lukasovo komentáře u knih

Zpočátku vegetariánské lobby, poté ekologické lobby, následuje náboženské lobby zakončené "jsme si všichni rovni". Celé vyprávěno krávou, což by na parodii moc nevadilo – kniha ale není vůbec vtipná. Nevzbuzuje emoce, nenutí vás dočíst, zápletka je prostá jako hladká mouka a vlastně nám na postavách moc nezáleží. Škoda.

3 01.09.2016

Myslím, že kdybych Zeď četl před Světly, je to větší odvaz. Zároveň mám neodvratný pocit, že se prodejní úspěch ponese na vlně radosti a očekávání, které zůstane nutně nenaplněné. Oceňoval jsem, stejně jako u Světel, krásný, čtivý a lehký popis jeho světů. Během pár vět se přenesete do druhé světové války, do čínské vesnice nebo na na břeh litevské řeky. Ale po posledních slovech zůstává takové zvláštní prázdno, nenaplněný prostor a myšlenka, že z toho mohlo být něco víc. Jsou to příjemné povídky, krásné světy, ale je to takové ... bez hloubky.

2 18.10.2016

Teroristický útok je devastující událost, která zasáhne do života všech. Vzniká při něm utrpení, strachy, vztek, smutek. Bohužel z této grafické novely si neodnáším žádnou emoci – i po téměř 200 stranách mi byla většina postav lhostejná (i proto, že jich bylo zbytečně moc). Graficky nejde o žádné veledílo a kresba občas působí spíš jako črty, které někdo zapomněl dokončit.

2 06.10.2016

Přiznávám, že jsem nedočetl žádnou předchozí knihu od Soukupové a měl jsem velký problém, aby Sníh nedopadl stejně.

Problémů bylo víc: absence přímé řeči (u mě způsobovala zmatení, často nebylo možné rozeznat vnitřní pochody od řeči), rychlé přeskakování z hlavního vypravěče scény, ale i věčné hádky a až na maminku nepříjemné postavy. Zavřel jsem knihu a osud všech postav mi byl úplně ukradený, nikdo si mě nezískal natolik, aby mi ho bylo líto.

Kniha se snaží být sondou do mezigeneračních vztahů, ale vůbec nenahlíží optikou mužů nebo dětí, místy až feminizuje veškeré dění a to příběh trochu devalvuje. Na děsivé líné tempo jsem si zvykl až téměř ke konci, kdy jsem četl tak rychle, jak jen to šlo. Na druhou stranu, autorka umí dobře zachytit psychologii postav a celkem výstižně popsat i jejich historii.

Text se čte celkem snadno, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas kloužu po slovech, aniž by se mi odrážel jejich význam v mé hlavě. Do budoucna už Soukupovou přenechám někomu, kdo její styl ocení víc.

1 25.10.2016

Psychiatrický sci-fi román z japonské budoucnosti rozhodně není pro každého. Já si ale užil bezmeznou imaginaci, nevyhnutelný sex i fantazijní svět Papriky.

30.09.2016

Adélu nic nebaví, škola je na houby, matka ji nerozumí, otec odešel za jinou. Jen v baru Ticho nachází pochopení. Sledujeme strasti života Adély, její úspěchy i pády dolů. Škoda, že je čteme se zaujetím, které má »hrdinka« i vůči svému životu – mizerně nízké. Prvních pár kapitol může působit nepřesvědčivě, ale doporučuju vydržet.

03.09.2016