. A představa, že mě čeká dalších 200 stran..je mi to líto, ale po hodně dlouhé době odkládám knihu nedočtenou. Vůbec mi to nesedlo. Hodně špatně se mi to četlo, vlastně jsem se celou dobu nemohla začíst, nic mě na knížce "nelákalo", vždy jsem přečetla jen pár stran, pak knížku na dlouhou dobu odložila a pak se zase dlouhou dobu přemlouvala, abych ve čtení pokračovala, nemělo to spád, pro mě to bylo moc popisné, což mě místy až nudilo..možná jsem se do knihy pustila v nesprávný čas.. možná by mě to neoslovilo i někdy jindy..
Jedna hvězdička za obálku.

2 02.08.2017

Kniha mě na první pohled zaujala obálkou a poté názvem. Po přečtení několika prvních kapitol jsem si myslela, že to bude nezáživné čtení, které mě nebude bavit, kde se nic moc neděje, že je to předvídatelné a tak trochu klišé.. Ale pak.. pak se to přehouplo do fáze, kdy jsem se rozhodla dát o jednu hvězdičku víc než jsem měla původně v plánu. Příběh mě vtáhl a já četla se zájmem, jak to vlastně celé dopadne. A dopadlo to skvěle (i když záleží z jakého úhlu se na to díváte), já jsem však za takový konec ráda a právě kvůli němu knihu hodnotím kladně. Některé části byly obzvlášť poutavé, líbila se mi např. část, kdy Sadie mluví s Henrym o lásce (kap. 25). Láska, bolest, smutek..dle mého byly emoce v knize popsány přesvědčivě, uvěřitelně, člověk se do pocitů hrdinů dokázal vcítit. Líbí se mi jméno Grace, takže jsem ocenila, že autorka pro hlavní ženskou postavu zvolila právě toto jméno. Kdybych měla Grace Townovou charakterizovat několika slovy, byla by to: hluboká láska, život, prázdno, smutek, oddanost..Henry Page byl milý kluk, nic mi na něm nevadilo, na druhou stranu jsem si ho ale ani nijak zvlášť neoblíbila - i když za hlášku "Hink připomínal čerstvě narozenou gazelu, která se ještě pořádně nenaučila chodit" u mě získal plusové body a nemůžu mu upřít, že některé situace dokázal popsat vtipně. Murray a Lola byli skvělé postavy, kamarádi jak se patří (ujetí, ale stojící pevně za vámi).
Tato kniha je pohled na první lásku trochu jinak.
"Mám tě rád jako místa, která sotva kdo tuší. Skrytá v tajnosti, mezi stínem a duší."

2 24.06.2017

Po knize jsem sáhla, protože jsem nejprve viděla film, který se mi líbil. Překvapila mě forma knihy - vyprávění pouze prostřednictvím dopisů, chatů, pozvánek a oznámení. Bylo to čtivé a milé. Líbilo se mi, jaký vztah spolu Alex a Rosie měli, jejich přátelství bylo úžasné. Ruby byla dobře trhlá kamarádka a vztah Rosie-Katie a Katie-Alex byl moc hezký. Nejméně mě bavily pasáže internetové diskuze "Rozvedení Irové v pohodě". Z hlavních hrdinů jsem měla o trošičku raději Alexe. Další muži v Rosiině životě mi asi ani nestojí za komentář... Ačkoliv jsem věděla, jakými peripetiemi hlavní hrdinové projdou, některé události mě i tak překvapily - např. že měl Alex dvě děti.. ale to už moc porovnávám s filmem. Kniha byla fajn oddechovka se šťastným koncem.

2 11.03.2017

Komentář obsahuje SPOILER!

Veronika se rozhodla zemřít je první kniha, kterou jsem od Coelha četla. A po přečtení musím říct, že nejspíš i poslední. Coelho je poměrně propagovaný autor, mé dvě dobré kamarádky ho mají v oblibě, tak jsem si od něj chtěla také něco přečíst. Styl psaní nebyl zas tak špatný, ale obsah mě vůbec neoslovil. A to jsem podle názvu a anotace čekala zajímavé počtení. Možná jsem knihu četla ve špatný čas, kdybych ji četla v jiné době, možná bych na ni měla jiný názor.. a nebo taky ne :) Posledních cca 60 stran jsem četla z donucení, chtěla jsem knize dát šanci a udělat si názor až po úplném dočtení. Tak nějak jsem tušila, že dr. Igor Veronice lhal a že nakonec přežije, takže ani závěr pro mě nebyl nijak překvapující..a asi jsem úplně nepochopila smysl této knihy. Abych žila naplno a vážila si života, musím žít ve strachu, že za pár dní umřu? Každý přece ví, že jsme na světě omezenou dobu, každý jednou dříve nebo později zemře.. Veroniku jsem vnímala jako znuděnou holku, která neví co chce. Mě tato kniha bohužel opravdu nic nedala.

2 19.01.2017

Ve znamení Štíra je pátá kniha od Maggie Stiefvater, kterou jsem četla - upoutala mě její trilogie Vlci z Mercy Falls, takže jsem si od ní chtěla přečíst něco dalšího (četla jsem ještě Nářek, ale ten mě bohužel příliš neupoutal). Z počátku jsem byla mírně na rozpacích, protože nejsem zrovna fanda "koňské literatury". Pak jsem se ale více začetla a příběh mi utíkal řádek po řádku. Sean Kendrick mi byl sympatický hned od začátku, Kate Connolyová, Šotek (ani nevím proč se jí tak říkalo..), mi přirostla k srdci postupem času. Co se týká jejích bratrů - Gabe mi ze začátku přišel na ránu, bezohledný sobec, ale nakonec jsem jeho chování pochopila, i když se mi nelíbilo a Finn, ten byl úžasný! Benjamin Malvern - padouch, ale fér, což se však nedá tvrdit o Muttovi, to byl ale ha*zl! Vytáčel mě a zasloužil si přesně takový konec, jakého se mu dostalo. Vztah Seana a Corra byl úžasný. Příběh dopadl podle mých představ, s knihou jsem spokojená - jak s postavami, tak s dějem a zápletkou. Klidně bych ještě přidala pár kapitol na závěr, takovou sladkou tečku o Kate a Seanovi :) Doporučuji k přečtení a těším se na Osudný polibek.

2 28.12.2016

K Eadlyn jsem měla zvláštní vztah, takový rozpolcený, v jednu chvíli mi přišla nesnesitelná a namyšlená, vzápětí mi jí bylo líto a v některých situacích jsem ji i chápala. Psychologie postavy mi přišla dobře popsaná, líbilo se mi také pouto Eadlyn-Ahren. Mohlo to ale mít větší spád. Oceňuji však, že předem nevím, koho si Eadlyn vybere. Kile je mi moc sympatický, stejně tak Eikko. Další díl si určitě chci přečíst a doufám, že se charakter Eadlyn bude zlepšovat a že to bude "akčnější".

2 11.12.2016

Má druhá kniha s vílí tématikou. Ačkoliv jsem už od začátku věděla, že je tato kniha hodně mimo moji věkovou kategorii, i tak jsem si ji chtěla přečíst. Styl psaní mi přišel dost kostrbatý, nepřirozený a vadilo mi, jak se ve větách pořád dokola opakovalo jméno hlavní hrdinky, nadbytečně. Laurel tohle, Laurel tamto, Laurel, Laurel, Laurel...někdy mi to až lezlo na nervy. Prvních sto stran pro mě bylo nudných (původně jsem už knihu chtěla odložit nedočtenou), pak to začalo být alespoň trochu zajímavé a nejlepších bylo posledních devadesát stran. Námět to má dobrý a zajímavý, o tom žádná (čtyři druhy florel, trollové, Avalon), to všechno se mi líbilo. Jen to mohlo být napsáno zajímavěji. Co se týká hlavních postav, k Laurel jsem měla neutrální vztah, Davida jsem si oblíbila, Tamani mi ze začátku vadil, ale pak jsem si ho také oblíbila, i když více sympatií má u mě stejně pořád David. Jestli budu číst i další díl zatím nevím, možná ano, ale až za nějaký čas. Pro mladší čtenářky ale k přečtení doporučuji :)

2 03.12.2016

Málokdy se stane, že se nejdřív podívám na film a až potom čtu knihu. V případě Nejdelší jízdy jsem však nejprve zhlédla film a do knihy se pustila dodatečně. Film se mi velmi líbil a knihu také hodnotím kladně. Sice mě úplně nepohltila, ale četla se poměrně dobře. Sophie a Luke byli sympatičtí a Irova láska k Ruth.. to se snad ani slovy nedá popsat..to se musí pochopit..:)

2 20.08.2016

Poslední čarodějku jsem si z knihovny přinesla domů už podruhé. Na poprvé jsem ji po pár stránkách odložila a vrátila nepřečtenou. Po čase jsem na ni narazila znovu a chtěla jsem jí dát druhou šanci. Tentokrát jsem dočetla až úplně do konce.. ale...čtení mě začalo jakž takž bavit asi až od kapitoly Dům napichovacích jehel, takže cca po sto stránkách. Celkově se mi to maličko hůř četlo, styl psaní autora mi moc neseděl. Námět je to zajímavý, to nepopírám, je to něco s čím jsem se ještě nesetkala, ale mě osobně to moc neoslovilo. Catalina i Jordi byly fajn postavy, nic jsem proti nim neměla, ale na druhou stranu jsem si je ani nijak zvlášť neoblíbila. Nejzajímavější byl konec, kde se konečně něco začalo dít a kde se člověk dozvěděl některé odpovědi na otázky, které si kladl během čtení. O přečtení dalšího dílu zatím neuvažuji i když by byl asi o dost zajímavější než tento první díl.

2 04.08.2016

Můj první roadtrip, který jsem četla. Moc jsem od této knihy neočekávala, takže jsem byla mile překvapená. Amy i Roger mi byli od začátku sympatičtí. Chtěla jsem se dozvědět, jak se ta Amyina nehoda stala, protože mi jí bylo strašně líto, jak byla na všechno sama, jak z ní úplně čišelo to, že si o tom s někým potřebuje promluvit, shodit ze sebe ten balvan.. Na konci knihy jsem byla moc ráda, že jí celá ta cesta Amerikou pomohla se s tím vším srovnat, "osvobodit se"..Líbilo se mi i zpracování knihy (playlisty, účtenky, fotky, pohledy..). Škoda, že ještě nebylo na konci věnováno pár kapitol Rogerovi. Hadley byla případ..naopak Luciena jsem si oblíbila (část Jak připravit losa o hlavu se mi líbila asi nejvíce). Pohodové čtení, které vás navnadí jet na výlet :)
P.S. líbila se mi Walcottova "strategie": "Zítra to bude lepší." "Ale co když ne?" "Tak si to zítra řekneš znovu. Protože to už to tak třeba bude. Nikdy nevíš, ne? A jednou zjistíš, že to opravdu lepší je."

2 29.06.2016

Od této knihy jsem očekávala mnohem více a trvalo mi než jsem ji "přelouskala", protože pro mě byla moc popisná, děj nezajímavý, nemělo to spád. Asi v polovině jsem ji chtěla odložit, ale přeci jen jsem jí ještě chtěla dát šanci, pořád jsem čekala že se "něco zajímavého" stane, ale nic.. pro mě kniha byla zklamáním. Ideu s havrany jsem ani moc nepobrala. Ze začátku mi byl William sympatický, jak byl do práce zapálený, přicházel s novými nápady apod. Ale s postupem času mi začal lézt na nervy - všechno muselo být dokonalé, stal se z něj workoholik, který se neuměl těšit ze života a kašlal na svou dceru. Za svůj život si vydělal spoustu peněz, ale k čemu, když si je ani nedokázal užít..

2 07.05.2016

Konec série se celkem povedl. Překvapilo mě rozdělení knihy do třech částí, nejvíce se mi líbila část první, nejméně část druhá. Sarkastických a vtipných hlášek tu bylo méně než v předchozích dvou dílech, ale i tak jsem se místy zasmála ("zhasla jako naštvaná světluška", "..by mi bylo fuk, kdybys byla ninja, kterého poslali z budoucnosti zničit duhy a koťátka."). Škoda, že není další pokračování, ráda bych věděla, jak to bude celé pokračovat.

POZOR SPOILER:

První část se mi líbila hlavně kvůli tomu, že jsem se dozvěděla pravdu o Sophiině matce a o všem co se týkalo Brannickových. Mělo to spád a bylo to zajímavé. Druhá část mi přišla zvláštní, o dost méně zajímavá..(scéna: Sophie a Archer jdou do sklepa pátrat, co tam Lara schovává a ještě si u toho střihnou líbačku :D Nic proti, jen to mohlo být jinde a v jinou chvíli... nehodilo se mi to do té "pátrací scény".. ) Třetí část - cesta do podsvětí - od toho jsem čekala víc, navíc jsem začala tušit, že to s Calem asi nedopadne moc dobře. No a pak samotná bitva. Casnoffovy se "vzdaly" moc snadno a rychle, paní Casnoffová, celou dobu letargická a mimo se najednou zničeho nic probere, ovládne Laru a skoro dobrovolně se vzdá..trochu zklamání, čekala jsem víc překážek a boje..A pak smrt Cala. To mě naštvalo a rozesmutnilo zároveň, byla to (po Sophii) moje nejoblíbenější postava. Sice zůstal jako duch na Hex Hall, kde to miloval, ale měla bych ho raději živého. Elodie byla někdy na ránu, ale nakonec mi snad i přirostla k srdci. Kromě Cala happy end na všech frontách.

2 25.03.2016

Skvělý díl, ještě o něco lepší než díl první. Knihu jsem přečetla jedním dechem. Bylo tam vše - humor, sarkasmus, skvělé hlášky, vtipné situace, napětí, spád, tajemno, zvraty, romantika..Hodně jsem si oblíbila postavu Cala, Archera mám taky hodně ráda, ale asi bych byla radši, kdyby byla Sophie s Calem. Postavy Nicka a Daisy super ("V žádném případě se mi nechtělo strávit večer mezi Prodigiem se dvěma démony, z nichž jeden byl očividně labilní" :D) Sophiin táta na mě v prvním díle neudělal moc velký dojem, ve druhém díle jsem si ho ale oblíbila, takže mě mrzelo jak to s ním nakonec dopadlo. Velice se těším na další díl a jsem zvědavá, jak to všechno dopadne.

2 07.03.2016

Knihu jsem objevila náhodou v knihovně, upoutala mě její obálka. A po delší době je to kniha, která mě nadchla už od první kapitoly. Je napsaná velmi čtivě, příběh má spád (překvapivý konec) a navíc je proložen vtipnými situacemi či ironickými nebo sarkastickými poznámkami. Hlavní hrdinka má nádherné křestní jméno a bavily mě její "myšlenkové pochody" a hlášky ("Paní Casnoffová si míchala čaj se soustředěním neurochirurga."). Líbil se mi vztah Sophie - Jenna a Sophie - její mamka. Konci knihy bych věnovala ještě pár stran navíc, přišel mi trochu odbytý. Na další díl už se ale moc těším. :)

2 26.02.2016

Knížka čtená dětem. Když jsem ji objevila v knihovně, líbil se mi nápad skloubení dvou atypických hlavních postav – obra a dinosaura, já jsem se s takovou nesourodou dvojicí v dětské literatuře zatím ještě nesetkala. Po přečtení první kapitoly jsem chtěla knihu odložit a vrátit ji. Dcera však chtěla dát knize šanci, přečíst ještě pár dalších kapitol, a nakonec jsme knihu přečetli celou. Pro mě to bylo utrpení. Celé mi to přišlo nelogické, zmatené, zamotané, někdy zbytečně komplikované. Vadilo mi i používání „my bysme“ místo bychom, byť to bylo v přímé řeči. Obr Burydáš mi byl vyloženě nesympatický, jeho kamarád dinosaurus Petlík na tom byl se sympatiemi o něco lépe. S hlavními postavami navštívíte nebe, peklo (v této kapitole se dle mého zbytečně straší děti), střed země, podmořský svět, vesmír, cirkus a Afriku. Určitou přidanou hodnotu kniha má, jsou tam poučné informace např. že chobotnice vypouští inkoustovou čerň když se chce maskovat před nepřítelem apod., ale ani to nedokáže zvrátit mé hodnocení. Kapitoly jsou docela dlouhé, obzvlášť poslední tři, ani ilustrace mě příliš neoslovily. Od autora jsem jinou knihu nečetla, psal pro dospělé a toto je asi jediná jeho kniha napsaná pro děti, za mě se bohužel příliš nepovedla.

1 15.03.2025

Knížka čtená dětem. Dceru hodně bavilo luštit detektivní křížovku, to je takové příjemné zpestření, které kniha nabízí. Kromě toho obsahuje patnáct kapitol na zhruba sto stranách a pěkné ilustrace, líbil se mi i formát knihy. Je zde hezky vykreslen svět tak jak ho vidí děti - hodně dobrodružství, jednoduchost, fantazie a krása v maličkostech. Některé kapitoly se mi líbily více, některé méně, ale hlavní dvě postavy chlapeček Jonášek (chodí do 1. a posléze do 2. třídy, kapitoly provedou čtenáře celým rokem) a jeho věrný psí kamarád Hafík, byly sympatické.

1 05.03.2025

Knížka čtená dětem. Toto obrázkové čtení hodnotím kladně, krátké příběhy o myslivci Tondovi a jeho psech Astě a Belině se nám líbilo. Na čtyřiceti stranách obsahuje krátké příběhy, ve kterých vystupují různá (nejen) lesní zvířata a najde se zde i pár poučných informací. Knížka se nám líbila i po grafické stránce. Doporučujeme.

1 12.02.2025

Knížka čtená dceři. Bylo to naše první knižní setkání s Daisy Mrázkovou. Na autorku a její knihy jsem dostala doporučení již před časem a konkrétně tato kniha si nás vlastně našla úplně sama (ležela v hromadě knih k rozebrání u nás v domě, asi sousedé třídili knihovnu :D). Příběh je to krátký a originální, Úterý si povídá s babičkou, která mu vypráví o panence, kterou jí ušila maminka, o panence Slečně Brambůrkové, která se ale jednoho dne ztratila. Je to příběh o tom, jak jeden okamžik, jedna událost zapříčiní kaskádu dalších situací. Ilustrace jsou nevšední. Celkově hodnotím jako průměr. Když jsem se dcery ptala jak se jí kniha líbila, říkala, že vlastně ani neví. Nejspíš necháme knihu putovat do dalších rukou.

1 28.01.2025

(SPOILER) Knížka čtená dětem. Jen na přání dcery jsme se pustili do čtení druhého dílu, který nese podtitul Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. V první kapitole se zde objevuje nová postava lišky, která zpočátku třem kamarádům (ježku Bodlinkovi, zajíci Ušáčkovi a prasátku Rochátku) škodí. Po jedné nevydařené léčce se z nich však stanou přátelé. Dokonce si spolu začnou ve druhé kapitole stavět domeček, ale zase je tu problémová liška, i když ne všechno je ve skutečnosti tak, jak to na první pohled vypadá. V poslední třetí kapitole se objevuje postava kocourka Kostičky, který se k nim do domečku zatoulá, protože nemůže najít cestu zpět k holčičce Haničce a zvířátka mu poskytnou dočasný azyl.
Tento díl mi drásal nervy podstatně méně než předchozí, ale nebyla jsem z něho nijak nadšená, za pár týdnů si nejspíš na příhody ani nevzpomenu. Dceři se naopak líbil první díl více. Jsem ráda, že u nás v knihovně třetí díl série ani nemají.

1 28.01.2025

(SPOILER) Knížka čtená dětem. Od autorky jsme přečetli sérii o Květušce a tesaříkovi, která se nám líbila. Proto jsem chtěla vypůjčit i další knihy od Jitky Vítové. Tentokrát jsem vybrala sérii Kamarádi z lesa, u nás v knihovně mají pouze první dva díly. Kniha je určena dětem od sedmi let a je z edice „šikovný čtenář“, pro žáky druhých tříd. Obsahuje pouze tři kapitoly, ty jsou psány většími písmeny. Na každé straně je buď menší ilustrace nebo jedna velká na dvoustraně. Ani nevím, zda se mi obrázky Marcely Konárkové líbí či nikoliv. Každá kniha ze série přináší v podtitulu přísloví, první díl má podtitul v nouzi poznáš přítele.
První kapitola je o neposlušném ježečku Bodlinkovi. Co k tomu napsat…Jako vážně?! Něco tak hrozného jsem nečekala. U rodiny ježků se zničehonic objeví medvěd, který nemá rád zlobivá mláďata a navrhne rodičům Bodlinky, že si ho vezme k sobě na převýchovu. Ti hned souhlasí, prý je to pro jeho dobro (jasně, svěřím svoje dítě někomu úplně cizímu, kdo se zrovna zjevil ve dveřích, aby se ujal mé rodičovské role a vychoval mi dítě). Počkají až Bodlinka usne, a medvěd si ho odnese k sobě do brlohu (super komunikace rodič-dítě - neřeknou mu ani slovo a nechají ho ve spaní odnést pryč z domova). Po probuzení se ježek diví kde je a naříká, že chce domů (logická reakce), dostane se mu odpovědi „Teď budeš bydlet u mě a budeš mě i poslouchat! A žádné fňukání!“ Pak následuje série příkazů, malý ježek medvědovi otročí a nedostává ani moc najíst (výchova hadr!). Ježkovi se stále stýská po domově a je smutný. Dny utíkají…a najednou začne být medvědovi ježka líto (co ten náhlý obrat?), dozná, že se Bodlinka dávno polepšil a že ho vrátí zpátky jeho rodině. Takže potom co ježeček jednoho večera usne ho medvěd odnese zpět domů (proč to dělají když spí?!). Dochází ke šťastnému rodinnému shledání, ježeček pomáhá v domácnosti a rodiče vidí, že se z něho stal poslušný a hodný kluk a mají z něho obrovskou radost. Medvěd se pak stane SKUTEČNÝM (to snad ne..) kamarádem celé ježčí rodiny, dokonce i malého Bodlinky. A zároveň funguje jako odstrašující případ pro další neposlušné ježky, stačí jen zabručet a všichni hned poslouchají maminky a tatínky. Za mě tohle opravdu ne!
Druhá kapitola je o zajíčku Ušáčkovi, který je smutný, protože nemá kamarády kvůli tomu, že je menší než ostatní a nemá tolik síly. Spřátelí se však s prasátkem Rochátkem a jejich přátelství se stane trvalým.
Třetí kapitola má název Jak zajíc zachránil ježka a propojuje postavy z prvních dvou kapitol. Ušáček zachrání uvězněného Bodlinku, seznámí ho i s Rochátkem a ze všech tří se stanou kamarádi.
Druhá a třetí kapitola už nejsou tak hrozné, ale ani tak mě nezaujaly. Dceři se to však líbilo a vyžádala si k přečtení i druhý díl. Doufám, že bude lepší než tento.

1 26.01.2025