marapavelka komentáře u knih
Nevím, co na téhle knize všichni vidí, mně to nijak vtipné nebo zábavné nepřišlo.
Asi nejnepodařenější snaha o napodobení (kopii) Jiřího Kulhánka, jakou jsem kdy četl. Autor se zoufale pokouší být ještě drsnější, vulgárnější a nahláškovanější než vzor. Kdyby se, místo snahy nacpat do každé věty alespoň jedno sprosté slovo a do každé druhé alespoň jedno rádobyvtipné přirovnání nebo hlášku, soustředil víc na vytvoření originálního příběhu, bylo by to určitě prospěšnější. Takhle jsem to vzdal ani ne ve třetině knihy.
Čekal jsem dalšího Marťana, ale nedostal jsem ho. Příběh jednoduchý a hlavní hrdinka mi nebyla moc sympatická.
Z knihy mám trochu rozporuplný pocit. Hlavní hrdinku jsem si nedokázal oblíbit a její jednání mi přišlo divné. Ale kniha byla napsána poutavě a dobře se četla, i když vrah pro mě moc překvapivý nebyl.
Tady už mi oproti Naslouchačovi pomalý úvod docela vadil a kniha se rozjíždí dost pozdě.
Ze začátku to vypadalo docela zajímavě, ale postupně se z toho stala nudná a nelogická slátanina.
Nebylo to nejhorší, celkem čtivé, ale po přečtení jsem zjistil, že se tam toho vlastně moc nestalo. A hlavní postava se bohužel v druhé polovině knihy chová jako naprostý debil.
Hm, tak tohle ne. Film mám rád, ale knihu jsem dočíst nedokázal. Ta spousta keců okolo byla prostě k zbláznění nezáživná.
Celkem čtivé, ale nic nového pod sluncem. A hlavní hrdinka spíš řeší svůj milostný život než to, jak má přežít. Neočekávám, že bych se někdy odhodlal číst další díly.
Autorka psát umí, postapo můžu, ale tohle je spíš taková drsnější červená knihovna, v níž nejde o nic jiného než o putování za svým milencem, během kterého se toho moc nestalo. Navíc mi vůbec neseděl styl častého střídání Tehdy a Teď.
Příběh mladého hokejisty, který je určený pro mládež, ale klidně ho doporučím i dospělým. Četl jsem knihu opakovaně a rád se k ní jednou za čas vracím. Ovšem pouze k tomu prvnímu vydání. Podle informací by měl být příběh inspirován skutečnými událostmi ze 70. let a kniha poprvé vyšla v roce 1976. K tomu to soudruhování a ostatní reálie komunistické doby prostě patří. Druhé vydání vyšlo v roce 1992 a Man se v něm právě tyto reálie pokusil odstranit. Tak trochu chápu snahu příběh aktualizovat pro tehdejší mládež, ale už to prostě není ono. Další upravené vydání vyšlo v roce 2011, a když jsem narazil na přirovnání „Utíkal rychle jako Usian Bolt.“, tak jsem knihu odložil.
Mám rád scifi, mám rád piráty, mám rád LitRPG, ale tohle mě moc nebavilo. Zmatená a takové trochu odfláknuté. Hodnocení spíš něco mezi ** a ***.
Oproti prvnímu dílu horší po všech stránkách. Nejvíc mě mrzelo, že se vlastně nesetkáme s nikým z prvního dílu. Časté střídaní dějových linek hodně uškodilo spádu děje. Navíc mi vždycky dlouho trvalo, než jsem zjistil, kam jsme zase skočili. Celé mi to přišlo takové chaotické a splácané. Hlášky opět neoriginální a ani ne moc vtipné. Až si říkám, jestli ty tři hvězdičky nejsou moc. Ale ještě dám autorovi šanci s Lovcovým odkazem.
Příjemné, oddechové čtení, které mě hodně bavilo. Zajímavé prolnutí světa techniky a magie. Jen bych uvítal méně dějových linek a originálnější hlášky.
Sice pomalejší úvod a spousta vysvětlování, ale to vůbec nevadilo, knížka je i tak čtivá a naštěstí se to včas rozjede.
Při čtení jsem měl neustále pocit, že to psala patnáctiletá holka a ne čtyřicetiletý chlap. Jinak dějově nijak zajímavé, moc mě to nezaujalo. S dalšími díly nepočítám.
Knížka, kterou jsem četl již několikrát, a ke které se ještě párkrát určitě vrátím.
Hodně velké zklamání. Pokud bych už z několika zdrojů neslyšel, že je potřeba první díl přetrpět a dál by se to mělo zlepšit, tak bych to asi nikdy nedočetl. I tak jsem to zvládl až napotřetí a do dalších dílů se mi už moc nechce.
Nebylo to špatné, ale že by to byla nějaká pecka se také říct nedá. Hlavně je problém, že jsem si k Jacku Reacherovi nedokázal vytvořit žádný vztah.