LuKol komentáře u knih
"Základním, určujícím a nejvýznamnějším problémem třetího tisíciletí n. l. nebude expanze do vesmíru, ale hledání odpovědi na to, proč tu vůbec lidstvo je a proč tu vůbec má i být dál. Hledání důvodu pro existenci lidstva a smyslu existence lidstva. S touto otázkou je lidstvo konfrontováno poprvé, ale začíná a bude s ní konfrontováno s neoddiskutovatelnou naléhavostí."
Útěchu charakterizuje sám autor jako filosofickou detektivku. Osobní a hluboce prožívané pátrání po smyslu v labyrintu filosofických systémů je dobrodružstvím plným kacířských myšlenek. To co je poslední a absolutní, co už není pro nic jiného než samo pro sebe, ať už je to bůh nebo mechanicky pojatá hmota, ať už je to lidstvo pro samo lidství, život jen pro věčné samoplození nebo ideologie jen pro svou vlastní pravdu, skutečný smysl podle Bondyho nemá a mít nemůže. Proto zkoumá možnost vytvořit novou ontologii, dát pojmu bytí nový význam, který nebude spjat s věčným a neměnným základem světa - substancí. Smysl lze nalézt pouze ve světě, který není předem nadiktován či sevřen věčnými mantinely, kde "mohu ... napnout své úsilí určitým směrem, a tak ovlivnit rod, život, vesmír, bytí samo. Z kanálu, jímž se řine, jímž komunikuje dění v nezjistitelném časovém rozpětí odkudsi kamsi, mohu se stát ontotvornou, bytí spoluurčující, bytí přetvářející, bytí dokonce tvořící veličinou."
Psal jsem básně divukrásné
Přečteš je až slunce zhasne
až pomine všechno bytí
pro sebe je budeš míti
Na hřbitově na veselém
v hrobě pořád zasněženém
Budeš si je čísti sama
Uvidíš že sem tě nezklamal
Jestliže „pouť“ (tao) je možná právě jedině za podmínky, že putuje (a nechává putovat), a to zcela volně, pak za kategorie (ona axiologická „přání“, jež jsou „otcem myšlenky“) typu „smysl“, „cíl“, „účel“ etc., jež ani ze struktury „ontologična“, ani z podstaty axiologické problematiky vůbec nevznikají, nýbrž, jak již mnohokrát bylo řečeno, jsou námi postulovány jen per analogiam s lidskou pracovní praxí a zkušeností, je více než dostačující „náhradou“ záruka nepřetržitého proudu proměn a záruka, že nic nikdy není dirigováno, předurčeno, zakázáno, přikázáno etc., že tedy přirozeným organickým „prostředím“ skutečnosti je neomezená volnost (a nadto nic není anihilováno, ba působí dále – byť ne snad „věčně“ – v podobě memetických stop). To pak ale věru není žádná náhrada, ale nalezený poklad!
Nechť se stanu lékem všem souženým,
lékařem či ošetřovatelem
na tak dlouho, dokud potrvá jejich bol.
Nechť se stanu jídlem a nápojem
v období hladomoru na konci věku,
abych deštěm pití a jídla
odstraňoval muka žízně a hladu.
Nechť se stanu pokladem pro všechny chudé,
abych jim mohl posloužit rozličnými službami.
Prost všeho lpění,
zříkám se teď svých minulých,
přítomných i budoucích těl,
majetku i zásluh,
pro blaho všech bytostí.
"Všechny ontologické koncepce, ať s tím nejlepším Pánembohem, který nemá v hlavě nic jiného, než že nás miluje láskou nejhlubší, ať s vědou, která má ten báječný program ukázat nám, jak struktura tohoto báječného kosmu je uspořádaný chaos, který budeme moci plně využít a třeba i předělat ve svůj prospěch, tak posléze i všechny racionálně i ontologicky zodpovědné pokusy o beztranscendenční nesubstanční ontologii nakonec rezignují před tím, že Skutečnost je opravdu blbost. Jistě pozoruhodný výsledek naší analytické práce."
Tulku Urgjän Rinpočhe (1920-1996) byl jedním z nejvýznamnějších meditačních mistrů a učitelů škol Ňingma a Kagjü a dědicem slavné linie skrytých nauk (terma) Nových pokladů, jež objevil jeho praděd Čhoggjur Lingpa. Po čínské okupaci odešel do Sikkimu a později do Nepálu. Své učení dále předával mnoha zájemcům z celého světa, a naplnil tím mimo jiné pokyn 16. Karmapy: „Nechej slunce moudrosti vyjít na oblohách Západu.“ V šíření odkazu Tulku Urgjäna dnes pokračují jeho čtyři synové, kteří jsou rovněž inkarnacemi velkých mistrů. Česky mu vyšla kniha Opakuji slova Buddhy (DharmaGaia 2010).