LunaL. komentáře u knih
Oddechová, pohodová knížka. Sice dost čitelná - od začátku odhadnete nejen konec, ale i průběh děje - moc překvapení se tam nekoná. Co se mi ale líbilo, bylo vykreslení atmosféry v Dánsku, hygge a hlavně kavárny. Díky tomu hodnotím kladně +za vtipné momenty s novináři. Jinak část v Londýně mě doslova nebavila, což je škoda.
Hezké čtení, ale nenaláká mě to na další díl. Nebo možná až časem.
Kniha od Šimánka jako vždy nezklamala :) Schválně jsem tentokrát šáhla po Havaji, i když mě tohle místo nikdy nelákalo. Ale už vím, že to bylo proto, že jsem si pod Havají představila ty nejluxusnější hotely, bazény a sice krásné pláže s palmami, ale jinak nic. Vůbec mě nenapadlo, že i na Havaji se dá stanovat, jezdit na koni a na kole, natož na lyžích! Z knížky mě zaujala jak příroda, tak trocha historie ostrovů.
Zklamalo, že autor víc nezdůraznil, že cestu, co v knize popisoval, navštívili na dvakrát. Jen je tam zmíňka, že tentokrát děti museli být ve škole. Ale jestli ostrovy navštívili s manželkou hned v zimě, nebo za rok, natož jak dlouho tam strávili, to tam bohužel nebylo poznat.
Jinak doplněno krásnými fotkami, jako vždy :)
Krásná dětská knížka, která zaujme i dospělého. A určitě pobaví! :) Tolik vtipných situací, tolik špatně, ale vtipně pochopených věcí.. Jak něco vypadá úplně jinak z pohledu dítěte :)
Opravdu to nemělo chybu. I já se těším na další díl :)
Knihu bych kvůli její velikosti synovi nekupovala, byla bych z ní doma nešťastná. Z knihovny jsme ji ale půjčili, syna (5let) dost zajímají mravenci, šneci, včelky a jiné potvůrky :) Překvapilo mě, jak moc ho zaujala. Četli jsme ji pravidelně večer místo pohádky a syn byl nadšený. Bylo hezké zpestření, že se na každé stránce mělo něco hledat. A spousta obrázků a krátké texty, pro malé děti ideální :) První encyklopedie, kterou jsme přečetli od začátku do konce! Za nás oba super :)
Mě v dětství Medvídek Pú úplně minul, ale syn (5let) si ho zamiloval, tak svět Stokorcového lesa poznávám s ním :) Líbí se nám milé příběhy plné zvířecích kamarádů a Kryštůfka Robina. Tahle kniha syna dost zaujala, v létě nadšeně pomáhá na zahradě, byl pyšný, že narozdíl od Medvídka Pú věděl, co kytičkám chybí :) A i stavění úlu a lákání včel ho zajímalo :)
Knihy od Čapka mám ráda. Jak už tu psali lidé dříve, jsou nadčasové. Hlavně v téhle době je čtení Bílé nemoci skoro až děsivé...
(SPOILER) Asi pátá kniha od Šimánka, ale první, kde text převažuje nad fotkami. Zezačátku to byl nezvyk, mívala jsem jeho knihy přečtené během 2-3 dnů.. Ale zato tam bylo víc informací :) Líbilo se mi, jak popisoval stavbu srubu v divočině, i různé problémy, které nastaly. Omylem jsem jako první četla Na kanadském severu,ale ničemu to nevadilo :)
Už dlouho mám Šimánka za velkého dobrodruha, který dokáže snad vše. Díky téhle knize u mě ještě stoupl - dojalo mě vyprávění, jak šel 150km kanadskou divočinou, aby dostal svého psa k veterináři!
Syn si oblíbil první díl, ten jsme četli pořád dokola. Tenhle díl se mu taky líbil, ale na první díl nemá. Přeci jen je mu prostředí školky bližší :)
I tak krásný děj s krásnými ilustracemi! :)
Knížku jsem našla zapadlou v prádelně. Já si ji z dětství nepamatuju, musela tam strávit už pěknou řádku let.. A protože má syn rád knížky typu Martínkova čítanka, Pohádkový dědeček.. zkusili jsme i tuhle - a oba jsme ve byli nadšení :)
Hezké povídání o dětech a malém letadélku Káněti- a o tom, jak se s ním děti učí tajně létat.
Krásný příběh, i když ne moc poučný. I přes zastaralé názory a metody ( děvčata nemohou řídit letadlo, během knížky asi tři výprasky..), které ale čtenář musí vzhledem ke stáří knížky pochopit (nebo je při čtení dětem přeskočit) se nám knížka moc líbila :)
Přesunuli jsme ji z prádelny na čestné místo v dětské knihovně :) Určitě se k ní se synem zase vrátíme! :)
Knihu jsem četla na doporučení, sama bych po ní asi nešáhla. Ze začátku mě nebavila, ale naštěstí jsem to nevzdala a dočetla ji. Jak je děj vyprávěný osmiletou holkou, tak je to čtivý, originální, vtipný. A znějí vtipně i chvíle, které mají do legrace daleko.
Hodnotím zlatou střední cestou, protože to není můj styl, ale jsem ráda, že jsem ji přečetla :)
Četla jsem se synem (5), objevili jsme ji v knihovně. Knížka se nám líbila, ničím ale zvlášť nezaujala. Líbilo se nám, že je tam hodně pohádek na hodně téma ( hlavně o zvířátkách, jak domácích, tak divokých, pár o dětech,o drakovi..), nějaké na dvě stránky, jiné na víc. K tomu pěkné, barevné obrázky.
Na jedno přečtení pěkná, podruhé bychom po ní asi nešáhli. Nebo leda pak číst mladším sourozencům..
Od S.Rudolfa jsem ořečetla několik knih, Metráček mě ale dlouho míjel - jak film, tak kniha. Konečně se na něj dostalo :) První díl jsem tušila děj a moc se mi líbil. Bylo to takové klidný, milý příběh o sympatické, i když tlusté holce. Dost jsem ji fandila,nejen na závodě, ale i v lásce. Hlavně jsem doufala, že kvůli nedorozumění nepřijde o svého kluka...
V druhém díle jsme hodně pozorovali Jitku na střední zdravotní škole a na tanečních. Ale nechyběly ani tréninky a závody. Tady je už její vztah s Honzou trochu jinde, dostal jiný rozměr.
Celkově se mi knížka líbila, je neskutečné, jak spisovatel může psát přesvědčivě za holku. Dost se mi líbily i popisy běžných věcí (třeba velké praní prádla), které jsou teď úplně jiné. Pobavilo mě, jak lidé bláznili kvůli desetikoruně ( někdy i kvůli 70haléřům)- je vidět, jak se celkově doba a hodnota peněz změnila. A zamilovala jsem si Jitku a její vtipné a trefné odpovědi! Určitě jsem nečetla naposledy :)
Přidávám do čtenářské výzvy - a dost mě mrzí, že tato kniha spadá do Kniha autora, který už nežije.
Nádherná kniha! Dostal ji syn, aby znal Gastona a jeho velký příběh. Kniha se líbila nám oběma. Syn se díky ní víc seznámil s těmito úžasnými zvířaty i s prací v zoo. Já zase zavzpomínala na dny, kdy jsem mohla sledovat cvičení pražských lachtanů, chystat jim krmení. A když jsem dočetla ke kapitole, kde se dávají samé hubičky, vybavila se mi pusa od Melouna, syna Gastona. Až mě dojalo zjištění, že je podobný svému otci.
Trochu jsem se bála konce, vybavovala jsem si historky o "velké vodě a o chytání Gastona". Nevěděla jsem, jak by to syn vzal. Konec je zkreslený, vůbec tam čtenář nepochopí, že ho nakonec chytili. A naštěstí je přizpůsobený dětem, ti mladší nepochopí, že to byl Gastonův úplný konec.
Letos to bude dvacet let od první velké povodně a jsem ráda, že jsem se s Gastonem seznámila alespoň podle knížky. A že ho mohl poznat i syn.
Moc se mi líbilo, že knihu napsala Gastonova dlouholetá "hlavní lachtanka", pro kterou to možná byl i způsob, jak se s tím vším vyrovnat a jak podpořit zoo.
Je poznat, že kniha byla psaná láskou nejen ke Gastonovi a lachtankám, ale celkově k její práci.
(SPOILER) Moc nevím, jak knihu hodnotit, proto jsem zvolila střední cestu.
Ze začátku se mi nelíbilo, jak autorka popisovala práci sestry. Víc jak sto stran to vypadalo, že práce Tanji je jen v krmení vlků, jejich focení a následovném vybírání fotek. Sem tam zmíňka o komentovaných přednáškách pro návštěvníky. Pracovala jsem u zvířat, vím, kolik je to dřiny a všeobecný názor, že práce je o mazlení se s nimi, sem tam je nakrmit, nesnáším.
Naštěstí se to kapitolou, kde odchovávali vlčata, změnilo k lepšímu. I po této kapitole se objevilo přesnější popis krmení a potíží, jaká mohou nastat,..
Co se mi příčilo bylo, že se k vlkům chovali skoro jako ke psům, jen divočejším. Nemám ráda, když někdo tvrdí, že jsou vlci "krvelačné bestie", opačný názor by jim ale mohl také ublížit. Prostě jsou to šelmy a tak by se k nim mělo přistupovat. Nepochopila jsem, že Tanja jako odborník na vlky nechala jít svoji vystrašenou sestru mezi smečku vlků, nechala vlky aby se na ní, i když láskyplně, vrhli, což jen stupňovalo její strach, který se nijak nesnažila zakrýt.. Snad to bylo tím, že si "svými vlky" byla opravdu jistá..
I my v knize dost informací chybělo - kapitola o přespávání s vlky venku byla vtipná, ale že by se tam zmínila, jak dlouho to vydrželi a jak to pak změnili, to ne. Nebo na jak dlouho tam jezdila, mohla víc oddělit jednotlivé návštěvy. Dlouho jsem si myslela, že vše prožila za jednu (dloouhou) návštěvu, než začala zmiňovat cestování.. A kam šla vlčata, po tom, co vyrostla..
A co se mi naopak líbilo? Spousta fotografií, které nebyly zaměřeny jen na vlky (i když těch byla většina), upřímnost autorky, její odvaha a obětavost sestře pomáhat. Celkově jejich sesterský vztah (který ze začátku zněl děsivě),jak se Monika dokázala v dospělosti změnit a naučit se tolik nových věcí v pro ni neznámé oblasti. A samozřejmě obětavost Tanji, která neváhá pomoci mláďatům všeho druhu, a která pro své vlky udělá cokoliv.
A závěr? Kniha se mi začala líbit ve chvíli, kdy jsem ji začala brát ne jako vyprávění o vlcích, ale jako příběh ženy, která díky nim změnila sebe i svůj život.
Syn si Medvídka Pú oblíbil, tahle knížka se mu líbila moc. Hlavně ta podzimní, kdy zvířátka vystraší oči ve stromě. Mě nadchly nápady na jednotlivá roční období, které jsou v druhé části knížky. za mě i syna super :)
Jako malá jsem znala nazpaměť snad všechny díly, jak jsem Rexe milovala! Mohla jsem na něj koukat pořád dokola. Proto jsem neodolala, když jsem narazila na knížku. Bohužel jsem z ní byla zklamaná. Neseděly mi myšlenky Rexe, jak nazývání Richarda "páneček Ríša, nebo Komisař Ríša", tak jeho názory na "ženské samičky". Celkově tady působil jako žárlivý, sebelítostivý a pesimistický pes - prostě úplně jinak, než v seriálu!
Když neberu pasáže z pohledu Rexe, tak to nebyla špatná kniha. Po dalším dílu už ale nešáhnu, raději si půstím nějaký díl seriálu :D
Knížka mého dětství, která nadchla i syna :) Synovi ji čtu od jeho dvou let, moc se mu příběhy štěňátka líbí a vůbec mu nevadí, že knihu četlo tolik dětí, že je to na ní znát..
Díky štěňátku ho začali dost zajímat včelky :)
Nedávno jsme ji kupovali jako dárek pro právě narozeného bratránka :)
Podle mě je to knížka, která má krásné ilustrace, nádherný děj a nějaké poslání - mělo by ji znát každé dítě!
Tuhle knížku čteme se synem (co se týče leporel) asi nejčastěji. Syn Krtečka má rád od mala, tady se mu líbí, jak společně staví dům. Už si i plánoval, jak jednou postaví dům mě, tak proč bych mu ji nečetla dokola? :)
Hezké jak obrázky, tak dějem.
Krásná knížka! :) Jako malá jsem milovala ty obrázky, snažila jsem je i sama nakreslit (nejvíc Krtka v ponorce, ten byl nejoblíbenější!) :) Teď to čtu synovi, tomu se také knížka líbí. Zase víc obdivuju krásné básničky - hned bych taky někam vyrazila! :)
Nechápu, jak může být 16.díl stejně poutavý, jako první díly! Člověk by myslel, že už spisovatel bude bez nápadů, nebude mít o čem psát, a ono to tak naštěstí není :)
Tenhle díl se mi líbil moc, možná i tím, že jsem nedočkavě vyhlížela pokračování napínavého děje. Na to, že je Will dospělý, jsem si už zvykla, u Horáce to byl zatím ještě problém, jak se tam tak často neobjevuje. A u Maddie jsem měla pocit, že musí mít sílu za dva chlapi, ale to se ve fantasy světě může stát :)
A bonus navíc pro mě byl ten, že kniha splňuje bod z čtenářské výzvy - obsahuje postavy, které milují kávu! :)