MaaaR@ komentáře u knih

Poprvé jsem začal Harryho číst v přibližně stejném věku, ve kterém se dozvěděl, že je čaroděj. Tak, jak jsme oba dospívali, tak se měnil i příběh, z typické knížky pro děti v temnou a komplikovanou četbu. Přiznám, ze v té době byl pro mě HP těžká závislost :). Nedávno jsem pocítil nutkání opět se do této ságy pustit a byl sem značně napjatý, jaké to po těch letech bude.

Pravdou je, že první 3 díly mne už zdaleka nechytly tak, jako dříve. Od čtvrtého jsem však beznadějně začal propadat kouzelnickému světu a šestý a sedmý díl jsem zvládl během pár dní. A stejně jako před lety, po poslední stránce, když jsem si uvědomil, že další osudy jednotlivých postav se již nedozvím, se mě zmocnila zvláštní prázdnota, jako bych přišel o skutečné přátele. Na druhou stranu, ty krásný chvíle nad knihami a věci, které jsem v nich objevil, mi už nikdo nevezme. Myslím si, že pokud ve vás nějaký příběh zanechá takové stopy, je to tím nejlepším důkazem jeho výjimečných kvalit.

14 15.07.2014

Tak trochu se mi zdá, že značná část horších hodnocení vyplývá z toho, že to není Harry. Ale je jedině dobře, když autor dokáže psát i jinak, než je u něj zvykem. Mě hodně bavily už Krev na sněhu a Půlnoční slunce, ale Macbeth, to je prostě paráda.
Dystopické anonymní město, specifický styl psaní inspirovaný původním dílem a pocit, že dobro stejně nikdy na dlouho nevyhraje. Melancholií a temnotou tak prodchnutou knížku jsem už dlouho nečetl.

12 28.08.2018

Než jsem se pustil do Knihy 3, pročítal jsem si zde komentáře a musím uznat, že jsem byl celkem nervózní, vzhledem k tomu, kolik negativ na tom zdejší čtenáři dokázali najít.

Celou knížku jsem si ale neskutečně užíval a na pomyslný žebříček TOP knih se zařadila blízko vrcholu. Co se týče velkého množství komentářů na téma, že knížka je o ničem, rozvleklá, nudná, nezáživná...

1) Pokud s Murakamim začínáte, 1Q84 rozhodně není vhodná knížka.
2) Pokud vás předchozí přečtené Murakamiho knížky nebavily, opět to není vhodná knížka pro vás.
3) Pokud vás předchozí přečtené Murakamiho knížky celkem bavily a tuto považujete za nezáživnou, pak jste ho nikdy doopravdy nepochopili.

Je mi jasné, že nejednoho čtenáře takovým rozdělením naštvu, ale je to tak. 1Q84 jako celek je geniální dílo a Kniha 3 je bezchybným vyvrcholením příběhu.

Přiznávám, že v prvních chvílích po dočtení mi hlavou vířily myšlenky, že to přece nemůže být všechno, tolik nezodpovězených otázek, tolik nejasností okolo osudů dalších postav. Stačí se nad tím ale zamyslet a rázem to všchno dá smysl. Do života nám neustále vstupují lidé, kteří časem zmizí a jejich další osud nám zůstane nadobro ukryt. Vždyť život sám je plný nezodpovězených otázek. Závěr 1Q84 není nedotažený, jak se někteří domnívají, je jen odrazem principů našeho světa. Nebo minimálně toho světa, ve kterém se, alespoň prozatím, nacházím já.

11 27.05.2016

Snad nikdy mi nebylo tak smutno, že musím opustit nějakou knihu, jak na konci Temné věže.

9 30.11.-0001

Minulost ví, proč se tak zarputile brání změnám.

Když jsem se do knihy pouštěl, nebyl jsem si úplně jistý, jak moc mě tohle téma bude bavit. No, bavilo a hodně. Kinga mám rád, ale občas mi fakt vadí ty jeho konce. Ne tak tady. Celá kniha podle mě funguje naprosto skvěle a já si tenhle výlet do minulosti užil se vším všudy.

Takže jestli se někdo vrátí do minulosti a způsobí, že si Dallas nikdy nepřečtu, ať si mě nepřeje :).

5 28.08.2013

Pro mě jedna z nejlepších knih ze života vůbec :)

5 30.11.-0001

Holdena nic nebavilo a ze všeho byl deprimovanej. Já byl deprimovanej z něj a nebavil mě vůbec styl, jakým je kniha psaná. Proti tématu nemám nic, kdyby ta večná ztracenost hlavního hrdiny byla prodchnutá humorem a špetkou sarkasmu. Jenže je to celé jenom jedna dlouhá litanie stížností a to je akorát otravné.

4 19.04.2018

Poslední díl se dost liší od předchozích, celkově působí tak nějak beznadějněji. Přiznám se, že jsem nečekal, že revoluce nabere takovýhle směr a ke Třináctému kraji (a hlavně prezidentce) jsem pojal těžkou nenávist prakticky od začátku. To mělo za důsledek, že jsem nefandil ani jedné straně a doufal jsem, že okolo Katniss se zformuje nějaká třetí, vítězná strana. No, nestalo se, a i když úplný konec se snaží evokovat určitou formu happy endu, já jsem tedy knihu zaklapl s hodně stísněným pocitem.

Co mi na druhou stranu hodně vadilo byla spousta nevysvětlených a nedořešených věcí, stejně tak jako malý prostor pro některé postavy.

4 17.02.2014

Na Hunger Games jsem si zkrátka vypěstoval závislost.

4 24.01.2014

Nevím proč, nějak jsem se nemohl dostat téhle knížce "pod obal". Psaná je výborně, jako velká většina Kingových děl, ale z nějakého důvodu mi po většinu času bylo vesměs jedno, co se s postavami stane, nic mě tak nenutilo se k ní v každé volné chvíli vracet a možná právě ta dlouhá doba, po kterou jsem jí četl, ubrala na celkovém dojmu. Celkově z ní mám smíšené pocity. Ale koneckonců, King je tady ten, kdo ví....

4 06.08.2012

Obyčejní lidé v neobyčejných situacích, to prostě King umí. Všechny povídky nutí k zamyšlení, jestli můžeme někoho znát dokonale a jestli dokonale můžeme vůbec znát sami sebe.

Musím říct, že mě v Prodlužování času příjemně překvapil notnou dávkou černého humoru. Každý to možná nečetl s napůl pobaveným úsměvem jako já, ale tohle prostě můžu :).

"V červnu to zabalil Michael Jackson. V srpnu Carl Goodhugh udělal totéž, protože se udusil kusem jablka."

4 26.03.2012

„Pojď, Mio, pojď.“

3 22.07.2022

I jedenáctý díl jsem hltal v každé volné chvíli. Často narážím na výtky, že to začíná být přehnáné a že z Harryho se stává superhrdina. To je sice pravda, ale výchází to právě z toho, že se jedná již o jedenácté pokračování.

Vždyť si představte, že by to bylo pořád stejné, jako v prvních knihách. To byste si stěžovali zase na to. A tak jsou dvě možnosti. Buď to bude díl od dílu o něco šílenější, nebo už by neměly být další knížky. A já teda rozhodně o Harryho ještě přijít nechci.

Jediné, co tak mohu vytknout je fakt, že styl psaní, ve kterém na sebe zdánlivě navazují dvě odlišné scény již nepůsobí tak, jak by měl a čtenář má tudíž velmi jednoduché odhadnout, kdo za čím stojí.

3 01.10.2017

Ačkoliv na věci, na kterých tahle kniha stojí, nevěřím, příběh jako takový mě celkem bavil. Není to nic intelektuálního, ač se to tak snaží tvářit, ale stejně jako některé jiné Coelhovy příběhy, se to dobře čte.

Co mě zaráží daleko víc, jsou komentáře tady na Databázi, hlavně množství těch, které mají přibližně následující konstrukci: "Coelha jsem už četl a jeho psaní mě nebaví, ale protože mě baví kritizovat, tak jsem přečetl i tohle a teď jsem hrozně překvapenej, že mě to taky nebavilo." Co na to říct? Tak to nečtěte, když vám tenhle styl nesedí. Taky mi nešmakuje květák a nedávám si ho obden k jídlu jen proto, abych mohl do všech stran vykřikovat, jak mi to nechutná.

3 14.11.2016

Je pravda, že se z Harryho stává poněkud nezničitelný jedinec, ale kniha jako taková je napínavá, svižná a ze všech Holeovek se mi zatím líbí nejvíce. Jednak je hodně povedené Gustovo vyprávění, jednak mě skutečně dostal závěr (a několikrát jsem obracel stránky sem a tam s tím, ze to přeci nemůže být všechno). Nesbø to sice opravdu místy přehání, ale když mě knížka pohltí tak jako Přízrak, rád mu to prominu.

3 27.06.2015

Bavil mě na tom právě ten ještě trochu neotesaný styl psaní, trochu mi vadilo jedině poněkud kostrbaté rozuzlení.

3 27.06.2014

Nedokážu přesně popsat, čím to bylo, ale nedokázal jsem se odtrhnout od stránek a užíval jsem si to od začátku do konce.

3 14.02.2014

Říkal jsem si, že se ničím nebudu prokousávat tak těžce jako Zločinem a trestem, ale bohužel. Rád bych hodnotil jinak, jenže zhruba po čtyřiceti stránkách jsem propadl totální averzi k téhle knize, k hlavní postavě i k těm ostatním. Kdyby to bylo kratší, byl by to dobrý námět, ale roztahat příběh, kde nic nevíme a nic se nedozvíme, do 200 stran, to je trest pro čtenáře. Kafku a jeho tvorbu neodsuzuji, jen se mi bohužel nepodařilo mu porozumět.

3 20.11.2013

Paradoxně mě nejvíc bavily první dvě třetiny, seznamování s osudy jednotlivých postav, jak těch, které nás provázely delší dobu, tak i těch, na kterých King "jen" demonstroval hrůzy epidemie.

Stejně tak část v Boulderu, kde vznikala nová společnost, nové vztahy. Do podobných příběhů se dokážu neskutečně vžít a užívat si čtení s pocitem, že v tu chvíli jsem tam s nimi (nedá mi to v tomhle místě nevzpomenout na Čaroděje a sklo, kde nám Roland vypráví o své dávné lásce Susan :)).

Samotný "boj" s Temným mužem už na mě tolik nezapůsobil, asi proto, že jako mnohé, tak i mě King občas s tím Bohem trochu štve a tak mě žádný boží zázrak nepotěší - na druhou stranu, nemám nejmenší ponětí, jaký jiný konec bych si představoval a tak to nemůžu moc kritizovat :). Celkově mně to ale bavilo neskutečně a jednou si to zase s radostí přečtu znova.

3 06.02.2012

Bohužel si neumím pořádně vychutnat knížku, kde mi není sympatická ani jedna postava.

2 05.01.2016