martinstefko komentáře u knih
I když je série Gantz jednou z mých nejoblíbenějších, které v současné době u nás vycházejí, tak tentokrát půjdu poprvé pod 70 % s hodnocením některého dílu série.
Pořád se mi zdá neuvěřitelné, že Maki Murakami zvládla nakonec vytvořit dvanáct svazků, protože z toho, jak se prezentuje, by měl jeden pocit, že nezvládne vytvořit pořádně ani jeden sešit.
S dílem Gravitation: Přitažlivost 8 jde série do kopru a já si nemyslím, že by Maki Murakami měla ještě jakýkoli nástroj a nápad k tomu, aby sérii ještě pomohla se pozvednout na nějakou vyšší úroveň.
Některé příběhy nemají úplně dokonalou gradaci a máte mnohdy pocit, že prostě uplynuly a jede se dál a vy musíte hltat, abyste se trochu najedli. Pořád ale platí, že tenhle tým to vzal za správný konec, což se projevilo hned ve druhé knize Bob a Bobek jedou na hory, která je i tiskařsky mnohem lépe provedená.
Death Note: Zápisník smrti 3 rozhodně není prázdným dílem, ale zase posouvá příběh o něco dál. Navíc se setkáváme s novou postavou, která podle všeho do dění přinese ještě hodně rozruchu. No, přiznám se, že se nemohu dočkat, co bude v dalším díle. Death Note: Zápisník smrti mě naprosto dostal, a tak už nemá smysl se omezovat v hodnocení. Ti, co je komiks nezajímá, nebo nemají rádi mangu, asi nebudou tak nadšení, ale já hodnotím naprosto skvělý příběh, který mě uhranul. Jestli se s Japonci ještě neznáte, zkuste je, nejsou to jen ti podivní mužíčci se zvláštními úchylkami. Oni mají v hlavě skutečně skvělé příběhy.
Se sérií Death Note: Zápisník smrti jsme se dostali už ke čtvrtému dílu a musím říct, že to bylo putování velmi příjemné. Alespoň pro mě určitě. Oblíbil jsem si všechny postavy, i když došlo k tomu, že se děj nenápadně obrátil trochu jiným směrem. Light Jagami byl hlavní postavou, tím, kdo měl měnit svět tím, že zabíjí lidi, kteří si podle něj nezaslouží žít, ale tímhle už se příběh v podstatě nezabývá. Teď jde o to, jestli bude Light odhalen, nebo nikoli. Jeho souboj s L je tím, co příběh posouvá dál. A to nezdůrazňuji jako slabinu, ale jako tu největší výhodu, kterou manga v této fázi má.
Death Note: Zápisník smrti 5 rozhodně není výrazným poklesem v kvalitě příběhu, to zase ne. Kresba je stále dobrá a scenáristicky si myslím, že je komiks dále skvěle promyšlený, ale musí nás o tom přesvědčit i další díly. Na základě tohoto dílu bych si nebyl tak jistý tím, že se bude děj ubírat správnou cestou a nerozplizne se jen do něčeho, co ani nebude pořádně uzavřeno. Zatím bych Japoncům věřil.
Light je nejsilnější stránkou celého komiksu, protože on je postavou, která se vyvinula. Je na něm vidět, že ho jeho úkol pohltil a že začíná dělat chyby. Autoři si připravují půdu pro finále, které přijde s následujícími čtyřmi knihami. Musím říct, že na to se těším. To, že se příběh možná až moc zbytečně komplikuje, to je jedna věc, ale konec to ještě ovlivnit nemusí. Pořád se něco děje, což lze považovat za pozitivní. Je už toho moc, ale tak snad už to dál neporoste a bude se to postupně uzavírat, až to skončí onou krásně nevyhnutelnou destrukcí něčeho nebo někoho.
Konec si tak jede pěkně v jedné rovině a nějaká opravdová bomba, která by vás ještě šťouchla na poslední stránce, se nekoná. Za námi je dobrá série, která začala geniálně a skončila dobře. Ohromením se nebudete třást, ale já jsem stejně ani tenhle díl neodložil, dokud jsem ho nedočetl.
Je to bohatá knížečka, která obsahuje obrovské množství bonusového materiálu, jenž je opravdu primárně určen těm, kdo sérii milují a kdo chtějí vědět různé detaily o postavách, ale případně také o ději, který je hodně komplikovaný a který jim mohl místy trochu unikat.
Kniha Vetřelci Omnibus 5 je v konečném důsledku další průměrnou sbírkou v celé sérii, ale jejím silným prvkem je rozmanitost, a to jak příběhově, tak i kresebně, kdy vás některá jména mohou skutečně mile překvapit, i když je jejich příspěvek jen malý.
Tak konečně vetřelecký omnibus, který se mi líbil a který mě bavil.
Mark Verheiden není špatný scenárista a příběhy mu celkem drží pohromadě, ale v tomhle případě tolik nebaví. A co mi ještě vadilo, to byla kresba Sama Kiethe, který mi tu prostě nesedl svým specificky nedokonalým stylem. Kdyby to kreslil odvážněji, bylo by to nejspíš lepší.
Na závěr omnibus, který prostě nijak nevybočuje z řady, drží se svého standardu a v konečném důsledku je bohužel spíše podprůměrný. Je zde pár kousků, které vybočují, ale je jich opravdu jen pár.
Postupně, jak jsem se pročítal jednotlivými příběhy - Bof mimochodem jeden nakreslil i přímo pro toto souborné vydání - zjistil jsem, že je docela snadné si nejen postavu, ale vlastně i jejího tvůrce zamilovat. Ten styl je natolik specifický, že vás to snadno strhne. Příběhy jsou přeplněné akcí, jsou nadupané humorem, kdy některé vtipy - i obrazové - jsou skutečně povedené, skvělé hlášky. Najednou zjistíte, co by mohl být ten český mainstream - jen to ještě narvat do českého prostředí, ale myslím, že i v něm by to fungovalo.
Ty dvě holky jsou prostě dračice. Celé je to sexy zábavné a přiznám se, že hlavně těm zbraním přicházím docela na chuť. A ta akce je opravdu výbušná, což se na papíře nepovede zvládnout každému.
Doufám, že se série bude líbit, protože na další díly bych byl docela zvědavý. Mimochodem je hezké, že některé komiksy, na rozdíl od superhrdinských, tolik nezestárnou.
Třetí díl nijak zásadně nesnižuje kvalitu příběhu, ale spíše jsem zvědavý na to, jestli se z něj vyvine něco skutečně zajímavého, jak je naznačeno pro pokračování v závěru.
S knihou Bob a Bobek jedou na hory rozhodně nešlápnete vedle, navíc i proto, že jsou zde i nějaké ty hříčky a rébusy, které mohou děti vyplňovat a řešit. I díky tomu je v komiksu ještě něco navíc a není to jen další publikace, která se snaží těžit z dobrého jména milovaných postav.