Strakatý pes na břehu moře

31.05.2023

Jednoduchý a syrový příběh, kterých se asi v minulosti staly tisíce...

10.08.2021

Jímavý příběh o 4 lovcích, kteří se jako vždy vydali na lov na svém velkém kajaku - celý den veslovat na vzdálený ostrůvek, tam ulovit tři tuleně a druhý den se stihnout vrátit do tmy. Jenže bouře a následná neproniknutelná mlha je uvěznila na širém moři a jim nezbývalo než čekat a doufat, že se dočkají.
Poměrně pomalé tempo vyprávění jako by odpovídalo monotónnímu životu těchto prostých lidí. Obzvláště začátek připomíná vypravování (rozjímání) stařešiny, kterému už čas běží jinak, pomaleji. Což ale není nutně špatně.

Marfiel, napisal si pekny osobny komentar no nestotoznujem sa s niektorymi vetami. Ja som tu knihu citala davnejsie a zanechala na mne velky dojem. Slovo kdyby to a kdyby ono, kdyby sa nevycerpali veslovanim, kdyby vytvorili z mlhy alespon trochu vodu, kdyby misto neustaleho nazikani ... keby ten dej knihy bol napisany podla slova kdyby tak by to bola uplne ina kniha. Nevies ako by si reagoval ty keby si bol 5 dni v clne, nic by si nevidel, nemal co zjest. (5 dni, neviem to presne) Ved kolko dni vydrzi clovek len s malom vody aby vedel normalne rozmyslat. Nevieme aky velky bol cln aby si tam mohli lahnut vsetci. Ved kazdy den im ubudalo sil ako mohli jasne rozmyslat ked okolo nich bola sama neistota? Ved aj desat minut v takej to situacii moze trvat velmi dlho nie to pet dni. Vlastne ja a mozno aj ty sme vobec nezazili taketo podmienky na mori. Ja som si pri citani knihy ani nepomyslela nato ako by to mohlo byt inac. Az na konci pribehu som sa sama seba pytala ci sa vobec ten chlapec dostal na svoj vytuzeny ostrov (mozno to bol poloostrov, teraz uz neviem). Ani ma nenapadlo polemyzovat o tom ake by to bolo pre nich ine keby rozmyslali ako vytvorit z mlhy vodu....
Divna, hloupa a nesmyselna smrt? Nemyslim si. Konali podla svojho najlepsieho vedomia a podla svojich sil. Pribeh sa mi velmi pacil lebo su v nom ukazane osobnosti a sily cloveka ale aj to ze matka priroda je silnejsia ako my ludia. Ved nie kazdy pribeh musi mat dobry koniec. To sa deje len v americkych filmoch.
Ospravedlnujem sa za gramatiku nemam cesku klavesnicu..

02.12.2019

(SPOILER) Poslouchal jsem jako rozhlasovou hru. Po básnické licenci opravdový skvost, protknutý krásnými metaforami a hlubokými myšlenkami: "před nekonečným prostorem moře a oblohy člověk v malé loďce není ničím, ale člověk myslí a tím se povznáší k majestátnosti moře a nebe...". Bohužel, a teď se omlouvám za SPOILER, ale mlha a následná nesmyslná smrt postav způsobená žízní to trochu degraduje...Pro postavy by přece neměl být problém vytvářet si alespoň trochu vody (zvláště ráno při tak obrovské kondenzaci vodní páry z mlhy). Navíc, proč se proboha vyčerpávali veslováním, když stejně nevěděli kam plují, lehnu si do člunu a šetřím silami, mlha se jednou rozpustí... A pro zkušené rybáře, lovce, kteří s mořem žijí každý den, nevěřím, že by nebyli schopni vnímat mořské proudy, hejna ryb kolem člunu či křik racků a směr jejich pohybu. Kdyby místo neustálého naříkání byli tiše, třeba by slyšeli i vzdálený příboj... Tohle byla divná, hloupá a nesmyslná smrt.

26.03.2018

Tak krátký a tak silný příběh.
Nic jsem od toho nečekala, ale nakonec jsem v malém balení dostala tolik věcí, které mám ráda: mýty, ledové moře, Sibiř a její pozapomenutá etnika, lásku, moudrost, touhu po životě, hvězdy, smutek. A taky jsem při čtení vypila několik konvic čaje (Modrá myško, dej nám vody!).

10.01.2018

Mám aj s podpisom... za 5 Kč z antikvariátu. Ale to rozhodne není to najlepšie na tejto knihe. Trošku mi zvlhli oči.

13.11.2017

Krátká kniha pro delší zapřemýšlení. Na první pohled se jedná o příběh čtyř lidí uvězněných na malé lodi a vydaných napospas přírodním živlům Ochotského moře, ale vliv mýtů a snů, rozdílnost povah, volba či jen následování vlastního osudu, přijmutí celoživotního strachu - někdy je v krátké novele (často zařazené do literatury pro mládež) hloubky skoro jako v Ochotském moři.

05.11.2017

Ajtmatov tady opouští svou Kirgízii. Prostředí severu u Ochotského moře je pro něj příležitostí využít mýty trochu jiného charakteru. Ale to hlavní, co si odnáším, je myšlenka kontinuity lidského žití, potřeby zachování lidského rodu: kvůli tomu jsou starší hrdinové novely ochotni přinést i oběť nejvyšší.

13.09.2017

Četla jsem již několikrát a vždy se mi moc líbilo. Přečetla jsem vždy najednou, jedním dechem. Strhující.

28.08.2017

Lidské moudro a zkušenosti v milé knize.

30.04.2016

Dojemný svou obyčejností a opravdovostí.

04.08.2013

(Uwaga spoilery!) Razím nepříliš složitou teorii, že spisovatel píše nejlépe o své rodné zemi, kterou zná ze všech nejvíc. Že se Ajtmatov umí skvěle vypořádat s prostředím Kyrgyzstánu dokázal mistrně v Džamile nebo Labutích nad Issyk Kulem. Strakatý pes na břehu moře je situován tisíce kilometrů daleko od domoviny, ale Ajtmatov si s ním poradil znamenitě.

Na břehu Ochotského moře, tam, kde končí Rusko a začíná království oceánu, žijí Nivchové. Jejich jazyk je snem pro jazykovědce, nepodobá se žádnému jinému a sami lingvisti jsou při jeho klasifikaci naprosto bezradní. Při slavnostní příležitosti od nich dostanete například mos: směs lesních bobulí s odškrabky z rybích kůží zalitou v tulením tuku. Žijí život chudý na peníze a majetky, ale bohatý na legendy a lidový folklór. Kde jinde by děti mohly věřit této pověsti o vzniku světa: kdysi dávno nebyla souš, všude jen nekonečné moře. Kachna Luvr zoufale létala nad vlnami a nevěděla, kam snést vajíčko. Nakonec si vytrhla několik pírek a z nich postavila hnízdo. A tak vznikla pevnina.

Jednoho dne vyráží poprvé na moře lovit jedenáctiletý chlapec Kirisk s třemi muži. Otcem Emrajinem, strýcem Mylgunem a dědečkem Organem. Uloví tuleně a zbývá jim se vrátit domů k útesu, kterému se říká Strakatý pes. Nebe nad kajakem však ovládne mlha, která přijde po bouři. Skrze ni nejsou vidět hvězdy sloužící jako opěrný orientační bod a v naprostém bezvětří se vesluje jen těžko. Pitné vody pro čtyři je příliš málo. Aby zvýšili šanci na přežití aspoň jednoho z nich, končí muži postupně svůj život skokem do ledového moře. Do vesnice se po dnech utrpení a žízně vrací Kirisk sám.

Jestli je Strakatý pes klasifikován jako četba pro mládež, pak je plnohodnotná i pro dospělé. Obsahuje několik příběhů z neznámé nivšské mytologie, sleduje marný boj lidí s přírodou, řeší konflikt v boji o přežití - uspěje právo silnějšího nebo moudrost předků, láska a lidskost? a konečně nadhazuje otázku, jak přistupovat ke smrti. Starý Organ před smrtí dlouze přemýšlí o světě a nakonec se klidně a důstojně vrhá vstříc své mořské panně. Mylgun se nedokáže smířit s bezvýchodnou situací, ze zoufalství se napije slané vody, spílá všem kolem sebe, než vzteky skočí do vln. Emrajin váhá. Smrtí by mohl syna zachránit, ale bojí se ho opustit a nechat samotného. Myslí na to, co všechno znamená být otcem.

Citlivější jedinci nachystat kapesník a připravit se na depresivní čtení, filosofové vytáhnout poznámkový blok na vlastní názory. Kromě Námluv v Ke-vo je to jedno z mála dostupných děl o národu Nivchů v češtině. Nečekaně silné a působivé. Ajtmatov prostě uměl. 5/5