makushenka komentáře u knih
Děsný slaďák, který má vyšší ambice. Příběh je na přeskáčku podávaný z pohledu dvou hlavních postav, to mi bylo sympatické, protože tu byla snaha proniknout do psychologie postav. Nepřijde mi ale, že by ta autorka naplno využila potenciál materiálu. Mnohem nosnější než románek mi přišla postava nevlastního (ale i vlastního) otce a tuto látku podle mě mnohem lépe zpracovala např. M. Fišarová ve své knize Nikolina cesta, kde mi to přijde víc na dřeň a hlavně mi přijde i jasnější poselství té knihy. Takže pro mě pouze dobré.
Některé básničky a jazykolamy byly perfektní a skvěle pobavily. Občas mám ale pocit, že se objevují takové ty stereotypní jazykové obraty, které na druhé straně vyvažují naprosto úžasná eiromena. :)
Knihu jsem dostala darem, jinak bych po takovém tématu nesáhla. Musím uznat, že kniha mě chytla, ale stejně tak mě chytla naprostá beznaděj, občas suplovaná hněvem. Příběh lze samozřejmě zobecnit, takže se pak už netýká jen adoptovaných dětí, ale všeobecně každého dítěte a rodiče, nebo jakéhokoli vztahu mezi lidmi, kdy jeden dává a druhý o to nestojí. Je to smutné.
Marbo mi mluví z duše, naprosto souhlasím. Ze začátku jsem se smála, pak toho ale ubývalo... Neskutečná poklona překladateli, musel to být křest ohněm. :)
Opravdu pěkná poezie pro děti, která určitě padne do noty i kdejakému dospělému. Díky podzimu sbírka působí melancholicky, ale ne depresivně, spíš velmi hravě, ať už díky obrazu skotačícího pána v jedné z básní nebo díky autorově hraní si s jazykem. :)
Velmi zajímavý počin. Je to už pár let, co jsem "knihu" četla a stále na ni vzpomínám.
Naštěstí jsem po Barvě kouzel nesáhla jako po prvním příběhu ze Zeměplochy, protože by mě to odradilo. Nedokázala jsem se knížkou prokousat do konce ani na několikátý pokus, jak moc mě nudila. Mort nebo Sekáč je pro začátek podle mě lepší. :) Hodnotím ale dost zpětně, je to už pár let, co jsem Pratchetta četla, třeba by teď bylo všechno jinak.
Na mě to působí sluníčkově, až kýčovitě, ale hrozně se mi to líbilo, nemůžu si pomoct. Cedrik si získal srdce dědečka i mé. ♥ Až budu mít jednou dítě, určitě mu budu chtít tuhle knížku předčítat. Cedrik by byl pro děti skvělým vzorem.
Nestačím se divit, kolik úžasné četby pro děti a mládež u nás v současné době vzniká. M. Fišarová vytvořila příběh o hledání cesty uvnitř sebe sama, a tak se s hlavní hrdinkou Nikolou pouštíme do boje s těžkou životní situací. Nevím, jestli i v reálném světě žijí paní Stoklasové, ale doufám, že ano. Kapesníčky doporučuji mít po ruce. :)
Tohle leporelo je u nás top. Miluju ty verše, miluju něžné ilustrace, nádherné zpracování. A jako bonus se to líbí i dceři.
Krásná, přehledná, jídla podle ní uvařená jsou vynikající. Taky děkuju za rozhovor s M. Slimákovou.
Nejdřív jsem to četla já, pak partner. Oba jsme byli mírně zmatení z pointy, ale nakonec jsme ji tam našli. No řekla bych, že ta výtvarná stránka je pro mě ještě zajímavější než text. To je totiž eňo ňuňo.
Myslím, že je na jednu stranu uklidňující, jak jednoduše manipulace podle knihy vypadá, na druhou stranu mi přijde, že by mohla jít trochu víc do hloubky. V knize se hodně informací opakuje a celkově mi to zpracování přijde takové "laciné". Řekla bych, že bez videí ta kniha postrádá smysl. Každopádně jsem ráda, že jsem knihu přečetla, kdybych čerpala z paní Kiedroňové, bojím se dítě vzít do rukou.
Začátek knihy mě trochu odrazoval kvůli množství informací o homeopatii atp., přišlo mi, že kniha pro mě není dostatečně nabitá informacemi, ale pak se to v určitém momentu zlomilo a já můžu s klidným svědomím říct, že pokud něco během těhotenství přečíst, pak toto. Hlavně část o šestinedělí mi přišla užitečná.
Když jsem to četla, dělalo se mi špatně. Pokud bych byla taková ta klasická maminka, co prahne po nástřihu, epiduralu a polohy jiné než na zádech mi přišly nepřijatelné, pak bych možná tu knihu vnímala jako přínosnou. Ale vzhledem k tomu, že z publikace čiší "pohrdání" matkami, které chtějí rodit jinak, pak nemůžu hodnotit jinak. A to nemluvím o zidealizovaném úhlu pohledu na současné fungování porodnic.
Když jsme to s partnerem četli, napadalo nás jen "Ty jo, to jsou ale žvásty." Pro život nepoužitelné.
Pro mě moc příjemné počtení. Jednak jsem se na začátku dozvěděla řadu zajímavých informací o plastech a jejich alternativách, jednak jsem pochytila spoustu super nápadů na domácí výrobu drogistického zboží a jídla. Vše na recypapíru. :)
Nemůžu si pomoct, ale ta knížka mi přijde jen jako naťuknutí tématu. Pokud bych chtěla vědět víc, sáhla bych jinam. Kdybych chtěla opravdu porozumět zlobě a hlavně se naučit se vztekem pracovat, využila bych odkazů na další literaturu. Ale musím ocenit zaměření vyloženě na ženský vztek.
Moc jsem si ji přála a byla jsem vlastně dost zklamaná. Doufala jsem ve více informacích o Gilmorkách, jejichž fanda jsem už mnoho let.
Když chcete, aby měl partner představu, co se s vámi děje během těhotenství, porodu, jak na rodičovství, pak si myslím, že skvělá volba. Čtení ubíhá jak po másle, autorka není žádná "sluníčkářka", ale vyznavačka zlaté střední cesty. A to je sympatické.