luzajickova komentáře u knih
Sarah čtu poprvé a ihned sem si ju oblíbila. Příběh se lehounce a rychle četl, snad nebyla chvíle kdy jsem se nemohla dočkat, co se bude dít dál. Příběh byl smutný, chvílemi aj veselý, a také zajimavý a opravdu krásně sepsaný. Jelikož je kniha o medicině, kterou po pravdě moc nemusím, tak jsem se toho obávala zbytečně, nijak moc do detailu autorka nezacházela, za což sem jí vděčná. Mezi Samem a Laurie byla už od začátku cítit ta silná přitažlivost, no prostě je to táhlo k sobě od začátku. Nejvíc mě dostala Teddie jak vyprávěla o seznámení se Samem, no z toho jsem nemohla. Tento příběh ve mně vyvolal silné emoce, opravdu nádherný přiběh, i když jak už jsem psala smutný chvílemi, některé scény mě naprosto dostali, vypadalo to tak realně. Laurie spolubydlící Emmett a Holly, no lepší si nemohla přát, určitě bych takové taky brala. Emmett má u mě plusové body za to co udělal. Těšilo mě jak se Sam snažil Laurie pomoct v medicině a podpořit ji jak jen mohl, podporoval ji když si nevěřila, však on by se kvůli ní aj doslova přetlhl jak moc po ní toužil a měl jí rád. ¨Mamča¨ Amber škoda že jí nebylo více, ale tak co už, více ji poznáme v druhém díle této serie. Ještě bych ráda dodala, že Teddie a Kian byli slaďouši už od začátku.
Izzy byla skvělá v tom, jak se snažila přehlížet vše ohledně Willa, až to nakonec nedávala, ale držela se opravdu dlouho. Příjezd Colea byl v něčem dobrý, každopádně se mi moc nezamlouval důvod proč přijel. Jsem ráda, že se tam občas mihla Lena a Ryan, přesto že to bylo málo, tak to stačilo. Will se choval občas divně a mátl Izzy, ikdyž to nebylo záměrně. Ze začátku jsem si myslela, že bude Willova máma mrcha, ale nakonec mě mile překvapila. Marissa mi tam v jednu chvíli vadila, ale pak zas nevadila, nevím co si o ní myslet a nemám na ni pořádně názor. Myslela jsem si, že mě příběh o snowboardingu bavit nebude, nakonec mě to hodně chytlo a nemohla jsem přestat číst. Příběh byl fajnový, ikdyž mi ten konec přišel trochu moc urychlený, vůbec bych se nezlobila, kdyby byla kniha o pár stránek delší. Kdo vyhrál srdce Izzy? To se dozvíte v příběhu který mohu doporučit jako milou oddechovku.
Lilly je užasná autorka, dost mi připomněla Monu Kasten, připadá mi, že její příběh je podobný, ikdyž tento se koná v Green Valley, kdežto příběh od Mony ve Woodshillu. Od knihy jsem se absolutně nemohla odtrhnout, pohltila mě až tak, že jsem doslova hltala každé slovíčko..
Je to zajímavé vyprávění a navíc jsem o Au-Pair ještě nečetla a neviděla žádnou knihu, díky tomu pro mě byl příběh něčím nový a zajímavý. Když Ryan a Lena šli na túru, tak jsem si hned vzpomněla na Kaidena a Allie (M.K. – Začít znovu). Ryan byl zpočátku hajzlík nebo mi to tak jenom připadalo, ale poté jsem si ho zamilovala, stejně jako Lenu. Samozřejmě i Cooperovi, kterým Lena hlídala Liama, jsem si oblíbila. Líbilo se mi, jak Lena dokopala Ryana něco dělat. Měla na něj dobrý vliv, kdyby nepřijela, tak by nejspíš nedělal nic jiného, než že by se utápěl v lítosti a bolesti. Trochu mě naštvalo to, co udělal skoro ke konci, myslela jsem si, že to nakonec neudělá, ale bohužel jsem byla naivní. Abych nezapomněla, Lena je Němka, ale mluví v knize anglicky a vše je nakonec přeložené do češtiny, takže je to trochu matoucí, ale naštěstí je vždy pochopitelné nebo naznačené, kdy promluvila německy. Určitě se těším, až si přečtu příběh Willa a Izzy, naštěstí už je přeložený, tak si ho budu moct přečíst v klidu. Ještě bych chtěla dodat, že konec byl uspěchaný a chyběly mi tam ta dvě důležitá slůvka, které si neřekli, což mě zamrzelo ale co už.
Anna Savas není až tak známá autorka, alespoň já jí neznala. Tohle je její první kniha, která u nás byla přeložená a je opravdu skvělá, zamilovala sem si ji. Ikdyž musím přiznat, že ze začátku jsem měla problém se začíst, byla to pro mě nuda a nevěděla jsem, zda pokračovat. Nakonec jsem ráda, že jsem četla dál, jelikož mě ten příběh chytl a jsem ráda za to, jak skončil. Tess a Cole si byli svým způsobem podobní, ikdyž Tessa to měla v dětství o dost horší než Cole, ale i tak měli něco trochu společného. Richard se mi absolutně nezamlouval už od začátku...
O April jsem nevěděla, co si mám myslet, v jednu chvíli vypadala jako ta špatná, poté opět, že je ok a takto stále dokola. Pak jsem přišla na to, že byla jen ovlivňována. V tomto příběhu je přesně ukazáno, jak dokáže strach ovlivnit člověka a jakým dokáže být zlem. Každopádně, příběh byl zajímavý a čtivý, určitě si přečtu druhý díl, který nemám páru o kom bude, ale mohl by být o Julianovi alias spolubydlící a kámoš Cola a nějaké té holce.
Tato autorka mě zaujala, jak díky obálce, tak i díky anotaci a musím uznat, že před ní smekám, protože má opravdové koule (obrazně řečeno), že se vůbec pustila do takového neobvyklého tématu, které se moc neřeší. Na začátek bych chtěla zmínit, že mě děsně štve, že v originále se hlavní postava jmenuje Micah, v anotaci Mickey a přímo v knize Mikey, to si má člověk vybrat nebo co? Adrian a Julian jsou svým způsobem stejní nebo alespoň v podobné situaci, která je naprd, ale naštěstí to oba zvládnou a každý to překoná po svém, ikdyž by mě nenapadlo že zrovna Julianovo tajemství bude až taková bomba.. Když jsem se dočetla, co za tím tajemstvím stojí, byla jsem v šoku, ale chápala jsem ho, ikdyž jsem si nic takového nezažila. Překvapí to, mě osobně to dost vykolejilo, soucítila jsem jak s Adrianem, tak i s Julianem, kterého jsem si mimochodem hned oblíbila, ikdyž byl k Mikey ze záčátku odtažitý a nedůvěřivý. Mikey si také protrpěla dost, sice ne tolik jako Julian a Adrian, ale i tak toho na ni bylo kolikrát až moc. Rodiče všech tří jsou všichni stejný zmetci (slušně napsáno, použila bych jinak jiné slůvko), chovali se hrozně sobecky a vše jen kvůli své pověsti...arhg jak já tyto rodiny, co si stojí na své pověsti a chovají se tak odporně nenavidím! Ale nějaký záporák být musí. Auri a Cassey, skvělý sousedi a kamarádi, měl každý svůj styl a byli jiní, i přesto jsem je chtěla spolu a také si mě ihned získali. To samé Lilly Link Tanner a Aliza byli skvělá opora pro Mikey. Na závěr bych chtěla jen dodat, že takhle to bohužel funguje i v realitě, měli by jsme si to uvědomit a hned neodsuzovat. Každý je už nějaký a to by jsme měli respektovat každý má právo se rozhodovat jak chce a co mu podle něj přijde nejlepší. Určitě stojí za to si na konci knihy přečíst krátký dodatek k danému tématu. Třeba pochopíte, že to pro toho člověka není opravdu tak snadné jak se zdá.
Na autorku jsem narazila, když vyšel Bentley, což je první díl ze série Vested Interest, která mě zaujala, ale vzhledem k tomu, že nechci rozečítat série, jsem se rozhodla s ní počkat. A najednou jsem uviděla tuto knihu, jenž mě naprosto odrovnala.. Jelikož jsem od autorky nic nečetla, tak jsem netušila, co mám očekávat a obávala se. Každopádně se mi ihned zalíbil styl psaní i příběh, který vypráví o mrzutém a zlomeném Maxxovi, co má dílnu a také nedůvěru v lidi, ať už jde o kohokoli, minulost ho dost poznamela.
Nakonec se mu život obrátil na ruby, vše se změnilo příchodem vichřice jménem Charly do jeho života. To bylo něco, ty její výrazy jako "brnkačka", "koukej nadrát" apod. Maxx z ní byl celý bez sebe. Charly makala jak jen mohla, každou chvíli Maxxovi dokazovala jak moc si tu práci zaslouží a může jí věřit. Maxxe nejde nemilovat, i přesto jak stále brblal a štěkal, byl úžasný a měl o Charly opravdovou starost. Též ji chránil, líbilo se mi jak se k sobě chovali a jak to mezi nimi fungovalo. A Mary? Byla úplné zlatkoy, hned si s Charly padly do noty a pekly koláče, které Maxxouš zbožňoval. Nesmím zapomenout zmínit Rufuse, přestože měl v příběhu jen menší roli, byl užasný. O tom parchantovi co se snažil ublížit Charly ani nemluvě, spíš teda o dvou parchantech. Charly byla svá, což se mi na ní líbilo nejvíc, jelikož měla skvělé nápady, na nic si nehrála a všechno říkala na rovinu. Vážila si každé maličkosti, ze které měla obrovskou radost. Bretta a Stefana jsem si velmi oblíbila, byla s nimi sranda. Zajímá Vás, jak probíhal příběh mezi vichřící jménem Charly a bručounem Maxxem? To se dozvíte, pouze když si přečtete tento jedinečný příběh. Nebudete litovat.
Popravdě ani nevím kde začít. Od Kylie jsem četla serii Stage Dive, která se mi líbila a hezky četla až tedy na Jimmyho, kterého jsem si moc neoblíbila, každopádně tento příběh je o něčem jiném.. Kniha se četla příjemně, akorát mi trochu víc vadil charakter Becka jakožto hlavní postavy, o které příběh je. Chování měl dobré nebo alespoň mi přišlo fajn, než jsem došla k tomu, proč to tak je a co za tím vším stojí. Becka otec byl prostě blbec, což je ještě slabé slovo, ale nechci být sprostá. Nakonec si mě ale získal ke konci tím, jak se opravdu snažil vše napravit. Alice mi přišla častokrát až moc naivní, já bych upřímně nějaké věci nepřekousla. Ale jak to zase některým lidem natřela ve smetánce bylo skvělé. Penny se mi zamlouvala ihned od začátku. Ethan byl občas idiot, ale on za to tak nějak nemohl, dělal pouze co ho otec naučil, jakožto vlastně všichni sourozenci, i přesto si mě získal. Emma byla ze začátku taková zvláštní, nakonec mě svým určitým způsobem zaujala. Henry byl nejmladší z celé smetánky, ale byl to super prostě puberťák. U Rachel jakožto matka Emm a Ethana jsem se obávala, ale mile mě překvapila. Kdo se mi ale zamlouval úplně nejvíce byl Matiás, který byl skvělý a sympaťák. V některých částech jsem se i zasmála, ale to bylo spíše ze začátku, kdy to vše začalo. Příběh byl zábavný, prostě taková zazobaná smetánka. Každopádně kniha je slabší než ty co jsem od Kylie zatím četla a řekla bych, že se kniha liší i stylem psaní, samozřejmě nesmím zapomenout jak mě štval styl, jak šly scény hned po sobě (např: byli v ložnici a pak najednou někde jedou pryč). Hodně mi to vadí a nemám ráda, když to není oddělené, ale každý to má jinak. Příběh mě sice nadchl a byl zajimavý, ale nedosahuje to k plnému počtu.
Ví a Penelope samozřejmě mají, jak jinak, úžašné příběhy, které se mi báječně čtou, nejspíš proto jsem si je opět zvolila. Též mě hodně zaujala anotace.
Tento příběh byl zajímavý, přímo báječný. To, jak se seznámili, mě odrovnalo a chytala jsem záchvaty smíchu. Bylo to opravdu něco, hlavně to o čem se bavili, prostě pecka. Dex mi přirostl k srdci okamžitě, i když si hrál na Jaye se kterým se jakoby hádal, takže se hádal sám se sebou, u toho jak se jedna osoba hádá sama se sebou a žárlí na sebe jsem prostě nemohla. Bianca mi také padla ihned do oka, líbila se mi její kuráž a celkově její charakter. Ve vztahu je důležitá důvěra a Bianca s tím bohužel měla problém, jelikož už jí jednou zalhal, ale bavilo mě, jak se Dex snažil, aby získal Biancu a její důvěru zpátky. Když jsem přečetla jméno Caroline, už automaticky jsem si říkala že to nebude nijak hodná osůbka a už v tu chvíli jsem jí neměla ráda. Dexík si adoptoval Banditu, který byl úžasný, dodal tomu příběhu tak nějak šmrnc či jak to nazvat, bez něj by to nebylo ono. Příběh byl vtipný, zajímavý, čtivý, taková oddechovka.
Penelope a Vi jsou báječné spisovatelky, každý jejich příběh mě nadchne a hltám každičký kousek. Divím se, že jim ještě nedošly nápady, ale ony snad vždy ještě něco objeví. Skvěle k sobě ladí, ráda od nich čtu a jsem zvědavá co dalšího si připravily. Kniha mě velmi bavila, četla se pěkně a lehce, prostě jsem spokojená, opět to bylo dojemné. Declan byl můj oblíbenec, takové zlatíčko, který si i přes všechno prožité dělal ze všeho srandu, to se mi líbilo, i když chvílemi mi ho bylo líto. Molly si též zažila nehezké chvíle, ale Declan při ní pokaždé, opravdu pokaždé stál, pomáhal ji a snažil se jí podporovat... dělal to opravdu skvěle. Pan doktůrek Will mi absolutně nesedl, stejně jako Julia, ale to bude tím, že se montovali do čeho neměli. Jméno Mollyiny mladší sestry mi přišlo trochu zvláštní a nevídané, nepíšu, že bylo ošklivé, ale bylo nezvyklé (Siobhan). Malinko mi vadila delší odluka Declana od Molly, ale to už je jen malá drobnost, alespoň já to tak mám. Nejlepší byl začátek, když Declan přišel na schůzku s Molly a snažil se jí přesvědčit, aby on mohl být její nájemník. Nakonec mě dostalo to, co jí přesvědčilo. Jakože ten konec? Ten byl dojemný! Lepší konec holky vymyslet nemohly! Prostě pecka!
Od Zapaty jsem četla pouze Malychina a toho jsem si naprosto zamilovala, což o této knize mohu říct taktéž, i přestože mě ze začátku kniha nijak nezaujala, byla to nuda. Zaujalo mě to až potom, co se začal ukazovat Ivan a začal více komunikovat, nemohla jsem se od knihy odtrhnout. Ivan a Jasmine byli úžasní, dostávali mě tím, jak si nadávali a hašteřili se...to bylo prostě k popukání. Jasminina rodinka byla úžasná, až na jejího otce, ten mě opravdu štval. Kapitoly byly dost dlouhé, to jsem snad u žádné knihy ještě nezažila, ale i tak jsem si knihu oblíbila. I když je vše dějově pomalé, přes sbližování až po intimitu mezi Jasmine a Ivanem.. rozčilovalo mě to, jelikož na to nejsem zvyklá, ale nakonec jsem si přece jen zvykla, že jde v knize vše pomalu, díky tomu hlavní hrdiny potom co se dají do kupy nic nerozdělí. Samozřejmě nesmím zapomenout, že přátelství mezi Ivanem a Jasmine, které si vybudovali, bylo krásné. Jak si zároveň vypomáhali, hlavně když se Ivan staral o Jasmine a ochraňoval ji, bylo to nádherné a jasně dával najevo, že jí má rád, jenže ona to jaksi neviděla nebo nechtěla vidět. Škoda že nebyl pohled z Ivanovy strany, občas bych chtěla vědět, co si při nějakých scénách myslel. A též mě mrzelo, že tam nebyla více Ivanova ségra. Ivana rodiče byli také úžasní, i přestože se tam objevili pouze jednou či dvakrát.
I tak mě nic z toho neodradilo a někdy přečtu znovu.
Když jsem si vybírala knihu, tak jsem samozřejmě sáhla hned po Vi a Penelope, ony píšou úžasné příběhy. Velmi se mi líbilo, jak dobrodružství Maddie a Mila začalo. Nebudu tu psát jejich opravdová jména, nechte se překvapit, stejně až otevřete první stránku knihy, uvidíte pravé jméno Maddie. Obě postavy mi sedly okamžitě, i přesto že Maddie trvalo déle než si připustila své city. Milo byl zlatíčko, snažil se prožívat dobrodružství a rozesmívat Maddie. Vlastně si pomáhali navzájem, jelikož každý měl nějaký problém nebo blok. Dobrodružství do kterých se dostali, byli opravdu vtipná až kolikrát překvapivá nebo trapná. Též se mi líbilo, jak si z každého výletu vezli onen SUVENÝR.
Felicity mě nijak neoslovila, až nesedla. Stále Maddie tlačila do něčeho, co ona sama nechtěla, i když si to nechtěla připustit. Vědma, čili kartářka Zara, dávala nápovědy což byl oříšek a mě by to snad ani nenapadlo. Maddiin snoubenec...chápu to, ale zároveň nechápu. Nemá právo ji nutit do něčeho, co sama nechce (kdo četl snad pochopí). Mila rodiče jsem si zamilovala hned, ale u jeho matky to chvíli trvalo. Celkově mě kniha opět pohltila a konec, čili epilog, o pár měsíců později byl hodně dojemný, opravdu skvěle načasovaný a jsem ráda za to, co vše zahrnoval.
Zlatíčko Penelope prostě jí zbožňuji.. Tato kniha byla opravdu nádherná.. dost jsem se nasmála, sem tam mi slzeli oči, ale toto je nadhérný příběh o Damienovi, který moc chtěl Chelsea, ale podle něho jí nemohl mít, ale nakonec povolil a byl ten nešťastější chlap.. Musím uznat že mu to teda trvalo, než mu došlo že Chelsea je ta pravá a že i přes to všechno jí mít může a lásku k ní nijak neovlivní a nemůže se tomu bránit na vždy. Nejlepší bylo jak poslouchal její tajné telefony s terapeutkou a chytl záchvat smíchu když terapeutka Chelsea řekla že je jako Jednorožec... samozřejmě bylo více skvělých scén (např: Když usnula ve vaně při čtení románu a měla v troubě lassagne a Damien tam vlítl s hasíčákem teda hlavně když zjistil co si Chelsea četla ve vaně a kvůli tomu málem podpálila barák a pak jí to stále předhazoval to bylo prostě boží).
Musím uznat že pro mě osobně byla nejhorší ta část kdy musel Damien podstoupit operaci, to jsem brečela jak želva jak jsem s nimi soucítila... skvělá podpora Damien to vymyslel perfektně, snažil se rozptýlit Chelsie. Jinak jsem docela chtěla aby se brácha Damiena Ty dal dohromady se sestrou Chels Jade byla by to skvělá dvojka už to jak na sebe reagovali, když se poprvé viděli. Dvě Déčka alias Dudley a Drufus byli parádní rotvajleři kteří tam měli také svojí roli kolikrát bylo vtipné co vše vyráběli aby dostali to co chtěli a oni to dostali! :D
Opět tu máme Vi, jak nečekané (haha), její styl psaní mě tak uhnal, že jí nemůžu přestat číst a každá kniha od ní je pro mě blaho, miluji každý její příběh, každému samozřejmě sednout nemusí ale mě sedla perfektně. Každý příběh má něco do sebe, teda alespoň podle mě.. je to jen čistě můj názor. Grant měl pernou a smutnou minulost, protrpěl si toho dost, i když jsem to neprožila nějak si to dovedu představit a musí to být opravdu strašné, proto chápu že Grant odpustit Lily nedokázal, také bych to nedokázala, nemoc nebo ne prostě je to hrozné.. jasně je to jen kniha ale příběh mě pohltil jako by to bylo reálné. Líbilo se mi jak Ireland byla svá a ten email mě dostal.. prostě napsala co si myslí, tak to má být, i když my v reálném životě tohle psát rozhodně nesmíme, jinak by jsme letěli úplně a nikoho by nezajímalo jaký důvod k tomu máte, šef by takto ohleduplný jako byl Grant rozhodně nebyl. Děda Granta když si nemohl vzpomenout na slovíčko tak řekl KOULE! to bylo skvělé, nasmála jsem se u toho i samozřejmě ukápla slza.
Vi a Penelope jsou prostě skvělá dvojka, jak dokážou napsat tolik krásných příběhů. Opravdu před nimi smekám, protože bych nedokázala sepsat ani vymyslet žádnou knihu, natož něco tak krásného jako mají tyto dvě autorky.
Teď k příběhu... Ze začátku jsem si myslela, že Carter bude děvkař jako každý hrdina, který je nazýván PLAYBOY či BAD BOY. Tu sice byl děvkař, ale to než poznal Kendall, čímž vlastně příběh začíná, takže děvkař patří do minulosti. Příběh mě moc bavil a chvílemi byl i vtipný. Carter mě překvapil tím, jak se zachoval ke starším lidem a hlavně také tím, jak vydržel dlouho nespat s Kendall. To se mi na tom líbilo, ne vše je o sexu. Carter to dokázal tím, jak to zvládl.
Nejvíc mě dostal jeden ze staříků, který ukradl Carterovi uniformu pilota a promenádoval se v ní. Kendall byla hodně odvážná, ale měla před sebou těžké rozhodnutí: láska nebo peníze. Já bych byla pro lásku, ale co si vybrala Kendall, se dozvíte v příběhu, takže doporučuji přečíst. Je to opět skvělý příběh. Ani jedna hlavní postava mi nelezla na nervy! Ba naopak. To se často nestává, takže jen takové menší plus.
Whitney G mě nepřestává udivovat, opět úžasný příběh. Tato "série" mě bavila zatím nejvíce od této autorky. Koukala jsem, že žádné další díly do této "série" nejsou, pouze dodatkové knihy? Či jak se to jmenuje, což je škoda, ale i tak se těším na další zajímavé příběhy od autorky. Opět nemám knize co vytknout. Hlavní postavy, Rachel a Ethan, jsem si oblíbila od začátku, a to jsem čekala, že Ethan bude pěkný hajzlík. No, zmýlila jsem se a jsem za to dost ráda, protože oni jsou prostě dokonalost sama. Nemohla jsem se odtrhnout od příběhu.
Líbí se mi, jak je psaná minulost i současnost, celkově mi styl psaní od Whitney G sedí. I když je to z obou pohledů, chybí mi nebo by mě zajímalo, jak Ethan reagoval, když Rachel viděl na plese, nebo jak reagoval, když zjistil, že odjela na semestr na loď. Bylo mi hned jasné, že ti dva nebyli nepřátelé, protože kdyby byli nepřátelé, určitě by se k sobě nechovali tak, jak se k sobě chovali. To jejich špičkování a naschvály mě moc bavily, bylo to vtipné, ale kolikrát mi bylo Rachel líto, jak jí považovali za "vyvrhele" a nikdo jí neodepsal na dopisy či se s ní nikdo nechtěl kamarádit. Alespoň jí zůstal Ethan.
Celkově vzato, Whitney G opět nezklamala a přinesla čtenářům další skvělý příběh. Už se těším na další knihy od této autorky.
Hned ze začátku musím napsat, že mi na té knize něco chybělo. Nevím přesně co, ale něco mi tam nesedělo jako u ostatních příběhů, které autorka napsala. Andrew se mi líbil od začátku, i když se mi kolikrát jeho chování k Aubrey nelíbilo. Příběh se mi četl opravdu krásně, jen pro mě bylo těžké číst o Andrewově minulosti a o tom, co se stalo. To je někde skoro u konce knihy.
Když se Aubrey ptala, co znamenají písmena E.H., věděla jsem hned, o co jde a kdo to je. Upřímně jsem ale nečekala, že se něco stalo. To mě opravdu dostalo, bylo to hodně smutné i emočně náročné. No a teď přejdu k té lepší stránce. Mám ráda, když se hlavní postavy pošťuchují, no víte, jak to myslím, a to tam občas i bylo. Vztah Andrewa a Aubrey byl krásný, i když jí hodně ublížil, vzala ho zpátky, jako je to u happy endu dané.
Ava a Kevin, ty jsem upřímně neměla v lásce. Nejvíc ublížili Andrewovi a zničili mu život, dokud nepotkal Aubrey. Aubrey rodiče mi také vůbec nesedli, jelikož mysleli jen na sebe a na Aubrey totálně kašlali. Jessica se stále snažila svést Andrewa, ale neuspěla, jak jinak. Bylo to celkem vtipné, jak se marně snažila. Nevím, co bych k tomu více dopsala... Už tak je to dlouhé a stejně to nikdo nebude chtít číst.
Nemohla jsem se odtrhnout! Styl, jakým je příběh psán, mi opravdu sedl. Jen mi trochu chyběl pohled Jakea, ale jinak mě kniha opravdu nadchla, nemám snad ani co vytknout. Byla opravdu vtipná a Penelope ta válela, normálně jsem se smála, jak prořízlou pusu to má. Jake si mě získal snad skoro hned, je pravda, že kolikrát s tím svým chováním to přeháněl až moc, byl ostrý, jenže Pen si o to občas žádala.
No, dostal mě vůbec příběh, jak se ti dva setkají, takový trapas, no prostě pecka. Ale jako nenapadlo by mě jet jen tak do Chicaga, abych pomstila svou nejlepší kamarádku, bez věcí, jen s peněženkou, nemít kde spát, jen abych splnila jediný úkol. Jako jo, bylo to dost vtipné, ale zároveň nechutné (promiňte), ale převládal spíš smích než nechutnost.
Jinak to ani nešlo.
Cam, toho jsem si zamilovala opravdu HNED! Emily, no nijak jsem ji nemusela, jakože jak reagovala na Penelope fotky a vše, co jí posílala, nebo když spolu ty dvě volaly? Nevím, závist je sviňa, ale i tak je pravda, že Penelope se občas chovala tak, jak se chovala, ale Em k ní mohla být milejší. Každopádně moc doufám, že autorka napíše příběh o Em a Camovi, aspoň bychom pochopili, proč se tak Em chovala. Prostě mě ten příběh fakt zajímá a láká. Já se snad budu modlit, aby to autorka opravdu napsala, protože co jsem tak koukala, nikde kniha není, takže ji autorka píše, nebo bude. PROSÍM ať napíše ten PŘÍBĚH!
K této knize mě zprvu nic nenapadalo, ale jdeme na to. Styl psaní mi sedl, i když mi trochu chyběl pohled Portera. V některých okamžicích bych uvítala, co si myslí, jinak se mi kniha líbila a styl mi celkem sedl.
Porter si toho zažil opravdu hodně zlého, to samé Bailey, a nebylo to hezké. Když jsem to tak četla, tak mě z toho mrazilo. Nevím, jak bych se zachovala v jejich situaci. Autorka v knize celkem dobře popisuje, jak se Bailey posunuje, překonává a vyvíjí jak psychicky, tak emočně (nebo nevím, jak jinak to popsat, snad pochopíte až přečtete).
Davy, Porterův bývalý kámoš, je také zajímavá postava. Porter dělal vše, aby mu pomohl, jenže Davy to neuvítal, takže klesl na totální dno. Bailey mi sedla hned, to samé Porter. Líbilo se mi jejich špičkování a Porter, jak stále otravoval s těmi kvízy, to mě vážně bavilo.
Celkově kniha byla smutná, veselá a s nějakou tou romantikou.
Kniha mě opravdu nadchla a přirostla k srdci stejně jako první díl, proto mám v plánu pořídit si ji i v papírové verzi. Tato kniha byla oproti první smutná, i když se tam našly scény, u kterých jsem opravdu nemohla přestat smát (např. postelová scéna a ty Scarletiny myšlenky, kdyby ji jen slyšel Bridge.
Musím napsat, že vztah mezi Scarlet a Bridgem se mi líbil; tento pár mi přirostl k srdci a mám je moc ráda. Jen mě mrzí a je mi líto jak Bridge, tak i Scarlet, protože si museli projít hroznými věcmi. Opravdu to ani jeden z nich neměl lehké a u některých scén, když přišla na scénu Scarletina rodina, se mi dělalo zle. Co se stalo, se ale dozvíte v příběhu.
Když jsem četla anotaci, myslela jsem si, že Scarlet bude třeba nějaká slavná herečka nebo tak něco, ale tohle jsem rozhodně nečekala. Ještě teď mě z toho mrazí. Byla jsem ráda, že se tam alespoň na malou chvilku objevili Hartley a Corey; ten pár zbožňuji. Myslela jsem si, že Andy bude hajzlík, ale mile mě překvapil.
A abych nezapomněla, zlatíčko Lucy, jak opravdu dodržovala vše, jak měla, a nekňourala. Nevím, co víc napsat, tak asi jen to, že třetí díl nejspíše vynechám, ale moc se těším na čtvrtý díl.
Vi mě nepřestává udivovat – opět skvělý příběh. Annalise a Bennett byli úžasní, jak se ze začátku špičkovali, a z toho vznikla láska, i když tam byly chvilkové odloučení. Ale to je v knihách naprosto normální, o čem by to pak jinak bylo, kdyby byli stále spolu a šťastní? Vi tomu dodala šťávu a vytvořila z toho úžasný příběh. Zamilovala jsem si její styl psaní.
Lucas byl úžasný kluk, i když bydlel jen u babičky Fanny (tu jsem popravdě neměla vůbec v lásce). Ani Andrewa jsem moc nemusela. Ale líbilo se mi, jak vyřešili, aby nemusel ani jeden (Bennett či Annalise) do Texasu, i když jí Bennett dal přezdívku Texasanko – bylo to roztomilé. Annalisini rodiče, tedy jen matka Margo a nevlastní otec Matteo, tam sice byli jen chvílemi, ale i tak jsem je měla moc ráda. I Annalisina kamarádka Madison byla skvělá, jak ji podporovala.
Za mě je to skvělý příběh. I obálka se povedla.