Luka.W
komentáře u knih
Malíř pomíjivého světa
Kazuo Ishiguro
Příjemně poklidné čtení. Téma sebereflexe životního příběhu na pozadí poválečného Japonska zaujme svou originalitou a autentičností - při čtení má člověk skoro pocit, jako by to Ishiguro sám prožil. A nevím, jak je na tom překlad, ale zapůsobil na mne i autorův líbivý, leč na četbu nenáročný styl psaní. I když tedy román místy trochu postrádá silnější momenty, rozhodně jsem si jej přečetl s chutí.
Milovaná
Toni Morrison
Přiznám se, že stejně jako někteří další zdejší komentující, jsem měl i já (hlavně ze začátku) občas problém orientovat se v ději a událostech. Nevím, možná to bylo způsobeno četbou v originále, možná byly některé pasáže prostě matoucí...Každopádně i když tyto trable odezněly, pořád jsem měl tak nějak pocit, že jsem se k čtení musel spíše přemlouvat, než aby mě kniha pohltila (což bych díky emotivnímu pojetí očekával). Po přečtení ve mně však ještě dlouho převládala úzkost při pomyšlení na útrapy, kterými si musela většina tehdejších otroků procházet. A nejednou jsem se také myšlenkami vrátil k tíživému příběhu tvrdohlavé Seth, jejích svébytných dětí, sympatického Paula D i dalších postav. Abych to zkrátil, svůj výsledný dojem popíši asi takto: Beloved je román, který si stojí za to přečíst, i když se nečte úplně snadno.
Hostující profesoři
David Lodge
Pohodová a hlavně neskutečně zábavná kniha! O komické situace nebo autorovy zajímavé nápady zde opravdu není nouze. Koho zajímá prostředí šedesátých let a tehdejší ''univerzitní nálada'', bude navíc ještě o stupeň více spokojen. Kromě skvělého humoru a dobové atmosféry děj nabízí i spoustu postřehů týkajících se lidské povahy, respektive různých temperamentů či způsobů života (ať už jde třeba o rozdíly mezi americkou a britskou mentalitou, mužským a ženským pohledem na svět nebo různorodostí mezi jedinci ''stejného pohlaví''). Z mého pohledu naprostá spokojenost a v budoucnu se jistě k ''Profesorům'' ještě (ne)jednou vrátím.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
I když jsem neviděl film a o průběhu nic nevěděl, stejně je téměř celý děj (alespoň z mého pohledu) již od začátku lehce předvidatelný. Přesto však dokáže autor udržet napětí až do úplného konce- už jen to se musí ocenit. Emoce a uvažování hlavní hrdinky jsou zde vykresleny hodně povedeně, i když vyprávění z pohledu první osoby by bylo v tomto případě snad ještě působivější. Nejlépe pak kniha funguje na rovině vykreslení tíživé atmosféry a detailních popisů událostí, které skvěle umocňují celkový prožitek při čtení. Každopádně si myslím, že v sedmdesátých letech musela své čtenáře knížka zasáhnout o dost více než dnes, kdy už jsme všichni tak nějak více ''otrlí'' a závěr tak nepůsobí natolik šokujícím dojmem, jak by asi měl. I tak ale po přečtení převládají jednoznačně pozitivní pocity...
