Lynka komentáře u knih
Nejlepší/nejhorší je, když vám dojde ten strašlivý význam názvu tohoto dílu. A jo, po šesti nebo kolika letech mě to podnítilo k opětovnému přečtení ságy Darrena Shana. Už jsem u Lovců z přítmí.
Musím říct, že se jedná o nejslabší dílo pana Shana. A jak zde už bylo zmíněno, vidím také spoustu nevyužitého potenciálu v jinde nepříliš používané psychologicko sociální lince (rasismus, tyranizovaná domácnost, determinace samotné B, šikana, manipulace, ...), která by více vymazlená mohla knize dodat úplně jiný (troufám si říct, že i lepší) rozměr, ale to už by asi nebyl Shan. Ke konci děj už nabral typický spád, a samotný závěr, jenž může působit zmatečně, mě akorát navnadil na další díl. Co ale musím vyzdvihnout je humor hlavní hrdinky a jejích kamarádů, který mi připomněl Dervishe s Grubbsem z Demonat. Čirá nostalgie:-))
Ráda bych k vyřčenému ještě podotkla, že podle mě se jedná o jednu z mála knih, o které mohu s klidným srdcem prohlásit, že byla lépe zfilmována než napsána.
Tento závěrečný díl mangy mě trochu zklamal, a to hned z několika důvodů. Konec jsem si představovala úplně jinak, tento byl prostě nějak unáhlený. A pak ta změna kreslířky! Kvanta hluchých, rádoby vtipných míst.. Tato změna celou trilogii celkem snížila v mých očích. Nevím, co se stalo s Rem, ale její kresby podle mě byly propracovanější, lepší, emocionálnější.
Tak tahle manga se mi šíleně zalíbila. Autorka kreseb má fakt dokonale nakreslené hrdiny - každý detail úžasně propracovaný, a docela originální styl vzhledem k tomu, že jde o mangu, kde si jsou jednotlivé obličejíčky podobné. Ze seriálu jsem viděla asi jen pár dílů, a musím říct, že se mi líbí víc Vanessa komiksová (kterou jsem si asi nejvíce oblíbila) než seriálová, a to samé bych řekla i o Chuckovi.
Tahle manwha (řekla bych manga, ale v tom komiksu se pořád tolik lpí na tom, že je to manwha) mě naprosto pohltila. Poprvé jsem ji četla asi ve dvanácti, milovala jsem drsného Ga-Woona, odvážnou a docela bláznivou Tae-Yeon a potyčky místních gangů. Jestli to takhle v Korei doopravdy vypadá, tak to potešpánbu. Autorce bych někdy chtěla poděkovat, jelikož právě díky jejímu dílu jsem se naučila kreslit manga.
Když nám náš profesor na literární seminář oznámil, že tuto knihu budeme číst celý školní rok, nedalo by se říct, že jsem byla přímo nadšená. Ovšem potvrdilo se známé heslo "Nesuď knihu podle obalu", a světe div se, tato knížka není vůbec tak nudná, jak jsem si myslela, dokonce ji čtu i mimo literární seminář. Jediné, co bych vytkla, je již zmiňované přílišné množství postav, které mne občas plete.
Námět této knihy byl jednoznačně originální, to ano, ale když jsem ji četla, nejraději bych Hannah propleskla (kdyby teda ještě žila). Celou knížkou mě nepřestává provázet pocit, že v těch svých nahrávkách pořád někoho obviňuje za svojí smrt, všechno moc prožívá (viz. seznam s nejlepšíma zadkama), a za spoustu věcí si může sama..
Jako dvanáctiletá jsem tuhle knížku našla doma, máme ji po mamince. Příběh, který chytne za srdce.
Velmi příjemně mě překvapilo, že mladá hrdinka, která se převléká za chlapce, Fiorella pana Vondrušky, má pokračování. I tento příběh je skvělý a poutavý, na něm není nic špatného, co mne ovšem trochu zklamalo, je obálka a celkově grafika knihy. Možná je to tím, že už jsem si zvykla na ilustrace paní Raškovové, ale tyto nové se mi vůbec nelíbí...
Často se k této knize vracím. Podle mě nejlepší dílo o drogách vůbec...