Markét0138 komentáře u knih

(SPOILER) Možný spoiler!

"Nejsem cvok, nepřeskočilo mi z toho, netrpím post-traumatickou stresovou poruchou. Jsem jen kluk, co ztratil sestru, kterou miloval víc než všechno na světě." - Holder

Cože? Tahle věta byla pro mě docela podpásovka. Jako člověk, který trpí PTSD, je pro mě to, že někdo dal výraz "trpět PTSD" a "být cvok" do stejné věty, jako facka. Ne každý člověk s PTSD má sebevražedné sklony, mně to na mysl nepřišlo ani jednou; nejsme blázni, nejsme příliš slabí. Tohle smrdí zlehčováním až znevažováním psychických obtíží a nemocí, což je něco, na co jsem silně alergická a co se týká různých psychických potíží. Vezměte si třeba, kolik lidí "má depky" a nemá přitom ponětí, jak vypadá skutečná klinická deprese a jak moc může člověka ochromit, a právě tihle lidé, kteří mají každý silný smutek za "depku", nepřímo způsobují, že se skutečné deprese zlehčují a neberou vážně. A to je jen příklad.

Holdera jsem neměla ráda už před tímhle okamžikem... Vlastně od začátku. A neoblíbila jsem si ho nikdy. Choval se jako stalker a potenciálně hodně nebezpečný člověk, což podtrhávaly i jeho výbuchy vzteku a sklony k agresivitě. Colleen se nás snažila hodně přesvědčit, že na Sky nevyvíjí nátlak a chce s ní být trpělivý, ale to byla jen slova, ve skutečnosti se děl opak. Sky mu třeba řekla, že se uvidí až ráno, že teď potřebuje být sama, a pak se uprostřed noci vzbudila a zjistila, že H. leží v posteli vedle ní, takže se na její požadavek soukromí vykašlal. A kolikrát ji násilím uchopil za bradu nebo ji dál přesvědčoval, aby mohl to nebo to udělat, když mu řekla ne...
Taky mi vůbec nešlo do hlavy, že ve chvíli, kdy Holder začal tvrdit Sky, že ji její adoptivní máma Karen neadoptovala, ale unesla, mu Sky prostě slepě věřila, jen na základě jeho slov a útržků vzpomínek vytržených z kontextu. Sky se nezeptala své mámy, která ji vychovávala třináct let, kterou znala a věřila jí, jestli je to pravda a co jí k tomu může říct; věřila týpkovi, kterého znala zhruba dva měsíce a který jí předtím prokazatelně lhal a tajil jí důležité věci, a utekla s ním, čímž mámě skoro způsobila infarkt. A možná ještě horší na tom je, že mě to nezasáhlo tolik, jak by asi mělo, protože vztah Sky s Karen byl nedostatečně rozvinutý a působil na mě ploše. Sky měla vlastně málo rozvinuté vztahy skoro se všemi postavami v knize; skoro všechny postavy kromě Sky a Holdera celkově působily ploše, jako by měly jen jednu dimenzi, a často nebyly ani žádným způsobem přítomné, i ve chvílích, kdy by podle mě být měly.
Zvraty, které knize dodaly větší hloubku, byly naopak trochu... až moc. Nejde o to, že by nebyly uvěřitelné nebo realistické, to rozhodně ano, a zvlášť, odděleně, šlo o velmi silné události. Když se to ale všechno spojilo dohromady, zdálo se mi, jako by to tam bylo trochu nacpané na sílu. Jako by si Colleen zkoušela, kolik dramatu může dát do co nejmenšího prostoru - skoro celou první polovinu knihy byl relativní klid, minimálně pokud vás nezvedalo ze židle Holderovo stalkerské chování a jeho neschopnost ovládat vztek, a pak to najednou jelo, sílící projevy traumatu navázané na záhadnou minulost, vzpomínky v útržcích vyplouvají na povrch v dokonale vykalkulovaných chvílích, odhalená tajemství, obvinění z únosu, sexuální zneužívání. A to s tím únosem bylo možná ze všeho nejpodivnější. Karen byla její blízká biologická příbuzná, mohla o svou neteř víc bojovat legální cestou, dokázat, že její otec jí ubližuje a nestará se o ni, jak by měl.

Tato kniha mě celkově hodně zklamala, čekala jsem o ní o dost víc.

2 04.10.2020

(SPOILER) Možné spoilery!

Hodně jsem váhala, kolik mám dát hvězd. I když se nejedná o špatnou knihu, hlavní mužský hrdina mě vytáčel doběla a způsobil, že mi trvalo asi měsíc a půl dočíst Vánoční tábor (s novelou Svatba ve Vánočním táboře to už bylo rychlejší).
Tak se na to podíváme:

- už když byl hlavní hrdina Jeff představen, jeho nedávná minulost způsobila, že jsem měla chuť ho uškrtit. Jeho máma byla nemocná a nakonec zemřela, přičemž Jeff měl v té době přítelkyni. Já taky ztratila svou mámu, ale já v té době byla skoro sama a nikoho tak blízkého jsem neměla, takže to, jak se Jeff zachoval, mi nedávalo smysl. Místo toho, aby se o svou přítelkyni opřel, ji odkopl. Je přitom řečeno, a v novele Svatba ve Vánočním táboře dál rozvedeno, že žena, s níž tehdy chodil, byla jeho partnerkou PĚT LET, znala dobře Jeffovy rodiče a sama přímo řekla, že jeho máma pro ni byla jako vlastní a její ztráta ji hodně zasáhla. A ten bastard Jeff to moc dobře věděl, ale místo toho, aby ji podržel a nechal se na oplátku držet od ní, ji odkopl a tím jí zasadil další ránu. Nechápala jsem ani reakci Haley, hlavní hrdinky, na toto zjištění. Místo toho, aby ji to přimělo pochybovat o Jeffově charakteru a o tom, jestli jí nehrozí to samé, kdyby šlo do tuhého (kdyby se např. něco stalo jeho otci), byla její první starost to, jestli to neznamená, že se s bývalou přítelkyní pořád milují a teď si Jeff vybere ji místo Haley.

- když jsem u Haley... Jeff se k ní až do posledních stránek "hlavní" knihy choval hrozně. Haley je zodpovědná žena a velká dříčka, soustředěná na svůj cíl, kterým v tu dobu bylo zasloužit si povýšení; byla typická workoholička, která se až moc ponořila do své práce a vlastně zapomněla, jak zpomalit a odpočinout si. Ve vánočním táboře se měla naučit přesně to, i když ona to jako šanci k odpočinku původně nebrala, a když se jí povedlo pochopit, že rovnováha mezi pracovním a osobním životem je důležitá, jasně se ukázalo, že není jen schopná a pracovitá, ale také laskavá, starostlivá, vtipná a nebojácná. Jeff byl ale přesvědčený, že Haley je nějaký "vánoční padouch", který tábor zkazí, a snažil se vnutit svému okolí myšlenku, že Haley je špatný člověk. Haley přitom neudělala nic, čím by tábor sabotovala, naopak se pouštěla do všech aktivit, i do těch, které jí nebyly příjemné, a s ostatními vycházela dobře. Jenom Jeff o ní pořád předpokládal to nejhorší, obviňoval ji z věcí, které nebyly pravdivé, a několikrát se na ni naštval kvůli úplné hlouposti. Haley pro něj měla slabost už od začátku, byla to skoro taková instantní láska, která vznikla nereálně rychle, a Jeff jí svým chováním několikrát dost ublížil.

- Jeff není jen sobecký a rychle odsuzující ostatní, ale také patří do kategorie emočně manipulativních knižních hrdinů, kteří chtějí ostatní kontrolovat. Je to dobře vidět na jeho chování k jeho otci, Benovi. Po smrti matky se Jeff začal vůči Benovi chovat přehnaně ochranitelsky a snažil se převzít kontrolu nad jeho životem. Chtěl Bena donutit, aby prodal svůj domov, kde také organizuje vánoční tábory, a přestěhoval se do konkrétního bytu v Bostonu; do bytu blízko toho jeho, aby ho měl Jeff pod dohledem. Tuto snahu podporoval argumentem, že vánoční tábory nevydělávají dost, takže bude lepší projekt ukončit a chatu prodat, a vysloveně Bena nutil, aby se podřídil. Ben o to nestál a zkoušel najít jiné řešení, protože vánoční tábory a to místo samotné bylo velmi důležité pro jeho zesnulou ženu a Ben měl příliš mnoho krásných vzpomínek na ni, které se vázaly k tomu místu, že prostě odejít nemohl. Navíc viděl vánoční tábory jako odkaz své ženy, v němž byl odhodlaný pokračovat. Snažil se to Jeffovi vysvětlit, ale ten byl jako hluchý. *Tu chatu po Vánocích prodáš, a hotovo.* To také znamená, že Jeff se s Benem snažil manipulovat neustálým opakováním tvrzení, že "jen chce pro něj to nejlepší", ale přitom myslel jen na sebe, ignoroval Benovy pocity a neposlouchal, když se mu snažil vysvětlit, že chce něco jiného. To jsou červené vlajky jako hrom.

- když Jeff zjistil, že si Haley DOVOLILA nabídnout Benovi jiné řešení, hrozně se naštval. Cítila jsem, že to bylo hlavně proto, že Benovi se líbilo řešení někoho jiného víc než to Jeffovo, a taky protože mu to Ben neřekl dřív (aby Jeff mohl mít šanci ho dotlačit k nesouhlasu). Jeff nahlas především zpochybňoval důvody, proč to Haley udělala, ale jeho argumenty ohledně toho nedávaly žádný smysl. Když přijela, neměla ani tušení, že Ben má finanční problémy, takže nemohla přijet s plánem, že z Bena udělá svého klienta a "bude z něj tahat peníze" (Jeffova slova, ne moje). Navíc, Ben se jí sám od sebe svěřil, Haley mu nabídla řešení a nechala mu čas a prostor na rozhodnutí - na rozdíl od Jeffa ho netlačila, aby udělal, co po něm chtěla. Jeffovy závěry tedy nemají logiku a jen poukazují na jeho strach ze ztráty kontroly nad situací.

- tohle je menší problém, ale stejně. V novele Svatba ve Vánočním táboře mi připadalo, že Jeff na vše příliš spěchá. Požádal ji o ruku jen měsíce po tom, co spolu začali chodit, a jen rok od začátku vztahu se mají vzít. To mi přijde uspěchané a jako další znak, že je psychický manipulátor a citový vyděrač - takoví lidé tlačí na pilu a podnikají důležité kroky ve vztahu hodně urychleně. Ale možná je to mnou - mám ve svém okolí lidi, kteří už vstoupili do manželství, a vždy to chtělo několik let vztahu, než k tomu došlo. V jednom případě dokonce deset let. Takže mi žádost o ruku, která padne dřív než po minimálně dvou letech, připadá uspěchaná.
A fakt, že Haley ani neznala nejlepšího kamaráda člověka, kterého si má brzy vzít, mi na klidu nepřidal.

Naštěstí jsem si kromě Jeffa nemohla stěžovat skoro na nic. Jak jsem zmínila, Haley je skvělá a zasloužila by si někoho lepšího, než je Jeff. Vedlejší postavy byly také úžasné; laskavou mateřskou figuru jako Laura a pejska jako Max bych ráda měla i ve svém životě. Styl psaní je trochu neobvyklý, ale není špatný, a vánoční atmosféra je v knize zachycená dokonale.

1 02.08.2020

Tahle kniha mě naprosto zklamala. Mám ráda knihy odehrávající se na pozadí historických událostí, knihy, na nichž je vidět, že autor opravdu zná období, do nějž děj knihy zasadil, a případné historické postavy, které do ní začlení. Tohle ale není ten případ. Mám pocit, že si autorka vypůjčila pouze jména, hlavní postavy, skutečné historické osobnosti, se nechovají ani trochu tak, jak by měly. Skutečná Lucrezia byla silná, chytrá, prohnaná žena, zdatná intrikánka, ale tato kniha nic z její osobnosti a vnitřní síly nezachycuje, Lucrezia působí jako naivka, která myslí jen na manželství. Nemám nic proti romantice ani historickým romancím, ale jak říkám, musí to aspoň trochu odpovídat skutečnosti.

Tato kniha mě zaujala hlavně svou psychologickou stránkou; dostala jsem od ní, co jsem chtěla, jen částečně, některé děje a zápletky a další dění týkající se duševní nemoci bych uvítala rozepsanější. Mám trochu pocit, jako by se to autorka rozhodla ukončit v nejlepším a nejzajímavějším, což je škoda - u této knížky bych naopak uvítala třeba dvojnásobnou délku, s trochu osekanými pomalejšími pasážemi a rozepsanějšími zajímavými pasážemi.
Kniha je každopádně hodně čtivě napsaná, nedala se odložit a opravdu jsem cítila potřebu vědět, jak to dopadne, což jsou kvality, které spousta současných delších knih nemá.

1 01.08.2020

Tahle kniha mě neuvěřitelně vytočila. Hlavní mužská postava potřebuje psychiatra, ne si hrát na psychiatra pro někoho jiného. Je to psychicky labilní, manipulativní a kontrolující kretén a hlavní hrdinka si zaslouží nejdřív pořádnou terapii a pak někoho normálního, být v blízkosti někoho tak toxického jí ani omylem nepomůže.
Přečteno ještě v době, než Nebezpečné chvíle vyšly jako e-kniha, na jednom povídkovém webu, takže se možná ty nejproblematičtější momenty vyeditovaly. I když, když se tak dívám na Neobjevitelnou, kterou jsem četla až poté, co byla vydaná jako e-kniha a které očividně chyběl i korektor, natož editor, se bojím, že se tak nestalo.

Byla jsem nabaitěná; to je asi nejpřesnější vyjádření pocitu, který jsem při čtení knihy měla. Anotace byla bait, čili návnada, po které jsem skočila až moc rychle, protože jsem si díky ní myslela, že si přečtu zajímavý thriller, možná mírně romantický thriller. Že hlavní hrdinku čeká únos, mučení, dost možná znásilnění, a pak zafunguje Stockholmský syndrom a ona začne mít dojem, že se do něj zamilovala, a dojde na nějaký dobrovolný sex - ale přes to vše to dopadne pro ni dobře v tom, že se dostane pryč a únosce skončí mrtvý nebo ve vězení. To by byla kniha, která by mě bavila. Ale... tak to vůbec nebylo. K únosu dojde, k nějakému mučení taky, ale brzy se ukáže, že hlavní hrdinku a jejího únosce pojí společná minulost, která s sebou nese křivdy a určitá nedorozumění. To vyjde najevo velmi brzy (což je asi dobře, protože bylo tak okaté, že už se setkali, že mi to bylo jasné po první kapitole), dojde na vyprávění z minulosti, pročištění atmosféry mezi těmi dvěma... A ti dva jsou k sobě velmi silně přitahováni, a až nereálně rychle se do sebe zamilují. Napínavý začátek se přelévá v erotickou romanci, jejíž budování nedává moc smysl (ten Stockholmský syndrom tam přece jen vidím) a děje se uspěchaně, některé pasáže jsou zbytečné dlouhé, některé věci, o kterých by bylo fajn toho napsat víc, byly osekané. Dělalo mi čím dál větší problém se do děje dostat - a nakonec jsem skončila někde okolo tří čtvrtin knihy.

Zase jsem dovolila zvědavosti, aby mě přiměla otevřít knížku se slovy "tak se podíváme, proč to tolik lidí uchvátilo".
I když to byla celkem dlouhá kniha, četla se dost svižně a nenudila, bylo tam tolik dramatu, že to prostě nešlo odložit, člověk chtěl vědět, jak to dopadne. Vedlejší postavy byly docela zajímavé, ale s hlavními to bylo o hodně horší. Tessa je chytrá, ale dost naivní holka, která byla celý život hodná, ale nyní potkala osudového grázla a nechá se od něj dost ovlivňovat. Uvědomuje si, že je pro ni (a pro jiné lidi taky) dost toxický, a od toho se odvíjela velká část napětí v knize - v jednu chvíli ho zbožňovala, v druhou jí neuvěřitelně lezl na nervy, hodně často se hádali, ale vždy se zase usmířili. Vztah, který je tak emočně na houpačce, je toxický a nemůže dlouho vydržet.
A hlavní mužský hrdina opět nasazuje všemu korunu. Hardin je emočně manipulativní, přehnaně žárlivý a protivný kluk, mění nálady jako ponožky, je agresivní, pije a dělá unáhlená rozhodnutí. A samozřejmě má traumata, která mají jeho chování omlouvat. Taky příšerně spěchá do vztahu - znají se tak krátce a už s ní chce bydlet? Potřeboval by spíš terapii, která by mu pomohla vyřešit jeho problémy s pitím a ovládáním vzteku, než holku se slabou vůlí, která ví, že má problémy, ale pořád se k němu vrací pro další porci manipulací a emočního týrání.
Jeho vztah s Tessou v nejlepším případě nemá budoucnost, a v tom horším má budoucnost takovou, že bude agresivní i vůči ní a nebude proti ní používat jen citové týrání, ale i fyzické.
I přesto, že kniha byla čtivě a zajímavě napsaná, pokračovat dál nebudu. Tohle je už několikátá první kniha ze série, u níž se mi líbí víc její konec než způsob, jakým se dá předvídat, že autorka zakončí sérii. Představa, že Tessa už s Hardinem nadobro skončila, je z mého pohledu šťastný konec.

9 31.07.2020

Tato kniha jako by se odehrávala v jakési bublině. Hlavní hrdinka Lucy nemá žádný život mimo svou práci; pracuje nebo je na firemních akcích či doma. Je to dospělá žena ve velkém městě, kde si našla jednu kamarádku, s níž se rozkmotřily kvůli úplné hlouposti, a Lucy teď nemá žádné kamarády. Ani žádné známé třeba z práce, se kterými by si občas zašla na kafe. Jak je to vůbec možné, aby dospělý člověk byl v pravidelném kontaktu s rodiči a jinak nikoho neměl? No... v případě Lucy se důvody najdou. Působí na mě jako neuvěřitelně povrchní mladá žena, která lidi odsuzuje kvůli úplným hloupostem, často kvůli vzhledu. Má narážky na vzhled svého nadřízeného, konkrétně na to, že je malý a tlustý; milého kolegu, kterému se líbí, odškrtává hlavně proto, že je příliš vyhublý a vypadá křehce (jo a taky protože je na ni milý až příliš); je maličká bruneta (je nám neustále předhazováno, jak malá je) a často útočí na vysoké ženy, blonďaté ženy, a nejlépe na vysoké a blonďaté ženy. Jako by bylo něco špatného na tom mít nadváhu, být hubený, být vysoký, být malý, mít světlé vlasy nebo se dokonce chovat mile. Ona si skoro na každém najde něco, co se jí nelíbí. Navíc je dost dětinská a snadno se uráží - už od začátku je očividné, že se jí její kolega Josh líbí, ale hraje s ním dětinské hry a předstírá, že ho nesnáší, protože když spolu začali pracovat, nebyl na ni milý a dovolil si tvářit se, že ho nezajímá, tedy profesionálně. Opravdu, žádný jiný, vážný důvod nemá.
Takže být na ni moc milý je špatně, nebýt na ni milý je taky špatně... ukázkový příklad ženy, která neví, co chce, ale chce to hned.
A Josh je ještě horší. Další knižní příklad toxického muže. Je to stalker, přehnaně kontroluje své partnerky, má problémy se vztekem a přehnanou žárlivostí; je to typ Jesseho z Odhalení, který by nejradši ženě zakázal, aby se vídala s jinými muži kromě něj. To je jasně vidět v momentě, kdy Lucy telefonuje s tím milým kolegou, kterému se líbí - Josh tam nakráčí, vezme Lucy mobil z ruky a prohlásí: "Tady Josh. Už jí nikdy nevolej." Dělá si ze mě legraci? Už tohle je dost velká červená vlajka na to, abych věděla, že já bych s někým takovým nechtěla nic mít. Lucy mu to ale odpustí, protože... Protože je zoufalá a taky protože je Josh šíleně sexy. V knize je tolikrát zdůrazněné, jak je Lucy malá a hezká a jak je Josh vysoký, mužný a sexy a jak krásnou mají oba barvu očí, že se zdá, jako by se jeden k druhému stavěli jen jako k objektu sexuálních tužeb a jako by neměli co nabídnout kromě vzhledu. I když... nic moc co nabídnout nemají. Jejich povahy jsou málo propracované a to, co z nich vidíme, je velmi nesympatické.
Doufala jsem, že půjde o vtipnou, příjemnou knížku, u které se budu usmívat. Ale místo toho jsem dostala nesympatické hlavní postavy, které mi neuvěřitelně lezly na nervy, podivné a nerealistické chování a zápletky a ani trochu humoru. Jsem ráda, že jsem to vůbec dočetla.

Doufala jsem, že to bude lepší než Odhalení. No... možná o trošku, ale stále to není ani na jednu hvězdu. Tahle kniha má stejné problémy jako Odhalení. Je tu hlavní hrdinka, která je na papíře dospělá, ale vůbec se vyspěle nechová, a které se rozteče mozek, kdykoliv je v blízkosti hlavního hrdiny. Ten je sice o něco normálnější než Jesse, ale určitě bych mu doporučila sezení u psychiatra nebo psychologa, nebo rovnou u obou. Opět tu máme rozvleklý, zdlouhavý děj a nudné, až na sílu psané scény. A opět tu máme odhalená tajemství, která dvě hlavní postavy rozdělí, a i v tomto případě se dá čekat, že je autorka dá v dalších dílech znovu dohromady.
Já ovšem nebudu pokračovat do dalšího dílu ani tentokrát.

Tato kniha by se měla používat jako odstrašující příklad ohledně toho, na jaké muže si dát pozor. Jesse je naprosto příšerný, snad ještě horší než jistý Christian Gray, což jsem vážně nečekala, že někdy řeknu. Jesse se chová jako naprostý psychopat, který s Avou manipuluje ve všech rovinách - psychicky, emočně a dá se říct i fyzicky, protože kdykoliv si dovolí s ním nesouhlasit nebo zkusit odejít, jeho řešení je sex, který ji má přesvědčit, aby zůstala. Kontroluje vše, co se jí týká; chodí za ní do práce, rozhoduje, kdy může do práce jít a kdy ne (je doslova schopný jí nakázat, že dneska nepůjde do práce a bude s ním), rozhoduje, jestli může jít ven s kamarádkou, když jde ven, buď ji stalkuje, nebo ji nechává sledovat někým jiným. Kdykoliv se sejde s jiným mužem, i třeba pracovně, je naštvaný, protože tohle si přece nemůže dovolit. Bez jejího vědomí jí sbalí věci a přestěhuje ji k sobě, a když se chce přestěhovat zpátky, zakáže jí odejít. Naprostý vrchol je moment, kdy se nečekaně zjeví u ní doma, protože mu neodpovídala na SMS a nezvedala telefon, a ona přitom nechala mobil na patnáct minut ležet na stole, protože si skočila do sprchy. ON JI NECHCE NECHAT BEZ DOZORU ANI NA PATNÁCT MINUT. Nebo je vrcholem ta chvíle, kdy jí rozstříhá oblečení? Nebo to, že jí opakovaně prochází věci a bere jí antikoncepci, aby byla šance, že brzy neplánovaně otěhotní a on na ni bude mít další páku? Nebo to, že když Ava najde sílu ho opustit, Jesse rozjede citové vydírání naplno, pije, ubližuje si a říká, že to dělá kvůli ní, protože ho opustila, a dovydírá ji k tomu, aby ho vzala zpět? Já nevím; Jesse má na sobě tolik červených vlajek, že je těžko říct, která z nich je ta nejhorší. Vím ale jistě, že chlapa, který by mě pronásledoval, procházel mi věci a snažil by se převzít kontrolu nad všemi sférami mého života, bych odkopla dřív, než by stačilo dojít k něčemu horšímu, například k tomu, že by mi vzal prášky a zbouchl mě. Nebo nedejbože než by mě začal bít a zavírat doma, protože cítím, že by toho byl schopný, vztah Jesseho a Avy má tím směrem nakročeno.
Co se týče Avy... ta mě velmi zklamala. Je to údajně inteligentní, silná a schopná žena, která má rozjetou skvělou kariéru návrhářky interiérů; taky jí je 26, což je věk, kdy už by měl být člověk trochu vyspělý a zodpovědný. Ale Ava je naprostý opak té rozumné, chytré, silné ženy, kterou má být - dovolí Jessemu, aby ji ovládal a manipuloval s ní a zničil i ten nejmenší náznak nesouhlasu, který projeví. V jeho přítomnosti jako by nemohla normálně dýchat, natož jasně myslet, takže nechá Jesseho myslet za ni. Působí, jako by byla poprvé zamilovaná naivní puberťačka, a to ještě křivdím spoustě puberťaček, včetně svého o trochu mladšího já - moje první láska byla silná, ale že by mi z ní odešel rozum a zkratoval mozek, to ani náhodou.
Zdá se ale, že Ava nakonec přišla k rozumu, i když ten se jí asi nevrátí napořád, když je to trilogie. Já ale dál číst nebudu, konec této knihy byl pro mě šťastný konec, který si nechci zkazit.
Tahle kniha mohla fungovat... jako romantický thriller a jako třeba o sto stran kratší dílo. To je další věc, která knihu potápí - je až příliš dlouhá a rozvleklá. Některé scény jsou velmi nudné, především sexuální scény, které jsou velmi časté, vždy popsané stejně a celkově prakticky stejné. Právě je jsem přeskakovala nejčastěji; bylo by lepší, kdyby jich bylo méně a přitom byla každá jiná a zajímavá, než aby tam byly pořád a pořád stejné nudné momenty.

Byla jsem nemocná, nudila jsem se a tohle byla jediná kniha, kterou jsem měla zrovna po ruce. To je jediný dvoj-důvod, proč jsem zase vstoupila do téhle řeky - horečka a nuda. Nakonec jsem tu knihu ani nedočetla a s touto sérií jsem skončila nadobro, ani mě nezajímalo, jak to dopadne.
(Časem jsem s kamarádkou viděla po jistém přesvědčování Rozbřesk, takže jsem nakonec stejně zjistila, jak to dopadne, ale to nic nemění na tom, že tyto knihy už nikdy. A filmy vlastně taky ne, stačilo mi to vidět jednou.)

A hůř je právě teď.
Edward se rozhodl, že bude nejlepší a pro Bellu nejbezpečnější se s Bellou rozejít. Chápu, že to pro ni bylo těžké, ale ta holka to na můj vkus brala moc dramaticky. Rozhodla se, že bez Edwarda nemá život smysl, upadla do deprese a letargie na celé měsíce, uzavírala se přede všemi, měla neustále pocit, že slyší Edwardův hlas, a ze zoufalství se pokusila o sebevraždu. Kde byli v té době její otec, její matka (která s nimi nežije, ale což), její kamarádi? Proč jí dovolili, aby se užírala, nechali ji se ničit a nepokusili se jí pomoct a podpořit ji? Pokud ji to tak sebralo, mohli jí zkusit domluvit i psychologa, aby se z toho mohla vypovídat a léčit se.
Naštěstí tu byl Jacob, který ji zachránil, když se pokusila o sebevraždu, a začal s ní trávit víc času. A Bella místo toho, aby si ho vážila, byla mu vděčná a víc se otevřela, ho prakticky využívala jako rozptýlení, aby zaplnila prázdné místo po Edwardovi. Jacob, celkem fajn kluk, který není vůbec toxický jako Edward a nechová se jako stalker jako Edward, by byl pro Bellu mnohem lepší, ale ona ho samozřejmě jen využívala jako rozptýlení. A když Edward, druhá drama queen, chtěl taky zemřít, protože... nevím proč, nějak došel k závěru, že Bella zemřela, i když by si mohl snadno ověřit, že to není pravda, Bella okamžitě uháněla ho zachránit, aniž by komukoliv řekla, co se děje nebo kam letí. Nepomyslela přitom ani na svého tátu, na to, že si o ni bude dělat starosti, když takhle zmizí, natož na kohokoliv jiného.
Tohle není nejromantičtější love story od dob Romea a Julie, jak chce autorka, abychom věřili, protože je reálně srovnává. Tohle je příběh o dvou sobeckých a toxických lidech.

Četla jsem už dost dávno, spíše ze zvědavosti - když byla největší "Twilight mánie" a všechny moje kamarádky to zbožňovaly. Půjčila jsem si tedy knihu, abych se přesvědčila na vlastní oči, co na tom je. No... už tehdy, ve třinácti letech, jsem si říkala, že nic moc, a to jsem reálně myslela, že by se mi to mohlo líbit, protože tam měli být upíři a já tehdy hltala knihy s upíry. Styl psaní mi připadal docela dobrý, ale ten zbytek byl horší. Edward se chová jako stalker a celkově je jeho chování na hraně snesitelnosti, Bella mě taky celkem vytáčela, a pojetí upírů, které tato kniha představila, je tak hrozné, že je k smíchu.
A mělo být hůř.

31.07.2020