Marfiel
komentáře u knih
Nervy
Dick Francis (p)
Moje nejoblíbenější knížka od Dicka Francise. Sympatický hlavní hrdina, skvělá zápletka, výborná pointa. Díky, Dicku, tam nahoru...!
Zelňačka
René Fallet
Tuhle knížku miluju. V dnešní uspěchané době je to balzám na duši začíst se do jejích řádků. Hned má člověk chuť uvařit si dobrou zelňačku a pak se sklenkou vína jen tak mlčky sedět a pozorovat hvězdnou oblohu...
Pracka v láhvi
James Hadley Chase (p)
Detektivní zápletka z prostředí poválečného Londýna. Skvěle napsaný realistický román, u kterého jsem měl jen jeden problém. Vlastně nebylo komu fandit. Každá z postav měla v sobě něco zhoubného, co ji předurčovalo k tragickému konci. Popis postav mi trochu připomínal naturalismus Émila Zoly.
Rychlopalba
Štěpán Kopřiva
Originální kriminálka, která vás rozhodně nebude nudit. Za vtipné hlášky přidávám hvězdičku navíc. Škoda jen, že konec neměl takovou gradaci, jakou by si zápletka příběhu zasloužila.
Rosemary má děťátko
Ira Levin
Pozoruhodná knížka o mladé Rosemary. Hororový příběh plyne tak zvláštně pomalu a přesto vás od prvního okamžiku vtáhne do sebe. Možná i ten nečekaný konec dodává knížce na originalitě a půvabu.
Obsluhoval jsem anglického krále
Bohumil Hrabal
Pěkná knížka. Hrabal je moje srdeční záležitost a tohle je jeho dospělé dítě. Zároveň jsem rád, že se filmové podoby chopil právě Jiří Menzel, protože přenesl do filmu opravdu celého Hrabala se svojí obraznou poetikou i specifickým humorem přecházející až v působivou grotesku.
Stalker
Lars Kepler
Keplerovci se blíží k virtuóznosti. Naštěstí především v tom dobrém... Nečekané dějové zvraty, napětí, gradace. Ještě teď mám husí kůži z toho závěru. Jenom prosím, ať se z Joona Linny nestane komiksový hrdina. Některé akční scény jsou už na hraně uvěřitelnosti.
Červený drak
Thomas Harris
Výborná knížka. Cením si hlavně toho, že autor nezklouzl k samoúčelné podbízivosti, jak se někdy u tohoto žánru stává. Brutalita je vylíčena jenom do té míry, aby čtenář pochopil šílencovy pohnutky... Stejně tak se mi líbí věrohodnost v pátrání policie. Často přešlapují na místě, chytají se nejrůznějších indicií, dávají střípek ke střípku, aby se nakonec dopátrali pravdy... A děkuji za malé intermezzo s Hannibalem. Sice jenom epizodní, ale potěšilo.
Tma
Bernard Minier
Trochu rozporuplné pocity. Dvě třetiny knihy parádní jízda. Například noční scéna s hledáním psa, nebo sugestivně vylíčený zážitek Christine z vazební věznice... brr. Má to děj, má to tempo a je tam ústřední motiv.... A pak se příběh najednou zlomí a Minier začne vršit jednu nelogičnost na druhou. A ten závěr, prostě tomu nevěřím...
