maryzka komentáře u knih
No co na to říct. O Gorkij jsme se učili ve škole a nechápala jsem proč i když patřil mezi spisovatele, který položil základy socialistickému socialismu a který tyto knihy mě moc nebrali. Spíš jsem se tenkrát divila o setkání Gorkého s Masarykem nebo jeho vnučka v náručí dalšího politika známého okolo Stalina. Jinak co na tuto knihu říct, popsané prostředí tak jak on uměl, no rok 1905 pokud je mi známo z knih tak všude dělnici zvedali hlavy, všude ve světě byli sociální bouře.
Zajímavá kniha z počátku poválečných let i když je tu pár příběhů, které evokují nebo připomínají děj v detektivních filmech ze 60.let i něco v seriálu 30.případu majora Zemana.
Další cesta za poznání Prahy, ale s odjezdem zpátky na venkov.
Vždycky když se mi dostala tato kniha do ruky tak to bylo jediná kniha, která se mi od tohoto spisovatele líbila. Bohužel mám jenom tyto sešity. Je to taková oddechová kniha, humorný boj mezi městem a venkovem, kdy venkovský člověk má větší přehled o praktičnosti než o kulturním životě ve městě. První díl obsahuje příjezd otce na návštěvu za synem do seznámení kulturního života.
Tak vzhledem k tomu, že jsem ji četla v dětském věku tak se mi moc nelíbila a nějak se mi první povídka Parnasie moc nelíbí- Takový duševní rozpoložení a trýzeň tak to by moc vysvětloval psycholog nebo moje babička- taková výchova i když na venkově neměli na to lidi čas. Druhá povídka ,, Starý varhaník" ta docela ušla obzvláště když na konci knihy se objevilo o výchově dětí a to myslím, že platí i dnes.
Tak tohle mě fakt nebavilo, možná tak kdybych byla vojákem- plno bojových scén. Ale ráda bych si o tom početla nějak víc. Kniha je ovlivněna 50.let a nevím, zda není trochu propagandistická. Jinak jsou vojáci hrdinové, generálově zrádci(alespoň někteří) , zkorumpovaný. Jediný světlým bodem je tam stařičký generál se stoickým klidem a modlením, kterému se kulky vyhýbají až má velmi prozaickou smrt.
Cesta Stanislava Procházky na známého zpěváka dechovek. Přiznám se, že jsem to četla z nostalgie. Starší pamětníci vzpomínají na dechovky a my mladší známe jeho syna zpěváka z 80.let, který zpíval pop a zemřel velmi mladý.
Tak nějak slabý odvar, dobrý příhody o pouti. Jinak opět nuda.
Tak jsem si po mnoha letech přečetla tuto knihu. A myslím si to, že autorka to napsala trochu biografickou formou. V postavě Karolíny zachycuje námluvy její maminky( pokud mohu věřit knize od její sestry herečky Růženy Naskové) tak její maminka zažila něco podobného, ale se šťastným životem, v postavě její dcery Pavlíny je trochu pokroková a bouří se proti tradicím a morálce měšťanského života, který bohužel končí katastrofou a v postavě Márinky je myslím autorka ovlivněna částečně svým životním partnerem spisovatelem Ivanem Olbrachtem, kde popisuje počátky dělnického hnutí.
Tato kniha byla docela zábavná, u některých situací se člověk zasmál. Líbila se mi kapitola o cvičení požárního poplachu ve škole.
Jak vidno i když je tu popsán život ze španělského venkova i když je to starý dost dlouho, tak byl pomalu stejný jako u nás těžká práce, klevety sousedek, víra boha i varování před pekelnými plameny i také to , že žena pod sukni schová manželovi hříchy i slabiny jako hospody i hraní karet.
I když to čtenář/ka ohodnotila dole pode mnou a má moji pochvalu tak jsem při čtení přemýšlela jak jí okomentovat. Kniha má dost velký rozsah období - dotýká se období změn v tehdejší Rusku ovšem lehce, poté se dotýká 30. let , kdy začalo v Německu nacistické šílenství a v Rusku šílenství tzv. stalinismu. I když jsem nikde nečetla, že se na carském dvoře objevili lidé ze Španělska. Autorka napsala knihu tak, že lidé se snaží tu chaotickou dobu přežít. Hlavní hrdina Jurij hledá matku, kterou při svém útěku zanechal v Rusku, poté pomůže člověku, kterého zmlátí hnědé nebezpečí( košile, které nosili rváči a příznivci Hitlera při pouličních bojů), ten člověk mu pomůže o pár let později v Rusku, naivní jak v Berlíně, tak v Rusku, ženská žárlivost, která pak vyústí v vzájemnou oporu na konci války. a pak po válce překotný odjezd do Švýcarska, kde jsou rádi, že všechno přežili. Zapomněla jsem dodat, že jsou tu ještě zkušenosti hrdiny z Ruska. Občas ten hrdina byl naivní, že se nestačí divit jak to mohl Jurij vlastně přežit.
Je to zajímavé, pěkné, čtivé, ale spíš pro fandy filmu ,, Limonádový Joe " popisující jako divadelní hru, povídku pro časopis ,,Ahoj" až po film z roku 1964
Vzhledem k tomu, že jsme se o této spisovatelce učili na škole tak mě tenkrát moc nebrala. Její rodné město jsem vždy poznala když jsem projížděla vlakem a byl u nádraží kulturní dům s její podobou a jménem, který dnes byl zbourán ( předpoklad).Co o této knize říct- Despotický rodič, matka poddajná, dcery, které mají dost doma živobytí a tak se snaží vymanit z domova, dvěma se to podaří a třetí byť s podlomeným zdravím se dává do služeb proletariátu spolu s mužem, který vyrostl taky v jiných poměrech.
Tuto knihu jsem brala jako dozvuky budovatelských románů z 50. let. Spíš autoři vzpomínali a popisovali dobu dětství, které prožili 20tých- 30tých let v Československu dospívali za okupace a na prahu dospělosti zažili jiný režim.
Je to zajímavá kniha, ale jak bohužel zjišťuji měla jsem ji přečíst dřív. V mladších letech mi nedělal problém archaismy a stará česká mluvnice, která je v současnosti dost nesrozumitelná. Tato kniha by možná dnes posloužila pro historiky nebo pro ty, kteří se zabývají tímto odvětvím a možná by to uplatnili ve svých knihách. Je překvapením kolik žen podporovalo charitu, církev , školství a byli to z kruhu aristokracie, měšťanstva, který podporoval církevní školy v Litomyšli a v Litoměřicích, poté přežití rok 1620 apod.
Spíš než humor je to loučení se časopisem ,,Švanda dudák " na kterého nedám dopustit. Tam byl humor, který trval od c.k. Rakouska - Uherska do smrti Ignáta Hermanna. Tato kniha , která byla vydaná po válce to je již slabý odvar. I když pár článků by se dalo ještě zařadit do humoru. Opravdu loučení se starými časy a nevědět co dál bude v časech nových.
Opět jedna z knih o aristokratických rodech na našem území i popis jejich sídel. Není to nějak těžké čtení ani vědecké i když se musí člověk podívat do rodokmenu, aby věděl o koho se jedná.
Zajímavá kniha pro nás, kteří se moc nezabýváme historii, ale rody, které se nacházeli v Čechách. I když člověk znal jenom větev, která žila v Dymokurech i díky pamětem lidí, kteří je ještě zažili, tak jsem byla překvapena a pro mě novinky, že ještě žily jiné větve. I když se o těchto větví dostanou nějaké zajímavosti na povrch nebo do knih.