Magda16 komentáře u knih

Na knihu jsem se těšila, ale bylo to zklamání. Děj se vleče, Oldřich má na to, jak mu vyšetřování nejde, až moc arogance.
Autor má navíc zjevně nějaký vážný problém se ženami, protože ženské postavy standardně myslí buď na sex, nebo vůbec na nic a poznámky typu "je to jen žena" se v knize opakují natolik, že mi to vadilo. Mužské postavy mohou být úplně mimo, ale "je to jen muž" v knize nikdy nezazní. Vím, že pan Vondruška je velký bojovník za "tradiční hodnoty" - a do jeho knih se to promítá čím dál více.

Kniha se mi nelíbila. Příběh je překombinovaný, trochu mi to připomínalo nekonečné seriály, kde se neustále objevují noví příbuzní, o kterých do té doby nikdo neslyšel. Ani řemeslně to není dobře zvládnuté. Opakované přechody z ich-formy do du-formy a do er-formy mě vyloženy rušily, stejně jako neustálé změny klíčové osoby kapitoly. Měla jsem dojem, že autorka si vzala k ruce nějakou učebnici stylů psaní a snažila se všechno napsat do jedné knihy. Ještě více mě rušila sprostá slova, na jednu dvě výjimky jsou v knize vyloženě samoúčelná. Neznám tchajwanskou kulturu, ale pokud tedy místní vyšší třída mluví jako hosté z páté cenové, je to hodně smutné. Jediné zajímavé v knize pro mě byly informace o historii Tchajwanu, která rozhodně nebyla jednoduchá ani idylická. Další knihu od autorky už asi nejspíše nepřečtu.

Tato kniha se autorovi moc nepovedla. Jde o soubor sedmi ani ne povídek, ale scének z různých válečných konfliktů 20. - 21. století, kde se objevuje tzv. šarlatová královna. Ve scénkách nehraje tato postava vlastně žádnou roli, nefunguje ani jako svorník scének, takže je v knize poměrně zbytečná.
Samy scénky jsou jakoby výtržkem z určitého děje. Ani autor si zřejmě není jistý, že by čtenáři "poselství" jeho scének pochopili, proto za každou dodává dlouhé (obvykle 2-3 x delší než sama scénka) vysvětlení, které je prakticky vždy soustředěné na něho samotného. Autor jistě žil zajímavý život, pokud ale chtěl představit ten, měl napsat autobiografii. Takto mi přijde, že své postavy vlastně zneužívá, aby prodal sám sebe.
Autorovy názory jsou v ČR dobře známy, takže po téhle stránce kniha nepřekvapí. Jsou v ní ale místy poměrně zajímavé údaje, a když si je čtená (právě s ohledem na autorův poněkud černobíle nastavený pohled na svět) trochu koriguje, je četba vcelku přínosná. Celkově je nicméně znát, že autor možná umí psát reportáže a literaturu faktu, beletrie mu ale nejde.

10.06.2021

Knížka se mi nelíbila. Je v ní taková zvláštní zloba vůči všem a všemu. Autorka navíc vidí svět hodně černobíle, ve všem má hned jasno a k postavám je dost krutá. Současně si občas odporuje, takže bílá se náhle bez vysvětlení mění v černou (zejména u popisu nepolitických postav). Samotná stavba knihy - prolínání politického vývoje na Novém Zélandě a osobního příběhu Alistaira, Frances a Ireny - by byla zajímavá a mě osobně při čtení to skákání z politiky na běžný život a zpět nerušilo. Příběh je ale neuzavřený a v druhé části už mi přijde, že autorka nevěděla kudy kam, tak ke dvěma linkám (politický vývoj + příběh Alistaira, France a Ireny) dodala nečekaně linku třetí (trávení volného času na NZ v rodině autorky), která knihu zcela dorazila. Kvůli tomu i kvůli výše zmíněné zlobě se ke knize už nevrátím, zůstal z ní ve mně velmi nepříjemný pocit. A asi nebudu zkoušet ani jiné knížky autorky.

Stačí přečíst jednu autorčinu knížku a člověk dokáže snadno odhadnout, jak se bude vyvíjet kniha další. Scénář i chování hlavních postav se stále opakují, mění se jen jména (a doba, ovšem to nehraje moc roli, protože všichni autorčini hrdinové a hrdinky bez ohledu na století, kdy žijí, a na to, kým jsou, myslí a mluví úplně stejně). U prvních knížek, co jsem četla, mi to nevadilo, brala jsem je jako oddechovku, navíc občas nabízely docela vtipné alternativní vysvětlení některých historických událostí (třeba vražda sv. Václava). Postupně mě ale ta předvídatelnost a opakování stále téhož začínají unavovat.
Bílá princezna patří mezi to nejslabší, co jsem od autorky četla. Nejen proto, že jsem od začátku dokázala odhadnout, co se stane a kdo je padouch, ale i proto, že celý příběh, ve kterém tak významnou roli hrály vlasy, byl za ty vlasy notně přitažený. Odlehčené historické románky jistě můžou různě fabulovat, ovšem tady už je celý děj nejen nepravděpodobný, ale vyloženě nesmyslný.
Stejně to ale s autorkou ještě nevzdám. Jsem totiž upřímně zvědavá, zda dokáže napsat aspoň jednu knížku, kde se hlavní hrdinka hned na první pohled nezamiluje do hlavního hrdiny, kde ona nebude neustále nesměle "pípat", kde on nebude (aspoň skrytý) romantik, kde se ona (v době, kdy se u nevěst z vyšších kruhů tak cenilo panenství) s ním nevyspí hned při první příležitosti a pravidelně před svatbou, apod.
Hvězdičky se mi neobrazují, takže slovně - za mě tady jedna až dvě.

Podobně jako u jiných knih autorky platí, že je to spíše román pro ženy než román historický, že je tam spousta historických omylů a nesmyslů a že postavy uvažují dnešním způsobem (navíc všechny hlavní postavy napříč knihami, které jsem zatím od autorky četla, uvažují více méně podobně). Současně je fakt, že autorka umí psát čtivě - kapitoly jsou krátké, hodně přímé řeči, rychle to ubíhá a knihu lze zvládnout za 1-2 večery. Jako oddechová, nenáročná literatura je to poměrně příjemné čtení, jen člověk autorčino pojetí nesmí brát příliš vážně. Ale historické příběhy u nás momentálně zas tolik lidí nepíše, ještě méně z ženské perspektivy, takže díky autorce za to.

1 15.08.2020

Kniha se čte dobře, byť spíše než historický román nebo historickou detektivku připomíná knížku pro (současné) teenagery. Tomu odpovídá i jazyk a způsob myšlení postav, které s 13. stoletím nemají mnoho společného. Je to takový román pro dospívající s prvky hororu, byť "děsivé" scény působí spíše úsměvně. Zasazení do Transylvánie v době tatarských nájezdů je nahodilé, příběh by se mohl odehrát kdykoli a kdekoli jinde. Vlastní zápletka je poměrně jednoduchá, padouch (resp. padouška) jasný zhruba v polovině knihy. Nejslibnější mi přišel začátek knížky, pak jsem se postupně začala spíše nudit a místy bavit nad tím, co ještě autor do příběhu zapojí (staří bozi, bosorky, ožívající mrtví...). Celkově zcela ahistorický příběh, který je na druhou stranu napsán docela zábavně a svěže. Jako prázdninová nenáročná oddechovka dobré.