magion
komentáře u knih
Ve službách zla
Robert Galbraith (p)
Na detektivkách J.K.Rowling alias Roberta Galbraitha je nejpůsobivější to, že jsou tak čtivé.. ale to je asi tak všechno..
Neskutečně mě štvalo, jak dopodrobna všechno popisuje..nestačí jí napsat, že si Strike zapálil cigaretu..ona musí zmínit i konkrétní značku apod. Jako by všem těm značkám, firmám a hospodám dělala reklamu.
A z Robin, která mně byla v prvních dvou dílech celkem sympatická, udělala úplného nadčlověka, který nemá pud sebezáchovy a nechápe to, co by každá jiná žena na jejím místě pochopila..že se o ni Strike bojí a že to je důvod, proč ji chce na chvíli odstavit z vyšetřování na vedlejší kolej a ne proto, že by nebyla dobrá...A úplně mně vyrazilo dech, když po útoku vraha se byla schopna "cítit provinile, že vyvázla tak lacino"!!!
A že by Kudla, takový boss podsvětí, přispěchal na pomoc "nějaké celkem neznámé" Robin, aby zachránil malou holku..tak tomu se mi nějak nechce věřit.
A na závěr bych chtěla napsat 2 pasáže z knihy, u kterých jsem dostala záchvat smíchu..
1. "přičemž se jeho zlatý zub zatřpytil v paprsku slunce zvolna zapadajícího za protější dům."
2. "kriminalista, jehož světlé, téměř bílé vlasy kontrastovaly s šedivým svítáním na nádvoří Scotland Yardu.."
..Na jedné straně se do knihy snaží vecpat co nejvíce brutality, aby šokovala..což se jí v mém případě nedaří..a na druhou stranu občas ulítne, jako by psala romantickopoetický román.
Myslím si, že po detektivkách J.K.Rowling sáhnou čtenáři právě proto, že je píše Rowling.. Ale po přečtení pár severských detektivek, kde by se napětí se strachem dalo krájet, je toto čajíček u kterého si spíš odpočinu a pobavím, než se bojím.. a nedojme mě ani useknutá noha.
