Mandelinka11 komentáře u knih
V průběhu četby jsem se nemohla ubránit antipatiím vůči hlavní hrdince. Připadalo mi, že je líčena jako statečná chudinka, která se pere s nepřízní osudu. Příběh ani milostná zápletka mě ničím nezaujaly. Také postavy na mě působily trochu ploše. Věřím však, že ve své době tato kniha představovala velký přínos a rozhodně i dnes patří právem mezi literární klasiku.
Jedna z nejlepších knih, jaké jsem kdy četla! Výborná psychologie postav, originální chronologie příběhu, nezvyklá perspektiva vyprávění, ponurá a přitom realistická atmosféra, osobitá práce s "romantickými" prvky. Na střední škole jsem četla také "Příběh rodiny Bronteových", který sepsal otec Emily poté, co jeho manželka a šest dětí zemřelo. Z tohoto pravdivého vyprávění na mě dýchla ona tragičnost a ponurost, kterou Emily tak umně vtělila do svého románu.
Hezká knížka. Oceňuji především sebekritičnost autorky - v procesu rekonvalescence si dokázala uvědomit svou dosavadní sebestřednost a překonat ji. Dokonce si myslím, že jakási "duchovní rehabilitace" byla skutečným tématem jejího příběhu, který se odvíjel na pozadí tělesných obtíží. V závěru je stručně zmíněno, že paní Therese provozuje nemocnici v Keni... maličkost :)
Autorka dovede psát o těžkých věcech lehkým a čtivým stylem. Ocenila bych detailnější popis života v Jedličkově ústavu, s tím většina lidí nemá zkušenost. Také mi během čtení vyvstala otázka, čím se vlastně autorka živí - zda je to pořádání kulturních akcí, nebo jestli to dělá ve volném čase při jiném zaměstnání a jak to fyzicky zvládá. Autorka je velice sympatická a podle fotek krásná žena, takže její líčení starostí kvůli jizvě na krku a zdeformovaným zádům na mě chvílemi působilo skoro úsměvně mj. proto, že sama od malička žiji s tělesným postižením. Bylo pro mě zajímavé sledovat, jak se s tělesnou vadou vyrovnává někdo, kdo byl v dětství zdravý.