Marfiel komentáře u knih
Subtilní, křehké, fantazijní i poučné vyprávění... Co oči nevidí, srdce cítí... Dalo by se o této krásné knížce napsat mnoho věcí. Tak snad jen, že nás ten malý človíček učí trpělivosti a pokoře a schopnosti rozeznávat věci pomíjivé od trvalých...Pro někoho nicneříkající banality, pro jiné hluboký zážitek. Přikláním se k té druhé skupině.
Spíše průměrná detektivka s inspektorem Callanachem, který mi k srdci příliš nepřirostl... Navíc jednání pachatele mi přišlo poněkud přitažené za vlasy (a to doslova), přestože v závěru byla se "šachistou" docela i legrace... Naopak oceňuji věrohodné vykreslení kriminalistického prostředí a gradaci děje.
Jeden z nejkrásnějších historických románů. Co mě nejvíc překvapilo byla ta bohatost jazyka a pozoruhodná nadčasovost díla. Historická freska, kde na pozadí křižáckých válek a života ve středověkém Toledu je vyprávěn křehký příběh kastilského krále Alfonsa a židovské dívky Raquel, příběh plný jinotajů i subtilních obrazů lásky a nenávisti... Tahle knížka není na jedno odpoledne, musíte jí otevřít celé své srdce i rozum, aby pronikla hluboko do vaší duše a zůstala v ní dlouho rezonovat...
Docela dobrá knížka. Osudy jednotlivých hrdinů i každodenní rodinný život dokáže autorka vylíčit velmi působivě, všímá si detailů. Na druhou stranu je těch postav a dějových linek až příliš... Vyprávění je zvláště v první polovině knihy rozvláčné, chybí tomu větší tah na branku, ani rozuzlení nepůsobí příliš přesvědčivě. A do toho ten Hermann Göring... Přesto se mi autorčin styl psaní docela líbí, možná si jen ukrojila až moc velký krajíc...Těším se na její další knihy.
Jak chutná moc aneb karierní cesta vzhůru odvyprávěná bez příkras, bez sentimentu...Výborně vykreslené prostředí, přesvědčivý vývoj postav, prostě skvělý politický thriller.
Skvělá knížka! Zatím nepoznamenaný filmovým zpracováním jsem si mohl tuhle klasiku vychutnat naplno... Úžasně vykreslená postava Normana Batese, svižné tempo, strhující závěr...
Také jsem poslouchal jako audioknihu. Na mě příliš rozvláčné, popisné, chyběl tomu větší spád i napětí. Čtenář musí neustále přepínat mezi detektivním žánrem a společenskou satirou. Někdy to funguje (některé drobné epizody byly skvostné), většinou to ale působí rušivě a příběh zabředává do nudných glos...
Další skvělá detektivka. "Každý z vás přede mnou něco tají, ale věřte, že Hercule Poirot přijde na všechno..." Když už si myslíte, že všechno víte, zjistíte, že jste vlastně na začátku... Aghato, jsi prostě úžasná!
Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru ve slovenštině. Moc krásný, poučný příběh. Výše uvedená anotace úplně vystihuje i moje myšlenky a pocity. Zrnko ve větru je vlastně metaforou smysluplnosti života, zrnko jako základ, co předáváme, a byť smýkáno osudem, dává nám naději, že jednou dopadne na úrodnou půdu. Je fajn, že vzklíčilo i v malé Alexandře...
Další parádní knížka od Petera Maye. Muž bez minulosti, vděčné téma, které autor zpracoval (přes drobné nejasnosti) velmi působivě, se silným a přesvědčivým závěrem. Určitě doporučuji k přečtení. A hlavně, určitě naleznete oblibu v těch malých pruhovaných kamarádkách...
Tak tohle byla pecka! Jedna z nejlepších detektivek od Nesba. Propracovaná zápletka, skvěle vykreslené postavy včetně sympaťáka Harryho Holea, otevřený konec... Že Nesbø umí psát krimi, je známo, ale že bude čím dál tím lepší, za to prostě palec nahoru!
Úžasná knížka! Hvězdičku navíc za to fascinující mysteriózní finále. Nadsvětelná rychlost, červí díry, civilizace jako pouhá energie či duchovní síla... Na druhou stranu, abych měl lednici plnou modré hmoty, co chutná jako pivo či steak, klidně oželím i to mezihvězdné cestování...
Nejúžasnější na celé knížce je opravdu ten fascinující prostor uvnitř Rámy. Když jsem jako dítě četl moji oblíbenou "verneovku" Tajuplný ostrov, stačilo zavřít oči a prostě představit si ostrov a na jejím konci mys Dráp. Ale tady? Kde je konec a kde je začátek? Lezete spolu s hrdiny po stěně, ale kam? Nahoru nebo dolů, nebo snad jste otočen o 90° a postupujete vlastně vodorovně. A máte si představovat prostor jako rovnou plošinu kilometry širokou, nebo snad válec, když je tam to válcové moře, které končí u stropu nad vámi? A k tomu ta různá gravitace a rotace a už vůbec nevíte, kam a jak se postavy pohybují... Dalším fascinujím prvkem příběhu je ten Rámův "facility management" s vyšším cílem. Člověk je vlastně jen dotěrná moucha...
Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru. Je to opravdu nadčasové dílo, které však po všech těch interpretačních nánosech trochu trpí zaškatulkováním. Pro mě čisté komorní drama o iluzi a hledání, o falešné morálce a pokrytectví, ale především o ztrátě, která bolí, ale zároveň dává naději.
Tak tohle je opravdový skvost. Kafkovský existencionalismus v japonských reáliích. Musel jsem číst pomalu a přemýšlet, protože ten poklad kniha vydá až úplně vespodu v té písečné hloubce, hluboko uvnitř člověka...
Ústrky, ponižování, nezdolnost, víra a osudová láska... prostě úžasná knížka o úžasné dívce. Myslím, že ten Janin charakter a zásadovost v rozhodování ji nakonec přivedly k tak hlubokému vztahu. Tohle není červená knihovna, jak mnozí píší, to by bylo k autorce nespravedlivé a povrchní, tady se zrodil románový skvost, který ani po 170 letech nenudí.
Moc milá knížka. Poslouchal jsem jako audioknihu přímo od autora, takže šestou hvězdičku přidávám "za krásný procítěný přednes". Díky Zdeňku, v dnešní době opravdu potěšila!
Líbilo se dost. Jedná se o nekompromisní, přímočaré detektivní příběhy. Mužští hrdinové jsou ješitní, chamtiví egoisté, autor se s nimi opravdu nemazlí a zúčtuje s nimi bez pardonu...
Zpočátku skvělý thriller postupně sklouzává k lacinějším prvkům hororu, který já úplně nemusím.... Přesto neotřelé, působivé a napínavé do posledních chvil. A palec nahoru za úžasnou postavu zvláštního agenta Pendergasta alias amerického Sherlocka Holmese.
(SPOILER) Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru. Po básnické licenci opravdový skvost, protknutý krásnými metaforami a hlubokými myšlenkami: "před nekonečným prostorem moře a oblohy člověk v malé loďce není ničím, ale člověk myslí a tím se povznáší k majestátnosti moře a nebe...". Bohužel, a teď se omlouvám za SPOILER, ale mlha a následná nesmyslná smrt postav způsobená žízní to trochu degraduje...Pro postavy by přece neměl být problém vytvářet si alespoň trochu vody (zvláště ráno při tak obrovské kondenzaci vodní páry z mlhy). Navíc, proč se proboha vyčerpávali veslováním, když stejně nevěděli kam plují, lehnu si do člunu a šetřím silami, mlha se jednou rozpustí... A pro zkušené rybáře, lovce, kteří s mořem žijí každý den, nevěřím, že by nebyli schopni vnímat mořské proudy, hejna ryb kolem člunu či křik racků a směr jejich pohybu. Kdyby místo neustálého naříkání byli tiše, třeba by slyšeli i vzdálený příboj... Tohle byla divná, hloupá a nesmyslná smrt.