Marfiel
komentáře u knih

Další parádní knížka od Petera Maye. Muž bez minulosti, vděčné téma, které autor zpracoval (přes drobné nejasnosti) velmi působivě, se silným a přesvědčivým závěrem. Určitě doporučuji k přečtení. A hlavně, určitě naleznete oblibu v těch malých pruhovaných kamarádkách...


Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru. Je to opravdu nadčasové dílo, které však po všech těch interpretačních nánosech trochu trpí zaškatulkováním. Pro mě čisté komorní drama o iluzi a hledání, o falešné morálce a pokrytectví, ale především o ztrátě, která bolí, ale zároveň dává naději.


Až na ten nesmyslně překombinovaný závěr poctivá, precizně napsaná detektivka, kdy do sebe postupně všechno zapadá. Líbí se mi, že autor dává velký prostor rozvoji jednotlivých postav příběhu.


Chvílemi neskutečný zážitek. Tohle není knížka na jedno odpoledne. Tradiční kriminální rámec tu slouží pro hlubší a zároveň fascinující psychologickou sondu do křehké duše týraného člověka. Hvězdičky navíc za sympatickou kriminální dvojici a za vynalézavé retrospektivní odhalování pravdy... Je to prostě jiná severská krimi, zvláštní, ale působivá.


Jak mám autora rád, tak tohle je spíš průměr. Příběh bez Harryho Holea, ne příliš sympatický hlavní hrdina, neschopná policie, nelogičnosti v dějových zvratech. Nad vším se dá přimhouřit oko, ale je opravdu rozdíl, jestli člověk zemře před půl hodinou nebo před 24 hodinami (a argument, že v místnosti bylo otevřené okno, takže tělo vychládalo rychleji, příliš neobstojí...).


Nesbo v této knize ukázal, jak skvělý je vypravěč. Jen tak z fleku čtenáři předhodí nádherný epický příběh o osudovém setkání dvou mladých lidí uprostřed války. A pak dávný propletenec osudů a vztahů pomalu odvíjí, až jej přivede k napínavému, ale krásnému finále. Není to moje nejoblíbenější knížka od Nesba, ale pořád se jedná o parádní čtení...


Moje první setkání s touto autorskou dvojicí. Temný, strhující thriller, kdy do poslední chvíle nevíte, jestli se už smíte nadechnout... S odstupem doby si myslím, že se jedná o nejlepší knížku Larse Keplera.


Co napsat jiného, než že se jedná opět o pozoruhodný příběh. Propracované charaktery postav, stupňující se napětí, uvěřitelné finále a jako třešnicka na dortu působivě ztvárněné reálie staré Číny (dynastie Tchang).


Další skvělá klasika od Agathy. Velmi dobře popsané postavy i prostředí a samozřejmě nechybí rafinovaná vražda. Slečna Marplova je už ale na stopě... Určitě doporučuji k přečtení, schválně, kdy se vám podařilo odhalit pachatele:)


Originální zápletka, skvěle popsané postavy i dramatické vyústění příběhu. Podlost, násilí, sobeckost nemá u tohoto autora příliš šanci na přežití. Nejzajímavější byla asi postava Sheily, její charakter, vývoj, osudovost... Ve svém žánru opět nadprůměrná detektivka.


Zpočátku skvělý thriller postupně sklouzává k lacinějším prvkům hororu, který já úplně nemusím.... Přesto neotřelé, působivé a napínavé do posledních chvil. A palec nahoru za úžasnou postavu zvláštního agenta Pendergasta alias amerického Sherlocka Holmese.


Mám z této detektivky smíšené pocity. Na jednu stranu celkem originální modus operandi pachatele, vůbec motiv kůže, taterství, jedy, ale i vyšetřování jako šachová partie mi přišlo výborné, na druhou stranu kniha je tak trochu nastavovaná kaše... Autor se snaží do příběhu vtěsnat další motivy, překvapivá rozuzlení, ale je to podle mě spíše na škodu. Nová, zpětná vysvětlení událostí často působí uměle, někdy až nelogicky (např. scéna v nemocnici či tajemný telefonát při pachatelově návštěvě u Rhyma).


Moc pěkná knížka. Mé druhé setkání s autorem. Po trochu nudném, zdlouhavém Zaslepení tohle se povedlo. I novinářka Line mi připadala daleko sympatičtější. A obě příběhové linie autor umně propojil. Palec nahoru za to gradující a zároveň uvěřitelné finále.

Milá Agatho, jsi prostě úžasná! Kdo je vlastně hlavní hrdina? Mrazí z toho, protože jeho očima vidíme svět, který jím ve skutečnosti vůbec není. Tak jako i v jiných příbězích si Agatha pohrává se čtenářem, ovládá jeho pocity, nabízí mu určitou představu reality, aby pak nemilosrdně ťala do živého, chladně a racionálně...


Opět vysoký standard, přesto jsem čekal možná trochu nápaditější zápletku. Jedna věc mě ale příjemně překvapila: to velké množství poutavých lidských mikropříběhů (psycholožka Janette,Valerie, Rex se Sammym atd.), které na knížku vrhají trochu jiné světlo...


Keplerovci se blíží k virtuóznosti. Naštěstí především v tom dobrém... Nečekané dějové zvraty, napětí, gradace. Ještě teď mám husí kůži z toho závěru. Jenom prosím, ať se z Joona Linny nestane komiksový hrdina. Některé akční scény jsou už na hraně uvěřitelnosti.


Trochu rozporuplné pocity. Dvě třetiny knihy parádní jízda. Například noční scéna s hledáním psa, nebo sugestivně vylíčený zážitek Christine z vazební věznice... brr. Má to děj, má to tempo a je tam ústřední motiv.... A pak se příběh najednou zlomí a Minier začne vršit jednu nelogičnost na druhou. A ten závěr, prostě tomu nevěřím...


Tak jak mám rád série se soudcem Ti, tento příběh mě příliš neoslovil. Vzdycky jsem oceňoval autorův přesah historického (dobrodruzného) žánru s detektivní zápletkou do vyšší literatury. V hloubce popisu postav, obecnych lidských hodnotach, osudovosti jednání... viz třeba úžasná knížka Básníci a vražda. Tady ten přesah jsem tolik necítil, bylo to takové nedotažené, mělčí, prvoplánové. A ten závěr na mě působil, no řekněme, poněkud surrealisticky...


Opět půvabná knížka. Určitě zajímavý nápad propojit svět koní se světem obchodu s diamanty.
Líbí se mi tradičně propracovaná autenticita prostředí příběhu, knížka vás vtáhne velmi rychle do dění. Co je oproti jiným autorovým příběhům trochu slabší, je spád děje, díky velkému množství dějových linek a postav , vám připadá, že pomyslná cílová rovinka je stále v nedohlednu...


Nepíše se mi komentář snadno, protože Agathu mám velmi rád a její detektivky patří k naprostému vrcholu svého žánru. Bohužel tady jakoby ta její racionalita a analytičnost popisu postav, kterou tak obdivuji při odhalování pachatelů, spíše příběhu škodí. Psychologický román to podle mě není, autorčinu inspiraci bych hledal spíše v realistické tvorbě z 1. poloviny 19 století, kdy se objevovaly prvky rodinného románu (Charlotte Brontëová, Jane Austen) . Celým příběhem se vine pocit odcizení hlavní hrdinky, ona i její manžel působí dosti nedospěle (on navíc i sobecky)... Nejsympatičtější postavou mi byla Miriam, pokud by se jednalo o autobiografický příběh, tak tedy maminka Agathy.
