Mášenka31 komentáře u knih

Jako dítě jsem milovala Verneovky, není mi tak docela jasné proč. Na této knize je znát, že je jedna z prvních. Vyprávění je hodně epizodické a cestovatelé se z každého nebezpečí dostanou příliš snadno. Kniha obsahuje přemíru faktických informací a doktoru Fergussonovi přisuzuje mysl génia. Nicméně se čte celkem dobře a vyprávění je zajímavé i poutavé.

2 29.07.2020

Hřejivý návrat do lavic střední školy, kdy se člověk zabýval úplně jinými starostmi.

Simonův pohled na svět je nádherně a chaoticky vtipný i chytrý zároveň. Mezi řádky pronáší moudra, která tesat do kamene. Jeho duše je sladká a nafouklá jako marshmallow. 100% cute. Občas je fajn nasadit si růžové brýle a sledovat život očima někoho, jako je Simon.

Vážně moc se mi líbilo, že zde coming out nebyl brán jako nějaká velká věc, o které by měli všichni mluvit. A nemělil bychom z toho dělat takovou velkou věc, protože to přináší jen další stres.

Skvělé přirovnání coming outu LGBT lidí k heterosexuálnímu přiznání, že někdo někoho zbouchnul nebo že je daná dívka zbouchnutá. Jedna ze Simonových prvních myšlenek, když pochopil, kdo je Blue. Defaultní nastavení by nemělo existovat. A snad se opravdu časem obrousí.

1 19.05.2021

První polovina knihy mě uchvátila. Překvapil mě příjemný a zároveň barvitý jazyk, líbilo se mi přeskakování mezi časovými liniemi. Trochu mě zarážel přechod mezi různými časy vyprávění příběhu (minulý v přítomnosti vs přítomný v minulosti, člověk by čekal opak).

Původně jsem nevěděla, že kniha je v podstatě knižním přepsáním scénáře k filmu, což bylo patrné právě z druhé poloviny knihy, která už spíš rychle utíká dopředu k finále a nesnaží se o žádné podrobnější rozebrání postav nebo příběhu. Je to škoda, protože dalších 100 stran by knize přidalo na hloubce, byl by prostor pro lepší pochopení, pro vybudování napětí k výslednému závěru.

Šarlatán byla příjemná oddechovka, která by si zasloužila víc příběhu (a obecně by si zasloužila být více knihou než scénářem), ale určitě to není důvod, proč ji odložit. Možná naopak - knížka jde přečíst na jeden zátah a myslím, že takovým způsobem vynikne o to víc.

1 11.05.2021

Ke knížce jsem se dostala náhodou, ale o to víc jsem ráda, že k tomu došlo. Nepřítel lidu je drama, které nejspíše nikdy nezestárne, aby se nedalo vztáhnout k aktuální situaci (aneb jsme schopný národ, jen nám vládnou nemehla).

V průběhu několik dějství projdeme příběh, který staví na základním morálním přesvědčení udělat správnou věc. Ten pak staví do konstrastu s tím, co všechno jsou lidé ochotni udělat, aby se jim nepřitížilo (ať už finančně nebo jinak).

Postava doktora Stockmana v sobě ztělesňuje jisté přesvědčení, že je třeba udělat správnou věc. Nicméně i on je pod tlakem společnosti, což ho nakonec vede k tomu, aby ztratil všechno, co má.

Hvězdičku dolů dávám za konec, který mi přišel poněkud v rozporu s myšlenkou, kterou jsem z knihy vytáhla v průběhu prvních 3/4. Ovšem to asi souvisí i s dobou, kdy bylo drama napsáno.

P.S. Chvílemi jsem měla podobné pocity jako u Čapkových dramat, což bylo fajn.

1 26.11.2020

Film jsem asi nikdy neviděla celý, i když teď bych se na něj ráda v klidu podívala a s knihou porovnala (prý si moc podobné nejsou).

Agent bez minulosti se snaží pracovat s příběhem plným napětí, nicméně pokulhává hned v několika oblastech. Jako první musím zmínit samotný styl psaní. Ludlum se snaží o celkem jazykově bohaté popisy, nicméně je opravdu jednoduché se v nich ztratit. Popisy akce mi přišly krkolomné, bylo jich příliš mnoho, takže se člověk ztrácel i v tom, jestli náš hrdina stojí na nohou nebo se kutálí po zemi. Připadala jsem si podobně, jako když sledujete akční scénu ve filmu, kde co vteřinu přichází nový střih z jiného úhlu. Druhou slabou stránkou jsou v podstatě skoro všechny postavy kromě Bournea a (trochu) Carlose. Nebudeme si nalhávat, že by vztah Jasona a Marie měl nějaké silné opodstatnění (snad kromě toho, že se oba ocitli ve stresové situaci). A v dialozích bylo

Přestože příběh se snaží gradovat, spíše jsem se v přibývajícími stránkami dostávala do apatie, než že bych chtěla číst dál a dál. Nevím, čím přesně to bylo, ale napětí pro mě vyprchávalo. Pořád jsem čekala na závěrečné vyvrcholení, až jsem si uvědomila, že mi zbývá jen pár stránek a moje pochyby se naplnily - žádné velké vyvrcholení se nekonalo. Přečíst tak dlouhou knihu a dostat takový závěr mě poněkud zklamalo.

1 29.07.2020